Odmítání krevních transfuzí Svědky Jehovovými je typickým příkladem konfliktu dvou o sobě dobrých principů lékařské etiky (bioethics): beneficence a respektu k autonomii pacienta. Představuje dilematickou situaci, kdy je lékař, který se s naukou Svědků Jehovových neztotožňuje a je z hlediska svého svědomí i z hlediska vnitřní mravnosti své profese povinen poskytnout co možná nejlepší léčbu, konfrontován s autonomním rozhodnutím pacienta tuto léčbu odmítnout. Jakkoli se příklad odmítání krevních transfuzí Svědky Jehovovými může zdát již stereotypní, ukazuje, jak v postmoderní společnosti mohou být životní postoje a hodnotový systém lékaře a pacienta diametrálně odlišné. V takovéto situaci může lékař v dialogu nabízet svoje přesvědčení pacientovi, musí však být zároveň schopen akceptovat, rozhodne-li se pacient jinak. Na základě čl. 5 Konvence o lidských právech a biomedicíně (Convention on Human Rights and Biomedicine) by lékař měl respektovat svobodné rozhodnutí svéprávného dospělého pacienta ohledně léčebného postupu za předpokladu, že jeho rozhodnutí bude "informované", tj., že bude seznámen se všemi riziky a možnými důsledky svého rozhodnutí. Lze si klást otázku, jak může být mravně přípustné, neposkytnout pacientovi léčbu a nechat jej eventuálně zemřít na základě jeho (z pozice lékaře pomýleného) přesvědčení. Co může být hodnotou, která vyváží hodnotu lidského života? Autoři článku se snaží hledat odpovědi na tyto otázky a na výsledcích dotazníkového šetření mezi lékaři a Svědky Jehovovými poukazují na názorovou pestrost a nejednotnost v obou těchto skupinách, jenž se zdráhá jakékoli paušalizaci. Poukazují také na nevyjasněnou situaci v respektování předem vyslovených přání (advance directives) pacienta. Odmítání krevní transfuze Svědky Jehovovými je nutno vnímat v kontextu otázek, má-li pacient právo odmítnut léčbu, na níž závisí jeho život a jaký význam má být přikládán předem vysloveným přáním, je-li pacient ve stavu, kdy se k situaci nemůže vyjádřit. V tomto kontextu pak již nejde jen o dílčí problematiku Svědků Jehovových, ale např. o stále aktuální a ožehavé otázky rozhodování v závěru života (end-of-life decisions)., Jehovah's Witnesses' refusal of blood transfusions exemplifies a conflict between two genuinely good principles of bioethics: beneficience and respect towards a patient's autonomy. It represents a predicament in which a doctor, who does not identify himself with the teaching of Jehovah's Witnesses and who is urged by his personal conscience and professional obligations to provide the best treatment possible, is confronted by his patient's autonomous decision to decline such treatment. Stereotypical as it may be, this example serves as evidence of how significantly different attitudes and value systems doctors and patients may have in today's postmodern society. When such situation occurs, the doctor may share his/her point of view with the patient in their mutual dialog, but must be able to accept the potentiality of the patient's adverse decision. Based on Article 5 of the Convention on Human Rights and Biomedicine, a doctor should respect a free decision of an able adult patient about the procedures related to his/her treatment, providing that this decision is an "informed" one; i.e. the patient must be informed about all risks and consequences resulting from the decision made. It may be viewed as debatable whether it is morally plausible not to provide a patient with adequate treatment and possibly let him/her die based on such patient's persuasion (which may be seen as fallacious one by the doctor). What value is there to outweigh human life? The authors of the article seek answers to these questions. Results gained from their questionnaire survey conducted among doctors and Jehovah's Witnesses show diversity in opinions and heterogeneity in both studied groups. The authors also discus the ambiguousness related to the acceptation of patients' advance directives. Jehovah's Witnesses' refusal of blood transfusions must be viewed within the broad context of questions relating to the patient' right to refuse his/her life-saving treatment and also relating to the degree of meaningfulness of the patient's advance directives especially in the case that the patient is not in the condition to express his/her opinion about his/her situation. In such a context, it is no longer a query only about Jehovah's Witnesses' standpoints but also about today's approach towards end-of-life decisions., Ondřej Doskočil, Jitka Kyselová, and Lit.: 11
Článek se zabývá problematikou odmítání transfuze krve ze strany členů náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Danou otázku přitom zkoumá nejen z pohledu aktuální právní úpravy v zákoně o zdravotních službách (dříve vyslovených přáních) a vybrané judikatury, ale také z širšího právněfilozofického a politického pohledu. Dochází k závěru, dle něhož formálně právní úprava sice preferuje vůli pacienta, nicméně tento přístup může mít z obecnějšího společenského hlediska i některé sporné důsledky. Proto je nakonec přijat názor, že transfuzi je nutné poskytnout i proti vůli pacienta., The article deals with the issue of the blood transfusion rejection by the member of the religious community Jehovah's Witnesses. The issue is examined not only from the view of the recent legal provisions (living will) and the available judicature, but also from the broader philosophical and political view. It concludes that the legal provisions prefer the patient's autonomy but this approach can generally also have some controversial consequences. Therefore the author resumes that the blood transfusion should be provided although it infringes the patient's will., Pavel Uherek, and Literatura
Předpokládá se, že v příštích dvou dekádách stoupne počet diabetiků ve světě až na 300 milionů. Z toho se odhaduje, že nejméně u 9 z 10 případů se bude jednat o diabetes 2. typu (DM2T). Metabolický syndrom, který je charakterizován inzulínovou rezistencí, je časnou a častou formou manifestace diabetes mellitus. Diabetes 2. typu je v současnosti hlavní klinickou výzvou u dospělé populace, protože se společně se syndromem inzulínové rezistence zvláště podílí na kardio¬ vaskulární mortalitě a morbiditě. Prevalence DM rapidně roste se stoupajícím zastoupením starých osob v populaci. Progresivní povaha diabetů 2. typu znamená, že účinná terapie by měla být zahájena co nejdříve po stanovení diagnózy s cílem dosáhnout metabolické stability. Perorální antidiabetika (PAD) zůstávají nejčastější farmakoterapeutickou intervencí u diabetů 2. typu. Probrány jsou jednotlivé skupiny PAD-, inzulínové senzitizéry, inhibitory alfaglukozidázy, inzulínová sekretagoga: sulfonylureová i nesulfonyulreová (deriváty meglitinidu). Pozornost je věnována perspektivním přípravkům ( mj. thiazolidindionům), které vzdor všem limitacím představují nové možnosti v terapii DM2T v dohledné budoucnosti. Probrány jsou také možnosti kombinační terapií PAD (např. možnost kombinace PAD a inzulínu) a indikace inzulinoterapie u DM2T. Při posuzování nejlepších terapeutických postupů je třeba pamatovat na to, že jak inzulínová rezistence, tak i inzulínový deficit jsou daleko nejčastější příčinou DM2T., Within the next two decades the number of patients with diabetes worid-wide is expected to rise to 300 million. It is estimated that out of this number at least 9 out of 10 cases will be diabetes type 2 (DM2T). The metabolic syndrome, characterised by insulin resistance, is an early and frequent manifestation of diabetes. At present, DM2T is a major clinical challenge in adult population, as it contributes significantly, along with the syndrome of insulin resistance, to cardiovascular morbidity and mortality. The prevalence of diabetes is increasing rapidly with the growing percentage of elderly people in the population. The progressive nature of DM2T implies that effeaive therapy should be initiated as soon as possible following the diag¬ nosis with the aim to stabilise metabolism. Oral antidiabetic drugs remain the most frequent pharmacological intervention in DM2T. Individual classes of oral drugs are discussed: insulin sensitisers, alfaglucosidase inhibitors, insulin secretagogues: sulphonylureas and non-sulphonylureas (meglitinid derivatives). The authors discuss perspective drugs (thiazolidindiones among others) which, despite a number of limitations, present new opportunities for the treatment of DM2T in foreseeable future. Furthermore the possibilities of combination therapies using oral drugs (also the possibility of combining oral drugs and insulin) as well as indications for insulin therapy in DM2T are discussed. While evaluating the best therapeutic procedures, we need to keep in mind that both insulin resistance and insulin deficit are by far the most frequent causes of DM2T., Jaroslav Přehnal, J. Rybka, and Souhrn: eng
Diabetes mellitus 2. typu (DM2T) je provázen celou řadou odchylek, které zvyšují pravděpodobnost rozvoje aterosklerózy. Výzkumy posledních let ozřejmily jak význam vztahu diabetů a aterosklerotických komplikací, tak jejich komplikovanost. Kardiovaskulární choroby jsou příčinou úmrtí 3/4 diabetiků. V prevenci kardiovaskulárního rizika samotná korekce hyperglykemie zklamala očekáváni. Jedinými dosavadními intervencemi, jež se ukázaly účinné a snižují výskyt makrovaskulárních komplikací ve spojení s diabetem, jsou ty, jež příznivě modifikují koexistující rizikové faktory KV-chorob. Proto komplexní léčba diabetů neznamená jen příslušnou léčbu nefarmakologickou, ale kromě antidiabetické léčby a edukace musí zahrnovat i léčbu hypertenze, dyslipoproteinemií, včetně zákazu kouření. Obezita provází diabetes 2. typu v 80-90 % a podílí se jak na metabolických, tak na kardiovaskulárních komplikacích diabetů. Úspěšná a trvalá redukce váhy snižuje všechna zdravotní rizika. Obrat ve farmakoterapii přinesly nové typy antiobezitik, která jsou bezpečgčná i při dlouhodobém podávání (sibutramin, oriistat). Metabolický syndrom - inzulínová rezistence i DM2T jsou provázeny aterogenní konstelaci metabolických rizikových faktoru, a navíc se problematika KV-onemocnění přesouvá u diabetiků i nediabetiků do vyššího věku. Z těchto důvodů se věnuje i větší pozornost terapii dyslipoproteinemie. Léčebná schémata se posouvají k vyšší agresivitě terapie (při současném zachování bezpečnosti). Probrány jsou standardní postupy léčby dyslipoproteinemie u diabedků 2. typu: své již jisté místo maji s atiny a fibráty v sekundární i primární prevenci KV-postižení. Rovněž striktní kontrola krevního tlaku u osob s diabetem vede ke snížení makrovaskulárních komplikací. Za antihypertenziva první volby u hypertenzních diabetiků jsou v současné době považovány inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu, selektivní betablokátory, Ca2-blokátory, alfa-1-blokátory. Zvláštní postavení ve strategií s agresivními terapeutickými cílí mají v léčbě hypertenze u diabetiků ACEI a ARB. U všech starších diabetiků zvažujeme zařazeni preventivního užívání aspirinu do základního terapeutického schématu., Diabetes mellitus type 2 (DM2T) is accompanied by a number of alterations increasing the risk of development of atherosclerosis. Recent research has shed more light both on the importance of the relationship between diabetes and atherosclerotic complications and the inherent complexity. Cardiovascular disease is a cause of death in some 75% of patients with diabetes. With regard to the prevention of cardiovascular risk, correcting hyperglycaemia itself has not met our expectarions. The only interventions so far shown to be efficient and to reduce the incidence of cardiovascular complications associated with diabetes are those that have a favourable effect while modifying coexisting cardiovascular risk faaors. Thus, comprehensive therapy of diabetes does not only mean adequate non-pharmacological management but, in addition to antidiabetic therapy and education, it should also include therapy of hypertension, dyslipoproteinaemia, and cessation of cigarette smoking. Obesity accompanies diabetes in 80-90%, thus participating both in metabolic and cardiovascular complications of diabetes. Successful and sustained weight reduaion reduces all health-related risks. New classes of antiobesity drugs present a turnaround in pharmacological management, providing safety even with long-term use (sibutramin, oriistat). The metabolic syndrome of insulin resistance as well as DM2T are accompanied by an atherogenous constellation of metabolic risk faaors while, in addition, the issue of cardiovascular disease in both diabetic and nondiabetic patients is shifted towards higher age. For this and other reasons, the management of dyslipoproteinaemia receives currently more attention. The management patterns move towards more aggressive therapies (while maintaining adequate safety). The authors discuss standard procedures for the treatment of dyslipoproteinaemia in patients with diabetes type 2: statins and fibrates already occupy their steady position both in primary and secondary prevention of cardiovascular injury. In addition, rigid control of blood pressure in patients with diabetes contributes to the reduaion of maaovascular complications. At present, inhibitors of angiotensin converting enzyme, seleaive beta-blockers, calcium channel blockers and alpha 1-blockers are considered to be the first-line antihypertensive drugs in patients with hypertensive patients with diabetes. ACEI and ARB occupy a special position in strategies with aggressive therapeutic goals for the treatment of high blood pressure in patients with diabetes. In all elderly patients with diabetes we should consider including preventive use of aspirin in the basic therapeuric schedule., Jaroslav Rybka, Jaroslav Přehnal, Lit: 77, and Souhrn: eng
Ve dnech 24.-28. 1. 2007 se v Davosu konalo zasedání Světového ekonomického fóra. Podle letošního hesla "The Shifting Power Equation" se letošní fórum mělo zaměřit především na přesuny hospodářských a politických sil v současném světě. V celém souboru diskusí se našlo několik panelů věnovaných vybraným problémům zdravotnictví. Tam se probíraly otázky zásadních změn struktur a práce zdravotnických systémů jako odpověď na problémy, které se v celém světě v tomto odvětví projevují. O jednání těchto skupin informujeme podle souhrnných zpráv uvedených na internetové stránce fóra. and přeložil Lubomír Kružík