This work discusses the clinical performance of deconjugated metanephrine (MN), normetanephrine (NMN) and 3-methoxytyramine (3MT) determined in the basal first morning urine using a chromatographic method with electrochemical detection for the clinical diagnosis of pheochromocytoma (PHEO) and paraganglioma (PGL). Urine samples were collected from 44 patients (36 with PHEO, 8 with PGL) aged 54+/-17 (20-78) years (22 females, 22 males). A sampling of biological materials was performed preoperatively and about one week, six months and one year after adrenal gland surgery. The control group consisted of 34 PHEO/PGL patients more than 4 months after adrenal gland surgery. All subjects in the control group were without a diagnosis of PHEO or PGL. Clinical sensitivity was 55 % for MN, 64 % for NMN, 80 % for combination of both MN and NMN, and only 23 % for 3TM. Clinical specificity calculated from the control group was 93 % for MN, 95 % for NMN, 95 % for the combination MN and NMN, and 97 % for 3TM. Cut-off values for deconjugated metanephrines in the basal urine were 310 (MN), 690 (NMN) and 250 μg/l (3MT). Chromatographic determination of deconjugated urinary metanephrines, which is simple without the necessity of special laboratory material, can serve for the screening of PHEO or PGL patients. Urine NMN and 3MT exerts an association to malignity, and all markers are associated with tumor mass. However, the principal laboratory diagnosis of PHEO or PGL must be based on plasma-free metanephrines and plasma chromogranin A with better performance in the laboratory diagnosis of PHEO or PGL., R. Bílek, T. Zelinka, P. Vlček, J. Dušková, D. Michalský, K. novák, J. Bešťák, J. Widimský Jr., and Obsahuje bibliografii
Interleukin-21 (IL-21) plays an important role in the pathogenesis of rheumatoid arthritis (RA). The aim of our study was to assess serum levels of IL-21 in patients with recent-onset RA in relation to disease activity and response to treatment. We analyzed serum levels of IL-21 in 51 RA patients, both before and 12 weeks after the initiation of treatment and in 36 healthy individuals. Disease activity was assessed at baseline and at weeks 12 and 24 using the Disease Activity Score for 28 joints, serum levels of C-reactive protein, and the total swollen joint count. We found that IL-21 levels were not increased in patients with recent-onset RA compared with healthy controls, but they had significantly decreased from baseline to week 12 during treatment. Baseline levels of IL-21 significantly correlated with measures of disease activity (p<0.02 for all). Although IL-21 levels did not predict achievement of remission, decrease in IL-21 levels correlated with improvement in disease activity after 12 weeks (p<0.02) and also after 24 weeks (p<0.04) of treatment. Our data suggest that circulating IL-21 levels may serve as a biomarker of disease activity and better outcome in early phase of RA., O. Sglunda, H. F. Mann, H. Hulejová, O. Pecha, L. Pleštilová, O. Růžičková, M. Fojtíková, O. Šléglová, Š. Forejtová, K. Pavelka, J. Vencovský, L. Šenolt., and Obsahuje bibliografii
Chlorophyll a fluorescence induction measured by a fluorometer with a high temperature stressed plant material shows a new K step which is a clear peak due to fast fluorescence rise and subsequent decrease of fluorescence intensity. We focused on an explanation of the decrease of fluorescence after the K step using artificial electron acceptors and donors to photosystem 2 (PS2). Addition of the artificial electron acceptors or donors suppressed the decrease of fluorescence after the K step. We suggest that the decrease mainly reflects (by more than 81 %) an energy loss process in the reaction centre of PS2 which is most probably a nonradiative charge recombination between P680+ (oxidised primary electron donor in PS2) and a negative charge stored on either Pheo- or QA- (reduced primary electron acceptor of PS2 and reduced primary quinone electron acceptor of PS2, respectively). We suggest that the energy loss process is only possible when the inhibition of both the donor and the acceptor sides of PS2 occurs. and D. Lazár, P. Pospíšil, J. Nauš.
From March 1848 through July 1849, the Habsburg Austrian Empire was threatened by revolutionary movements. Much of the revolutionary activity was of a nationalist character: the empire, ruled from Vienna, included Austrian Germans, Hungarians, Slovenes, Poles, Czechs, Slovaks, Ruthenians, Romanians, Serbs, Italians, and Croats, all of whom attempted in the course of the revolution to either achieve autonomy, independence, or even hegemony over other nationalities. and Milan Hlavačka.
Tichý’s Transparent Intensional Logic (TIL) is an overarching logical framework apt for the analysis of all sorts of discourse, whether colloquial, scientific, mathematical or logical. The theory is a procedural (as opposed to denotational) one, according to which the meaning of an expression is an abstract, extra-linguistic procedure detailing what operations to apply to what procedural constituents to arrive at the product (if any) of the procedure that is the object denoted by the expression. Such procedures are rigorously defined as TIL constructions. Though TIL analytical potential is very large, deduction in TIL has been rather neglected. Tichý defined a sequent calculus for pre-1988 TIL, that is TIL based on the simple theory of types. Since then no other attempt to define a proof calculus for TIL has been presented. The goal of this paper is to propose a generalization and adjustment of Tichý’s calculus to TIL 2010. First I briefly recapitulate the rules of simple-typed calculus as presented by Tichý. Then I propose the adjustments of the calculus so that it be applicable to hyperintensions within the ramified hierarchy of types. TIL operates with a single procedural semantics for all kinds of logical-semantic context, be it extensional, intensional or hyperintensional. I show that operating in a hyperintensional context is far from being technically trivial. Yet it is feasible. To this end we introduce a substitution method that operates on hyperintensions. It makes use of a four-place substitution function (called Sub) defined over hyperintensions., Tichý Transparentní Intenzionální Logika (TIL) je zastřešující logický rámec vhodný pro analýzu všech druhů diskurzů, ať už hovorových, vědeckých, matematických nebo logických. Tato teorie je procedurální (na rozdíl od denotační) jedna, podle které je význam výrazu abstraktním, extra-lingvistickým postupem, který podrobně popisuje, jaké operace mají být aplikovány na to, jaké procedurální složky se mají dostat k produktu (je-li nějaký) řízení. to je objekt označený výrazem. Tyto postupy jsou přísně definovány jako konstrukce TIL. Ačkoli analytický potenciál TIL je velmi velký, odpočet v TIL byl spíše zanedbán. Tichý definoval postupný počet pro před-1988 TIL, to je TIL na základě jednoduché teorie typů. Od té doby nebyl předložen žádný další pokus definovat důkazní kalkul pro TIL. Cílem příspěvku je navrhnout zobecnění a úpravu Tichého kalkulu na TIL 2010. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. Nejprve stručně rekapituluji pravidla jednoduchého typu kalkulu Tichého. Pak navrhnu úpravy kalkulu tak, aby byl použitelný pro hyperintenze v rámci rozvětvené hierarchie typů. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi. TIL pracuje s jednou procedurální sémantikou pro všechny druhy logicko-sémantického kontextu, ať už jde o extenzivní, intenzionální nebo hyperintenzionální. Ukazuji, že provoz v hyperintenzionálním kontextu není zdaleka technicky triviální. Přesto je to proveditelné. Za tímto účelem zavádíme substituční metodu, která funguje na hyperintenzích. Využívá čtyřmístnou substituční funkci (tzv. Sub) definovanou nad hyperintenziemi., and Marie Duží
Diplostomoid digenean metacercariae have caused widescale mortalities of channel catfish, Ictalurus punctatus (Rafinesque), at aquaculture farms in Louisiana, Mississippi and Arkansas, USA. Originally, based on a tentative diagnosis, the industry considered the primary harmful agent to be an introduced species from Europe, Bolbophorus confusus (Krause, 1914), frequently reported from the American white pelican, Pelecanus erythrorhynchos Gmelin. Our group has now shown, using ITS 1-2 plus three more-conservative gene fragments, that two sympatric species of Bolbophorus exist in the American white pelican. One, B. damnificus Overstreet et Curran, 2002, infects the musculature of catfish, and the other, probably not B. confusus, does not infect catfish. However, at least four other pathogenic diplostomoids and a clinostomoid infect the catfish, and they use at least four different snail hosts, including the planorbids Planorbella trivolvis (Say) and Gyraulus parvus (Say), the physid Physella gyrina (Say) and a lymnaeid. Two metacercariae, B. damnificus and Bursacetabulus pelecanus Dronen, Tehrany et Wardle, 1999, infect the catfish and mature in the pelican; two others, Austrodiplostomum compactum (Lutz, 1928) and Hysteromorpha cf. triloba (Rudolphi, 1819), mature in cormorants; one, Diplostomum sp., matures in seagulls and at least one, Clinostomum marginatum (Rudolphi, 1819), matures in herons, egrets and other wading birds. Consequently, management of catfish ponds relative to digenean infections requires considerable biological information on the fish, bird, and snail hosts as well as the parasites.
I argue that the conception of reflective equilibrium that is generally accepted in contemporary philosophy is defective and should be replaced with a conception of fruitful reflective disequilibrium which prohibits ad hoc manoeuvres, encourages new approaches, and eschews all justification in favour of continuous improvement. I suggest how the conception of fruitful disequilibrium can be applied more effectively to moral enquiry, to encourage genuine progress in moral knowledge, if we make moral theory empirically testable by adopting a meta-ethical postulate which is independently plausible., Tvrdím, že pojetí reflexní rovnováhy, které je v současné filosofii obecně akceptováno, je vadné a mělo by být nahrazeno pojetím plodné reflexní nerovnováhy, která zakazuje ad hoc manévry, podporuje nové přístupy a vyhýbá se veškerému ospravedlnění ve prospěch neustálého zlepšování. Navrhuji, jak lze koncepci plodné nerovnováhy efektivněji aplikovat na morální zkoumání, povzbudit skutečný pokrok v morálních znalostech, pokud učiníme morální teorii empiricky testovatelnou přijetím meta-etického postulátu, který je nezávisle věrohodn, and Danny Frederick