Diskuse o vlivu antiepileptik (AE) na homeostázu hormonů štítné žlázy (ŠŽ) začala na počátku 60. let 20. století. Ukazuje se, že pouze AE, která patří mezi enzymatické induktory (AE-IND), jmenovitě fenobarbital, primidon, fenytoin, karbamazepin a oxkarbazepin, mají charakteristický vliv na homeostázu hormonů ŠŽ, který spočívá v poklesu jejich hladin. Nemocní, kteří nejsou léčeni pro onemocnění ŠŽ, zůstávají během medikace AE-IND eutyroidní a nevyžadují T4-substituční léčbu. Nemocní s hypofunkční/afunkční ŠŽ jsou po expozici AE-IND ohroženi významným rizikem dekompenzace hypotyreózy mechanizmem farmakokinetické interakce AE-IND s T4(T3) substituční terapií. Maximum tohoto rizika lze očekávat přibližně v období prvních 2 měsíců po zahájení medikace AE-IND; jsou zmíněna specifika klinického přístupu k těmto nemocným. V případě ostatních antiepileptik je vliv na homeostázu hormonů ŠŽ nevýrazný, popřípadě práce na toto téma chybí, či jsou pouze ve formě kazuistických sdělení., Julius Šimko, J. Horáček, and Lit.: 64
Hlavním cílem práce bylo ověřit v klinické praxi dlouhodobou (7?8leté sledování) účinnost a bezpečnost léčby inzulinovou pumpou u pacientů s diabetes mellitus 1. typu a porovnat výsledky kompenzace diabetu u nemocných léčených inzulinovou pumpou s kontrolní skupinou nemocných léčených intenzifikovanou inzulinovou terapií metodou MDI (multiple daily injection). Soubor nemocných a metody: Sledovali jsme 35 osob léčených inzulinovou pumpou a 35 osob v kontrolní skupině. U obou skupin nemocných jsme vyhodnotili sledované parametry na počátku a konci sledování, u glykovaného hemoglobinu jsme hodnotili výsledky ročně a hodnotili imeziroční změny, výskyt hypoglykemií v obou skupinách jsme porovnávali každoročně. Pro zjištění statistické hladiny významnosti u jednotlivých parametrů jsme vycházeli z těchto hledisek: 1. porovnávali jsme výchozí počáteční stav se stavem na konci sledování, 2. analyzovali jsme meziroční změny u glykovaného hemoglobinu, 3. srovnali jsme pacienty léčené inzulinovou pumpou s kontrolní skupinou. Kompenzace diabetu byla hodnocena na základě měření glykovaného hemoglobinu a výpočtu průměrné glykemie. Porovnání výskytu hypoglykemických příhod jsme provedli zvlášť pro všechny hypoglykemické příhody a zvlášť pro závažné hypoglykemie, hodnotili jsme změny hmotnosti a také změny dávek inzulinu za 24 hodin. Výsledky: Ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou došlo v průběhu sledování ke statisticky významnému poklesu glykovaného hemoglobinu, p < 0,001 i průměrné glykemie, p < 0,001. V kontrolní skupině došlo jen k přechodnému signifikantnímu snížení HbA1c, p < 0,05, a to jen v 1. a 2. roce sledování , později byl výsledek v porovnání s počátečním stavem nesignifikantní, p > 0,05. V této skupině nemocných nedošlo také na konci sledování při porovnání s výchozím stavem k signifikantnímu zlepšení v průměrné glykemii, p > 0,05. Při porovnání obou skupin nemocných byl na počátku sledování statisticky významně horší HbA1c, p < 0,001 i průměrná glykemie, p < 0,001 ve skupině nemocných léčených pumpou. Na konci sledování při porovnání obou skupin nemocných nebyl shledán signifikantní rozdíl v glykovaném hemoglobinu, p > 0,05, ale byl shledán statisticky významný rozdíl v průměrné glykemii, p < 0,001, ve prospěch skupiny nemocných léčených inzulinovou pumpou. Využití inzulinové pumpy vedlo k statisticky významně nižšímu výskytu závažných hypoglykemií ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou oproti kontrolní skupině, p = 0,010, které se projevovalo od 3. roku do konce sledování, jinak na počátku a v prvém a druhém roce sledování statisticky významný rozdíl ve výskytu závažných hypoglykemií mezi oběma skupinami nebyl, p > 0,05. Ve výskytu všech hypoglykemií nebyl pozorován statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami od počátku sledování až do jeho konce, p > 0,05. V obou skupinách nemocných jsme prokázali statisticky významný vzestup hmotnosti při porovnání stavu na počátku a na konci sledování, tento však měl menší statistickou významnost (p < 0,05) ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou než ve skupině kontrolní (p < 0,001). Ve skupině nemocných léčených inzulinovou pumpou jsme prokázali statisticky významný pokles denní dávky inzulinu (p < 0,001), zatímco ve skupině kontrolní se dávka statisticky významně nezměnila (p > 0,05). Závěr: V průběhu našeho sledování jsme prokázali skutečný benefit léčby inzulinovou pumpou u diabetiků 1. typu oproti léčbě MDI. Tento se projevil jednak v lepší kompenzaci diabetu i nižším výskytu závažných hypoglykemií., Jindřich Olšovský, Michal Beránek, and Lit.: 37
Cílem analýzy je podpořit veřejnou diskusi o mnohdy opomíjených otázkách transparentnosti a střetu zájmů při rozhodování o otázkách veřejného zdraví a problémech souvisejících s propagací léků a léčiv. Jakkoli jsme se zaměřili z velké části na otázky související s očkováním, naším cílem v žádném případě není bojovat proti očkování jako takovému nebo zpochybňovat jeho přínos k praktickému vymýcení řady infekčních nemocí. and zpracovali Zuzana Candigliota, David Zahumenský, Eva Kučerová
Cíl studie: Cílem studie bylo vlastním experimentem ověřit vliv různého stupně hemolýzy (indexu H) na stanovení koncentrace celkového a přímého bilirubinu a určit mezní úroveň hemolýzy, do které lze výsledek koncentrace bilirubinu vydat pouze s doplňujícím komentářem. Materiál a metody: � K pacientským vzorkům sér s nízkou primární hemolýzou a rutinně stanovenou koncentrací bilirubinu celkového a přímého v rozsahu nízkých až vysoce patologických hodnot jsme přidali hemolyzát a vytvořili různé stupně hemolýzy. Následně jsme opakovaným měřením zjistili odchylku od původních hodnot koncentrace bilirubinu a výsledky statisticky (metodou nejmenších čtverců a metodou kontrastu v analýze rozptylu) zpracovali. Výsledky: � Zjistili jsme negativní bias u celkového i přímého bilirubinu v závislosti na stoupajícím stupni hemolýzy. Ve vzorcích s vysokou hemolýzou se ale také projevil vzestup primární koncentrace bilirubinu, pravděpodobně způsobený zvýšením absorbance vlastního hemoglobinu, tedy přímou fotometrickou interferencí. Tento vzestup byl markantní především u přímého bilirubinu, ve vzorcích s nízkou primární koncentrací přímého bilirubinu. Odvodili jsme mezní stupeň hemolýzy pro stanovení jak celkového (H index 95), tak přímého bilirubinu (H index 53) metodou užívanou v naší laboratoři. Závěr: � Experimentem vycházejícím z rutinní laboratorní praxe jsme ověřili vliv hemolýzy na koncentraci celkového a přímého bilirubinu a určili mezní stupeň hemolýzy, od kterého nelze výsledek koncentrace bilirubinu vydat., Objective: We tested an effect of hemolysis (H index) on concentrations of total and direct bilirubin to determine the thres-hold level of hemolysis, until which quantitative results can be issued only with an additional comment. Materials and Methods: We added haemolysate to serum samples with low primary concentration of total or direct bilirubin and created different degrees of hemolysis. Then we established a deviation from original values of bilirubin concentration by repeated measurement and statistically processed (by the least squares method and by the contrast method in the analysis of variance). Results: We found negative bias in the case of both total and direct bilirubin. However a rise of primary bilirubin concentration was expressed in samples with high hemolysis, caused probably by increased absorbance of hemoglobin, then by direct photometric interference. The rise was significant mainly in samples with low original concentration of direct bilirubin. We deduced the threshold level of hemolysis for measurement of total (H index 95) and direct bilirubin (H index 53) by method used in our laboratory. Conclusion: We have verified the effect of hemolysis on concentrations of total and direct bilirubin by the experiment based on routine laboratory practice. We have determined the threshold level of hemolysis, until which quantitative results cannot be issued., Procházka J., Bořecká K., Lánská V., and Literatura
Úvod a cíl studie: Huminové látky jsou vývojově velmi staré organické složky půdy, které vznikají chemickým a biologickým rozkladem hmoty rostlinného původu a syntetickou činností mikroorganismů. Přirozeně se vyskytují v sedimentech, zeminách, rašelině, hnědém uhlí a lignitu. Cílem studie bylo optimalizovat metodu absorpce exogenního cholesterolu ve střevě in vivo a zhodnotit snížení této absorpce pomocí huminových kyselin a fytosterolů. Typ studie: Experiment na zvířatech. Název a sídlo pracoviště: Klinika gerontologická a metabolická, LF UK a Fakultní nemocnice Hradec Králové; Radioizotopové laboratoře a vivárium LF UK v Hradci Králové. Materiál a metody: Modelovými zvířaty ve studii byly laboratorní myši C57B16 (5 skupin, 6 myší v každé skupině). Absorpce cholesterolu ve střevě byla stanovena metodou kapalinové scintilační spektrometrie s užitím 3H-cholesterolu. V experimentu byly testovány tyto látky: ezetimib, huminové látky (SD 01, B036fk) a fytosteroly Flory Pro.Activ. Vzorky plné krve a jaterních homogenátů byly extrahovány Abell-Kendallovou metodou. Výsledky byly porovnány pomocí software SigmaStat (Systat Software, USA). Výsledky: Byla stanovena závislost aplikované a zachycené dávky 3H-cholesterolu. Rozmezí aplikovaných dávek bylo 37,5–185 kBq a stanovené zachycené dávky byly 1–7,75 kBq. Tato závislost byla za daných podmínek lineární (y = 0,0455x – 0,7014, R2 = 0,9999). Byly nalezeny statistické významnosti pro snížení absorpce cholesterolu u skupin s ezetimibem (p = 0,013) a Florou Pro.Activ (p = 0,017) a pro zvýšení absorpce u skupiny s humáty šarže B036fk (p = 0,025). Závěr: Byla vyhodnocena účinnost látek ovlivňujících absorpci cholesterolu. Estery fytosterolů účinně snížily tuto absorpci. Huminové látky jsou schopny ovlivnit biologickou dostupnost nutrientů, především lipofi lního charakteru., Objective: Humic substances are phylogenetically old components of soil and originate from the chemical and biological decomposition of organic mass and by microorganism activity. They occur in soil, peat and lignite. The aims of study were to optimise estimation of exogenous cholesterol absorption method in gut and to evaluate cholesterol absorption by phytosterols and humic substances. Design: Experiment on animal model. Settings: Department of gerontology and metabolic care, University hospital Hradec Králové and Radio-Isotope laboratory, Charles University – Faculty of Medicine in Hradec Králové. Material and Methods: Female laboratory mouse C57Bl6 was a model animal chosen for the study (5 groups, six mice in each group). Cholesterol absorption in the gut was determined by liquid scintillation spectrometry with 3H-cholesterol used as a tracer. Ezetimibe, humic substances (SD01 a B036fk) and phytosterols in Flora Pro.Activ were tested in the experiment. Samples of whole blood and liver tissue were extracted by Abell-Kendall method. Results were compared by software SigmaStat (Systat, USA). Results: The relationship of applied and captured dose of 3H-cholesterol was determined. Range of applied dose was 37,5–185 kBq and captured dose was 1–7,75 kBq. This relathionship was linear (y = 0.0455x – 0.7014, R2=0.9999). Statistically signifi cant decrease in cholesterol absorption in ezetimibe group (p = 0,013) and Flora Pro.Activ group (p = 0.017) and increase in cholesterol absorption in group B036fk (p = 0,025) were found. Conclusion: The effectivity of cholesterol absorption-active substances was elucidated. Phytosterols esters reduced this absorption effectively. Humic substances have variable infl uence on the biological availability of nutrients, in particular lipophilic substances., Tichá A., Hyšpler R., Kriesfalusyová L., Ježková D., Zadák Z., and Lit.: 13