V nádvoří arkády s toskánskými sloupy, spojují jižní a severní palác. and Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím a podobně také v Telči.
Na hudební galerii alegorie pěti smyslů: pět žen s atributy. Sluch: sedící žena, hraje na loutnu, na zemi dechové hudební nástrije a violoncello? Zrak: žena se prohlíží v zrcadle. Chuť: žena s ovoce, vedle ní opice pojídající ovoce. Čich: žena čichá ke květinám, u jejích nohou pes. Hmat: žena, na levé ruce drží ptáka, vedle ní želva. and Autor pracoval podle grafických předloh Cornelise Corta, rytiny podle Franse Florise (1561).
Strop Zlatého sálu se skládá z 30 osmibokých panelů s figurální dřevořezovou výzdobou - kazetový strop. and Strop sestavený z trámů a výplňových desek a lišt, je antickým konstrukčním prvkem, kontrukce byla původně kamenná, později dřevěná (Vitruvius, 6.3: lacunaria). V italské renesanční architektuře vzniká z tohoto typu stropu zdobný, nekonstrukční, architektonický prvek, který v podhledu vytváří ornamentální sestavy ze zapuštěných panelů různých tvarů (obdélné, čtverce, trojúhelníky, osmiboké...). Tyto panely jsou pak uvnitř zdobeny řezbou, ornamentální i figurální malbou. V renesančních Čechách se uplatňují ve větší míře od 2. poloviny 16. století, a to zejména ve výzdobě stropů sálů šlechtických sídel.