Neptun (vousy, vlající plášť) poklekl pravým kolenem na hřbet mořské stvůry a oběma rukama uchopil zezadu nahou Kainis, která zoufale zdvihá pravou ruku nahoru a odklání hlavu od Neptuna. Za stvůrou je vidět horní konec trojzubce. Jupiter má mezi nohama vztyčený ocas stvůry, což mohla být žertovná narážka na přirození (v Němčině stejně jako v češtině vulgární výraz pro membrum virile), které v mýtu hraje klíčovou roli., Kaufmann 1988#, 250/ 20.4., and Spranger byl jmenován dvorním malířem císaře Rudolfa II. v roce 1581. Ztracený obraz zobrazující Neptuna a Kainis (č. 1214 z inventáře z roku 1621, asi ze série Lásky bohů) byl patrně první dílo, které umělec vytvořil po vstupu do císařských služeb. Rytina Jana Sadelera byla provedena podle Sprangerovy kresby, která byla patrně přípravnou prací ke ztracenému obrazu, nebo k Sprangerově soše v soukromém majetku v Německu.
Kresba: na oblacích sedí (zleva doprava, počínaje vlevo dole) nahý Apollón (luk, toulec se šípy, lyra), oblečená Juno (koruna), polonahý Jupiter (okřídlené blesky), Minerva (přilba, zbroj, kopí, štít), nahý Merkur (caduceus), nahá Venuše s Amorem, u jejího kolene želva., Lietzmann 1987#, 152nn., Fučíková 1997#, I/270., and Olympané v oblacích byly patrně přípravnou kresbou k výzdově vídeňské vily císaře Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách). Podle Lietzmanna byla tato nástropní malba ve Velkém sále nad grottou v západním rohovém rizalitu, jehož stěny byly vyzdobeny podobiznami slavných mužů a výjevy z historie habsburského rodu.
Bronz zlacený ohněm (71, 2 cm): nahá Flora (věnec z květin na hlavě), v pozdvižené pravici květ, v levici ratolest, jako karyatida (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Bronz zlacený ohněm (70, 7 cm): nahá Ceres (koruna z klasů), v pozdvižené pravici klas (?), v levici roh hojnosti s klasy, jako karyatida (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Bronz zlacený ohněm (71 cm): nahý Vulká (vousy), v pravici nůž, v levici zapálenou pochodeň, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/205., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Rytá stříbrná deska (průměr 16, 5 cm): uprostřed pod stromem leží nahá Venuše, u jejích nohou u ohně Amor. Za Venuší nahý Bakchus, hrozen vína v ruce položené do klína a číši s vínem v natažené ruce. Pod Venuší oblečená Ceres (věnec z klasů na hlavě, roh hojnosti)., Prag um 1600#, II, č. 672 s. 195-196., and Deska byla určena k výzdobě i k tisku (zrcadlově převrácené písmo). Téma je patrně ilustrace rčení ze Terentiovy hry Kleštěnec: "Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla)," námět celé řady děl rudolfinského dvorského umění.
Bronz zlacený ohněm (71, 8 cm): nahý Bacchus (révový věnec), v pozdvižené pravici hrozen vína, v levici větev vinné révy, jako telamón (na hlavě hlavice sloupu)., Fučíková 1997#, II/206., and Tzv. Pražská fontána, třímetrová ze stříbra a bronzu, byla objednaná Maxmiliánem 1568 v Norimberku, dokončena až za Rudolfa, instalována na Pražském hradě roku 1578, ale brzy rozebrána. Zachovány pouze čtyři postavy, na nichž spočívala nejspodnější mísa, které představují alegorie ročních dob v podobě antických bohů.
Kirke (složitý účes, bohaté šaty, odhalená ňadra, náhrdelník) sedí u stolu s kouzelnickou hůlkou v pravici, levou rukou objímá Odyssea kolem pasu. Odysseus (antická zbroj, meč u pasu, kožené boty) stojí vedle, odvrací hlavu od Kirké, ale pravou nohu má přehozenou přes její stehno. Zdvižená pravice spočívá na konci tyče, kterou drží za zády, levou rukou hladí lvici, která se k němu lísá. Okolo další zvířata: napravo dole pes, nalevo dole liška, ryba a kanec, nalevo nahoře koňská hlava. Na stole Kirké: kniha, papír, konvice a číše. Výjev zobrazuje okamžik, kdy Odysseus vstoupil do komnaty Kirké, aby se jí pomstil za to, že proměnila jeho muže ve zvířata. Ona právě vztahuje kouzelnou hůlku aby promněnila i jeho. Krotká zvířata, která vzhlíží k Odysseovi, jsou jeho proměnění druzi (vepř je pozdější vypravěč příběhu). Erotický postoj obou postav naznačuje další pokračování děje: Odysseus Kirké postraší a vzápětí se odeberou na lože a okouzlená kouzelnice vrátí Odysseovým druhům jejich podobu. Žertovný erotický symbol patrně představuje tlustá a dlouhá tyč, kterou drží Odysseus v ruce - je zobrazena tak, že je souběžná s útlou hůlkou v Kirčině ruce., Fučíková 1997#, I/76., and Součást ovidovského cyklu, který byl patrně určen pro komnaty císaře Rudolfa II.
Obraz na víku hodin: nahá Andromeda je připoutaná na skalisko, napravo je skupina s jejími rodiči, v popředí jsou mořské Nymfy. Nalevo Perseus (přilba, štít, meč) sedí na Pegasu a útočí ze vzduchu na nestvůru. V pozadí přímořská krajina s městem., Prag um 1600#, II, č. 746 s. 262, and Součástí výzdoby kuličkových hodin Christopha Margrafa byly dva obrazy, Diana a Aktaión a Osvobození Andromedy, jež se těsně drželo grafického listu od Jacques de Gheyn (podle Carel Van Mandera) z roku 1588. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Nalevo v popředí stojí nahá Salmakis (složitý účes, kožené boty), levou nohu má pokrčenou v koleni a pravou rukou ji rozvazuje. Před obličejem si drží levou rukou cíp bílých šatů, červený plášť již leží na zemi. Dívá se na nahého Hermafrodíta (zlaté kudrnaté vlasy, bezvousý), který sedí na břehu tůně, pravou nohu má ponořenou ve vodě, levou nohu má přehozenou přes pravé koleno a chodidlo drží v pravé ruce. Mezi nymfou a Hermafrodítem je velký strom, jehož kmen se sklání nad tůň. Výjev zobrazuje odmítnutou Salmakis, která tajně pozoruje při koupeli syna Merkura a Venuše/ Herma a Afrodíty., Fučíková 1997#, I/77., and Součást Sprangerova ovidiovského cyklu. Sedící Hermafrodit je variací na téma slavné antické římské sochy sedícího chlapce vytahujícího si trn z paty.