The historical period between 1897 and 1913 is not only the date of birth of modern atomic physics, but also the time when modern art arises and the foundations of mathematics and philosophy were reconsidered. In this period ambitious programs were set in the belief that the newly found methods proved a faster progress than that obtained by previous generations. This article puts into context the work in mathematics, philosophy, art and physics that allow the creation of an environment suitable for the emerging the revolutionary physical discovery made by Bohr., Období mezi lety 1897-1913 je dobou nejen prvního formování modelu atomů a vzniku dalších velkých fyzikálních děl, jako např. speciální teorie relativity, ale také dobou, kdy vzniká moderní umění a dochází k redefinování programu matematiky i filozofie. V tomto období jsou stanovovány odvážné programy ve víře, že nově nalezené metody umožní dohlédnout rychle dále než předchozí generace. Článek staví do kontextu práce v oblasti matematiky, filozofie, umění i fyziky, které tvořily duchovní ovzduší mimořádně příhodné pro formulování revolučního Bohrova modelu atomu, tohoto úhelného kamenu tzv. staré kvantové mechaniky., Michal Černý., and Obsahuje seznam literatury
Obraz centra naší galaxie je skryt pod pláštíkem mezihvězdných mračen. Ostrých obrysů nabírá s tím, jak se prohlubuje naše poznání. Takto nám bylo zjeveno i relativistické stáčení dráhy hvězdy centru nejbližší, jež výrazně překonává klasickou hodnotu Merkurovu., The true nature of the galaxy centre has been unknown for a long time, in fact the centre itself is occulted by opaque interstellar clouds. This contribution briefly presents the history of uncovering of the central engine as a parallel for the development of both science and technology, along with the increase of general knowledge during the past century. Recently, an observation of the orbitral relativistic precession of a star in the close vicinity of the central black hole yielded a value beyond the classical result for Mercury., and Filip Hroch.
Hrdiny exkurze do počátků výzkumu řízené termojaderné fúze netřeba dlouze představovat. Takže stručně. Oleg Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného výzkumu řízené termojaderné fúze v Sovětském svazu, se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise ovládající výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství, a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Marylandské univerzitě a autorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Článek popisuje jejich setkávání z pohledu obou protagonistů, jen v případě Beriji jeho pohled na Lavrentěva zprostředkoval spisovatel Jurij Muchin., Oleg Alexandrovich Lavrentev initiated research on controlled thermonuclear fusion in the Soviet Union. Likely, he also participated in the use of lithium-6 deuteride as an explosive in the hydrogen bomb. This article confronts Lavrentev’s views on L. P. Beria (the chairman of the Special Commission for Atomic Energy), with impressions of A. D. Sakharov (co-author of the most successful thermonuclear facility tokamak) and R. Z. Sagdeev (a leading theorist of thermonuclear plasma)., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii