Belgium took over the Presidency of the Council of the European Union on July 1, 2010. The Belgian Presidency is focused on these major projects: Implementation of the Treaty of Lisbon, which comes into force on December 1, 2010; launch of the EU 2020 strategy, which will guide EU policies in the coming decade; pursuit of international climate and energy negotiations; implementation of the Stockholm Programme in the areas of justice, asylum and immigration; continuation of enlargement negotiations; and, preparation of the 2011 budget and mid-term revision of financial perspectives. and Jana Vaňová.
Studie popisuje hlavní rysy meziválečné běloruské emigrace v Československu na základě dokumentů z českých archivů. V úvodu přináší stručný přehled vývoje běloruského národního hnutí a jeho reakcí na změny související s první světovou válkou. V tomto kontextu sleduje úsilí běloruských emigrantů, kteří vytvořili exilovou vládu a po stabilizaci Sovětského svazu nadále prosazovali myšlenku nezávislého běloruského státu, navzdory absencí skutečné mezinárodní podpory, nedostatku finančních prostředků a vnitřním sporům. Archivní materiály dokládají, že v Československu běloruští emigranti začali pobývat v souvislosti s vyhlášením Ruské pomocné akce. Jednoznačně mezi nimi převažovali studenti. Většina Bělorusů v Československu (zhruba stovka osob) se angažovala v národním hnutí. Jelikož se však exilovým činitelům pravděpodobně nepodařilo dosáhnout uznání de facto, běloruský národní život se mohl v Československu rozvíjet pouze prostřednictvím spolků. Politicky šlo podobně jako u Rusů a Ukrajinců o různorodou skupinu, která zahrnovala křesťanské demokraty, esery i socialisty. S rostoucím úspěchem mezi nimi agitovali sovětští diplomaté a agenti, pouze minimum Bělorusů se orientovalo na spolupráci s ruskými emigranty. Spolkový život běloruských studentů v Československu obsáhl vedle politické i kulturní oblast, samostatnou běloruskou vědeckou instituci se však vytvořit nepodařilo. Odchod studentů za uplatněním do běloruských oblastí Polska v kombinaci s následky světové hospodářské krize vyústil v úpadek běloruského hnutí v Československu. Německá okupace země a loajální angažmá Běloruského výboru svépomoci po boku okupačních orgánů pak kredit běloruského národního hnutí v Československu zpochybnily. Tečku za touto kapitolou česko-běloruských vztahů znamenalo vydání běloruských emigrantů sovětským orgánům po druhé světové válce. V příloze k článku autorka zpracovala biografický přehled o stovce osobností běloruského exilu v Československu. and Using records from Czech archives this article outlines the situation of the Belarusian émigrés in Czechoslovakia from 1918 to 1938. It first presents a brief overview of the development of the Belarusian national movement and the reactions of this movement to the changes brought about largely by the First World War. In this context it traces the efforts of Belarusian émigrés who formed a government-in-exile and, after the stabilization of the Soviet Union, continued to push for an independent Belarusian state, despite the absence of truly international support, a lack of funds, and in-fighting. The archive records reveal that Belarusian émigrés began to settle in Czechoslovakia after the announcement of the Russian emergency aid operation. Students were clearly predominant amongst them. Most of the Belarusians in Czechoslovakia (about a hundred people) were involved in the national movement. Since, however, the émigrés probably did not manage to achieve de facto recognition, Belarusian national life could develop in Czechoslovakia only by means of clubs. In terms of politics, their situation was similar to that of the Russians’ and Ukrainians’ situation in Czechoslovakia: a heterogeneous group, which included Christian Democrats, Socialist-Revolutionaries, and Socialists. Soviet diplomats and secret agents were agitating amongst them with growing success. Only a minimum of Belarusians were oriented to working with Russian émigrés. Apart from having a political side, the club life of Belarusian students in Czechoslovakia also involved the arts. It failed, however, to create an independent Belarusian scholarly institution. Ultimately, the departure of students to find work in Belarusian parts of Poland, together with the consequences of the Great Depression, led to the failure of the Belarusian movement in Czechoslovakia. The Belarusian Self-help Committee’s loyalty to the German authorities after the Occupation of Bohemia and Moravia cast the Belarusian national movement here into doubt amongst people opposed to the German Reich. This chapter of Czech-Belarusian relations closes with the handing-over of Belarusian émigrés to the Soviet authorities after the Second World War. As a supplement to the article the author provides biographical sketches of a hundred important Belarusian émigrés in Czechoslovakia.