The article deals with the principle of openness in the judiciary, specifically communicating judicial decisions to the public. Firstly, it discusses the relation between publicity and transparency of courts on the one hand and their legitimacy on the other. While the authors believe that the judiciary should be increasingly open to the public and point out benefits of that approach, they also recognize the risks thereof. Based on a comparative analysis of courts in a number of European states as well as the CJEU and ECHR the article analyses typical approaches to communication of judicial decisions. The final chapter contains normative conclusions which can serve as general guidelines applicable within the European judiciary., Daniel Askari, Kristina Blažková, Jan Chmel, Kristina Rademacherová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Článek srovnává problémy soudobého práva na Západě, které je kritizováno pro úpadek právní jistoty i důvěry společnosti v právo, s problémy práva ve společnostech v italských státech mezi vrcholným středověkem a raným novověkem.Toto srovnání ukazuje, že řada problémů nacházených v soudobých právních řádech včetně nejistoty způsobené právním pluralismem nebo pluralitou pramenů práva, nestability práva, proliferace právních předpisů a rozpory mezi nimi nebo pomalého a formalistického soudnictví, které může podléhat i korupčním tlakům a včetně nátlaku lobbistických skupin se na Západě zjevně opakuje, což svádí k závěru, že jde o antropologické konstanty spojené s vládnutím prostřednictvím práva
v západním pojetí. To, zdá se, platí i o reformách práva, po kterých se opakovaně volá a které se provádějí, aniž by byly schopny přinést definitivní řešení. and The present article compares the problems of contemporary Western law, criticized for the demise of legal certainty and social confidence in law, with those in societies in Italian states between High Middle Ages and Early Modern period. This comparison shows that many problems found in
the present legal systems including uncertainty due to legal pluralism and plurality of sources of law, instability of law, proliferation of written law and conflicts between its provisions, slow and formalist judiciary which may be prone to corruption or pressures from lobby groups are repeated in the West
which suggests that these problems may represent anthropological constants linked to rule through law in the Western understanding. It seems that this observation holds true also for legal reforms which are regularly called for and put into practice without being able to bring about the ideal
solution.
Článek se zabývá tím, kdy a jak je možné odvolat soudce ve Francii. To je zajímavé mj. proto, že ve francouzské historii lze najít jak období silného a jen málo odpovědného soudnictví, tak období, kdy bylo soudnictví cílem masivních zásahů, tzv. soudních čistek. Francouzským soudcům je dnes garantována neodvolatelnost, ta ale není pojímána absolutně a soudci mohou pozbýt funkce zejména v důsledku sankce uložené v kárném řízení za kárné provinění. Článek následně rozebírá praxi odvolávání sedících soudců v rámci civilní a trestní větvě francouzského soudnictví a dále odvolávání členů obecných správních soudů a Státní rady. Z tohoto rozboru je zřejmé, že k odvolávání soudců ve Francii dochází, a to v případech závažného porušení povinností ze strany soudců, překvapivý je ale relativně malý počet kárných řízení, která jsou ve Francii ve srovnání s jinými evropskými státy zahajována. and The present article focuses on when and how judges can be removed from office in France. This is interesting because i. a., in the French history, there are both periods of strong judiciary which is only marginally accountable and periods of mass interventions into judiciary, the so-called judicial cleansing. Today, French judges are guaranteed irrevocability from office which is not, however, understood in absolute terms and judges can be removed from office, in particular, as a result of sanctions imposed in disciplinary proceedings. Consequently, the article analyzes the practice of removing
sitting judges in civil and criminal branch of the French judiciary on the one hand and that of members of general administrative courts and Conseil d’Etat on the other. This analysis shows that judges are indeed removed from office in France in cases of serious breaches of their duties, it is, however, surprising that a relatively small number of disciplinary procedures is initiated in France compared to other European countries.
Článek se věnuje odměňování soudců v České republice coby jedné ze záruk soudcovské nezávislosti. První část popisuje vývoj zákonné úpravy odměňování soudců v České republice od roku 1995 a řadu rozhodnutí Ústavního soudu reagujících na pokusy o restriktivní zásahy do odměňování soudců ze strany moci zákonodárné. Druhá část popisuje rozhodnutí ústavních či nejvyšších soudů vybraných cizích států, která se zabývají zásahy legislativy a exekutivy do odměňování soudců. Je zjevné, že v řadě zemí vznikly stejné spory. Řada těchto rozhodnutí ukazuje zajímavé paralely se současnou situací v České republice. Závěrečná část článku má za cíl celé téma shrnout za použití argumentů Ústavního soudu i soudů zahraničních. Autor se zabývá rolí soudní moci v zákonodárném procesu ve vztahu k předpisům týkajícím se odměňování soudců a dospívá k závěru, že soudní moc by se měla na zákonodárném procesu v těchto
věcech spolupodílet prostřednictvím svých zástupců.Autor dále zkoumá vhodnou výši soudcovských platů a podmínky pro její zvyšování a snižování a tvrdí, že platy soudců v České republice nejsou nepřiměřené.
Zkoumána je rovněž otázka inflace a jejího vlivu na platy soudců se závěrem, že řešení typické pro kontinentální právní systém je výhodnější než řešení typické pro systém common-law. Autor se též pokouší definovat podmínky, za jejichž dodržení lze snížení soudcovských platů akceptovat. and The article focuses on remuneration of judges in the Czech Republic as one of the safeguards of judicial independence. In its first part the article describes the development of statutory regulation of judges’ remuneration in the Czech Republic since 1995. Further it describes a number of decisions
of the Czech Constitutional court reacting to the attempts of the legislature to restrict the remuneration of judges’. Second part of the article describes the decisions of constitutional/supreme courts of selected foreign countries dealing with te restrictions of judges’ remuneration. It is clear that same
conflicts arose in many countries. In many of those decisions, interesting parallels to the current situation in the Czech Republic, may be found. The concluding part of the article attempts to summarize the topic using arguments presented by domestic and foreign courts. The author examines the role of judiciary in lawmaking regarding the remuneration of judges and concludes that judiciary should be allowed to take part in the lawmaking process through its representatives. The author further examines the issues of appropriate level of judges’ remuneration and conditions for its increase and decrease, finding that judges’ salaries in the Czech Republic are not inappropriate. Inflation issue is addressed with the conclusion that the solution typical for civil-law system has more advantages than the common-law solution. An attempt is made to define conditions under which the decrease of judges’ salaries is acceptable.
Příspěvek popisuje a hodnotí reformu soudního systému v Bosně a Hercegovině, která nabízí řadu zajímavých poznatků využitelných rovněž v jiných státech regionu. Nejprve jsou vysvětleny důvody reformy.Mezi ty se řadí složitý právní a soudní systém v BiH, kde vedle sebe na základě Daytonské dohody z roku 1995 existují čtyři odlišné právní a soudní soustavy, a neutěšené podmínky práce soudů a soudců, kteří se pohybují v prostředí etnicky rozdělené společnosti vykazující vysokou míru korupce a klientelismu. Další část příspěvku předkládá chronologický přehled pěti základních etap reformy v období od roku 1995 do současnosti. Tyto etapy se vzájemně liší jak realizovanými opatřeními, tak institucemi, jež tato opatření realizovala. Hlavní část příspěvku zabírá představení nejdůležitějších reformních kroků. Ty zahrnují personální změny, především proces znovujmenování všech soudců uskutečněný v roce 2002; změny ve
financování justice, včetně výrazného navýšení platů soudců; automatizaci justice, včetně zavedení Systému správy případů; a zřízení Vysoké rady soudců a žalobců. Příspěvek tyto kroky obecně hodnotí pozitivně, poukazuje ale rovněž na některé jejich nedostatky (trvající fragmentace systému, stále přítomná korupce, nejasnosti pravomocí Vysoké rady soudců a žalobců aj.). and The article scrutinizes the reform of the judiciary in Bosnia and Herzegovina which, though desplaying certain unique features, could be in some respects inspiring for other countries in the region as well. The second section, after the preface, explains the main reasons behind the reform, encompassing primarily the fragmented nature of the system in BiH in which four different
legal and judicial orders exist next to each other, and harsh working conditions of judges, facing an ethnically divided society showing a high level of corruption and clientelism. The third section presents a chronological overview of five main stages of the reform. These stages, spreading over the
period since 1995 till now, differ by the focus of concrete measures, as well as by institutions responsible for the implementation of these measures. Sections 4–6 concentrate on the most important reform measures. These measures encompass personal changes in the judiciary, including the reappointment of all judges in 2002; changes in the financing of the judiciary, including an increase in salaries; the automatization of the work, including the creation of a Case Management System; and the establishment of the High Judicial and Prosecutorial Council. While the article gives a rather positive assessment of the reform, it does not stop short of drawing attention to its limits