Dlouhodobý průzkum severovýchodního okolí Prahy poskytl značné množství archeologických pramenů různých období, mj. památek řivnáčské kultury z konce středního eneolitu (ca 3100–2800 BC). Nejdůležitější soubor pochází z polozemnice obj. 13/76 v Praze-Dubči ze starší fáze řivnáčské kultury. Z jejího inventáře zaujme zejména hojný výskyt formálně archaické hrubotvaré industrie. Na základě distribuce a četnosti 16 evidovaných lokalit řivnáčské kultury ve sledované oblasti a jejího srovnání s jinými regiony se autoři zabývají otázkou, zda tamější výrobní aktivity nositelů této kultury byly převážně zemědělské, nebo zda mohly být v některých méně příhodných oblastech též pastevecké. and On the settlement of the Řivnáč culture on the eastern periphery of Prague. The long-term research in the north-eastern area of Prague have yielded a substantial amount of archaeological evidence from various periods, including relics of the Řivnáč culture from the end of the Middle Eneolithic (ca 3100–2800 BC). The most important assemblage stems from feat. (pit-house) No. 13/76 in Prague-Dubeč, dating to the earlier phase of the Řivnáč culture. Of particular interest in its inventory is the abundant occurrence of the formally archaic heavy-tool industry. Based on the distribution and frequency of 16 recorded localities of the Řivnáč culture in the studied area and their comparison with other regions, the authors focus on the question of whether the local manufacturing activities conducted by the bearers of this culture were primarily agricultural in nature or whether they may also have been pastoral in less suitable areas.
Publikace nálezu keramického depotu mohylové kultury střední doby bronzové v Praze 9 – Běchovicích (ca 60 nádob, z toho 49 koflíků) představuje zřejmě hmotný korelát přísežného obřadu. Autoři zároveň shrnuli informace o 9 keramických depotech té doby z Čech a také nálezy kultury mohylové z východní části území Prahy. Na základě srovnání osídlení tohoto mikroregionu s mapami nálezů střední doby bronzové, ale i jiných pravěkých období na území Prahy, uvažují o interpretačním využití výpovědi archeologických map. and The publication of a Middle Bronze Age Tumuli culture pottery deposit find in Prague 9 – Běchovice (ca. 60 vessels, including 49 cups) apparently represents the tangible evidence of a ritual oath. The authors have also collected information on nine pottery deposits from this period in Bohemia, as well as Tumuli culture finds from the eastern part of Prague. On the basis of a comparison of the settlement of this microregion with maps of finds from the Middle Bronze Age and other prehistoric periods within the territory of Prague, the authors speculate on the interpretive application of testimony from the archaeological maps.
Autor srovnal svědectví a fakta o činnosti L. Zotze, a to hlavně za 2. světové války; soudí, že jestliže k vyrovnání s nacistickou minulostí vědy dochází až s půlstoletým zpožděním, pak objektivní hodnocení ideologického působení komunistické totality bude v postkomunistických zemích možné rovněž teprve s časovým odstupem několika desítek let., LOTHAR ZOTZ: ABOUT HIM, AND ABOUT US. The author compares testimony and facts relating to the work of L. Zotz, particularly during the Second World War; he judges that if coming to terms with the Nazi science past required half a century, then an objective evaluation of the ideological impact of the Communist totalitarian régime in the post–Communist states may also take several decades., and Der Autor vergleicht Aussagen einzelner Personen, amtliche Urkunden und teilweise auch die Korrespodenz mit Bezug auf die Rolle und Tätigkeit L. Zotzs, Professor an der Deutschen Universität Prag, während des Zweiten Weltkrieges. Zotz trat der NSDAP am 1. 5. 1933 bei, dem schriftlichen Zeugnis H. Reinerths zufolge soll er mit dem Nationalsozialismus aber schon vor der Machtergreifung sympathisiert haben. An die Universität Prag kam er auf Veranlassung des Reichsführers SS H. Himmler als Vertreter des Vereins Ahnenerbe. Er soll die Funktion eines „trojanischen Pferdes“ an der Prager Universität erfüllt haben. Im Geiste der Absichten des Dritten Reiches war L. Zotz um die Germanisierung des Landes und die Erfüllung seiner Aufgabe, der tschechischen Archäologie habhaft zu werden, bemüht. Der Möglichkeit, seine Absichten zu verwirklichen setzte der Ausgang des Zweiten Weltkrieges ein Ende. Der Autor parallelisiert die Situation in den 50er Jahren in Deutschland und in den postkommunistischen Ländern heute: In Deutschland wird eine Aufarbeitung der NS–Vergangenheit in der Wissenschaft mit nahezu 50 Jahren Verspätung erst heute möglich. Analog bleibt zu hoffen, daß auch in den heutigen postkommunistischen Ländern der unausweichliche Generationswechsel eine objektive Bewertung des kommunistischen Regimes herbeiführen wird, die gleichfalls ausnahmslos auf alle Bürger, einschließlich der Wissenschaftler, einwirkte, jedoch das Verhalten des Einzelnen unterschiedlich prägte, und zwar in Abhängigkeit von ihren Charaktereigenschaften.