This article presents the extraordinary discoveries of ceramic vessel deposits in wells of the Funnel Beaker culture (FBC). Such a custom is observed in all groups of this community but is of particular importance in the Eastern group of the FBC. In central Poland (Kuyavia) specifically, there are many objects of this type compared to older materials of the Linear Pottery culture. The analysis of the local contexts of these finds allows for the hypothesis that the two communities are closely related to be proposed. and Článek pojednává o mimořádných nálezech keramických nádob ve studnách z období kultury nálevkovitých pohárů (KNP). Zvyk ukládání nádob do studní se vyskytuje u všech skupin této kultury, ale zvláště významný je u východní skupiny KNP. Zejména početné nálezy ze středního Polska (Kujavy) dovolují srovnání s podobnými nálezy z doby kultury s lineární keramikou. Analýza lokálních souvislostí těchto nálezů umožňuje navrhnout hypotézu o příbuznosti obou komunit.
This study sought to evaluate whether consumption of polyphenol extract from Cognac (CPC) modulates platelet activation and cardiovascular reactivity in rats. Male Wistar rats were treated daily for 4 weeks by intra-gastric gavage receiving CPC at 80 mg/kg/day or vehicle (5 % glucose). Platelet adhesion and aggregation in response to different activators were assessed. Cardiac and vascular reactivity in response to various agonists as well as NO measurement by electron paramagnetic resonance technique were investigated in isolated heart and thoracic aorta. Oral administration of CPC decreased platelet aggregation induced by ADP but not by collagen. CPC did not affect adhesion to collagen. The chronotropic but not the inotropic response to isoprenaline was reduced without alteration of NO production in hearts from CPC-treated rats. CPC treatment did not affect ex vivo relaxation to acetylcholine nor NO content of rat aorta. CPC did not significantly alter the response to phenylephrine in aorta despite the participation of endothelial vasoconstrictor products. In summary, chronic treatment with CPC has no impact on ex vivo vascular and cardiac reactivity; however, it reduced heart work and platelet aggregation. These data suggest the existence of compounds in Cognac that may decrease the risk of coronary thrombosis and protect against some cardiac diseases., J. Švíglerová, J. Kuncová, L. Nalos, J. Slavíková, M. Štengl., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Lithium-pilocarpine status epilepticus (SE) resulted in delayed changes of single cortical in terhemisperic (transcallosal) responses in immature rats. Low-frequency stimulation inducing depression and/or potentiation was studied to analyze possible dynamic changes in cortical responses. Status was elicited in 12-day-old (SE12) or 25-day-old (SE25) rats. Control siblings received saline instead of pilocarpine. Interhemispheric responses were elicited by stimulation of the sensorimotor region of the cerebral cortex 3, 6, 9, 13, or 26 days after status. A series of 5 biphasic pulses with intensity equal to twofold threshold were used for stimulation. The interval between pulses was 100, 125, 160, 200 or 300 ms, eight responses were always averaged. Peak amplitude of the first positive, first negative and second positive waves was measured and responses to the second, third, fourth and fifth pulse were compared with the first one. Animals after status epilepticus as well as lithium-paraldehyde controls exhibit a frequency depression at nearly all the intervals studied. An outlined increase of responses in SE rats in comparison with the controls three days after SE stayed just below the level of statistical significance. In addition, animals in the SE12 group exhibited potentiation of responses at this interval after SE. With longer intervals after SE, the relation between SE and control animals changed twice resulting in a tendency to lower amplitude of responses in SE than in control rats 26 days after SE. Rats in the SE25 group exhibited higher responses than controls 13 days after status, but this difference was not present at the longest interval after SE. Low-frequency stimulation did not reveal increased cortical excitability as a long-lasting consequence of status epilepticus induced in immature rats. In addition, the outlined differences between SE and control rats changed with the time after SE., G. Tsenov, P. Mareš., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Námětem Muže u stolu se Václav Hejna zabýval ve stovkách, ne-li tisících skic. Schoulenou postavu s velkýma rukama uplatnil vícekrát v Čekárně dr. Schauera (Národní galerie v Praze) a stále znovu v dalších malbách z let 1933-1939. Tato řada prací byla v literatuře dosud vykládána jako symptom hospodářské a politické deprese v meziválečném Československu. Pod zúženým zorným úhlem byl Hejna považován za umělce s obvyklým sociálním zaměřením. Nebyly proto dostatečně rozpoznány vlastní subverzivní možnosti jeho raného díla, vycházející z malířského gesta. Příspěvek se v širších souvislostech soustřeďuje na Hejnovy expresivní, pastózně malované figurální obrazy třicátých let. V ohnisku kulturněhistorických úvah stojí tematika zrcadla. Jsou nadhozeny zásadní otázky o vztahu osvojení si reality a umění. U Hejny se často vynořuje motiv setřelého a vyškrabaného obličeje. Na jedné straně je zakotven v rétorice moderny, která sahá od Balzacova Neznámého arcidíla po agresivní přemalby Arnulfa Rainera. Zároveň se v Hejnově znepokojujícím, odlidštěném zobrazení postav vyjevuje kritický odstup k etablované kultuře avantgardy, ke kultuře tzv. klasické moderny obecně a ke kultuře v Praze dlouhodoznívajícího kubismu zvlášť. Jak se ukazuje, vyvíjel se Hejnův nezaměnitelný malířský slovník nezávisle a kongeniálně k filosofickému proudu existencialismu ve Francii. Absence obličeje odkazuje u Hejny na problematické bytí samo o sobě. Pokud černý ovál hlavy značí ztrátu víry v jakoukoliv formu lidské kultury, může být vysloveně hrubá malba v Hejnově díle před rokem 1939 považována za anticipaci art brut a informelu. and Václav Hejna made hundreds of sketches dealing with the theme of Man at the Table. He depicted the largehanded, slouched figure several times, in Čekárna dr. Schauera (Dr. Schauer’s Waiting Room, at the National Gallery in Prague), and yet again, incessantly in other paintings from 1933-1939. This series of works is still interpreted in the literature as a symptom of the economic and political depression that beleaguered Czechoslovakia between World War One and World War Two. From a constricted visual angle, Hejna has been considered as an artist with the usual social leanings. For this reason, the particular subversive possibilities of his early work originating in his painterly gestures have not been duly recognised. The following contribu tion centres on Hejna’s expressive, impastoed figural paintings of the 1930s taken within a wider context. At the heart of these cultural-historical considerations is the theme of the mirror. Basic questions are raised regarding the relationship between the appropriation of reality and art. In Hejna’s work, the motif of the smearedout, scraped-off face appears often. On one hand, it is anchored in the rhetoric of Modernism, which extends from Balzac’s The Unkown Masterpiece to the aggressive over-painting of Arnulf Rainer. At the same time, Hejna’s disquieting, dehumanised depiction of figures reveals a critical distance from the entrenched culture of the avant-garde, from the culture of so-called ‘Classical Modernism’ generally and particularly from the long-enduring culture of Cubism in Prague. It emerges that Hejna’s unmistakable painterly vocabulary was developed independently and in a congenial relationship with the philosophical trend of existentialism in France. While the black oval of a head represents a loss of faith in any human cultural form, the rough painting of Hejna’s pre-1939 work may be considered a harbinger of Art Brut and l'art informel.
a1_Primitivní prostorové obydlí, které zastihl František Dobiáš na moravských Kopanicích ještě koncem minulého století, nebylo v té době nikde na Moravě ani ve Slezsku formou typickou a obecněji rozšířenou. V recentních dokladech z posledních století máme zachyceny jako základní půdorysné dispozice domy dvojdílné a trojdílné, které se staly také východiskem pro členění víceprostorové s různými místními odchylkami a zvláštnostmi.
Nejjednodušší forma dvojdílného domu se skládá ze vstupní síně a jizby. Počátkem našeho století se omezoval výskyt takových obydlí na jižní část těšínského Slezska a východní Moravu. Základní tvar trojdílného půdorysu má symetrický charakter: vstupní síň zabírá střední část domu a po jejích stranách leží na jedné straně jizba, po druhé straně prostor hospodářského charakteru (komora nebo chlév). Další rozvoj půdorysné skladby domu, ať už vychází ze základního půdorysu dvojdílného nebo trojdílného, je na Moravě a ve Slezsku založen na horizontálním principu; vertikální řazení má jen okrajový, místní význam a je poměrně mladého původu.
Z geografického rozložení půdorysných typů a jejich variant je možno vyčíst, že jako nejkonzervativnější se jeví po této stránce moravské Kopanice, Valašsko a těšínské Slezsko s výskytem dvojdílných a trojdílných domů a území jihovýchodní a střední Moravy (Slovácko, luhačovické Zálesí, Haná), kde až do počátku našeho století převažoval v tradičním stavitelství dům trojdílný v elemntární podobně nebo s vydělenou kuchyní v zadní části síně. Pokročilé víceprostorové varianty trojdílného typu i domy čtyřdílné s řadou variant nalezly uplatnění především v opavském Slezsku, na severní a západní Moravě, na Brněnsku, Mikulovsku a v oblasti hostýnského Záhoří., a2_Sledujeme-li vývoj základních půdorysných typů domů dvojdílných a trojdílných s jejich variantami na Moravě a ve Slezsku v širším evropském kontextu, zjišťujeme, že pro ně nacházíme etnografické paralely nejen na převážné části středoevropských etnických území, ale také jinde v Evropě. Rozdíly, které pozorujeme u dvojdílných a trojdílných domů v celém tomto rozsáhlém prostoru, spočívají v několika základních aspektech, jimž věnuje autor náležitou pozornost., and Článek zahrnuje poznámkový aparát
The author analyses professional geographical narratives centered upon the borders in East Central and Southeast Europe in the context of the First World War. It is argued that they represent a regional equivalent of nationalistic mobilization of intellectuals’ characteristic for Western Europe and broadly referred to as ‘spiritual war’ (Krieg der Geister). Typically, they tended to employ the newest methodological trends (notably anthropogeography) together with inspirations from the tradition of national characterology (or ethnopsychology). They also participated in
the international discussions on the question of ‘natural’ borders.
The main fronts of ‘the war of maps’ spread mostly around territorial claims in the region: the German expansion to the East, the conflict between Bulgaria and Serbia in Macedonia, the
Polish-Ukrainian border conflict, hostilities between Italy and Serbia etc. The expertise of the East Central and Southeast European geographers was, then, instrumental for the reshaping of the region following the decisions of the Peace Conference. Finally, professional techniques and modes of argumentation used by the
region’s geographers inspired interwar revisionist campaigns in Hungary and Germany. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
a2_The town of Litija was hit by four damaging earthquakes in the last 120 years which reached a maximum intensity of VII-VIII MSK. The town is located in a shallow sedimentary basin filled with relatively soft Quaternary sediments in which seismic site amplification is expected. On the other hand no borehole or geophysical data are available to support quantitative assessment of site effects. As a contribution to the first seismic microzonation of the area, we performed a free-field study based on the microtremor HVSR method in order to assess the resonance frequency of th e sediments. In ge neral clear spectral peaks were obtained for 57 measuring points which show distribution of frequencies in a broad range between 4.4 an d 22.7 Hz. The iso-frequency map was prepared by using natural neighbour interpolation algorithm. For soil-structure resonance assessment we considered large building stock from different Slovenian towns, because the building typology is similar in wider area. Low-rise masonry family houses with two or three floors prev ail. By microtremor measurements inside 45 such buildings their fundamental longitudinal and transver se frequencies were determined and statistically analysed in a complementary study. To assess the possible occurrence of soil-structure resonance in general, the average fundamental frequency +/- one standard devia tion interval is obtained for these two building heights, which give s the range 5.6-11.1 Hz. The free-field microtremor data shows that this frequency range occupies 37% of the urban area in the Litija basin. This study has shown that soil-structure resonance issue for low-rise buildings is frequently overlooked, but should be considere d seriously in shallow sedimentary basins, characterized by relatively high free-field frequencies, because many towns are located in such geological environment., a2_Second application of the derived iso-frequency map is to support soil classification, because recent investigations have shown that fundamental frequency of sediments can be used together with the average shear velocity in the upper 30 m to improve classi fications according to di fferent seismic codes., Andrej Gosar., and Obsahuje bibliografické odkazy