Antigona v ND 1889, první česká inscenace antického dramatu, byla provedena s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, jak bylo tehdy na evropských scénách obvyklé - poprvé 1841 v německé Postupimi (Potsdam 1841, rež. Ludwig Tieck). Mendelssohnova hudba zahrnovala kromě slavnostní předehry zejména zpívané chóry, které se tak přiblížily sborům z opery. Dále hudba melodramaticky doprovázela některé významné scény, v nichž se chór obrací na protagonisty: Antigonin odchod na smrt a závěrečný Kreontův nářek nad neštěstím, které nechtěně zavinil. Podle některých se Mendelssohnovi podařilo "vdechnouti hudbě zvláštní antický ráz" (Foerster), jiní považují hudbu za zcela moderní (Anonym v Času). Všichni se však shodují v tom, že přispěla ke zvýšení dojmu.?Jestliže doprovod hudby měl vzbuzovat dojem antické řecké divadelní praxe, pak scéna a výprava se snažily přiblížit dobové představě o řeckém divadelním prostoru. Scéna byla rozdělena stupňovitě na tři části: orchestru s oltářem (a zároveň nápovědní budkou) uprostřed, kolem nějž se pohyboval sbor starců. Za orchéstrou byl vyvýšený prostor pro protagonisty (po vzoru řeckého logeia), který byl spojen s orchéstrou schodištěm. V pozadí byl pak prostor pro němé postavy a dekorace zobrazovala palác s funkčními branami: uprostřed pro Kreonta, postranní pro vedlejší postavy. Kostýmy se snažily napodobit řecký oděv, členové chóru měli v ruce thyrsy. Herectví bylo deklamační a za výtečný přednes klasických veršů byli chváleni zvláště Otýlie Sklenářová-Malá v titulní roli a Jakub Seifert jako Haimon.?Dojem vzbudila Antigona u všech recenzentů velkolepý; podle Vrchlického "něco slavnostního, přímo sacerdotálního válo prostorami divadla". Ojedinělé výtky se týkaly zpívaných vícehlasých sborů, jejichž slovům prý nebylo rozumět a které zbytečně přerušovaly děj. Ozvalo se i několik námitek k uspořádání jeviště, neboť kvůli zpívajícímu sboru byli protagonisté příliš vzdáleni divákům. Navzdory všeobecně panujícímu nadšení velká část recenzentů reflektovala cizost Antigony, a to vzhledem k ději i k divadelním konvencím řeckého divadla: např. referent Květů zmiňuje krvavost děje, přičemž podle něj děj, "názory a interesy jednajících osob jsou […] neskonale vzdáleny našemu modernímu ovzduší duchovnímu", referent Času zase poukazuje na odlehlost látky a zvláštní stavbu dramatu. DČ
Životopis člena obecního zastupitelstva a starosty Sokola v Karlíně u Prahy, architekta Antonína Choděry (1837- 1887) s popisem jeho pohřbu 19. 5. 1887 a fotografií., ČESKÉ, SLOVENSKÉ A ČESKOSLOVENSKÉ DĚJINY., Oborové slovníky, encyklopedie, bibliografie., Osobnosti a memoáry., Syntetické práce., Sborníky., Historické atlasy., and Chronologie.
Nahý mladík (Apollón) se opírá o sokl, na němž spočívá lyra, vedle ní sedí malé okřídlené dítě (Kupido)., http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/f/fadrusz/index.html ( 13. 09. 2006), and Plastiku autor vytvořil podle antických předloh v době svých studií ve Vídni. Později podle ní byly vytvořeny odlitky a prodávány jako kopie antické plastiky (citace podle : http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/f/fadrusz/index.html ( 13. 09. 2006). Autor v letech 1879 - 1883 pobýval v Praze, byl zde ve vojenské službě, kde se stýkal se sochařem Václavem Myslbekem.The artist executed this sculpture after ancient examples during his studies at the Academy in Vienna. The rather stereotyped, conservative work was later copied in plaster and sold in antiquity shops as copy of an ancient statue. During military service in Prague (1879-83) he met Myslbek, a famous Czech sculptor (http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/f/fadrusz/index.html ( 13. 09. 2006).