Grafický list (193 x 197 cm). Figurální scéna ve venkovské krajině s domy, na břehu vodního toku, v rákosí, Pan pronásleduje nymfu. and Ilustrace k Ov. met. vyd?
Bronzový odlitek (v. 43, 8 cm); nahý chlapec, růžky, špičaté uši, otvory na prsou (původně patrně ozdoba kašny). Stojí na soklu, na jeho čelní straně poprsí putta vyrůstající z akantových listů, drží v obou rozpřažených ruách klíč?, Chlíbec 2006#, 58-59, č. 14, obr. s. 59., and Do sbírek NG získá no roku 1951. Atributy postavě chybí, v levé ruce patrně držel misku. Nemá kozí nohy, ale růžky a špičaté uši ji řadí do skupiny lesních bůžků. Socha patrně představuje člena Dionýsovy družiny, malého průvodce boha Pana.
Bronzový odlitek (v. 18, 5 cm). Ozdoba nábytku v podobě hlavy a hrudi býka., Kotalík 1982#, s. 65, č. k. 9., Chlíbec 2006#, 286-287, č. 135., and Bronzová plastika pochází z nostické sbírky antických brozů, kterou patrně shromáždil během svého italského pobytu František Václav Nostic-Rieneck (Chlíbec 2006, s. 25), od roku 1945 ve sbírce NG. Patrně volná renesanční kopie podle antické památky (původně považováno za antickou římskou práci).
Zobrazení římského setníka se štítem ozdobeným velkou lidskou hlavou., Kotalík 1982#, 80, č. 43., and Prototypem zobrazení byl patrně antický gorgoneion (Pujmanová).
Madona s děckem a hlava proroka na listu vpravo dole., Bažant 2003#, 118., and Antifonář sedlecký, je nejvýznamnější památkou české knižní malby před polovinou 13. století. Výzdoba je dílem několika rukou. Je tu zobrazena byzantinizující Madona s děckem a hlava proroka na témže listu vpravo dole. Tato malba se otevřeně hlásí k antickému patetickému stylu. Vyspělá technika modelující tváře štětcovými tahy kladenými vedle sebe a zvýrazňující objem pomocí lesků ukazuje na přímý řecký vliv zprostředkovaný Benátkami, kam ukazuje i italský způsob notového zápisu, ale styl malby má analogie i v Sasku a Porýní. Na inspiraci nějakou byzantskou ikonou, či na ikonou inspirovanou knižní malbou, ukazuje začlenění poprsí proroků v rozích rámu, zde je, mimochodem řečeno, třeba hledat kořeny "rámových obrázků" v českých deskových obrazech 14. a 15. století, které se mimo byzantskou oblast nikde jinde nevyskytují. Byzantské ikony s obrazovými medailony v rámu byly po roce 1204 zjevně převáženy z Konstantinopole do Benátek, kde se dodnes dochovala ikona sv. Michaela v pokladu chrámu sv. Marka.
Nejstarší dochovaná pečeť českého panovníka. Panovník je tu vyobrazen se svatozáří jako kníže v brnění s kopím a štítem trůnící na faldistoriu, přičemž připojený latinský nápis hlásá "PAX SCI WAZEZLAI IN MANUS DUCIS VLADIZLAUS". and Světecký kult i politická propaganda se v umění českých zemí objevuje ve stejné době jako v okolní Evropě, přemyslovští vládci začínají již od 11. století systematicky podporovat kult sv. Václava a hlavním nástrojem propagace světce a jeho země se stávají mincovní ražby. Na mincích ražených Přemyslovci je sv. Václav jednoznačnou dominantou a rozvinul se tu bohatý ikonografický program sloužící oslavě světce a politické propagandě.Sv. Václav jako věčný panovník nadřazený skutečnému českému vladaři se poprvé objevuje zcela jednoznačně na knížecí pečeti Vladislava II., který je vyobrazen se svatozáří jako kníže v brnění s kopím a štítem trůnící na faldistoriu. Na královské pečeti téhož panovníka z roku 1169 je obdobné zobrazení, ale s aktualizovaným nápisem "PAX REGIS WLADISLAI IN MANUS SANCTI WENCEZLAI". Později se tato idea bude často opakovat v ustáleném spojení: "mír (rozuměj: vláda) knížete X v rukou svatého Václava". Ve středověké Evropě byl panovník zpravidla zástupcem Krista, v českém království byl zástupcem sv. Václava, jenž byl tedy v centru státního kultu.
Dvě germánské šatní spony., Vlastivěda 1963#, I/1, 77., and Spínadla původně sloužila k upevnění římské tógy (fibula), mnohem více se však uplatnila v klimaticky drsnějších oblastech římské říše. Oděvní spony patří mezi velmi časté provinční archeologické nálezy ze starší doby římské. Vyráběli se z bronzu, stříbra, méně často ze zlata, v severních římských provincích za Alpami, to byly místní výrobky. Tvarem se lišily podle místních zvyklostí (jiný tvar měly spony germánské a jiný např. spony z Pannonie), způsobu upevnění na oděv. Germáni se na území Čech usazovali ve starším římském období (kultura dobřichovská).
bronzová liturgická nádoba na mytí rukou z Hradce Králové, má podobu lva se dvěma hlavami, vpředu orlí, vzadu lví, po stranách dva lidské maskarony. Držadlo v podobě vzepjaté figury rytíře, který je z jedné strany ohrožován lvem a z druhé pitvorným mužem., Kotalík 1982#, 79, č. 40., and Antická inspirace ze světa fantastických zvířat, zde přetvořena do křesťanského symbolu zápasu křesťanského člověka s hlubinami hříchu.