Portuguese effort to overrun the coast of Morocco is closely connected with the necessity to control sea navigation in the Strait of Gibraltar. Ideological shield to expansion was provided by pope, who declared the Portuguese expeditions as crusades. Their beginning goes back to 1415, when Ceuta was conquered and became the first Portuguese oversea possession. The Portuguese possessed their strongholds in Morocco until 1769. The necessary conditions to these possessions were laid down under the rule of the king Alfonse V. During three war campaign he overrun the cities of Alcácer Ceguer, Arzila and Tangier and then he adopted the title „King of Portugal and of the Algarves on this side of the sea and beyond in Africa“, which symbolized the success reached there. Moorish king of Fez accepted these conquests of Portugal as the first Muslim ruler in 1471 and at the same time he gave up part of interior domains up to Larache-Tétouan line. Thanks to this dominion, called Algarve across the sea, Portuguese had the sufficient security for expected struggle with Castile, which ended in 1509 when Castile abandoned the Atlantic shore of Morocco.
Příspěvek popisuje a hodnotí reformu soudního systému v Bosně a Hercegovině, která nabízí řadu zajímavých poznatků využitelných rovněž v jiných státech regionu. Nejprve jsou vysvětleny důvody reformy.Mezi ty se řadí složitý právní a soudní systém v BiH, kde vedle sebe na základě Daytonské dohody z roku 1995 existují čtyři odlišné právní a soudní soustavy, a neutěšené podmínky práce soudů a soudců, kteří se pohybují v prostředí etnicky rozdělené společnosti vykazující vysokou míru korupce a klientelismu. Další část příspěvku předkládá chronologický přehled pěti základních etap reformy v období od roku 1995 do současnosti. Tyto etapy se vzájemně liší jak realizovanými opatřeními, tak institucemi, jež tato opatření realizovala. Hlavní část příspěvku zabírá představení nejdůležitějších reformních kroků. Ty zahrnují personální změny, především proces znovujmenování všech soudců uskutečněný v roce 2002; změny ve
financování justice, včetně výrazného navýšení platů soudců; automatizaci justice, včetně zavedení Systému správy případů; a zřízení Vysoké rady soudců a žalobců. Příspěvek tyto kroky obecně hodnotí pozitivně, poukazuje ale rovněž na některé jejich nedostatky (trvající fragmentace systému, stále přítomná korupce, nejasnosti pravomocí Vysoké rady soudců a žalobců aj.). and The article scrutinizes the reform of the judiciary in Bosnia and Herzegovina which, though desplaying certain unique features, could be in some respects inspiring for other countries in the region as well. The second section, after the preface, explains the main reasons behind the reform, encompassing primarily the fragmented nature of the system in BiH in which four different
legal and judicial orders exist next to each other, and harsh working conditions of judges, facing an ethnically divided society showing a high level of corruption and clientelism. The third section presents a chronological overview of five main stages of the reform. These stages, spreading over the
period since 1995 till now, differ by the focus of concrete measures, as well as by institutions responsible for the implementation of these measures. Sections 4–6 concentrate on the most important reform measures. These measures encompass personal changes in the judiciary, including the reappointment of all judges in 2002; changes in the financing of the judiciary, including an increase in salaries; the automatization of the work, including the creation of a Case Management System; and the establishment of the High Judicial and Prosecutorial Council. While the article gives a rather positive assessment of the reform, it does not stop short of drawing attention to its limits