Článek připomíná, že časopis "Zdravotnictví v České republice" vychází letos desátým rokem. Je to málo ve srovnání s časopisy, které vycházejí přes sto let. Na druhé straně už tento časopis přežil mnohé jiné, které se první dekády nedočkaly. I hodnota jubilejí je relativní. Záleží na tom, z které strany se na jubileum díváme. Časopis vznikl z potřeb doby po roce 1989. Základním úkolem těch let bylo proměnit nepružnou strukturu zdravotnictví a vytvořit podmínky pro vyšší kvalitu a hospodárnost zdravotnických služeb (vč. zvýšení společenské prestiže zdravotníků), neboť : před komunistickým pučem 1948 měla ČR střední délku života na úrovni 12. země ve světě, v roce 1989 na úrovni 27 země, v roce 1948 zde bylo účinné zdravotnictví veřejné i soukromé, v roce 1989 jen nepružné centralizované státní zdravotnictví. Většina zdravotníků chtěla dosáhnout nových cílů co nejdříve a první vláda ČR po roce 1989 rozhodla zavést novou soustavu od 1.1.1992, tedy po dvou letech příprav. I vlády po roce 1948 byly opatrnější - proměnily zdravotnictví na "socialistické" řadou zákonů z let 1952 až 1966. Dalších 23 let do roku 1989 tuto soustavu fixovalo ve vědomí lidí jako "jedinou" možnou. Rychlý růst zvyšování příjmů zdravotníků a moderní přístrojové vybavenosti po roce 1990 předstihl možnosti financování už v letech 1991 a 1992. Národní hospodářství muselo nejdříve proměnit svou strukturu (omezit zbrojní výrobu, likvidovat mnohaleté neprodejné zásoby výrobků, založit nové výroby i obory). Tím došlo objektivně ke snížení tvorby HDP, ale už v roce 1992 došlo k "odražení od dna" a tvorba HDP začala rychle stoupat. V roce 1993 mohla nová vláda už zvýšit zdroje pro zdravotnictví meziročně o 53%. Ačkoliv výdaje na zdravotnictví se dostaly podílem na HDP už kolem roku 1995 zhruba na 10.místo mezi zeměmi, zdroje brzy začaly zaostávat za úrovní, kterou by vyžadovaly probuzené představy o růstu (růst očekávání byl rychlejší, než růst skutečně vytvářených zdrojů). Kolem roku 1995 vznikla intenzivní potřeba časopisu, který by na základě objektivních propočtů a konkretizovaných námětů vysvětloval žádoucí, ale i reálné možnosti zdravotnictví v ČR. Článek ukazuje hlavní problémy doby a hlavní úkoly, které se časopis snažil řešit během prvních deseti let. Všechno ve světě je relativní. S odstupem deseti let činnosti časopisu je však snad možné konstatovat, že přispíval k vysvětlování reálných možností rozvoje a snižoval nespokojenost, kterou podporuje informování o negativech vývoje, když toto informování není vedeno snahou o objektivnost, ale touhou po "senzačností" sdělení., The article reminds the tenth year of publishing of the journal "Zdravotnictví v České republice" ("Health Services in the Czech Republic", see www.zcr.cz) in this year.The journal originated from the needs of the time after 1989.The fundamental target of those years was changing the rigid structures of health services and to create conditions for higher qualities and economy of medical services (incl. increasing social prestige of employees in health services), because: Before the communist coup of 1948, Czechoslovakia had life expectancy (LE) on the level of 12th country, in 1989 of 27th country in the world; In 1948, there was an effective public and private health care in Czechoslovakia, in the year 1989 only inelastic centralized state health services. Most employees in health services wanted to achieve new targets as soon as possible and the first Czech government after 1989 decided to impose the new system already from 01. 01. 1992. After 1990, salaries in the health services and investments into medical technologies went up rapidly and the costs exceeded possibilities of financing already in years 1991-1992. In the next year (1993), thanks to an increase of VAT the new government was able to raise sources for health services about 53% in comparison with 1992. Around 1995, an idea emerged to establish a journal, which would comment upon desirable and at the same time realistic possibilities of health services in the Czech Republic, based on objective calculation and concrete topics.This article shows the main problems of the era, and the tasks self-imposed by the journal in the first ten years of its existence., and Zdeněk Papeš
Text rozebírá situaci, kdy pacient odmítající transfuzi krve vyhledá lékaře s žádostí o poskytnutí zdravotní péče, tedy s požadavkem předejít škodám na zdraví, upevnit zdraví nebo navrátit zdraví, a současně ale odmítá výkon, bez kterého nelze jeho požadavek splnit. I když v současné době existuje řada přípravků, které lze v terapii použít, žádný současný přípravek nemůže plně nahradit transfuzi krve. Autoři popisují možnosti řešení situace a jejich rizika. Docházejí k závěru, že různorodost názorů i postupů v praxi, a to v případě laiků, zdravotnické i právnické veřejnosti, vede k pocitu nejistoty jak na straně pacientů, tak na straně lékařů. Závěrem navrhují řešení. and Lubomír Vondráček, Vladimíra Nováková
Autoři probírají kazuistiku 12leté pacientky s alergickou dispozicí, u níž v průběhu akutního horečnatého stavu s řadou komplikací byl v séru zachycen paraprotein IgM lambda. Při kontrolní elektroforéze, provedené za 4 měsíce, již nebyl prokazatelný. V článku je uvedena literatura zabývající se problematikou transientních paraproteinemií, diskutovány možné vztahy a příčiny. Transientní paraproteinemie jsou zřejmě častější, než se předpokládá., The case study of a 12 - year-old girl with allergic disposition is discussed. During an acute feverish condition accompanied with a number of complications, the IgM lambda paraprotein was found in the serum sample. In the subsequent control electrophoresis which was carried four months later, this paraprotein was not found any more. Literature dealing with the problems of transient paraproteinemias is included in this work and possible causal relations are discussed. Transient paraproteinemias seem to be more frequent than originally assumed., Jan Buryška, B. Mlejnková, M. Nieslaniková, and Lit. 13
Diabetes mellitus zůstává nejčastější příčinou chronického selhání ledvin, slepoty získané v dospělosti, netraumatických amputací a těžkých forem neuropatie. Je proto nezbytné hledat nové formy terapie, které by dokázaly dosáhnout dlouhodobé normalizace hladin krevního cukru. Jedinou standardní metodu zatím představuje orgánová transplantace pankreatu. Provádí se nejčastěji v kombinaci s transplantací ledviny a jen výjimečně jako samostatný výkon. Novou, podstatně méně invazivní možnost dnes již představuje transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků. Zatímco počet transplantací pankreatu v IKEM již přesáhl 300, program ostrůvkové transplantace se teprve rozvíjí a do května 2007 bylo provedeno 10 klinických výkonů. Počet vhodných pacientů, kteří by z tohoto způsobu léčby mohli profitovat, však mnohonásobně převyšuje dostupnost vhodných orgánů k transplantaci. Hledají se proto nové možnosti získání buněčných linií produkujících inzulin, a to buď z tkáně zvířecí, ale zejména z embryonálních či dospělých kmenových buněk. Nově se studuje také možnost in vivo regenerace endogenních či transplantovaných ? buněk pankreatu. Kombinovaná transplantace ledviny a pankreatu představuje stále optimální možnost léčby uremických diabetiků 1. typu a její dlouhodobé výsledky jsou nyní velmi dobré, i když se dále zlepšují jen málo. Izolovaná transplantace pankreatu zůstává vyhrazena pro úzkou skupinu pacientů s velmi labilním diabetem. Transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků představuje alternativu, jež je pro pacienta podstatně bezpečnější, ale dlouhodobé výsledky jsou zatím horší. V Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) je v současné době zavedena metoda orgánové transplantace pankreatu, byl zahájen program transplantace izolovaných ostrůvků a studuje se možnost propagace buněčných linií produkujících inzulin., František Saudek, and Lit. 16