Objectives. The study focuses on the emotional intelligence (hereafter „EI“) of members of the Police of the Czech Republic and on its differences according to the selected demographic characteristics (gender, age, and education). The outcomes are subsequently compared with the results of the general population. Sample and setting. The research sample comprised 531 adult respondents (222 police officers and 309 members of the general population). SEIS self-description questionnaire and anamnestic questionnaire were used to measure selected variables. Hypotheses. The authors assumed that the police officers would show a higher level of overall EI and particular EI factors than the general population. A higher level of overall EI would occur in female, higher age, and higher education groups – for both police members and the general population. Statistical analysis. The analysis of the data was focused on the determination of the factors forming EI by exploratory factor analysis, non-parametric tests were used to verify the hypotheses. Results. There was no statistically significant difference found between the police officers and the common population in total EI, only in particular EI factors. While no difference between gender, age, or education groups and overall EI was indicated among the police officers, significant differences between all variables were revealed among the general population. When dividing the sample according to gender and type, statistically significant differences were found with the men from the general population scoring the lowest compared to the highest score of policewomen. Study limitation. Given the sampling method, caution must be exercised to generalise the findings. A self-description method was used to measure EI. and Cíle. Studie se zabývá emoční inteligencí (EI) příslušníků Policie České republiky a jejími rozdíly dle vybraných demografických charak-teristik (pohlaví, věk, vzdělání). Výsledky jsou srovnávány s hodnotami zjištěnými u běžné po-pulace. Výzkumný soubor a procedura. Výzkumný vzorek je tvořen celkem 531 dospělými respon-denty, z toho bylo 222 policistů a 309 proban-dů z běžné populace. Zvolené proměnné byly měřeny pomocí sebepopisného dotazníku SEIS a anamnestického dotazníku.Hypotézy. Autorky předpokládaly, že příslušníci Policie ČR budou vykazovat vyšší úroveň cel-kové EI a vyšší hodnoty u všech faktorů EI než běžná populace. Dále předpokládaly, že vyšší úroveň celkové EI se bude u policistů i běžné populace vyskytovat u skupin s ženským pohla-vím, vyšším věkem a vyšším vzděláním. Statistická analýza. Analýza dat byla zaměřena na stanovení faktorů tvořících EI pomocí explo-rační faktorové analýzy, pro ověřování hypotéz byly využity neparametrické testy.Výsledky. Výsledky výzkumu neprokázaly exis-tenci statisticky signifikantního rozdílu mezi policisty a běžnou populací v celkové EI, byly však nalezeny rozdíly v jednotlivých faktorech. Zatímco nebyly objeveny rozdíly v celkové EI u skupin policistů dle pohlaví, věku a vzdělá-ní, v souboru běžné populace se tyto rozdíly projevily. Při rozčlenění hodnot celkové EI dle příslušnosti ke vzorku a pohlaví byly shledány statisticky signifikantní rozdíly, kdy muži z běž-né populace skórovali níže oproti ženám – po-licistkám.Omezení studie. Vzhledem k metodě výběru vzorku je zobecnitelnost výsledků limitována. K měření EI byla využita sebepopisná metoda.
V roce 2009 patřil dotazník SPARO k nejpoužívanějším metodám psychologické diagnostiky v ČR (Urbánek, 2010), a to zejména mezi psychology působícími v personalistice, vězeňství, policii a armádě. Empirické důkazy jeho validity a reliability ovšem chybějí. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie jsme proto ověřili reliabilitu a faktorovou validitu dotazníku. Výsledky ukazují, že vnitřní konzistence je neuspokojivá u zhruba poloviny škál, jednotlivé škály navíc nejsou jednodimenzionální. Faktorová validita je problematická zejména u hlavních komponent dotazníku, které spolu oproti předpokladům silně korelují. Tyto korelace navíc byly přítomny i v původních standardizačních vzorcích, protože se neliší námi pozorované a originální korelační matice. Faktorová struktura dvou „obecnějších faktorů“ je komplikovaná, nelze v rozporu s teorií identifikovat dvě nezávislé latentní proměnné. Výsledky nepodporují využití dotazníku v běžné praxi. Za tímto účelem by bylo nezbytné prokázat prediktivní validitu jednotlivých škál dotazníku; souběžnou validitu ověřujeme v další studii (Cígler & Rudá, 2021). and In 2009, the SPARO questionnaire was one of the most used assessment methods in the Czech Republic (Urbánek, 2010), especially between psychologists in human resources, prisons, police, or the army. However, empirical evidence of its reliability and validity is missing. Using a significant sample of police officers and applicants to police, we researched the questionnaire's reliability and factor validity. About half of the scales do not have adequate internal consistency; the majority of them are not unidimensional. Factor validity is questionable, especially in the main components of the questionnaire, which are highly correlated. These correlations were also present in the original standardized samples as our and original correlation matrices do not differ. The factor structure of the two general factors items is not clear and two-dimensional. Our results do not support the use of the questionnaire in practice. It is necessary to confirm its’ predictive validity; the criterion validity is evaluated in our follow up study (Cígler & Rudá, 2021).
V předcházející studii (Cígler & Rudá, 2021) se nám nepodařilo prokázat dostatečnou vnitřní konzistenci a faktorovou validitu dotazníku SPARO. Pro posouzení vhodnosti jeho využití v praxi jsou nicméně důležité ještě další psychometrické parametry. V tomto navazujícím výzkumu se proto pokusíme ověřit jeho souběžnou validitu oproti dotazníkové baterii MMPI 2. Její výhodou je mezinárodní popularita, díky níž se může opřít o řadu zahraničních studií. S využitím rozsáhlého vzorku policistů a uchazečů o práci u policie se nám nicméně nepodařilo souběžnou validitu uspokojivě demonstrovat. Nedostatečná je jak konvergentní, tak i divergentní validita hlavních komponent, obecných faktorů i skóre věrohodnosti (L) dotazníku SPARO vůči vybraným škálám MMPI 2, a to s výjimkou škály emocionální variabilnosti (EM). Vedlejším výstupem naší studie je ověření vnitřní konzistence a faktorové struktury jednotlivých škál dotazníku MMPI 2, protože jiné české empirické studie na toto téma neexistují. Musíme konstatovat, že jak reliabilita, tak i faktorová validita MMPI 2 rovněž není uspokojivá. Závěrem argumentujeme, že použití dotazníku SPARO v běžné praxi nelze v žádném případě doporučit. Opatrné použití dotazníku MMPI 2 je podle nás možné s ohledem na uspokojivé zahraniční výsledky, je však nezbytný další český výzkum, a to zejména po stránce prediktivní validity. and In the previous study (Cígler & Rudá, 2021), we were not able to confirm satisfactory internal consistency and factor validity of the SPARO questionnaire. However, further psychometric properties are also necessary to consider the questionnaire's validity and usefulness in practice. In this follow up study, we examined its criterion validity to MMPI-2, which is used globally and thus has broader empirical support. Despite that, we did not find any support for neither convergent nor divergent validity of the main components, general factor, and the credibility score (L) of SPARO questionnaire to selected MMPI-2 scales. The only exception was the emotional variability scale (EM). As a minor result, we also examined the internal consistency and factor validity of MMPI-2 scales as no other Czech study concerning the questionnaire exists. Neither reliability nor factor validity was satisfactory. Finally, we argue that using the SPARO questionnaire in regular practice cannot be recommended. Cautious use of the MMPI-2 is possible, regarding international validation studies, however, further Czech research is needed, especially in the predictive validity.