Štuková vázdoba v suprafenestrách druhého patra průčelí. Diana, Imperátor (koruna), Merkur, Římanka., Vlček 1996#, 224., and Původně renesanční dům získal dnešní vzhled v letech 1799-1801, kdy byla sjednocena fasáda, na níž jsou zobrazeny antikizující motivy.
Štuková vázdoba v suprafenestrách druhého patra průčelí. Diana, Imperátor (koruna), Merkur, Římanka., Vlček 1996#, 224., and Původně renesanční dům získal dnešní vzhled v letech 1799-1801, kdy byla sjednocena fasáda, na níž jsou zobrazeny antikizující motivy.
Štuková vázdoba v suprafenestrách druhého patra průčelí. Diana, Imperátor (koruna), Merkur, Římanka., Vlček 1996#, 224., and Původně renesanční dům získal dnešní vzhled v letech 1799-1801, kdy byla sjednocena fasáda, na níž jsou zobrazeny antikizující motivy.
Štuková vázdoba v suprafenestrách druhého patra průčelí. Diana, Imperátor (koruna), Merkur, Římanka., Vlček 1996#, 224., and Původně renesanční dům získal dnešní vzhled v letech 1799-1801, kdy byla sjednocena fasáda, na níž jsou zobrazeny antikizující motivy.
V klenáku nad vchodem do budovy hlava vousatého muže s okřídlenou pokrývkou hlavy, na atice dva gryfové se znaky., Vlček 1996#, s. 246-247., and Hlava muže zdobí vchod do bývalé budovy České průmyslové školy. Průčelí zdobí reliéfy s motivy tradičních řemesel a výukových oborů, mezi nimi i novodobá odvětví (strojnictví, chemie), obchod reprezentuje poněkud atypické zobrazení Merkura (s vousy).
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna v krajině. Pod stromem sedí Merkur hrající na flétnu a spící Argus, vedle něho krávy a pes. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.
Olej na plátně (157 x 117 cm): shromáždění řečníků okolo sochy Merkura (nahý, plášť přehozený přes ramena a boky), v levici drží caduceus, pravici má zdviženou v řečnickém gestu. V popředí sedí dva muži s knihami a diskutují, nalevo skupina mužů a v vedle soklu sochy je v průhledu vidět tribunu s řečnícím mužem. Všichni muži mají soudobé oblečení. V dálce je vidět náměstí., Poche 1980#, 255-258., Fučíková 1997#, IV/26., and Součást cyklu obrazů planetárních božstev podle rytin Jana Saenredama (Goltzius, 1596).
V průjezdu mezi sloupy čtyři plastiky na soklech. Socha stojícího nahého mladíka, na hlavě okřídlená čapka, v pravici drží caduceus. and Stehlík 1965#.
Pískovcové sousoší: nahý Merkur (okřídlená čapka) hraje na flétnu skloněný k sedící nahé Hersé s věncem růží, který si tiskne na hruď., Poche 1965#, 119-120., Kořán 1999#, 128., and Obdobnou sochu Braunova dílna vytvořila pro zámeckou zahradu ve Valči (srov. Kladruby, Lapidarium, Merkur a Hersé). Žena je v odborné literatuře označována jako Andronika (Vítěz nad muži), jež do českého dějepisu umění vstoupila jako Merkurova družka (důvody nejsou známé). Z antického Řecka a Říma žádnou Androniku neznáme, později proslula pouze věštkyně z Ariostova eposu Orlando Furioso, která však s Merkurem nikde nevystupuje. V malířství 16.-18. století byl Merkur zamilovaný do Hersé (řecky "rosa") častým námětem, nejčastěji byl zobrazován okamžik, kdy letící Merkur spatřil pod sebou Hersé s květinami v obětním průvodu na počest Minervy. V sochařství však tato dvojice byla zobrazována poprvé v Braunově dílně, na konci 18. století vytvořil sousoší s tímto námětem Joseph-Charles Marin (soukromá sbírka, srov. Scherf 1999). Sousoší z Braunovy dílny se patrně neinspirovalo pouze antickou literaturou, ale také antickým sousoším Merkura a ženy, které bylo známo z rytin (Vaccaro 1584, s.n. "Mercurio e ninfa Farnese"; Cavalieri 1593, tab. 30 "Mercure, avec Cloride, dans le Palace Farnese). Socha byla nalezena v Římě před rokem 1550, kdy se dostala do římského Palazzo Farnese (Vincent 1981, 335), dnes je v londýnském British Museum (Smith no. 1602; CensusID 156238). Muž byl změněn na Merkura přidáním okřídlené čapky v 16. století. Komposice sousoší je jiná než ta, kterou známe z Braunovy dílny, ale inspirací byla patrně samotná idea, že v antickém sochařství existovala socha Merkura a jeho milenky. Inspirací pro Merkura hrajícího na flétnu byly kresby a malby 16. -17. inspirované mýtem vyprávějícím o tom, jak bůh uspal hrou na flétnu Arga (Ov. met. 1, 717-721). Sousoší je protěškem sousoší vystaveného v protější nice, s nímž tvořilo ideovou dvojici (srov. Sloup, zámek, Herkules a Omfalé).