Kniha německého historika líčí vzájemné vztahy mezi Československem a Německou demokratickou republikou (respektive předtím Sovětskou okupační zónou Německa) ve dvou desetiletích po druhé světové válce. Recenzent předně vyzvedává šíři zpracování látky, které se neomezuje jen na diplomatické a vůbec institucionální vztahy, ale zahrnuje také kulturní a vědecké vztahy, mládežnické a odborové kontakty nebo cestování a proniká k myšlenkovému světu, motivacím, zájmům a strategiím různých aktérů. Za hlavní přínos považuje recenzent jednak zjištění, že v rámci daných ideologických a politických mantinelů existoval poměrně široký prostor pro utváření vzájemných vztahů a artikulaci svébytných zájmů, jednak poznatek, že východoněmecká strana byla v šedesátých letech diplomaticky značně ofenzivnější než československá., This publication by a German historian considers the relations between Czechoslovakia and, first, the Soviet-occupied zone of Germany and, then, the German Democratic Republic in the first 25 years since the end of the Second World War. The reviewer is impressed by the breadth of the material covered here, which goes beyond diplomatic and institutional relations in general, and includes relations in the arts and sciences, amongst the youth, and trade unions, as well as travel. It thereby penetrates the thought world, motivations, interests, and strategies of various actors. Its main contributions, according to the reviewer, are both the conclusion that within the existing ideological and political bounds there was considerable space for creating mutual relations and articulating distinctive interests, and the finding that in the 1960s the German Democratic Republic was diplomatically far more on the offensive than Czechoslovakia., [autor recenze] Michal Pullmann., and Obsahuje bibliografii
Autor podle recenzenta zpracoval precizní, faktograficky bohatou a čtivou analýzu politických a diplomatických vztahů mezi Československem a Itáliím ve dvacátých letech minulého století, která je časově vymezena nástupem Mussoliniho fašistů k moci a ukončením smluvně založené spolupráce obou zemí. Tím se mu víceméně podařilo vyplnit jedno „bílé místo“ na mapě mezinárodních vztahů první Československé republiky. Recenzent mimo jiné oceňuje široké využití italských archivních pramenů a kritické hodnocení činů ministra zahraničí Edvarda Beneše, na druhé straně postrádá zachycení hospodářských vztahů mezi Prahou a Římem., Ondřej Houska, the author of the work under review (whose title translates as Prague against Rome: Czechoslovak-Italian Relations, 1922–29), has, according to the reviewer, created a readable work, based on the careful analysis of a great deal of information, about Czechoslovak-Italian political and diplomatic relations in the 1920s, from the coming to power of Mussolini and his Fascists to the breakdown of treaty-based cooperation between the two countries. In this way, he has largely succeeded in filling a gap in our knowledge of the international relations of the first Czechoslovak Republic. The reviewer praises, among other things, Houska’s use of a broad range of Italian archive records and his critical assessment of the actions of the Czechoslovak Minister of Foreign Affairs, Edvard Beneš (1884–1948). He argues, however, that the author has neglected economic relations between Prague and Rome., and [autor recenze] Miroslav Šepták.