Search

Start Over Type Text

3064. Léčba agonisty receptoru pro GLP1 a kontrola hmotnosti

Creator:
Žák, Petr and Olšovský, Jindřich
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, diabetes mellitus 2. typu--farmakoterapie--komplikace, obezita--farmakoterapie, leptin--fyziologie, peptid 1 podobný glukagonu--analogy a deriváty--farmakologie--terapeutické užití, hypoglykemika--terapeutické užití, inkretiny--terapeutické užití, receptory glukagonu--agonisté--terapeutické užití, hmotnostní úbytek--účinky léků, kombinovaná farmakoterapie, inzulin--terapeutické užití, klinické zkoušky jako téma, látky proti obezitě, agonisté receptoru pro GLP1, liraglutid, and studie SCALE
Language:
Czech and English
Description:
Prevalence obezity narůstá ve všech věkových skupinách ve většině zemí Evropské unie. Mnoho pacientů s obezitou má již v anamnéze několik úspěšných pokusů o redukci hmotnosti, ale velmi málo pacientů si je schopno následně pokles váhy udržet po delší časové období. Zahájení léčby agonisty receptoru pro GLP1 (GLP1 RA) během váhového poklesu snižuje zvýšenou hladinu solubilních leptinových receptorů, zvyšuje hladinu volného leptinu, a tímto mechanizmem snižuje riziko následného vzestupu váhy. Oproti tomu zahájení inzulinové terapie u pacientů s diabetem 2. typu je často provázeno váhovým přírůstkem. Léčba GLP1 RA vede k redukci HbA1c a současně k poklesu váhy, představuje proto nadějnou alternativu k léčbě bazálním inzulinem. Až budoucnost nám ukáže, zda nebudeme častěji indikovat GLP1 RA spíše jako antiobezitika než antidiabetika., The prevalence of obesity continues to be increasing in all age groups in most countries of the European Union (EU). Many obese people have a history of several successful weight losses, but very few are able to maintain the weight loss over a longer period of time. Initiation of the GLP1 RA administration during weight loss maintenance would inhibit weight loss-induced increases in soluble leptin receptor plasma concentrations resulting in higher level of free leptin thereby preventing weight regain. In contrast initiation of insulin treatment in type 2 diabetes patients is frequently accompanied with weight gain. The GLP1 administration results in HbA1c decrease accompanied with weight loss, presents attractive alternative to basal insulin. The question remains to be answered in the future, if the GLP1 RA administration is generally more frequently started in antiobese than antidiabetes implication., and Petr Žák, Jindřich Olšovský
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3065. Léčba akutní pooperační bolesti po torakotomii – současné možnosti

Creator:
Matek, J., Michálek, Pavel, Trča, Stanislav, and Krška, Zdeněk
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
torakotomie, pooperační bolest--farmakoterapie--prevence a kontrola, hrudní chirurgické výkony, pooperační komplikace, opioidní analgetika, antiflogistika nesteroidní, ketamin, analgezie--metody, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Pooperační analgezie představuje nedílnou součást perioperační péče v hrudní chirurgii bez ohledu na typ provedeného výkonu. Účinné odstranění pooperační bolesti významným způsobem snižuje pooperační komplikace tím, že umožňuje časnější mobilizaci, zlepšuje ventilační funkce a snižuje celkovou stresovou pooperační zátěž. V současné době existuje v hrudní chirurgii celá řada technik pooperační analgezie. Analgetika mohou být podávána systémově metodou pacientem řízené analgezie nebo sestrou řízené analgezie, lokální pomocí kontinuální incizionální analgezie, formou interpleurálního či interkostálního katétru, nebo technikou regionální – paravertebrální, spinální či epidurální blokády. Tento přehledový článek je zaměřen na rozbor jednotlivých metod pooperační analgezie u nemocných po torakotomii, jejich přínos ve světle současných doporučení a možná rizika., Postoperative pain management is an important part of complex perioperative care in patients undergoing thoracotomy, irrespective of the procedure type. Adequate pain relief leads to early mobilisation, improves respiratory functions and decreases global stress response. Thus, good perioperative pain management significantly reduces postoperative complications. Currently, numerous analgesic methods are available for the management of acute postthoracotomy pain including patient- or nurse-controlled systemic administration of analgesics, infiltration with local anaesthetics, intrapleural or intercostal nerve blockades and neuroaxial blocks (paravertebral, intrathecal, epidural). The aim of this review is to analyze the currently used methods in postthoracotomy pain management, their benefits in the light of current guidelines, and potential risks., and J. Matek, P. Michálek, S. Trča, Z. Krška
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3066. Léčba akutního srdečního selhání

Creator:
Špinar, Jindřich, Pařenica, Josef, Špinarová, Lenka, and Vítovec, Jiří
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, přehledy, and TEXT
Subject:
srdeční selhání--diagnóza--mortalita--terapie, směrnice pro lékařskou praxi jako téma, diuretika--farmakologie, vasodilatancia--farmakologie, natriuretické peptidy--farmakologie, kardiotonika--farmakologie, dopamin--farmakologie, beta-1-adrenergní receptory - agonisté--farmakologie, adrenalin--farmakologie, noradrenalin--farmakologie, inhibitory fosfodiesterázy 3--farmakologie, antiarytmika--farmakologie, lidé, and klinické zkoušky jako téma
Language:
Czech and English
Description:
Léčba akutního srdečního selhání je náročná a hospitalizační mortalita zůstává vysoká – až 10 %. Základem jsou stále diuretika, především kličková, a léčba komplikací, jako jsou infekce, léčba diabetes mellitus a další. Další medikaci můžeme obecně rozdělit na vazodilatační léky a pozitivně inotropní léky. Vazodilatační léky jsou vhodné především u nemocných s TKs > 100 mm Hg, lépe více než 115 mm Hg, a používají se nitráty a nitroprusid sodný. Nesiritid neprokázal snížení mortality a ve výzkumu je ularitid a serelaxin. Z pozitivně inotropních léků se užívá dopamin, dobutamin a inhibitory fosfodiesterázy 5, ani jedna léková skupina ale nemá průkaz na snížení mortality ve velké klinické mortalitní studii. Slibný se jeví omecantiv mecarbil, ale první mortalitní studie ATOMIC taktéž neprokázala snížení mortality. Levosimendan je zástupce kalciových senzitizerů, se kterým bylo provedeno několik velkých klinických studií s neutrálním či mírně pozitivním výsledkem. Objevují se i první informace o možnosti opakovaného podání levosimendanu. Součástí léčby je samozřejmě i analgosedace, antiagregační a antikoagulační léčba, kyslík a nefarmakologické postupy., Treatment of acute heart failure remains complicated and in-hospital mortality remains high at 10%. Diuretics are still the drug of first choice, mainly loop diuretics. It is important to treat complications like infections, diabetes mellitus, etc. Other treatments can be divided into vasodilators and positive inotropic drugs. Vasodilators are especially suitable for patients with BPs > 100 mmHg or even > 115 mmHg, and the drugs of choice include nitrates and nitroprusside. Nesiritide has not shown a decrease in mortality, while ularitide and serelaxin are being tested. Dopamine, dobutamine and phosphodiesterase 5 inhibitors are representatives of positive inotropic drugs, but none of them has clear mortality data. Promising data were shown with omecamtiv mecarbil, but the first mortality trial, ATOMIC, showed neutral results. Levosimendan is the only calcium sensitizer with a large clinical program and with neutral and slightly positive results. Repetitive use of levosimendan is also recommended. Antiaggregation, anticoagulation, analgesics and sedatives are also part of acute heart failure treatment, as well as oxygen and non-pharmacological methods., and Špinar J., Pařenica J., Špinarová L., Vítovec J.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3068. Léčba anémie a nedostatku železa u chronického srdečního selhání

Creator:
Vítovec, Jiří, Špinar, Jindřich, and Špinarová, Lenka
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, anemie--diagnóza--komplikace, anemie z nedostatku železa--diagnóza--farmakoterapie--komplikace, srdeční selhání--komplikace, železo--metabolismus--nedostatek--terapeutické užití, železité sloučeniny--terapeutické užití, maltosa--analogy a deriváty--terapeutické užití, transferin--metabolismus, intravenózní podání, and karboxymaltóza
Language:
Czech and English
Description:
Nedostatek železa je důležitou komorbiditou u nemocných se srdečním selháním a hlavním faktorem v patogenezi anémie se závažnými klinickými následky (např. snížená zátěžová kapacita) a zhoršenou prognózou nemocných se srdečním selháním. Experimentální nálezy předpokládají, že léčba železem při jeho nedostatku může aktivovat molekulární pochody s následnou ochranou myokardu. Klinické studie demonstrují příznivý vliv nitrožilně podávaného železa na funkční stav, kvalitu života a zátěžovou kapacitu u nemocných se srdečním selháním. Nitrožilní podávání železa se stává novou léčbou u srdečního selhání při nedostatku železa. Klíčová slova: anémie – nedostatek železa – srdeční selhání – léčba anémie, Iron deficiency is an important co‑morbidity in patients with heart failure. A major factor in the pathogenesis of anaemia, it is also a separate condition with serious clinical consequences (e. g. impaired exercise capacity) and poor prognosis in heart failure patients. Experimental evidence suggests that iron therapy in iron‑deficient patients may activate molecular pathways that can be cardio‑protective. Clinical studies have demonstrated favourable effects of IV iron on the functional status, quality of life, and exercise capacity in HF patients. IV iron supplementation has become a novel therapy in HF patients with iron deficiency. Keywords: anaemia – iron deficiency – heart failure – therapy of anaemia, and Vítovec J., Špinar J., Špinarová L.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3069. Léčba anémie a nedostatku železa z pohledu hematologa

Creator:
Čermák, Jaroslav
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
lidé, anemie z nedostatku železa--diagnóza--etiologie--farmakoterapie, hypochromní anemie--diagnóza--etiologie--farmakoterapie, železo--aplikace a dávkování--krev--metabolismus--nedostatek, hepcidiny, ferritin--krev, receptory transferinu--krev, aplikace orální, intravenózní podání, and parenterální přípravky Fe
Language:
Czech and English
Description:
Anémie z nedostatku železa je v celosvětovém měřítku nejčastějším hematologickým onemocněním vůbec. V posledních 20 letech byly popsány základní mechanizmy regulace metabolizmu železa, ať již se jedná o systém regulačních proteinů IRP/IRE či o objev hepcidinu, klíčového peptidu metabolizmu železa a mechanizmů regulace jeho syntézy. Příčinou sideropenie je nejčastěji zvýšená ztráta železa z organizmu, v dia­gnostice se uplatňuje zejména kombinace hladiny feritinu v séru a saturace transferinu. U stavů s kombinovanou poruchou metabolizmu železa (např. anémie u chronických onemocnění) je většinou k odhalení sideropenie třeba vyšetření několika parametrů. V léčbě sideropenie se uplatňuje substituce přípravky obsahujícími železo. Parenterální podávání železa je indikováno u stavů s porušenou resorpcí železa ze střeva, jako velmi efektivní se u těchto stavů ukazuje být podání nových přípravků s rovnoměrným postupným uvolňováním i vysokého obsahu železa v molekule (např. Fe3+ v komplexu s karboxymaltózou). Velmi dobrá bio­logická využitelnost těchto přípravků by mohla být výhodná i při iniciální korekci těžké sideropenie u nemocných špatně tolerujících perorální přípravky železa. Klíčová slova: anémie z nedostatku železa – metabolizmus železa – dia­gnostika – léčba – hepcidin – parenterální přípravky Fe, Iron deficiency anemia represents the most frequent hematological disorder worldwide. Basic mechanisms involved in iron metabolism regulation have been described over the past 20 years, e. g. the system of IRP/IRP regulatory proteins or the discovery of hepcidin, a key regulatory peptide involved in the regulation of iron metabolism and synthesis. Increased iron loss from the body is the most common reason for iron deficiency, the combination of serum fer­ritin level and transferrin saturation represent the most effective laboratory tools for the dia­gnosis of iron deficiency. A combination of several parameters is usually necessary for an exact dia­gnosis of iron deficiency in conditions with a combined iron metabolism disorder (e. g. anemia of chronic diseases). Iron deficiency may be corrected with the administration of medications containing iron salts. Parenteral administration of iron is indicated in patients with altered iron absorption from the gut; new drugs with regular and gradual release of iron molecules, even in large amounts (e. g. ferric carboxymaltose), may effectively correct iron depletion in these patients. High bio­availability of these preparations could also be effective in the initial correction of severe sideropenic anemia in patients with poor toleration of oral iron medications. Keywords: iron deficiency anemia – iron metabolism – dia­gnosis – treatment – hepcidin – parenteral iron drugs, and Čermák J.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3070. Léčba anémie erytropoézu stimulujícími proteiny u pacientů s myelodysplastickým syndromem

Creator:
Šišková, Magda
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
lidé, aplastická anemie--etiologie--farmakoterapie, myelodysplastické syndromy--farmakoterapie--komplikace, erytropoéza--účinky léků, erythropoetin--aplikace a dávkování, faktor stimulující kolonie granulocytů--aplikace a dávkování, kombinovaná farmakoterapie, myelodysplastický syndrom, anémie, epoetin, erytropoetin, darbopoetin, and růstový faktor pro granulocytární řadu
Language:
Czech and English
Description:
Anémie je nejčastějším příznakem myelodysplastického syndromu (MDS). Kromě substituční léčby je možné ovlivnit anémii MDS také erytropoézu stimulujícími proteiny (EPS) v monoterapii nebo v kombinaci s růstovým faktorem pro granulocytární řadu (G-CSF): monoterapie epoetinem alfa, resp. beta ve standardních dávkách (30 000–40 000 U/týden), ve vysokých dávkách (60 000–80 000 U/týden), monoterapie darbopoetinem (150–300 ug/týden), nebo v kombinaci s G-CSF (300–600 ug/týden). Při hodnocení erytroidních odpovědí podle kritérií Mezinárodní pracovní skupiny (IWGc) nebyl pozorován podstatný rozdíl v počtu odpovědí na monoterapii epoetinem alfa a darbopoetinem (57,6 % vs. 59,4 %), statisticky významný rozdíl je u obou skupin proti pacientům s podpůrnou péčí. Kombinace s G-CSF zvyšuje procento odpovědí zejména u pacientů s RARS (až na 70 %) a ovlivňuje délku přežití ve srovnání s pacienty bez léčby. Nejlepší odpověď na léčbu EPS (s nebo bez G-CSF) mají MDS pacienti s nízkým rizikem (IPSS nízké, střední 1, s nízkou hladinou endogenního EPO (< 500 IU/l) a malou nebo žádnou potřebou transfuzí (? 2 TU erytrocytů/měsíc))., Anaemia is the most common manifestation of myelodysplastic syndrome (MDS). In addition to replacement therapy, MDS-related anaemia can also be managed with erythropoiesis-stimulating proteins (ESPs) in monotherapy or in combination with granulocyte colony-stimulating factor (G-CSF): monotherapy with epoetin alpha or beta at standard doses (30,000–40,000 U per week), high doses (60,000–80,000 U per week), monotherapy with darbopoetin (150–300 mcg per week) or in combination with G-CSF (300–600 mcg per week). When erythroid response rates were evaluated using the International Working Group criteria (IWGc), no substantial difference was observed in the response rates to monotherapy with epoetin alpha and darbopoetin (57.6 % vs. 59.4 %); there was a statistically significant difference in both groups compared to patients with supportive care. The combination with G-CSF particularly increases the response rates in patients with RARS (up to 70 %) and affects the survival compared to untreated patients. The best response to ESP treatment (with or without G-CSF) was found in MDS patients with a low risk (low or medium IPSS score), a low level of endogenous EPO (< 500 IU/L) and little or no need for transfusions (? 2 TU erythrocytes/month)., Magda Šišková, and Lit.: 26
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

View distribution

Current results range from 1526 to 2023

View larger »