V předcházející studii (Cígler & Rudá, 2021) se nám nepodařilo prokázat dostatečnou vnitřní konzistenci a faktorovou validitu dotazníku SPARO. Pro posouzení vhodnosti jeho využití v praxi jsou nicméně důležité ještě další psychometrické parametry. V tomto navazujícím výzkumu se proto pokusíme ověřit jeho souběžnou validitu oproti dotazníkové baterii MMPI 2. Její výhodou je mezinárodní popularita, díky níž se může opřít o řadu zahraničních studií. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie se nám nicméně nepodařilo souběžnou validitu uspokojivě demonstrovat. Nedostatečná je jak konvergentní, tak i divergentní validita hlavních komponent, obecných faktorů i skóre věrohodnosti (L) dotazníku SPARO vůči vybraným škálám MMPI 2, a to s výjimkou škály emocionální variabilnosti (EM). Vedlejším výstupem naší studie je ověření vnitřní konzistence a faktorové struktury jednotlivých škál dotazníku MMPI 2, protože jiné české empirické studie na toto téma neexistují. Musíme konstatovat, že jak reliabilita, tak i faktorová validita MMPI 2 rovněž není uspokojivá. Závěrem argumentujeme, že použití dotazníku SPARO v běžné praxi nelze v žádném případě doporučit. Opatrné použití dotazníku MMPI 2 je podle nás možné s ohledem na uspokojivé zahraniční výsledky, je však nezbytný další český výzkum, a to zejména po stránce prediktivní validity. and In the previous study (Cígler & Rudá, 2021), we were not able to confirm satisfactory internal consistency and factor validity of the SPARO questionnaire. However, further psychometric properties are also necessary to consider the questionnaire's validity and usefulness in practice. In this follow up study, we examined its criterion validity to MMPI-2, which is used globally and thus has broader empirical support. Despite that, we did not find any support for neither convergent nor divergent validity of the main components, general factor, and the credibility score (L) of SPARO questionnaire to selected MMPI-2 scales. The only exception was the emotional variability scale (EM). As a minor result, we also examined the internal consistency and factor validity of MMPI-2 scales as no other Czech study concerning the questionnaire exists. Neither reliability nor factor validity was satisfactory. Finally, we argue that using the SPARO questionnaire in regular practice cannot be recommended. Cautious use of the MMPI-2 is possible, regarding international validation studies, however, further Czech research is needed, especially in the predictive validity.
If any issue attracts the attention of the legal public in the area of judicial review of decisions of health insurance companies, it is primarily an inconsistent attitude of administrative courts to decisions on reimbursement of otherwise non-reimbursed health services pursuant to Sec. 16 of Act No. 48/1997 Coll. on Public Health Insurance. On the basis of suggestions arising primarily from the decisions of the Municipal Court in Prague and the Supreme Administrative Court, or possibly the Constitutional Court, this paper notes three areas of problems, namely the term decision of the administrative authority pursuant to Sec. 65 of the Code of Administrative Justice, participation in the proceedings for an action against a decision of an administrative authority, and finally a procedural succession. The purpose is not to give a definitive solution to these problems, but to contribute to the discussion with further arguments, and also to place the problem in the wider context of legislation and case law. and Poutá-li nějaká otázka pozornost právnické veřejnosti v oblasti soudního přezkumu rozhodnutí zdravotních pojišťoven, jde především o nejednotný postoj soudů ve správním soudnictví k rozhodnutím o úhradě jinak nehrazené zdravotní služby podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Tento příspěvek si na základě podnětů plynoucích především z rozhodnutí Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu, popřípadě též soudu Ústavního, všímá tří okruhů problémů, a sice pojmu rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., účastenství v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a konečně procesního nástupnictví. Účelem není podat definitivní řešení těchto problémů, ale přispět do diskuse dalšími argumenty, a také zasadit problém do širšího kontextu právní úpravy a rozhodovací praxe.
V této studii se autor zaměřuje na tři okruhy problémů, které pozoruje v oblasti přímé ambulantní péče o duševní zdraví v souvislosti s nemocí covid-19. Jedná se o problematiku: 1) neuropsy-chologických deficitů; 2) úzkostných a afektivních poruch; 3) psychotických poruch. K dosavadním přehledovým studiím z posledního roku se snaží doplnit pozorování z vlastní klinicko-psychologické praxe a upozornit na nutnost přípravy a dostatečné kapacity zdravotních služeb v oblasti péče o duševní zdraví., In this study, the author focuses on three areas of problems that are observed in the direct ambulatory care of mental health in connection with COVID-19 disease. These are the issues of: 1) neuropsychological deficits; 2) anxiety and affective disorders; 3) psychotic disorders. The author tries to supplement the previous overview studies from the last year with observations from his own clinical practice and draw attention to the need for preparation and sufficient capacity of health services in the field of mental health care., Martin Lečbych., and Obsahuje bibliografické odkazy
Výzkumná studie se zabývá pohledem školních psychologů na klady a zápory jejich profese. Dále je výzkum zaměřen na zjištění úrovně spokojenosti školních psychologů se svou prací. Z výsledků vyplývá, že mezi nejčastěji zmiňované kladné aspekty práce školních psychologů patří možnost přímé práce s klientem, volnost časová i ve způsobu pojetí práce a rozmanitost. Naopak nejčastěji zmiňovanými zápory byly náročné vztahy na pracovišti, nejasná role a osamocenost. Velká část výzkumného souboru (N = 61, z toho 59 žen) je pracovně spokojena. Byla nalezena statisticky významná souvislost mezi touto spokojeností a délkou praxe i výší úvazku školních psychologů. and The research study discusses the view of school psychologists on the positive and negative aspects of their profession. In addition, the research aims to discover to what extent school psychologists are satisfied with their work. The results show that the most frequently mentioned positive aspects of the work of school psychologists are the possibility of direct work with clients, a flexible work schedule and a flexibility in working approach and diversity. On the contrary, the most frequently mentioned disadvantages are difficult relationships in the workplace, unclear role, and loneliness. A large part of the respondent sample (N = 61, 59 women) are job-satisfied. A statistically significant correlation was found between job satisfaction and the practice length as well as the number of weekly working hours.
Cíle. V českém prostředí se nachází poměrně velká skupina osob se sluchovou ztrátou (v řádech desítek tisíců), pro jejíž diagnostiku jsou stávající neuropsychologické metody obtížně využitelné. Článek popisuje převod klasického neuropsychologického verbálního paměťového testu (AVLT) z běžné formy v mluveném českém jazyce – ČJ – do vizuální podoby (psaného českého jazyka – PČJ) a do vizuomotorické podoby (českého znakového jazyka – ČZJ). Soubor a metody. 60 neslyšících a nedoslýchavých respondentů bylo otestováno preferovanou formou AVLT (v psané či ČZJ verzi), jako kontrolní test byla použita metoda BVRT. Hypotézy. Autoři ověřovali funkčnost obou verzí, předpokládali, že výsledky respondentů budou odpovídat již existujícím výsledkům na základě kvalitativního porovnání s normativním souborem a známými trendy. Byla předpokládána korelace výsledků AVLT s BVRT. Statistické analýzy. Kvůli zešikmenosti dat byla použita neparametrická statistika. Upravené verze se neliší od původní verze a mezi sebou navzájem (p > 0,05), byl potvrzen vliv některých demografických proměnných, které odpovídají původním výsledkům (p < 0,05). Jednotlivé skóry AVLT se mezi skupinami signifikantně neliší (p > 0,05). Korelace AVLT-BVRT byla nevýznamná (Spearmanovo ró, p > 0,05). Výsledky. Pomocí testování byly získány výsledky neslyšících a nedoslýchavých osob v podstatě odpovídající normativním souborům. Tyto výsledky potvrdily funkčnost adaptovaných metod, mohou sloužit jako vodítka pro neuropsychologické testování. Adaptované testy lze využívat jednak jako behaviorální korelát k využití neurovědných metod (zejména fMRI), jednak jako metodu pro verbální paměťové vyšetření neslyšících a nedoslýchavých osob (důležité např. v kontextu diagnostiky kognitivních deficitů či poruch učení). Možnosti a omezení stávajícího výběru neuropsychologických metod pro neslyšící a nedoslýchavé jsou diskutovány. Limity. Limitem výzkumu tvoří z charakteru skupiny vyplývající nižší zobecnitelnost výsledků, nenáhodný výběr respondentů a samotná procedura testování; do budoucna se doporučuje pro konvergentní validitu zvolit jiný test, než BVRT. and Objectives. In the context of Czech cultural environment, there is a relatively large group of people (in the order of tens of thousands at minimum) with hearing impairment who cannot be examined by usual neuropsychological methods. This article describes the adaptation of a classical neuropsychological verbal memory test (Auditory Verbal Learning Test) to visual form (written Czech language – WCL) and translation to visuomotor form (Czech Sign Language – CSL). Sample and settings. 60 deaf and hard-of-hearing (HOH) respondents were tested by a version of AVLT (WCL/CSL) according to their preferred mode of communication, BVRT was used as a control test. Hypotheses. The authors hypothesized that both AVLT versions are functional, and that the results of the respondents correspond with the previously published norms. A correlation of AVLT and BVRT results among the groups was assumed. Statistical analysis. Due to the skewness of the data, nonparametric statistics were used. The adjusted versions do not differ significantly from the original version and from one another (p > 0.05), the influence of certain demographic variables was confirmed (p < 0.05). Individual AVLT scores did not differ significantly between groups (p > 0.05). AVLT-BVRT correlation proved non-significant (Spearman’s rho, p > 0.05). Results. The obtained results proved the functionality of adaptations. The results of deaf and hard of hearing people that were obtained essentially correspond to the normative data. Adapted tests can be used both as a behavioral correlate for the use of neuroscience methods or as a method for verbal memory examination of deaf and hard of hearing people (for example in the context of diagnosing cognitive deficits or learning difficulties). The possibilities and limitations of the selection of neuropsychological methods for deaf and HOH respondents are discussed. Limitations. The research was limited by non-random selection and a smaller number and heterogeneity of participants and by the procedure of testing; in the future, authors recommend choosing a test other than BVRT to determine convergent validity.
Background. Previous research on the stability of personal values in the context of life transitions has usually focused on the presence of a single transition. However, life transitions in everyday life occur simultaneously with other life transitions. The aim of this longitudinal study was therefore to identify different trajectories of life transitions in young adults and to compare the stability of their personal values. Method. In the first wave of research, participants were 18-33 years old; in the second wave, they were 29-43 years old (N = 632; 392 women). In both waves, they completed Schwartzʼs Portrait Value Questionnaires (PVQ); in the second wave, they completed the Life History Calendar focusing on the presence of entry into life transitions. Results. Latent class analysis revealed two trajectories: Experienced transitions (people who experienced all observed transitions) and Partially experienced transitions (people who experienced only entry into regular employment and part of them entered cohabitation). Differential stability of personal values occurred in both trajectories. The differences in the stability of values found between the individual trajectories were insignificant, except for personal values universalism and tradition. Although before entry into life transitions, personal values were not significant predictors of belonging to a particular trajectory, after their experiencing people with the Experienced transitions trajectory more often reached lower levels of values associated with openness to change. and Dosavadní výzkum zabývající se stabilitou osobních hodnot v kontextu prožitých životních tranzic se obvykle soustředil na přítomnost jedi-né tranzice. Životní tranzice se však v běžném životě vyskytují zároveň s dalšími životními tranzicemi. Cílem této longitudinální studie byla proto identifikace různých trajektorií životních tranzic u mladých dospělých a srovnání stability jejich osobních hodnot. V první vlně výzkumu měli participanti 18–33 let; v druhé vlně měli 29–43 let (N = 632; 392 žen). V obou vlnách vyplnili Schwartzovy Dotazníky hodnotových portrétů (PVQ); v druhé vlně vyplnili Kalendář historie života zjišťující přítomnost životních tranzic. Analýza latentních tříd odhalila dvě trajektorie: Prožité tranzice (lidé, kteří prožili všechny sledované tranzice) a Částečně prožité tranzice (lidé, kteří prožili vstup do pravidelné-ho zaměstnání a část z nich kohabitaci). Dife-renciální stabilita osobních hodnot se objevila u obou trajektorií. Zjištěné rozdíly v stabilitě hodnot mezi jednotlivými trajektoriemi byly nevýznamné, vyjma osobních hodnot univerza-lismus a tradice. Ačkoli před prožitím životních tranzic nebyly osobní hodnoty významnými prediktory příslušnosti ke konkrétní trajektorii, po jejich prožití lidé s trajektorií Prožité tranzice dosahovali častěji nižší úrovně v hodnotách spo-jených s otevřeností změně.
The review study reflects the issue of unclear concept of Specific Language Impairment (SLI) in the Czech environment and reflects the sources of inconsistency of the diagnostic procedures of professionals in practice who work with children with SLI. The central framework of the study is the explanation of the concept of diagnostic markers of SLI which are not sufficiently researched and systematically described in the Czech language. Therefore diagnostic markers of SLI are not taken into account in the diagnostic process of SLI in our enviroment. Based on the theoretical concept of three levels of symptoms of developmental disorders (Snowling & Hulme, 2009) the authors explain that the diagnostic markers reflect the cognitive level of symptoms of the disorder and relate to „key processes“ of the disorder. Diagnostic markers can be only detected through psychometric diagnostic methods. There is an insufficient amount of quality and current psychometric instruments for the assesment of language development in Czech enviroment. Therefore diagnostic process of SLI dominantly depends on clinical procedures but clinical procedures allow to see only the behavioral (observable) level of the symptoms of SLI and this problem complicates the understanding of the essence of this disorder. The uncertainties in the concept of SLI influence the quality of intervention procedures that are used for children with this disorder. and Přehledová studie reflektuje problematiku nejasného pojetí vývojové dysfázie v českém prostředí a zamýšlí se nad zdroji nejednotnosti diagnostických postupů profesionálů v praxi, kteří se věnují dětem s vývojovou dysfázií (VD). Ústřední rámec studie tvoří explanace konceptu diagnostických markerů VD, které nejsou v českém prostředí dostatečně výzkumně studovány a systematicky popsány, a nejsou tudíž zohledňovány v procesu diagnostiky VD. Na teoretickém konceptu tří úrovní symptomů vývojových poruch (Snowling & Hulme, 2009) autorky vysvětlují, že diagnostické markery odráží kognitivní úroveň příznaků, spojenou s „jádrovými procesy“ určité poruchy, kterou lze zkoumat pouze prostřednictvím psychometrických diagnostických metod. Vzhledem k nedostatečné nabídce kvalitních aktuálních českých psychometrických nástrojů pro hodnocení jazykových schopností se diagnostika VD v českém prostředí opírá dominantně o klinické postupy, které umožňují nazírat pouze behaviorální, pozorovatelnou úroveň příznaků VD, což komplikuje porozumění podstatě této poruchy. Nejasnosti v pojetí VD se pochopitelně odrážejí i v kvalitě intervenčních postupů, které jsou u jedinců s touto poruchou užívány.
Prvním cílem při vývoji evidence-based systému pro Zulligerův tabulový test (ZTT) je vytvoření podmínek umožňujících definici psychometricky relevantních vyhodnocovacích postupů a validizaci interpretačních závěrů. Psychometricky adekvátní vyhodnocení a validní interpretace jsou významně ovlivněny počtem podaných odpovědí na podnětový materiál. Cílem aktuální studie je proto ověření možnosti standardizace celkového počtu odpovědí skrze srovnání vlivu tří instrukcí na celkový počet podaných odpovědí a vybrané skórovací proměnné. Studie byla provedena na 45 respondentech ve věku 19 až 33 let. Jednalo se o 40 žen a 5 mužů, kteří byli náhodně rozděleni do tří skupin. Každé skupině byl ZTT administrován s rozdílnou instrukcí. Zapojena byla tradiční instrukce pro ZTT (Michal, 1998), instrukce podle Komprehenzivního systému (CS) pro ZTT (Mattlar et al., 1993) a autorským kolektivem vyvinutá instrukce na principu R-optimized. Při analýze dat byla využita popisná statistika, Kendallův korelační koeficient, Brownův-Forsytheův test a Anderson–Darlingův test pro více výběrů. Výsledky odhalily, že všechny instrukce přinášejí dostatečný počet odpovědí, pouze R-optimized instrukce však standardizovaný počet. V případě tradiční instrukce pro Zulligerův test a instrukce podle CS pro ZTT byla identifikována souvislost mezi počtem odpovědí a částí sledovaných proměnných. Získané výsledky naznačují, že pro evidence-based přístup je potenciálně přínosná zejména R-optimized instrukce. Limitem studie je malý rozsah výzkumného souboru. and When developing the evidence-based system for Zulliger inkblot test (ZTT), the first objective is to create conditions allowing us to define psychometrically relevant evaluation procedures and validate the conclusions of interpretation. The adequacy of psychometric evaluation and validity of interpretations are significantly influenced by the number of responses provided to the stimulant material. The aim of the present study is therefore to verify the possibility of standardization of the total number of responses by comparing the influence of three various types of instructions on the total number of provided responses and the selected scoring variable. The study was conducted on a group of 45 respondents (5 men and 40 women) aged between 19 and 33. These were randomly divided into three groups. Each group was given ZTT with different instructions: the traditional instruction for ZTT (Michal, 1998), the instruction according to Comprehensive System (CS) for ZTT (Mattlar et al., 1993), and the instruction based on the R-optimized principle developed by authors of this study. The data analysis employed description statistics, Kendall´s correlation coefficient, the Brown–Forsythe test and K-Sample Anderson-Darling Test. The results showed that all instruction types resulted in a sufficient number of responses; however, only the R-optimized instruction provided a standardized number of responses. A correlation between the number of responses and some of the observed variables was identified in the case of the traditional instruction for ZTT and the instruction according to CS for ZTT. The obtained results suggest that the R-optimized instruction is particularly beneficial for the new evidence-based approach. The limitation of the study is the small sample size.
The article focuses on the standards of health care and their mutual relationship. Firstly, the article deals with different types of standards, i.e. with the medical standard, civil law (liability) standard and with the standard for the purposes of public health insurance law. The second part of the paper is aimed at their mutual relationship, primarily with an emphasis on the relationship between the civil law standard and standard for the purposes of public health insurance law, where there could evidently exist tension between them. and Článek je zaměřen na problematiku standardů při poskytování zdravotních služeb a jejich interakci. Nejprve se v článku pojednává o jednotlivých druzích standardů, tedy o standardu medicínském, civilněprávním (deliktním) a standardu zdravotních služeb pro účely práva veřejného zdravotního pojištění. Druhá část článku se věnuje jejich vzájemnému vztahu, a to s důrazem na vztah standardu civilněprávního a standardu práva veřejného zdravotního pojištění, kde může docházet k jejich vzájemné kolizi.