Druhá básnická sbírka současného autora, ukrývajícího se pod pseudonymem Elsa Aids, přináší poezii s vypjatými erotickými a milostnými motivy., "Myslím, že nenávidět lidi je obvyklé," vyjadřuje se Elsa Aids v jedné básni k titulu této sbírky. Její verše jsou sice plné nenávistných invektiv, zároveň z nich ale prosvítá i zárodek lásky. A to i tehdy, když se básnickým subjektem stává agresivně pojatý mužský jedinec, jehož role je v tomto cyklu dominantní. Projevuje se tu jako vyhraněný vypravěč milostných a sexuálních eskapád, které mu ovšem nepřinášejí uspokojení, ale především (i přes ony avízované záchvěvy citu) krajní znechucení. Ve vypjatých pasážích se doslova protínají a řežou znásilnění a zvrácenosti, pohrdání a opovržení, znechucení či nánosy špíny. I přes tato bezcitná a syrová vymezení zůstávají však tyto texty v básnické rovině svědectvím o skličující situaci uvnitř lidského nitra, které je schopno vnímat náklonnost pouze skrz zaujetí žlučovitého a záštiplného postoje k životu., and Poezie v češtině pro dospělé, mládež a starší děti.