Search

Start Over Type article Type model:article Date 2014 to 2015

152. Bias měření základních analytů krevního séra. Výsledky a interpretace soudobých studií

Creator:
Friedecký, Bedřich and Kratochvíla, Josef
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
sérum, biochemická analýza krve, referenční standardy, biologický materiál - odběr a zpracování, klinické laboratorní techniky--metody--normy--přístrojové vybavení--využití, výběrový bias, reprodukovatelnost výsledků, interpretace statistických dat, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Cíl práce: Komentování hodnot bias, recentně dosažených u základních analytů séra u čtyř komutabilních referenčních materiálů a konfrontace s výsledky programu SEKK AKS z let 2012-2014. Metody: U komutabilních referenčních materiálů šlo o séra individuálních dárců krve, nebo nativní pooly lidských sér. Jed - nalo se o vzorky Ghent, AACB (Australian Association of Clinical Biochemistry) a CAP (College of American Pathologists) s potvrzenou komutabilitou. Vzorky cyklu AKS SEKK byly standardní lyofilizované materiály, sice dodané komerčním výrob - cem bez osvědčení o komutabilitě, ale ověřené dlouholetým používáním. Hodnoty bias byly kalkulovány jako rozdíly mezi průměry skupin laboratoří, používajících reagencií a metod stejných výrobců a vztažnými hodnotami. Ty byly určeny jako robustní průměry výsledků všech účastníků, nebo jako hodnoty, určené referenčními metodami. Výsledky, diskuse: Velká většina bias nepřekročila hodnotu b < 4 % . Nebyly nalezeny žádné významné závislosti výsled - ků bias na typu matrice kontrolních vzorků. Nalezené vyšší hodnoty bias měly jiné příčiny, než matricové vlivy. V případě stanovení fosfátů a kyseliny močové byly svázané vždy s metodou jediného, nebo dvou výrobců a dají se přičíst diferen - cím v kalibračních nastaveních. Menší ojedinělé, hraničně významné diference byly nalezeny u triacylglycerolů a kreatininu. U albuminu pak byly příčinou rozdíly mezi metodami BCG (bromkresolová zeleň) a BCP (bromkresolový purpur) a absence referenční metody. V případě stanovení HDL a LDL cholesterolu stačila zapříčinit vysoké hodnoty bias již mírně zvýšená koncentrace triacylglycerolů. Obecně jsou hodnoty bias podstatně vyšší, než jsou požadavky na ně, odvozené z hodnot biologických variací. Cílem standardizace je další snížení hodnot bias, cílem programů EHK by (i podle představ IFCC) mělo být provádění verifikace metrologické návaznosti. Při měření základních analytů séra, vyznačujících se vysokým stupněm standardizace nebyly pozorovány žádné podstatné vlivy matrice použitých referenčních materiálů., Objective: Comment of bias values reached in recent results of four commutable reference materials and programs in gene - ral blood serum analytes and their comparison with results of EQA program SEKK-AKS in 2012-2014. Methods: As commutable reference materials were used sets of individual blood donors and non spiked and spiked frozen native serum pools. Bias values were calculated as differences of manufacturer groups means from robust mean of all participants.In some cases were used values obtained by reference methods. Results, discussion: Majority of bias values did not exceeded 4 % . No significant dependency on the on the kind of matrix was observed. Some large bias values were observed only exceptionally in some methods of uric acid and phosphate. Measurement of albumin was influenced by differences between BCG and BCP methods, higher concentration of trigly - cerides is reason of large bias in HDL and LDL method. Commonly are bias values higher than requested, from biological variations derived. No significant matrix influence on the bias value was observed in measurement of general blood serum analyzed. We think that ex post commutability evaluation of EQA program results based on the use standard lyophilized materials can be realized by assessment relation of bias to uncertainty of reference values. There is necessary to prefer reference method values or robust mean values as criterion not only for proficiency of participants and also for monitoring of level in standardization., Friedecký B., Kratochvíla J., and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

154. Bile duct injury during cholecystectomy

Creator:
Kapoor, K. V.
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, and TEXT
Subject:
cholecystektomie laparoskopická--škodlivé účinky--využití, žlučové cesty--zranění, chirurgie žlučových cest--škodlivé účinky--využití, nemoci žlučových cest--chirurgie, peroperační péče--metody, katetrizace--metody--využití, reoperace--využití, pooperační komplikace--etiologie--terapie, zavedení chirurgických vývodů--využití, biliární píštěl, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
Laparoscopic cholecystectomy (LC) is the treatment of choice for gall stones but is associated with an increased risk of bile duct injury (BDI). A BDI detected during LC may be repaired if a biliary surgeon is available but the easiest and safest option for a general surgeon is to place drains in the subhepatic fossa to covert the acute BDI into a controlled external biliary fistula (EBF). Most BDIs are diagnosed in the postoperative period and result in bile leak. Treatment is with percutaneous catheter drainage and endoscopic stenting of the bile duct; early repair is not recommended. Repair, in the form of hepatico-jejunostomy (HJ), should be performed by a biliary surgeon after a delay of 4−6 weeks when the EBF has closed. BDI is a common cause of medico-legal suit and a large burden on healthcare costs. Most BDIs can be prevented by adhering to the principles of safe cholecystectomy., Laparoskopická cholecystektomie (LC) je léčbou volby u žlučových kamenů, avšak je spojená se zvýšeným rizikem poranění žlučových cest (bile duct injury − BDI). Pokud je BDI detekováno během LC, může se řešit ihned, pokud je dostupný hepatobiliární chirurg, ale nejjednodušší a nejbezpečnější postup pro všeobecného chirurga je umístění drénů do podjaterní krajiny a převedení akutní BDI na řízenou zevní biliární píštěl (external biliary fistula − EBF). Většina BDI jsou diagnostikované až v pooperačním období, kdy vzniká biliární leak. Léčbou je drenáž perkutánním katetrem a endoskopické zavedení stentu do žlučovodu; časná reparace se nedoporučuje. Reparace ve formě hepatikojejunostomie (HJ) by měla být provedena hepatobiliárním chirurgem s odstupem 4−6 týdnů poté, co se uzavře EBF. BDI jsou častou příčinou zdravotnicko-právních žalob a významně zatěžují náklady ve zdravotnictví. Většině BDI se dá předejít dodržováním principů bezpečné cholecystektomie., and V. K. Kapoor
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

155. Biliární leak po jaterních resekcích: retrospektivní analýza vlastního souboru

Creator:
Menclová, Kateřina, Bělina, František, Pudil, Jiří, Langer, Daniel, and Ryska, Miroslav
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
retrospektivní studie, játra--chirurgie, chirurgie trávicího traktu--škodlivé účinky, laparotomie--škodlivé účinky--využití, perioperační péče, pooperační komplikace, index tělesné hmotnosti, rizikové faktory, statistika jako téma, incidence, dospělí, staří, staří nad 80 let, ženské pohlaví, lidé, mužské pohlaví, lidé středního věku, mladý dospělý, nemoci žlučového ústrojí--etiologie--chirurgie, and výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče)
Language:
Czech and English
Description:
Úvod: Existuje mnoho studií věnujících se problematice biliárních komplikací po jaterních resekcích. Přes zlepšení operační techniky a perioperační péče má incidence této komplikace spíše vzrůstající charakter. Byly analyzovány četné prediktivní faktory. Na jejich vliv na vznik biliárního leaku doposud nepanuje shoda. Za cíl analýzy jsme si stanovili zhodnotit incidenci biliárního leaku, jeho vliv na mortalitu a na dobu hospitalizace na našem pracovišti. Současně jsme provedli rozbor známých prediktivních faktorů. Metoda: Autoři retrospektivně analyzují soubor 146 nemocných, u kterých byla na Chirurgické klinice 2. LF Univerzity Karlovy a ÚVN, Praha v období 2010–2013 provedena jaterní resekce. K vyhodnocení biliárního leaku jsme užili současnou uznávanou klasifikaci ISGLS (International Study Group of Liver Surgery). Závažnost komplikace byla stanovena dle Clavien-Dindo. Statistickou významnost prediktivních faktorů jsme určili pomocí Fisherova exaktního testu a Studentova t-testu. Výsledky: Incidence biliárního leaku byla 21 %. Dle ISGLS bylo 6,5 % pacientů zařazeno do skupiny typu A, v 61,2 % se jednalo o leak B a v 32,3 % o leak typu C. Stupeň závažnosti dle Clavien-Dindo I-II, IIIa, IIIb, IV a V byl v poměru 19,3 %, 42 %, 9,7 %, 9,7 %, resp. 19,3 %. Jako statisticky významné jsme stanovili tyto faktory: operaci pro malignitu (p&lt;0,001), velkou jaterní resekci (p=0,001), dobu operace (p&lt;0,001), vyšší peroperační krevní ztrátu (p=0,02), konstrukci HJA (p=0,005), portální venózní embolizaci/two-stage chirurgii (p=0,009) a ASA skóre (p=0,02). Biliární leak významně prodloužil dobu hospitalizace (p&lt;0,001). V souboru pacientů s biliárním leakem byla 23krát vyšší perioperační mortalita (p&lt;0,001) než v souboru bez leaku. Závěr: Biliární leak je jednou z nejzávažnějších komplikací jaterních resekcí. Většina rizikových faktorů je těžko ovlivnitelných a na jejich vliv nepanuje jednoznačná shoda. Incidenci by mohly redukovat diskutované peroperační leak testy. V budoucnu bude třeba dále pracovat na zlepšení perioperačního managementu a techniky k prevenci vzniku této závažné komplikace. V léčbě se uplatňuje multidisciplinární přístup., Introduction: Many previous reports have focused on bile leakage after liver resection. Despite the improvements in surgical techniques and perioperative care the incidence of this complication rather keeps increasing. A number of predictive factors have been analyzed. There is still no consensus regarding their influence on the formation of bile leakage. The objective of our analysis was to evaluate the incidence of bile leakage, its impact on mortality and duration of hospitalization at our department. At the same time, we conducted an analysis of known predictive factors. Method: The authors present a retrospective review of the set of 146 patients who underwent liver resection at the Department of Surgery of the 2nd Faculty of Medicine of the Charles University and Central Military Hospital Prague, performed between 2010−2013. We used the current ISGLS (International Study Group of Liver Surgery) classification to evaluate the bile leakage. The severity of this complication was determined according to the Clavien-Dindo classification system. Statistical significance of the predictive factors was determined using Fisher‘s exact test and Student‘s t-test. Results: The incidence of bile leakage was 21%. According to ISGLS classification the A, B, and C rates were 6.5%, 61.2%, and 32.3%, respectively. The severity of bile leakage according to the Clavien-Dindo classification system – I-II, IIIa, IIIb, IV and V rates were 19.3%, 42%, 9.7%, 9.7%, and 19.3%, respectively. We determined the following predictive factors as statistically significant: surgery for malignancy (p&lt;0.001), major hepatic resection (p=0.001), operative time (p&lt;0.001), high intraoperative blood loss (p=0.02), construction of HJA (p=0.005), portal venous embolization/two-stage surgery (p=0.009) and ASA score (p=0.02). Bile leakage significantly prolonged hospitalization time (p&lt;0.001). In the group of patients with bile leakage the perioperative mortality was 23 times higher (p&lt;0.001) than in the group with no leakage. Conclusion: Bile leakage is one of the most serious complications of liver surgery. Most of the risk factors are not easily controllable and there is no clear consensus on their influence. Intraoperative leak tests could probably reduce the incidence of bile leakage. In the future, further studies will be required to improve the perioperative management and techniques to prevent such serious complications. Multidisciplinary approach is essential in the treatment., and K. Menclová, F. Bělina, J. Pudil, D. Langer, M. Ryska
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

157. Bio-psycho-socio-filosofické spojení psychosomatiky. Příspěvek k identitě psychosomatika/y

Creator:
Poněšický, Jan
Format:
braille, electronic resource, remote, and elektronický zdroj
Type:
model:article, article, Text, statistics, and TEXT
Subject:
psychosomatické lékařství, psychofyziologie, spiritualita, reflex, posttraumatická stresová porucha, paměť, retence (psychologie), psychosomatické poruchy, epigeneze genetická, neurologické manifestace, sociální prostředí, duševní procesy, filosofie, and lidé
Language:
Czech and English
Description:
K běžnému bio-psycho-sociálnímu modelu zdraví a nem oci, přidává autor ve své úvaze filosofický aspekt. Klade si otázku, proč vlastně k ritizujeme Descarta za neřešitelnou karteziánskou podvojnost těla a duše, když jde skut ečně o dvě odlišné úrovně lidského žití? K plnému porozumění člověka, jenž je charakte rizován autopoezou a svobodnou volbou, patří i pochopení a smysl, čemuž odpovídají konotativní teorie. Zde se hodí k poznání vnitřního světa a chování druhého empatie, příběhy, obrazy, přirovnání a metafory, tak je třeba chápat i psychoanalytické te orie a interpretace., The author, in his essay, adds a philosophical asp ect to the current bio-psycho-social model of health and illness. The question “Why is D escartes criticized for intractable Cartesian duality of body and soul when it is reall y two different levels of human life?” is being raised. Both understanding and sense are i nvolved in full understanding of a human being, who is characterized by autopoiesis an d free choice, with which connotative theories correspond. Empathy, stories, images, similes and metaphors suit to the knowledge of the inner world and the behavio ur of the others. It is to be even understood psychoanalytic theories and interpretati ons., Poněšický J., and Literatura
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

159. Biologická terapie u pacientek s idiopatickými střevními záněty v graviditě

Creator:
Koželuhová, Jana, Balihar, Karel, Janská, Eva, Fremundová, Lucie, and Matějovič, Martin
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, přehledy, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, ženské pohlaví, těhotenství--účinky léků, komplikace těhotenství, kojení, idiopatické střevní záněty--farmakoterapie, ulcerózní kolitida--farmakoterapie, Crohnova nemoc--farmakoterapie, imunosupresiva--terapeutické užití, biologická terapie, monoklonální protilátky--terapeutické užití, monoklonální protilátky humanizované--terapeutické užití, TNF-alfa--krev, výsledek těhotenství, imunoglobuliny - Fab fragmenty--terapeutické užití, polyethylenglykoly--terapeutické užití, maternofetální výměna látek, plod--účinky léků, vakcinace--škodlivé účinky, prenatální péče, prenatální expozice - zpožděný efekt--chemicky indukované, očkovací schéma, novorozenec--imunologie--krev, adalimumab, infliximab, certolizumab, and golimumab
Language:
Czech and English
Description:
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením. Klíčová slova: adalimumab – idiopatické střevní záněty – infliximab – kojení – těhotenství, The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding. Key words: adalimumab – breastfeeding – inflammatory bowel disease – infliximab – pregnancy, and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

160. Biologická terapie u pacientek s idiopatickými střevními záněty v graviditě

Creator:
Koželuhová, Jana, Balihar, Karel, Janská, Eva, Fremundová, Lucie, and Matějovič, Martin
Format:
print, text, and regular print
Type:
model:article, article, Text, práce podpořená grantem, and TEXT
Subject:
dospělí, lidé, ženské pohlaví, těhotenství--účinky léků, komplikace těhotenství, kojení, idiopatické střevní záněty--farmakoterapie, ulcerózní kolitida--farmakoterapie, Crohnova nemoc--farmakoterapie, imunosupresiva--terapeutické užití, biologická terapie, monoklonální protilátky--terapeutické užití, monoklonální protilátky humanizované--terapeutické užití, TNF-alfa--krev, výsledek těhotenství, imunoglobuliny - Fab fragmenty--terapeutické užití, polyethylenglykoly--terapeutické užití, maternofetální výměna látek, plod--účinky léků, vakcinace--škodlivé účinky, prenatální péče, prenatální expozice - zpožděný efekt--chemicky indukované, očkovací schéma, novorozenec--imunologie--krev, adalimumab, infliximab, certolizumab, and golimumab
Language:
Czech and English
Description:
Předmětem této práce je objektivně posoudit dostupná výzkumná data týkající se bezpečnosti biologické terapie v těhotenství a kojení pacientek s idiopatickými střevními záněty. Biologická léčba se zdá být v graviditě bezpečná bez zvýšeného rizika vrozených malformací. Dostupné klinické údaje naznačují, že účinnost infliximabu a adalimumabu v dosažení klinické odpovědi a udržení remise těhotných pacientek převažuje teoretické riziko ohrožení plodu těmito léky. Terapie anti-TNFα preparáty by měla být, pokud je to možné, ukončena na konci 2. trimestru pro transplacentární přestup a z toho vyplývající riziko pro plod. Užití infliximabu a adalimumabu je pravděpodobně slučitelné s kojením., The aim of this article is to objective review available research data regarding the safety of biological therapies during pregnancy and breastfeeding in women with inflammatory bowel disease. Biological therapies appear to be safe in pregnancy, as no increased risk of malformations has been demonstrated. Available clinical results suggest that the efficacy of infliximab and adalimumab in achieving clinical response and maintaining remission in pregnant patients might outweigh the theoretical risks of drug exposure to the fetus. If possible, anti-TNF therapy should be stopped by the end of the second trimester due to transplacental transfer and potential risk for the fetus. The use of infliximab and adalimumab is probably compatible with breastfeeding., and Jana Koželuhová, Karel Balihar, Eva Janská, Lucie Fremundová, Martin Matějovič
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

Limit your search

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Show values starting with
more »

Current results range from 2014 to 2015

View larger »