Search

Start Over Creator Frolec, Václav

3. Der Grundriss des Bauernhauses in Mähren und Schlesien im europäischen Kontext

Creator:
Frolec, Václav
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
ethnographic research, traditional folk architecture, ground plans of folk houses, and Moravia and Silesia
Language:
Czech
Description:
a1_Primitivní prostorové obydlí, které zastihl František Dobiáš na moravských Kopanicích ještě koncem minulého století, nebylo v té době nikde na Moravě ani ve Slezsku formou typickou a obecněji rozšířenou. V recentních dokladech z posledních století máme zachyceny jako základní půdorysné dispozice domy dvojdílné a trojdílné, které se staly také východiskem pro členění víceprostorové s různými místními odchylkami a zvláštnostmi. Nejjednodušší forma dvojdílného domu se skládá ze vstupní síně a jizby. Počátkem našeho století se omezoval výskyt takových obydlí na jižní část těšínského Slezska a východní Moravu. Základní tvar trojdílného půdorysu má symetrický charakter: vstupní síň zabírá střední část domu a po jejích stranách leží na jedné straně jizba, po druhé straně prostor hospodářského charakteru (komora nebo chlév). Další rozvoj půdorysné skladby domu, ať už vychází ze základního půdorysu dvojdílného nebo trojdílného, je na Moravě a ve Slezsku založen na horizontálním principu; vertikální řazení má jen okrajový, místní význam a je poměrně mladého původu. Z geografického rozložení půdorysných typů a jejich variant je možno vyčíst, že jako nejkonzervativnější se jeví po této stránce moravské Kopanice, Valašsko a těšínské Slezsko s výskytem dvojdílných a trojdílných domů a území jihovýchodní a střední Moravy (Slovácko, luhačovické Zálesí, Haná), kde až do počátku našeho století převažoval v tradičním stavitelství dům trojdílný v elemntární podobně nebo s vydělenou kuchyní v zadní části síně. Pokročilé víceprostorové varianty trojdílného typu i domy čtyřdílné s řadou variant nalezly uplatnění především v opavském Slezsku, na severní a západní Moravě, na Brněnsku, Mikulovsku a v oblasti hostýnského Záhoří., a2_Sledujeme-li vývoj základních půdorysných typů domů dvojdílných a trojdílných s jejich variantami na Moravě a ve Slezsku v širším evropském kontextu, zjišťujeme, že pro ně nacházíme etnografické paralely nejen na převážné části středoevropských etnických území, ale také jinde v Evropě. Rozdíly, které pozorujeme u dvojdílných a trojdílných domů v celém tomto rozsáhlém prostoru, spočívají v několika základních aspektech, jimž věnuje autor náležitou pozornost., and Článek zahrnuje poznámkový aparát
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

8. La communauté culturelle en architecture populaire dans la région limitrophe bulgaro-serbe

Creator:
Frolec, Václav
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
cultural social system, folk dwellings, underground houses, Bulgaria-Serbia border, and Danube Region
Language:
Czech
Description:
a1_Nápadná podobnost projevů lidového stavitelství na území západního Bulharska a východního Srbska dala podnět ke vzniku vážných úvah o podstatě těchto shod i nekritických a nacionálně předpojatých tezích o etnické příslušnosti kulturních jevů v bulharsko-srbském pohraničí. Autor nechce ve svém příspěvku podat vyčerpávající obraz o vývoji všech složek lidového stavitelství na uvedeném území. Pokouší se jen v hlavních rysech naznačit vývoj lidového domu a postihnout momenty, které vedly k vytváření společných stavitelských projevů v západním Bulharsku a východním Srbsku. Pro západní Bulharsko a východní Srbsko byla typická volná zástavba dvora. V rovinných vesnicích byly dvory uzavřenější, v horách převažovaly dvory otevřené a nepravidelně zastavěné. Ve srovnání s oblastí Šumadije a Starého Vlachu, kde byly typické velké dvory s mnoha budovami, měly usedlosti ve vesnicích bulharsko-srbského pohraničí menší dvory s malým počtem hospodářských staveb. Některé zvláštní znaky vykazovaly dvory velkorodinné. V oblasti bulharsko-srbského pohraničí zaujímá zvláštní postavení Podunají. V lidovém stavitelství se to projevilo ve výskytu podzemních obydlí. V bulharském Podunají byly zemnice obecně rozšířeny ještě v druhé polovině 19. století, v Jugoslávii se vyskytovaly ve velkém počtu do počátku 19. století. V pozdějších obdobích ubývalo těchto primitivních obydlí; ve zbytcích se místy ovšem dochovala do dneška. Máme je doložena v březích Dunaje, Tisy, Velké Moravy, Sávy, Neretvy, Lepenice aj. Zemnice v bulharském a srbském Podunají je možno považovat za jednu z nejstarších forem obydlí na Balkáně. Znalost budování podzemních příbytků si osvojili Slované již na území severně od Dunaje. V nově osídlovaných oblastech jižně od Dunaje nalezli příhodné podmínky geografické (výskyt sprašové půdy, příhodné klimatické podmínky), které jim umožnily využít dřívějších stavitelských zkušeností. Je nutno ovšem mít na zřeteli i starší tradice, s nimiž se slovanské obyvatelstvo setkávalo při dočasném soužití s Tráky, kteří se postupně slavinizovali, až úplně zanikli. V druhé polovině 19. století (zejména po roce 1878) docházelo v severozápadním Bulharsku k častým pohybům obyvatelstva. Do rovinných podunajských oblastí se stěhoval z horských území Staré planiny lid, který začal stavě domy nadzemní, obvyklého západobulharského typu. Obdobný proces probíhal i v podunajské oblasti severovýchodního Srbska., a2_Archeologické výzkumy dokládají, že vedle zemnicových obydlí byly jižním Slovanům známy také domy budované nad zemí. Na území západního Bulharska převažovaly nadzemní domy po příchodu Slovanů na Balkán především v oblastech na jih od Staré planiny. Základním půdorysným typem byl na celém území západního Bulharska i východního Srbska dům jednoprostorový, který zde převažoval v období turecké okupace. V druhé polovině 19. století se stal základním půdorysným typem dům dvojdílný, který se skládal z místnosti s ohništěm, zvané "kăšta" (převážná část bulharského území), "kuča" (většina srbského zemí) nebo "chiža" (oblast severozápadního Bulharska, Trănsko, v Srbsku Timočka Krajina), a z "odaje" (termín je obvyklý hlavně v Bulharsku) nebo "soby" (východní Srbsko, severozápadní Bulharsko), popřípadě ze zastřešeného otevřeného prostoru. Koncem 19. a hlavně začátkem 20. století prodělával dům v oblasti bulharsko-srbského pohraničí vývoj k složitějšímu půdorysnému členění, v němž jsou patrné nejen odlišnosti mezi bulharskou a srbskou stranou pohraničí, ale i místní zvláštnosti uvnitř západobulharského a východosrbského území. Tento proces neprobíhal rovnoměrně a jsou zde zřetelné i časové rozdíly. Vedle přízemních domů se vyskytují v bulharsko-srbském pohraničí i domy patrové. Jsou rozšířeny především v horských oblastech, kde byl vyvolán jejich vznik nerovností terénu. V rovinných oblastech severozápadního Bulharska přispěli k rozšíření těchto staveb osadníci, kteří se sem přestěhovali z horských území Staré planiny. V Srbsku jsou známy patrové domy hlavně v dolině Západní Moravy, na Kosovu a v Metochiji. Tento typ staveb byl sem přenesen z jižních oblastí, zvláště z Makedonie. Domy byly stavěny sloupkovou konstrukcí se stěnami vyplétanými proutím. Tato konstrukce je na bulharském území doložena již v 9. a 10. století. Zatímco na bulharském území se udržovaly vyplétané stěny po staletí až do počátku našeho století, ve východním Srbsku docházelo v důsledku řady příčin k častější záměně stavebního materiálu. Autor popisuje další konstrukční prvky domu, které jsou společné pro obě strany pohraničí. Shodné prvky jevící úzkou souvislost s ostatními územími Balkánského poloostrova se vyskytují i v interiéru. Zvláštní pozornost věnuje autor výtvarnému i architektonickému řešení domu. Do osvobození Srbska a Bulharska z tureckého panství byla podobnost lidového domu po obou stranách bulharsko-srbského pohraničí dosti výrazná. Nejvýrazněji se to projevovalo v domovém půdorysu. Z hlediska stavebního materiálu existovaly již v 18. a 19. století odlišnosti., a3_V uvedeném období můžeme tedy hovořit o kulturním společenství, které existovalo nejen ve vesnickém a městském stavitelství, ale i v jiných složkách lidové kultury Srbů a Bulharů. Územní rozsah typu domu, jehož charakteristickými znaky jsou jednodílný nebo dvojdílný půdorys s předstupujícím zástřeším a pletená konstrukce stěn, přesahuje území východního Srbska a západního Bulharska (Kosovo, Metochija, velká část Makedonie)., a4_Výraznějšího architektonického vzhledu nabývá dům ve východním Srbsku a západním Bulharsku koncem 19. století, kdy se stávájí jeho součástí arkádové oblouky u zástřeší. A právě tato mladá vývojová forma dala podnět k úvahám o etnickém původu domu v srbsko-bulharském pohraničí. V další části studie sleduje autor podmínky, které působily na vytváření společných prvků ve stavitelství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí. Mírné kontinentální podnebí spolu s nedostatkem vhodného stavebního dřeva byly základním předpokladem k rozšíření domů s pletenou konstrukcí stěn, která se v důsledku obdobných geografických podmínek ujala nejen v západním Bulharsku a východním Srbsku, ale i v oblastech Makedonie, Kosova a Metochije. Domy s trámovou kostrou a vyplétanými stěnami můžeme tedy považovat za stavby oblastí s mírným podnebím. Průčelní stěny olepené blátem bylo třeba chránit před deštěm a sluncem. Tento požadavek řešili lidoví stavitelé tím, že protáhli střechu před zdí a vytvořili tak otevřený zastřešený prostor ("trem", "předkăšti"), který pak sehrál důležitou úlohu v půdorysném vývoji zdejšího domu. Geografické prostředí sehrálo důležitou roli při formování lidového domu zejména ve starších obdobích. Pro ostřejší rozhraničení domových typů měly význam též řeky a pohoří. Na bulharské straně to byly především řeky Iskăr, Struma a pohoří Stará planina, v Srbsku zejména řeka Morava. Zvláštní postavení zaujímá po této stránce Dunaj se svými přítoky. Celé Podunají tvoří kulturní celek (ve stavitelství zastoupený pásmem zemnic a hliněným domem), který zasahuje do několika etnických území a nese řadu společných kulturních znaků. Zatímco v západním Bulharsku byl osídlovací proces ukončen v podstatě již v 16. století, pro území dnešní Jugoslávie byly příznačné velké pohyby obyvatelstva. Podle Cvijiče se od konce 14. století, v období tureckého panství i po osvobození přemístilo téměř všechno obyvatelstvo v prostoru od Velešské Klisury na Vardaru až po pohoří Zagrebačka Gora. Většina východosrbských sídel se formoval v 18. a 19. století, tedy v období, do něhož spadá také vznik domů, které je možno podrobit etnografickému výzkumu. Tato situace umožňuje sledování souvislostí mezi typem domu a původem zdejšího obyvatelstva. Po celé oblasti východního Srbska byly rozšířeny domy roubené a domy se stěnami vyplétanými proutím. Bereme-li v úvahu původ převážné většiny východosrbského obyvatelstva, vidíme, že pochází ze zemí, kde byly na jedné straně známy stavby roubené (Šumadija, Stari Vlach, Černá Hora, Bosna, Hercegovina), na straně druhé domy pletené (západní Bulharsko, Kosovo, Metochija, Makedonie)., a5_Půdorysné členění bylo v době migrací v podstatě stejné ve všech uvedených oblastech; všechny také spadají k oblasti, kde byly typické domy jednoohnišťové. Je možno předpokládat, že obdobné stavební formy znalo také obyvatelstvo starousedlické (kromě rovinných oblastí při Dunaji a jeho přítocích). Z toho, že stavby roubené se jeví ve východním Srbsku jako historicky starší, je možno vyvodit, že nejstarší osídllovací formou bylo obyvatelstvo dinarské skupiny., a6_Kulturní vývoj balkánských Slovanů probíhal za těžkých historicko-politických podmínek. Turecká okupace, která zasáhla na několik století jak Bulharsko, tak Srbsko, vedla k rozšíření a oživení primitivních kulturních projevů a starých forem společenské organizace, které ve středověku začaly zanikat nebo se alespoň jejich význam zeslaboval. V lidovém stavitelství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí se to projevilo především v rozšíření jednoprostorových domů s elipsovým nebo kruhovým, popřípadě polygonálním půdorysem a v primitivních formách bydlení. Ke vzniku obdobných forem v lidovém stavitelství v bulharsko-srbském pohraničí přispěla i velkorodinná instituce, která se zde udržovala do počátku našeho století. Její vliv byl nejzřetelnější ve formách bydlení, v uspořádání společného dvora a ve výskytu jednoprostorových staveb bez ohniště ("vajati"). Nedostatečně objasněna zůstává otázka vlivu činnosti tesařských a zednických mistrů na vývoj lidového stavitelství v západním Bulharsku a východním Srbsku. S jejich činností je možno spojovat rozšíření dekorativních oblouků u domů. Významným činitelem, který byl nositelem etnografických tradic v lidovém stavitelství bulharsko-srbského pohraničí, byla etnografická skupina zvaná Šopi. Pro šopské obyvatelstvo je příznačný konzervatismus a lpění na zděných kulturní formách a tradicích, které také přispívaly k udržování zvláštností i společných rysů v lidovém stavitelství a k vytváření kulturního společenství v oblasti bulharsko-srbského pohraničí. Vznik obdobných stavebních projevů po obou stranách bulharsko-srbského pohraničí byl tedy podmíněn řadou činitelů a ne jednostranným kulturním vlivem jednoho nebo druhého etnika. Etničtí činitelé sehráli významnější roli hlavně až po osvbození Bulharska a Srbska z turecké nadvlády a projevili se zejména ve výzdobné stránce domu. Státní hranice, která nebyla neměnná, nezanechala v kulturním vývoji před osvobozením žádné zřetelnější stopy., and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

9. On the question of the origin of the irregular nucleated village

Creator:
Frolec, Václav and Kocmanová, Jessie
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
ethnographic research, settlement geography, nucleated villages, and related families
Language:
Czech
Description:
a1_Sídla vznikala jako produkt vztahu mezi člověkem a přírodou. Proto je nezbytné všímat si nejen přírodních podmínek, ale zejména také faktorů společenských. Význam těchto činitelů nebyl u všech typů sídel stejný. Někdy sehrály prvořadou úlohu jedny, jindy další okolnosti a ostatní momenty jen spolupůsobily. K podobné situaci docházelo i při formování a vývoji stejného typu vsi v různém časovém nebo prostorovém vymezení. Tento proces je možno velmi dobře sledovat při studiu hromadného typu sídel. Hromadné vesnice patří mezi tzv. přírodní typy sídel. Jejich genetická struktura může ovšem někdy souviset i s typy schematickými a normovými. Vyznačují se seskupením domů bez zřetelného plánu. Autor uvádí přehled názorů na otázku stáří a etnické příslušnosti hromadných vsí a má za to, že teorie o velkém stáří vsí o hromadném půdorysu mohou potvrdit především archeologické výzkumy. Etnografické studium může obohatit toto zkoumání o zjištění, která povedou k odhalení důvodů vedoucích ke vzniku hromadných vesnic nejen v novějších obdobích, ale i v raných dějinách slovanských i jiných národů. Má tu na mysli zejména studium sídel v souvislosti s vývojem rodinných a společenských institucí. Na základě rozboru dokladů z území jihoslovanských, východoslovanských, západoslovanských i z oblastí osídlených neslovanskými etnickými skupinami sleduje autor spojitosti mezi skupinami příbuzných rodin a vesnicemi hromadného typu. Skupiny příbuzných rodin, pro které byla příznačná určitá hospodářská, společenská i ideologická jednota a které nesly společné palronymické pojmenování, obývaly celé vesnice nebo jejich části (čtvrti, ulice). Hromadné vsi se často skládaly z několika patronymických vísek. Genetická souvislost mezi rozrůstáním vísek a formováním hromadných vesnic je zřejmá i v oblastech, z nichž nemáme doloženu existenci skupin příbuzných rodin. I když genetická linie samota - víska - hromadná ves je z historického hlediska nejpravděpodobnější, jiná je otázka rozšíření samot jako samostatných sídelních jednotek v minulosti. Autor se přiklání k názoru, že obvyklejší než samoty bylo v minulosti seskupení několika patronymických dvorů. Potvrzuje to i celkový vývoj od velkorodiny ke skupinám příbuzných rodin. Při tom je zřejmé, že za určitých okolností existovaly oba typy sídel vedle sebe. Spojitost mezi skupinami příbuzných rodin a vznikem hromadného typu vsi má omezenou historickou platnost. Nebyl to rovněž jediný důvod, který vedl k formování hromadného půdorysu. Priorní úlohu hrál tento moment patrně v raných dějinách slovanských i jiných národů., a2_V pozdějších obdobích docházelo často ke vzniku hromadných vesnic ze zcela jiných příčin (vlivem nerovného terénu, v důsledku bezplánovitého přílivu a usazování kolonistů v neobydlených oblastech, přeměnou jiných sídelních typů apod.). Autor dospěl k závěru,že žádný výklad o vzniku hromadného půdorysu vesnic nemůže mít obecnou platnost., and Článek zahrnuje širší poznámkový aparát
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public

10. Směry a metody v evropském bádání o lidovém stavitelství

Creator:
Frolec, Václav
Format:
bez média and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
ethnographic research, folk architecture, research methods, field research, cultural-geographical approach, and Europe
Language:
Czech
Description:
Die Anfänge der wissenschaftlichen Untersuchung der volkstümlichen Baukunst fallen in den Zeitraum der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts. Damals entstehen und entfalten sich in der Volkskunde verschiedene theoretische Richtungen, von denen einige die ethnographische Forschung im weltweiten Massstab beeinflussten, während sich andere mit ihrem Einfluss nur auf einige Länder beschränkten. Wenn wir "Richtung“ als allgemeine Orientierung der Forschung auffassen, die sich in dem vom Forscher gestellten Ziel äussert, können wir in der europäischen Erforschung der volkstümlichen Baukunst einige grundlegende Gruppen ausklammern, die - mit allgemeinen Massstäben gesehen - im westlichen Teil Europas markanter als in seiner östlichen Hälfte zur Geltung gelangten. 1. Philologisch-historische Richtung: Die Forscher dieser Gruppe verwerten zur Rekonstruktion der Entwicklung des Bauwesens archäologische Belege, schriftliche Quellen, Abbildungen, rezente Belege und philologisches Material (Terminologie). Sie betrachten die Erforschung der volkstümlichen Baukunst als Bestandteil der Kulturgeschichte. Wichtige Arbeitsmethode, die von zahlreichen Autoren bei ihren Forschungen angewendet wird, ist die Methode "Wörter und Sachen“. Die Forscher dieser Gruppe waren grösstenteils Verfechter der sog. ethnischen Theorie. 2. Kulturgeschichtliche Richtung: In der europäischen Volkskunde hinterliess die kulturgeschichtliche Schule Spuren insbesondere in der sog. Kulturraumforschung. Die Forscher der kulturgeschichtlichen Richtung nehmen vor allem ihren Ausgang vom Terrainstudium der Bauerscheinungen in kleineren geographischen Komplexen. and Článek zahrnuje rozsáhlý poznámkový aparát
Rights:
http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/ and policy:public