The article is focused on the social-anthropological studies of kinship and gender with a special attention to the development of this field in the past two decades in the Czech Republic. The text brings an overview of the intellectual history of some crucial problems in kinship and gender studies within the framework of social anthropology and related disciplines. Furthermore, it answers the question to what extent and in which areas the theories, methods and topics of social-anthropological kinship and gender studies have found their place in the contemporary Czech Republic., Lenka J. Budilová., and Obsahuje odkazy pod čarou
The article dedicates to the results of prosopographic study realized on the example of three female conventual congregations for the second half of the nineteenth and the first half of the twentieth century. Specifically, the research aimed to ascertain the if the geographical spreading of the institute corresponded to the influx of new members of the congregations, as well as from which social strata the nuns came and at what age they entered the congregations., Dana Jakšičová., and Obsahuje bibliografii
The Center of Global Studies (joint project of the Institute of Philosophy of the AS CR and the Faculty of Philosophy of Charles University in Prague) organized a two-day seminar entitled Social Aspects of Globalization. This seminar featured an overview of various activities in the field of globalization. Foreign guest Prof. Jerry Harris of Chicago read his essay Global Capitalism. An interview with Professor Harris is included in this issue. and Martin Brabec.
Autor staví do zřetelné kontrapozice koncepty sociálních dějin a totalitarismu. Model „totalitního režimu“ se podle něj stal po roce 1989 v Československu, repektive České republice hegemoniálním výkladem dějin komunistické diktatury. V dnešní době se stále výrazněji projevují neřešené problémy modelu: zejména relativní okrajovost sociálněhistorického bádání, vytěsnění zahraničních diskusí a snadnou politickou instrumentalizaci českých soudobých dějin lze nejspíše interpretovat jako důsledek prosazení dichotomického výkladového modelu („režim“ versus společnosti), na němž je postaveno totalitněhistorické vyprávění. Diskusní příspěvek analyzuje příčiny výrazné přitažlivosti tohoto modelu, zároveň ale rozkrývá jeho četné vnitřní rozpory a ukazuje na různých příkladech historiografické produkce možná řešení. V závěru je formulována teze, že současné bádání vyznačuje postupný rozpad modelu „totalitního režimu“ a otevírá tím prostor pro kritičtější zhodnocení komunistické diktatury, zohledňující kromě politických vazeb i předpolitické podoby integrace lidí do struktur panství., The author compares and contrasts the concepts of social history and totalitarianism. In Czechoslovakia after the Changes of late 1989 (and then in the Czech Republic), the ‘totalitarian-régime’ model, according to him, became the dominant interpretation of the history of the Communist dictatorship. Unsolved problems of the model are increasingly becoming evident today. In particular the relative marginality of social-history research, the squeezing out of discussions from outside the country, and the easy political use of Czech contemporary history can reasonably be interpreted as a consequence of pushing for the dichotomy model of interpretation (the régime versus society) on which the totalitarian-history narrative is built. The current article analyzes the causes of the great attraction held by this model, but it also seeks to expose its numerous contradictions, and, using various examples from historiography, offers possible solutions. It concludes with the idea that contemporary research is marked by the gradual disintegration of the totalitarian-régime model, and the space is thus opening up for a more critical assessment of the Communist dictatorship, taking into account not only political linkages but also the pre-political forms integrating people into the structures of power., and Diskuse
Autor, který působí na Ženevské univerzitě ve Švýcarsku, sepsal sociální dějiny Komunistické strany Československa a Jednotné socialistické strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands - SED) v Německé demokratické republice během více než čtyř poválečných desetiletí jejich cesty k moci a vládnutí. Klade přitom důraz na pečlivě zvolenou vzájemnou komparaci a na dlouhodobější historické procesy. Recenzent vysoce oceňuje syntetickou kvalitu jeho práce, precizně uplatňovanou metodologii a široké výzkumné pole, zahrnující tvorbu a reprodukci lokálních stranických elit, administrativní stranickou praxi a každodenní život členstva obou stran. Seznamuje přitom s hlavními poznatky autora o jejich fungování, k nimž patří specifický význam nacionálního faktoru v legitimizační strategii KSČ a značně důslednější průnik SED do běžného života svých členů., The author of the book, who works at the University of Geneva in Switzerland, wrote the social history of the Communist Party of Czechoslovakia and the Socialist Unity Party of Germany in the German Democratic Republic, covering more than four decades of their post-war road to power and rule. In doing so, he emphasizes a meticulously chosen mutual comparison and long-term historical processes. The reviewer highly appreciates the synthetic quality of his work, precisely applied methodology, and broad field of research including the formation and reproduction of local party elites, administrative party practices, and everyday life of members of both parties. The reviewer presents principal findings of the author concerning the operation of the parties, including the specific significance of the nationalistic factor in the legitimization strategy of the Communist Party of Czechoslovakia and the substantially deeper penetration of SED into everyday life of its members., [autor recenze] Marián Lóži., and Obsahuje bibliografické odkazy
Sociální partneři, tj. zástupci zaměstnanců na straně jedné a orgánů EU,Komise a Rady na straně druhé, hrají v rámci evropského pracovně právního zákonodárství velmi významnou úlohu, obdobně jako v rovině tarifních čili kolektivních smluv v zákonodárstvích členských států. Mluví se především o flexibilizaci pracovního zákonodárství.V rovině evropské však jde o zcela mimořádný fenomén, neboť s ohledem na v článku prokazovanou normativní povahu sociálními partnery uzavřených dohod dochází k pozoruhodnému jevu: sociální partneři (představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů v tzv. sociálním dialogu) se stávají zákonodárci a v důsledku toho dochází k jakési privatizaci legislativní činnosti EU (viz čl. 155 SFEU). Článek se zabývá nejen povahou uvedených dohod, které zkoumá v kontextu celé sociální politiky EU a pojmu sociálního státu, ale i otázkami údajného deficitu demokratické legitimace, a reprezentativnosti sociálních partnerů – základními slabinami tohoto tzv. paralelního zákonodárství. Dovozuje možnou, i když omezenou právní ochranu proti porušením evropského práva dohodami a zabývá se též jejich prováděním, za které odpovídá členský stát. Konečně se navrhuje překonání nedostatku spočívajícího v chybění procesních pravidel při přijímání dohod sociálních partnerů. and The social partners, i.e. the representatives of the employees on one hand and the authorities of the EU, the Commission and the Council of the EU on the otherd, play a very significant role within the European labour-law legislative process, just as they do in the area of tariff or collective agreements in the legislature of the member states.What is especially talked about is the flexibilisation of the labour legislature.At the European level, this is, however, a very unique and extraordinary phenomenon, as in regards to the normative character of the agreements agreed upon by the social partners and as is shown in the article, a remarkable event occurs: the social partners (the representatives of the employees and the employers within the social dialogue) become law makers and as a result of this, a certain privatisation of the legislative activity of the EU takes place (see Art.155 TFEU). The article deals not only with the character of the mentioned agreements which it analyses in the context of the entire social policy of the EU and the term of a social state, but also with questions of the presumed deficit of representativeness of the social partners, i.e. the basic weaknesses of this so-called parallel legislative process. It infers the possible if limited protection against a violation of European law by the agreements and it also deals with their application, which is the responsibility
of the member state. Finally it suggests to overcome the shortcomings consisting of the lack of procedural rules through agreement among the social partners.
Přehledová studie sle duje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefi xované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifi kuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k praktickému experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity., This essay reviews and analyzes the development of the concept of social innovation. In the wake of increasing societal demand, an initially partial and undertheorized category has developed into a general concept, which covers a broad field of immaterial innovation and presents itself as a normative and intentional practice. Among various ideological orientations, the study identifies a mainstream approach with its open attitude towards values, emancipatory-mobilizing stance and a socially- and market-responsible approach. At an epistemological level, theorists of social innovation typically embrace practical experiments, pragmatism, complexity theory and the principles of transdiciplinarity., and Jiří Loudín.