V posledních několika letech se velice často diskutuje vliv inzulinu podobného růstového faktoru 1 (IGF1, insulin-like growth factor 1, somatomedin) a jeho vazebných proteinů na vznik a rozvoj nádorových onemocnění. Od počátku 80. let minulého století bylo provedeno mnoho experimentů a studií na toto téma. Tyto poznatky nám umožnily pochopit fungování systému IGF1 a jeho roli v růstu, diferenciaci a přežívání buněk a ve svém konečném důsledku vedly k vývoji nejnovější generace onkologických léčiv. Přes významné úspěchy ve výzkumu fungování systému IGF1 není jasné jeho využití v nádorové diagnostice., The influence of IGF1 (insulin-like growth factor 1) and its binding proteins to the cancer incidence and development have been discussed recently. Since the early 80’s of the last century, many experiments and studies were carried out on this topic. These findings allow us to give an idea about the functioning of IGF1 and its role in the growth, differentiation and cell surviving. Our knowledge ultimately resulted in the development of the latest generation of oncological drugs. Despite of major achievements in research of IGF1, its place in tumor diagnosis is currently not so clear., Kučera R., Topolčan O., Fiala O., Šimánek V., and Literatura
Výzkum psychoterapie není zatím dostatečně propojen s psychoterapeutickou praxí. Jedním z možných kroků v tomto směru je i studium (společných nespecifických) účinných faktorů skupinové psychoterapie – v odborné literatuře označovaných pojmem „terapeutické faktory“. Jsou to takové prvky (události, mechanismy, činnosti) ve skupinové psychoterapii, které jsou zodpovědné za zlepšení. Tyto faktory se pokusila přehledně shrnout řada autorů. Mezi nejznámější patří I. D. Yalom a M. Leszcz (2007); S. Bloch a E. Crouch (1985); S. Kratochvíl (2005) a P. Dierick a G. Lietaer (2008). Jejich souhrny se terminologicky liší, což může působit neporozumění. Je třeba tyto terminologické nejasnosti zpřehlednit. Je možné rovněž nastínit, které faktory je třeba během terapie nejvíce podporovat. To odvisí od vývoje terapie, od cílů skupiny či od potřeby klientů. Současně je třeba upozornit, že základní účinný faktor psychoterapie (a předpoklad fungování terapeutických faktorů) je vztah mezi terapeutem a členy skupiny. and Research on psychotherapy has not been fully connected with a psychotherapeutic practice. These efforts could be supported by the study of (common non- specific) effective factors of group psychotherapy (known among researchers as therapeutic factors). These are the elements (events, mechanisms, activities) in group psychotherapy, which are responsible for patients´ improvement. These factors have been summed up by many researchers.. I. D. Yalom & M. Leszcz (2007); S. Bloch & E. Crouch (1985); S. Kratochvíl (2005) and P. Dierick & G. Lietaer (2008) belong to the most important ones. Their lists differ terminologically, which may cause misunderstanding. The terminology should be made clearer. It is also possible to outline, which factors should be supported during the therapy. It depends on the phase of the therapy, on the goals of the therapeutic group and on the needs of the patients. Finally, we have to state that the basic effective factor of psychotherapy is the relationship between therapist and clients. It is the condition (sine qua non) of the functioning of therapeutic factors.
Cílem tohoto článku je zdůvodnit nutnost hodnocení absolutního rizika zlomenin, porovnat výpověď jednotlivých velkých klinických studií o účinnosti antiresorpčních léků, ukázat na možnosti hodnocení účinnosti léčby u jednotlivých nemocných a upozornit, že adherenci nemocných k léčbě ovlivňuje nejen individuálně dokumentovaná účinnost a bezpečnost léčby u dané pacientky, ale že ji také ovlivňují příznivé účinky léčby na tkáně jiné než kost., Jan Štěpán, and Lit. 46