Dlaždice s motivy fantastických zvířat a motivem panovníka s korunou na hlavě a nápisem Nero., Bažant 2003#, 43-44., and Dlaždice byly v kostele sv. Vavřince pokládány na směs hlíny a úlomků opuky nashromážděných při výrobě kvádříků, byly tedy současné se stavbou kostela. Řada dalších dochovaných dlaždic byla nalezena na místech souvisejících s Vratislavem - v basilice sv. Vavřince na Vyšehradě, v klášterních kostelech na Sázavě, v Hradišti u Olomouce a na Ostrově u Davle a dále v kostelech ve Starém Plzenci, ve sv. Vavřinci v Plzni, v Žatci a na dalších místech. Nejkvalitnější a nejbližší antické ornamentice jsou nejstarší typy. Ikonografie dlaždic Vratislavovy doby je okázale antická, najdeme tu pro tuto stylovou normu typickou rostlinnou ornamentiku i ikonografii, jako je gryf a sfinga. Sfinga, která tu není uvedena, naznačuje kontakty se severní Itálii, kde se se sfingou často setkáváme právě od 11. století.. Nejzajímavějším ikonografickým rysem na těchto ornamentálních dlaždicích je zobrazení císaře Nera s nápisem zrcadlově obráceným, žezlo nebo kopí drží v levici, pravice (s ostrým předmětem ?) opakuje typicky antické konverzační gesto, koruna má tvar dobové císařské koruny. Dlaždice s touto ikonografií byly nalezeny pouze v knížecích sídlech - v bazilice sv. Vavřince na Vyšehradě, na hradě v Žatci a v Plzni a v kostelíku v Dolních Chabrech - a v Sázavském klášteře.
Zlatý flakón v podobě amfory, víčko s motivem ptáčka, na těle nádobky akantové rozviliny a ležící lev., Sakař 1956#, 52n., Chadraba 1984#, sv. I/1, 1, 27, 31., and Archeologický nález z okolí Roudnice nad Labem. Doklad o importu luxusních antických předmětů na naše území. Jemná granulace by hovořila pro helénistické dílo pontského původu. Někteří badatelé však soudí, že se jedná o falsum (Bouzek, Břeň). Kosmetické lahvičky na různé parfémy se v antice vyráběly převážně ze skla nebo keramiky, tento flakón byl šperkem nošeným na krku jako závěsek.
Bible z pražského františkánského kláštera s malířsky vypravenými iniciálami s figurálními výjevy. Iniciála I s výjevem Poslední večeře Páně, (285r:(I), Nanebevstoupení Krista, (bordura) Lev zakusující se do akantu 359r:(P) a postavy u dříků písmen, Bakchus (?), Souboj., Bažant 2000#,, and Bible vznikla pro konvent františkánů v Praze. Vedoucí osobnost iluminátorského týmu vyšla z nějaké středorýnské dílny orientované na Francii, ale přítomnost silné severoitalské složky předpokládá delší pobyt na jihu, což vysvětluje řadu prvků převzatých z antické tradice - profily obličejů, fantastické postavy, antické reálie, perspektivní zkratky lidí a koní atd.
Hlavice s palmetami v reliéfní výzdobě., Denkstein 1958#, č. k. odl. 3, obr. 28., and Souměrný ornamentální motiv, vycházející ze stylizace palmového listu, je antickým dědictvím, které se u nás uplatnilo v architektuře románského umění.
Pár zlatých náušnic zdobených technikou filigránu., Kotalík 1982#, 70, č. k. 24., and Archologický nález z lokality Želénky u Duchcova (Teplice), mohylový hrob ženy. Pokračování tradice antických šperků. Pár zlatých hrozníčkových náušnic byl nalezen v hrobě kněžny v Želénkách. Na Moravě, ve Starém Městě u Uherského Hradiště byly nalezeny další podobné filigránové šperky. Tento typ velkomoravských náušnic tvůrčím způsobem pokračuje v tradici pozdně antických šperků. Není vyloučeno, že náušnice byly do Čech importovány z Moravy.
Opis naučného slovníku "Mater verborum" obsahuje několik ilustrací, titulní list a čtyřicet pět malovaných iniciál. Na titulním listu jsou v dolní části iniciály, uprostřed pletencového ornamentu hudebník hrající na strunný nástroj, po stranách dvě postavy, zobrazené v kontrapostu. Iniciála T zobrazuje Ukřižovaného Krista, iniciála Y vinaře, který sklízí hrozny., Bažant 2003#, 124., and Autor pobýval pravděpodobně v Itálii, protože jeho malby ukazují na znalost byzantských maleb. Postavy na titulním listu jsou zobrazené v uvolněném kontrapostu, jejich šat volně splývá, pod ním se rýsuje tělo, tváře jsou individualizovány, hudebník dole uprostřed představuje dokonale zvládnuté zobrazení postavy v pohybu. Iniciála T s Ukřižováním, na němž Kristus skutečně visí a z jeho ran vytéká krev, tvář vyjadřuje nesnesitelnou bolest. Iniciála Y se zobrazením vinaře sklízejícho révu, je příležitost pro pozoruhodnou studii lidského těla v torzi.
Sardonyxová kamej s podobiznou syna Konstantina Velikého. Císař Flavius Iulius Constantinus II. (337 - 340), má na hlavě vavřínový věnec, plášť sepnutý na levém rameni. Kamej je zasazená do zlatého medailonu zdobeného filigránem, medailon je zavěšen na zlatém řetězu (dl. 60cm)., Kotalík 1982#, 69-70, č. k. 23., and Archeologický nález ze Želének u Duchcova, mohylový hrob ženy. Nejstarší doklad importu antických kamejí na území Čech. Šperk byl nalezen na krku ženy v knížecím hrobě v Želénkách. Antická kamej ze 4. století byla v 9. století, italskými nebo byzantskými zlatníky, vsazena do medailonu po antickém způsobu, hlavou dolů. Obraz byl tedy určen pro pohled majitele závěsu. Není vyloučeno, že portrét byl v době vzniku šperku považován za obraz Konstantina I. Velikého, prohlášeného za zásluhy o křesťanskou církev za svatého.
Stříbrné částečně zlacené kování řemene k pochvě na meč, z pozlaceného stříbra (niello). Jedno ve tvaru trojlistu, dvě oválná. Archeologický nález z knížecího hrobu v Kolíně., Kotalík 1982#, 70, č. k. 25., and Doklad kontinuity antické rostlinné ornamentiky. Kování k nám bylo dovezeno, patrně se jedná o karolínskou práci z Porýní (motivy mají analogie v karolínské knižní malbě), nicméně dokládá pokračování tradice antické rostlinné ornamentiky v Evropě kolem poloviny 9. století.
Nález západního importu z knížecího hrobu v Kolíně: 4 kusy stříbrného kování - zlacené, niello, kování řemene k pochvě měče., Antické tradice, s. 70, č. k. 25., and Nález dokládá kontinuitu tradice antické rostlinné ornamentiky v Evropě.
Fragmentárně dochovaná deska (původně tympanon) s figurálním reliéfem. Ttrůnící Kristus (Maiestas Domini) s apoštoly Petrem, charakterizovaným ratolestí a klíči a Pavlem s ratolestí a knihou. Vedle Kristovy hlavy stojí jméno Kristovo řecky - IC XC - i v latinizované podobě: IhS XPS. and V 11. století se i v českých zemích objevuje architektonická sochařská dekorace církevních staveb, reliéfní figurální plastika která představuje prvotřídní evropský standard. Nejstarší u nás dochovaný reliéf pochází z Předhradí na Poděbradsku, původně to patrně byla součást tympanonu portálu kostelíka na přemyslovském hradisku Oldříši zbudovaného podle Dalimilovy kroniky knížetem Oldřichem (1012 -1034). Zvláštní styl nízkého reliéfu lze chápat jako projev doznívání biblického tabu sochařského zobrazování, jež bylo v době předpokládaného vzniku reliéfu v byzantském umění obcházeno právě nízkým reliéfem. Předlohou mohly být byzantské slonoviny nebo malířské dílo, nástěnnou či knižní malbu předchozího století, na což ukazuje nejen lineární styl, ale i schéma zobrazení ratolesti v rukou světců. ??