Výzkumná sonda se soustřeďuje na posttraumatický rozvoj osobnosti vojáků po návratu ze zahraniční mise. Konstatuje, že výzkumů tohoto typu je ve světě relativně málo a stručně charakterizuje dosavadní výzkumy věnované americkým veteránům vietnamské války, izraelským veteránům Jomkipurské války a americkým veteránům války o Kuvajt. Předkládaná výzkumná sonda byla provedena u dvou skupin českých vojáků: 40 příslušníků bojových jednotek (Irák, Afghánistán) a 30 vojenských lékařů a sester z vojenských polních nemocnic (Irák, Afghánistán). Posttraumatický rozvoj byl zjišťován pomocí české verze dotazníku PTGI. Statisticky významně vyšší rozvoj byl zjištěn u vojenských lékařů a sester (peripheral exposure) oproti vojákům bojových jednotek (direct exposure). U vojáků- zdravotníků stoupají s množstvím absolvovaných misí hodnoty proměnné „osobní rozvoj“ a s dobou od „nejhorší mise“ rostou jak hodnoty proměnné „vztahy s druhými“, tak i celkový skór posttraumatického rozvoje v dotazníku PTGI- CZ. Zjištěný posttraumatický rozvoj nesouvisí s pohlavím, věkem, vzděláním, ani délkou služby v armádě; ve složitějších modelech však tyto proměnné pravděpodobně roli hrají. Autoři předpokládají, že rozdíly mezi oběma skupinami souvisejí s charakterem vykonávané práce, a tím i s intenzitou prožívaného distresu, s výběrem uchazečů, způsobem přípravy před misí, sociálním zázemím na misi a psychologickou péčí během mise i po jejím skončení. Výzkum konstatoval velkou variabilitu vývojových trendů u nezdravotníků. Jedním z vysvětlení může být rozdílný časový průběh, tedy rozdílný nástup posttraumatického rozvoje u jednotlivých složek celkového posttraumatického rozvoje. and Post-traumatic growth in soldiers of the Army of the Czech Republic after return from foreign mission
The research focuses on the post-traumatic growth of soldiers´ personality after the return from the foreign mission. The studies of this type are relatively infrequent. The authors briefly characterize existing studies devoted to American veterans of Vietnam War, Israeli veterans of Yom Kippur war, and American veterans of Kuwait war. The study was accomplished in two groups of Czech soldiers: 40 members of combat units (Iraq, Afghanistan) and 30 military physicians and nurses of military field hospitals (Iraq, Afghanistan). The post-traumatic growth was assessed by the Czech version of PTGI questionnaire. Statistically higher values were found in military physicians and nurses (peripheral exposure) than in soldiers of combat units (direct exposure). In soldiers-physicians and nurses raise with the number of missions the values of „personal development“ variable and with the time since „the worst mission“ raise both the values of „relations to others“ variable and the total score of the posttraumatic growth in the PTGI questionnaire. The found posttraumatic growth does not relate to sex, age, education, nor to the duration of service in the army; but these variables probably play role in more complex models. The authors assume that the differences between both the groups are connected with the type of exercised work a thus with the intensity of perceived distress, with the selection of applicants, with the preparation for the mission, with the social background on the mission, and with the psychological care during the mission and after its completion. The study stated a high variability in developmental trends in non-medical soldiers. One explanation can be the different time course and different start of post-traumatic growth in particular component parts of general post-traumatic growth.