a1_Východiskem článku je pojem ''národní cesty k socialismu'' ve svých dvou základních významech, tedy politickotaktickém i teoretickém. Jeho cílem je ukázat na českém příkladu komplikovaný a dynamický vývoj ústředních témat ''ideologických vichřic'' dvacátého století kondenzovaných v pojmech ''revoluce'' a ''národní emancipace''. Autor se zaměřuje na dva významné české komunistické politické myslitele a aktivisty - historika, muzikologa a ministra v československých poválečných vládách Zdeňka Nejedlého (1878-1962) a na filozofa a esejistu Karla Kosíka (1926-2003) - kteří reprezentují dvě odlišné existenční, generační a intelektuální reakce české radikální levice na výzvy své doby. Oba se pokusili svým vlastním, osobitým způsobem formulovat předpoklady a koncepční rámce české či československé "národní cesty" k socialismu, ale též varovat před jejími úskalími. Zatímco Zdeněk Nejedlý svou těsně poválečnou koncepcí československých komunistů jako dědiců pokrokových národních tradic aktualizoval především odkaz husitské revoluce a národního obrození 19. století v kontextu komunistické kulturní politiky, vcelku úspěšně jej propojil se snahami komunistické strany o historickou legitimizaci své vlády a vytvořil tak oficiální osnovu výkladu českých dějin autoritativně platnou po celá padesátá léta minulého století,, a2_Karel Kosík se nejprve pokusil z radikálně levicových pozic o vypracování alternativní, implicitně polemické koncepce národní revoluční kontinuity, která hledala inspiraci u českých radikálních demokratů a v jejich revolučním vystoupení z roku 1848, aby se od konce padesátých let stal jedním z představitelů marxistického revizionismu v Československu, filozofickým kritikem stalinismu a dehumanizace moderního člověka pod tlakem abstraktních ideologií a mocensko-byrokratických aparátů a nakonec si získal pověst filozofa pražského jara 1968. Autor neusiluje o vyčerpávající portrét obou těchto osobností, nýbrž o charakteristiku základních kontur jejich řešení dilematu mezi národně partikulárním a revolučně univerzálním, jemuž čelili a s nímž se museli tak či onak vyrovnávat všichni komunističtí a radikálněsocialističtí myslitelé jejich doby. Myšlenkový a tvůrčí vývoj obou osobností je přitom zasazen do širších politických souvislostí doby od konce druhé světové války do pražského jara 1968., a1_In this article the author starts from the notion of ''national road to Socialism'' in its two fundamental meanings - the political-tactical and the theoretical. He seeks to demonstrate, usig the Czech example, the complicated dynamic development of the central themes of the ''ideological whirlwinds'' of the twentieth century which are concentrated in the terms ''revolution'' and ''national emancipation''. To this end he focuses on two important Czech Communist political thinkers and activists - the historian, musicologist, and minister in post-war Czechoslovak governments, Zdeněk Nejedlý (1878-1962), and the philosopher and essayist KIarel Kosík (1926-2003) - each of whom, with regard to their generation and their lives in general, represents a different Czech radical left-wing intellectual approach to the challenges of his times. Each man, in his own distinctive way, sought to formulate the prerequisites and conceptual framework of the Czechoslovak, or Czech "national road" to Socialism, but also to warn about pirfalls. With his early post-Second World War conception of Czechoslovak Communists as the heirs of progressive national traditions, Nejedlý sought to show how the legacy of the Hussite revolution of the fifteenth century and the National Awakening of the nineteenth century was currently relevant to Communist policy. Indeed, on the whole he succeeded in linking it with Communist Party efforts to achieve the historical legitimation of their government and thus create the official framework of the interpretation of Czech history which remained authoritatively valid throughout the 1950s., a2_Kosík, by contrast, first attempted, from radically left-wing positions, to work out alternative, implicitly polemical conceptions of national revolutionary continuity, which sought inspiration amongst Czech radical democrats and their revolutionary expression in 1848, and he thus became, from the late 1950s, one of the chief representatives of Marxist revisionism in Czechoslovakia, a philosopher-critic of Stalinism and the dehumanization of modern man and woman under the pressure of abstract ideologies and the apparatus of power and the bureaucracy, eventually earning the reputation of the philosopher of the Prague Spring of 1968. The author does not seek to portray these two figures exhaustively, instead, his aim is to provide the basic contours of how each tried to solve the dilemma between tne nationally particular and the revolutionarily universal, which all Communist and radical Socialist thinkers of their time faced and somehow had to come to terms with. The author sets the intellectual and creative development of these two figures into the wider political context from the end of the Second World War to the Prague Spring., Michal Kopeček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Článek pojednává o českých kandidátech na vědecké Nobelovy ceny do roku 1959. Celkem bylo na tyto ceny nominováno šest českých vědců. Je obecně známo, že jedinou získal za chemii Jaroslav Heyrovský za objev a vývoj polarografie., The article discusses the Czech candidates for the scientific Nobel Prizes till 1959. In the period 1901-1959 six Czech candidates were proposed: E. Votoček and J. Heyrovský for chemistry, J. Heyrovský for physics, and J. Horbaczewski, F. K. Studnička, J. Wolf, K. Šulc and J. Heyrovský for physiology and medicine. Only J. Heyrovský received the Nobel Prize for chemistry (for discovery and development polarographic analytical method) in 1959, 25 years after the first nomination., Jiří Jindra., and Obsahuje bibliografii
The two-day General Assembly of the Learned Society of the Czech Republic took place in Hall of Patriots of Carolinum on May 19-20. The goals of the Society are to encourage the free development of science in all its aspects, to disseminate scienctific ideas and concepts to the general public, to awaken a thirst for and delight in scientific knowledge within society, to support the enhancement of the level of education and a creative, rational and humanly responsible climate in the CR. On the occasion of the General Assembly, Prof. František Šmahel from Center for Medieval Studies and Prof. Antonín Holý of the Institute of Organic Chemistry and Biochemistry AS CR were bestowed the Medal of the Learned Society of the Czech Republic for their development of science. A Scientist Award was awarded chemist Prof. Miloslav Frumar of University of Pardubice in Pardubice and Prof. Eduard Maur from Charles University. The Junior Scientist Award was given to Dr. Jana Humpoličková from Josef Heyrovský Institute in Opava. Grammar School Student Awards were presented to 13 students from Czech high schools. and Na místě autora uvedena -red-
ALMA (Atacama Large Millimeter Array) je zbudována na plošině Chajnantor v severním Chile ve výšce 5040 m n. m. Svými velice přesnými dvanáctimetrovými anténami ve tvaru parabolických zrcadel otevřela nové okno do vesmíru v oblasti mikrovln o délkách 0,3-9 mm. Jejich prostřednictvím nabízí neočekávaný pohled na mnoho astrofyzikálních jevů od objektů Sluneční soustavy až po nejvzdálenější oblasti kosmu. and Jana Žďárská, Miroslav Bárta.
Dieser Beitrag ist der Sprache der Angehörigen der ältesten Generationen und den Besonderheiten ihrer Kommunikation mit den jüngeren Generationen gewidmet. Die Forschung stützt sich auf die Analyse der Tonbandaufnahmen, die die Erzählungen von alten Menschen (zumeist an jüngere Zuhörer gewendet) festhalten: sie erzählen ihren jungen Verwandten von ihrer Kindheit, Jugend und weiteren Etappen ihres Lebens. Die Analyse ist auf den Wortschatz dieser Erzählungen (z. B. auf die grosse Gruppe der Germanismen. Mittel der Bewertung usw.). auf den Vergleich der Vergangenheit und der Gegenwart, auf das Ausdrücken der Zeitangaben, auf den Kampf der alten Erzähler mit dem Gedächtnis und auf die Erklärungen der Ausdrücken, die die jüngeren Zuhörer nicht verstehen, gerichtet. Unsere Absicht ist, ein anschauliches Bild dessen zu vermitteln, was für ein Tschechisch die ältesten Generationen benutzen, wie sie erzählen und den Dialog führen, und welche Welt mit diesen Generationen untergeht (d.h. welche Ansichten. Einstellungen, Überzeugungen, Moral und zwischenmenschliche Beziehungen).