The purpose of this study was to investigate the content neurospecific markers protein S-100 and neuroenolaza in blood serum and tear fluid of patients with ocular ischemic syndrome. Material and methods. We observed 43 patients aged 57 to 79 years, mean age 67.3 ± 2.7 years. Control group consisted of 11 volunteers without ophthalmic symptoms. The main group consisted of 32 patients with OIS. The neurospecific proteins S100 and NSE were investigated in blood serum and tear fluid. Results. The study found that in patients of the control group the content of protein were within the normal range: S -100 in the tear fluid – 0,0662 ± 0,00335 mkg/l, in the blood serum 0,0508 ± 0,00241 mkg/l. In patients of the main group the indicators of protein in the tear fluid were elevated in all patients - 3,12 ± 0,246 mkg/l ( p<0.005). The normal evels in blood serum of marker S-100 was in 30 patients - 0,0589 ± 0,00303 mkg/l, while, in 2 patients protein S-100 were raised and averaged 0,2175±0,00725 mkg/l. It was found that in patients of the control group content of protein NSE in the tear fluid and blood serum were within normal values - 15,86 ± 0,148 Ng/ml, 15,60 ± 0,202 Ng/ml respectively. In the main group the amount of protein NSE tended to increase in the tear fluid in 23 patients and averaged 33,012 ± 3,2626 Ng/ml (p<0.005), a significant decrease the quantity of protein was observed in 9 patients, which amounted to 5,166 ± 0,8301 Ng/ml. At normal levels in the blood serum protein NSE detected in 30 patients and averaged 14,48 ± 0,263 Ng/ml, whereas, in 2 patients there was a significant increase of content of protein NSE and was 27,47 ± 3,068 Ng/ml. Conclusions. Thus, changes in the concentration of S100 and neuroenolaza in the tear fluid in patients with ocular ischemic European Medical, Health and Pharmaceutical Journal ISSN 1804-5804 syndrome allow to identify as marker of nerve cells damage of the eye, contributing to the definition in conjunction with other signs of stage and etiology of the disease., Halidjan Kamilov, Munirahon Kasimova, Dilbar Makhkamova, and Literatura
Authore Pontio Pilato Praeside HIEROSOLYMAE In Monte Calvariae primum excusus ...
Ozd. linky, facultas. Před tit. listem a za stranami 106, 194 a 232 mědiryt. přílohy náb. obsahu. Signovány: Pinxit Carolus Screta Pragae, Samuel Weishun sc. Příloha u str. 194 má jen inic. S. W. sc.
Na titulním listu rukou: "Novit. S. J. Brunae A 1658".
Na titulním listu razítko s textem: "BIBLIO: CAESAREAE OLOMUCII"., Ozd. linky, facultas. Před tit. listem a za stranami 106, 194 a 232 mědiryt. přílohy náb. obsahu. Signovány: Pinxit Carolus Screta Pragae, Samuel Weishun sc. Příloha u str. 194 má jen inic. S. W. sc., Na titulním listu rukou: "Novit. S. J. Brunae A 1658", and Na titulním listu razítko s textem: "BIBLIO: CAESAREAE OLOMUCII"
Článek Lidské embryo v perspektivě bioetiky se podrobně věnuje současné bioetické diskuzi o morálním statusu lidského embrya. Nejdříve si klade otázku, zda je lidské embryo od okamžiku oplození individuálním jedincem lidského druhu a kriticky hodnotí některé námitky proti individualitě lidského embrya. Poté se zaměřuje na problematiku kritérií personální identity a jejich relevanci pro bioetickou diskuzi. Kriticky se vyrovnává rovněž s tzv. konstitucionalizmem. Metafyzickou reflexi uzavírá obhajoba animalismu. V poslední části článku se hodnotí etický relativismus, utilitarismus a předkládá se nárys etické teorie Johna M. Finnise. Závěr práce tvoří teze, že lidské embryo je od okamžiku svého vzniku lidskou osobou obdařenou inherentními, nezcizitelnými lidskými právy., The article The Human Embryo from a Bioethical Perspective devotes in detail to the contemporary bioethical discussion on the moral status of the human embryo. First, it rises an issue whether a human embryo is an individual being of a human kind since the moment of fertilization and it critically assesses some objections against individuality of the human embryo. Following that it focuses on criteria of personal identity and its relevance for bioethical discussion. It critically deals with the so called constitutionalism. Metaphysical reflection is concluded by a defense of animalism. The last part of the article evaluates ethical relativism, utilitarianism and brings in an outline of an ethical theory of John M. Finnis. The conclusion of the work consists of the thesis that the human embryo is a human being since the moment of its creation, abounding in inherent, inalienable human rights., and David Černý
Článek Lidské embryo v perspektivě bioetiky se podrobně věnuje současné bioetické diskuzi o morálním statusu lidského embrya. Nejdříve si klade otázku, zda je lidské embryo od okamžiku oplození individuálním jedincem lidského druhu a kriticky hodnotí některé námitky proti individualitě lidského embrya. Poté se zaměřuje na problematiku kritérií personální identity a jejich relevanci pro bioetickou diskuzi. Kriticky se vyrovnává rovněž s tzv. konstitucionalizmem. Metafyzickou reflexi uzavírá obhajoba animalismu. V poslední části článku se hodnotí etický relativismus, utilitarismus a předkládá se nárys etické teorie Johna M. Finnise. Závěr práce tvoří teze, že lidské embryo je od okamžiku svého vzniku lidskou osobou obdařenou inherentními, nezcizitelnými lidskými právy., The article The Human Embryo from a Bioethical Perspective devotes in detail to the contemporary bioethical discussion on the moral status of the human embryo. First, it rises an issue whether a human embryo is an individual being of a human kind since the moment of fertilization and it critically assesses some objections against individuality of the human embryo. Following that it focuses on criteria of personal identity and its relevance for bioethical discussion. It critically deals with the so called constitutionalism. Metaphysical reflection is concluded by a defense of animalism. The last part of the article evaluates ethical relativism, utilitarianism and brings in an outline of an ethical theory of John M. Finnis. The conclusion of the work consists of the thesis that the human embryo is a human being since the moment of its creation, abounding in inherent, inalienable human rights., and David Černý
Cílem předkládaného přehledového článku je seznámit čtenáře s aktuálním rámcem analýzy lidských zdrojů, který využívá Světová zdravotnická organizace (WHO) na straně jedné a s evidencí o migraci zdravotníků obsaženou ve statistické databázi OECD Health Data 2007 Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) na straně druhé., The goal of this review article is to introduce the current framework of the human resources analysis used by the WHO, and on the other hand to establish the evidence about health workforce migration carried out by OECD., Miroslav Barták, Pavlína Horáková, Antonín Malina, and Lit.: 2
Lidské papillomaviry (HPV = Human Papillomavirus) jsou tkáňově specifické DNA viry. Dle dostupné literatury byly v současné době prokázány onkogenní vlivy HPV v oblastech genitálního, respiračního a gastrointestinálního traktu. Různé typy HPV vyvolávají bradavičnaté výrůstky (condylomata accuminata) ve všech výše popsaných oblastech. V oblasti dýchacího traktu vedou ke vzniku rekurentní respiratorní papillomatózy. HPV způsobují dysplazie děložního hrdla, vulvární a vaginální dysplazie, dysplazie penisu a anu. Vysoce onkogenní HPV typy se podílí cca v 99–100 % na vzniku karcinomu děložního hrdla, v 85–90 % na karcinomu anu, v 60 % na karcinomech pochvy, v 50 % na karcinomech vulvy a penisu, ve 20 % na karcinomech orofaryngu a cca ve 2 % na karcinomech dutiny ústní., Human Papillomaviruses (HPV) are tissue specific DNA viruses. The oncogenic HPV influence has been approved in genital and respiratory regions and gastrointestinal tract in recent literature. Different types of HPV cause warts (condyloma acuminata) in the areas mentioned above. They give rise to the reccurent respiratory papillomatosis in the respiratory tract. HPV induce precanceroses of the uterine cervix, vulvar and vaginal precanceroses, penile and anal precanceroses. High risk oncogenic types of HPV share of genesis in about 99–100 % of carcinoma of the uterine cervix, in 85–90 % of anal carcinoma, in 60 % of vaginal carcinoma, in 50 % of vulvar and penile carcinoma, in 20 % of oropharyngeal carcinoma and in 2 % of oral carcinoma., Lucie Mouková, Richard Feranec, and Lit.: 19