The article deals with changes in the social status of women, their civil rights and women's activism in iran. The text focuses primarily on the period after the establishment of the Islamic Republic and the implementation of Sharica law. The situation and the rights of women have undergone change in the past three decades in connection with politics and the interests of the Islamist regime. Because of several limitations in relation to the rights of women, Iranian women have sought to influnce public opinion and to change laws through various women's journals and also through their professions. Female politicians have tried to change the system from inside by influencing the laws concerning women's issues and they have stood as candidates in parliamentary elections, even wanting to stand as candidates in presidential elections. The growing activism of Iranian women has been obvious, expecially since the 1990s, and it reached its peak during the post-election protests of June 2009, following the allegedly manipulated presidential elections., Martina Ponížilová., and Obsahuje bibliografii
Příspěvek se věnuje společné činnosti rodičů a dětí jako jednomu z efektivních edukačních prostředků rozvíjejících osvojování různých druhů činností i podporujících příznivé emoční klima v rodině. Navazuje na dříve publikovaný text „Edukační interakce rodičů a dětí a její proměny v reflexi dospívajících“, který doplňuje o další výzkumné údaje. Výsledky výzkumu přinesly konkrétní údaje o podílu společně realizovaných činností dospívajících chlapců a dívek s rodiči a nabídly podmínky pro jejich efektivní realizaci. Ukazují, že pro realizaci společných činností jsou důležité příznivé emoční vztahy rodičů a dospívajících. Společná činnost rodičů a dětí je důležitým socializačním a edukačním činitelem.