a1_Cíle. Studie se zabývá vztahem mezi morálními a sociálními normami vztahujícími se k nečestnému chování, četností výskytu školního podvádění a způsoby, jimiž žáci toto své chování omlouvají. Soubor. Soubor zahrnoval 438 žáků osmých a devátých tříd ze šesti základních škol v jižních Čechách. Respondenti byli dotazováni, jak často se ve škole chovali způsobem, jenž se dá vnímat jako podvádění, na míru jejich souhlasu s normami vztahujícími se k podvádění stejně jako k čestnému jednání, a na akceptaci různých důvodů omlouvajících školní podvádění. Hypotézy. Byly ověřovány následující hypotézy: 1. teoretické koncepty „morálního vyvázání se“ i „neutralizace“ reflektují obdobný kognitivní proces racionalizace vlastního nečestného jednání; 2. omluvy na kognitivní úrovni pomáhají žákovi zvládat rozpor mezi normativně požadovaným chováním a jeho skutečným chováním. Statistická analýza. K ověření hypotéz byla použita faktorová analýza a strukturní modelování. Výsledky. V případě školního podvádění mají žáci odlišný postoj k opisování a ke klamání., a2_ Z hlediska teorie domén, kdy domény představují oblasti různého uvažování nad situacemi, spadá opisování žáků do konvenční domény, zatímco klamání spíše do morální domény uvažování. Empiricky bylo potvrzeno, že ve vztahu k omlouvání školního podvádění reflektují morální vyvázání se i neutralizace obdobný kognitivní proces, který může být označený jako morální neutralizace. Žáci navíc používali morální neutralizaci ke zvládání případného rozporu mezi tím, jak „by se měli chovat“, a tím, jak „se chovají ve skutečnosti“, jenom ve vztahu ke klamání, tj. morální doméně. Žáci neměli potřebu morálně neutralizovat opisování. Morální normy neovlivňovaly četnost podvádění a klamání přímo, ale jenom nepřímo, přes morální neutralizaci. Schvalování školního podvádění (opisování i klamání) bylo silnějším prediktorem jeho četnosti, než souhlas s morálními normami požadujícími čestné jednání. Shoda navrhovaných modelů s naměřenými daty byla dobrá. Omezení studie. Studie je omezena na věkovou skupinou starších žáků (12–16 let) a typ školy, pro kterou byly dotazníky morální neutralizace i typů podvádění vytvořeny, jakož i ochotou žáků pravdivě vypovídat o svém nečestném chování (self-report)., b1_ Objectives. The study deals with the relationship between moral and social norms related to dishonest behavior, frequency of cheating, and the ways in which pupils make excuses for the scholastic cheating. Subjects and methods. Survey among early adolescents (N = 438) was focused on determining the frequency of scholastic cheating, on the degree of acceptance of the standards relating to cheating, the moral standards requesting honest behavior, and the acceptance of different reasons for the self-justification of scholastic cheating. Hypotheses. The following hypotheses were tested: 1) the theoretical concepts of “moral disengagement” and “neutralization” in relation to justifying scholastic cheating reflect similar cognitive process; 2) justifying on the cognitive level helps students to cope with the discrepancy between the desired normative behavior and their actual behavior. Statistical analyses. Factor analysis and structural modeling were used to verify this hypothesis. Results. It was confirmed that, in terms of scholastic cheating, students have a different attitude towards copying answers and lying., b2_ According to the Moral domain theory (domains represent areas of different thinking about situations) pupil’s copying of answers falls in the conventional domain, while lying belongs to the moral domain. Our study gave empirical evidence about the overlap between moral disengagement and the neutralization techniques linked to scholastic cheating justification. Moreover the structural models confirmed that moral neutralization is a mechanism to help the student manage a discrepancy between how “I should behave” and how “I actually behave” only in relation to laying, i.e. moral domain. The copying of answers is probably not clearly classified by pupils themselves as conduct endangering their positive self-portrait, so they have no reason to selfjustify it. Moral norms influenced the frequency of individual cheating only indirectly through the mediation of neutralization. The approval of cheating was a stronger predictor of cheating frequency than the agreement with moral standards requesting honest behavior. Study limitation. The study is limited to early adolescents (12–16 ages) and the type of school for which the moral neutralization and the scholastic cheating questionnaires were created, and also linmited by self-reported method of data collection., Jana Vrbová., and Obsahuje seznam literatury
Cílená změna původní identity buňky v identitu jinou neboli reprogramování buněk nachází své uplatnění jak v základním výzkumu, tak i v případné buněčné terapii. Z mnoha postupů reprogramování autoři představují přípravu indukovaných pluripotentních buněk (iPS), transdiferencovaných anebo přímo reprogramovaných buněk. Je popsána cesta přípravy a z ní plynoucí vlastnosti a potenciál indukovaných buněk., Induced change in the identity of the cell known as reprogramming of the somatic cell is applicable both in basic research and cell therapy. Out of many reprogramming approaches the authors introduce the derivation of induced pluripotent stem (iPS), transdifferentiated and direct reprogrammed cells. The workflow for the preparation of induced cells and a comment on their properties and potentials are given., and Jiří Klíma, Irena Lišková, Jan Motlík.
Článek popisuje vývoj vodíkové bomby a historické pozadí, na kterém se odehrál. Pozornost je věnována zejména vzniku a vývoji fyzikálních idejí, které vedly k objevu základního principu konstrukce vodíkové bomby v USA a SSSR. Rovněž je zmíněna úloha jednotlivých význačných věců, kteří se na tomto vývoji podstatnou měrou podíleli. Autor považuje historii vývoje vodíkové bomby za zajímavou nejen z čistě fyzikálně-technického hlediska, ale i pro komplikovaný vztah mezi zaujetím vědeckým problémem a morálními principy., Vladimír Hnatowicz., Obsahuje 11 medailonků vědeckých osobností, and Obsahuje seznam literatury
Zakládací listinu pražské univerzity podepsal 7. dubna 1348 Karel IV., o vznik vysokého učení v Olomouci se zasloužili roku 1573 jezuité, inženýrské umění poručil u nás dne 18. ledna 1707 "instruovati a vyučovati" římskoněmecký císař, český a uherský král Josef I., Ivo Kraus., and Obsahuje bibliografii
Podle současné představy o struktuře hmoty a silách působících v mikrosvětě jsou základními stavebními kameny hmoty tři generace kvarků a leptonů. Přitom z kvarků jsou složeny mimo jiné protony a neutrony, které představují více než 99,9 % hmotnosti atomů. Zatímco nejznámější lepton - elektron - je znám již od konce 19. století a je stále považován za elementární částici, myšlenka, že protony a neutrony jsou složeny z ještě fundamentálnějších částic, se zrodila počátkem roku 1964 ve snaze pochopit vlastnosti rodiny nově objevených hadronů, částic příbuzných protonu a neutronu. V článku jsou popsány okolnosti, které vedly Murraye Gell-Manna a George Zweiga současně k formulaci kvarkového modelu hadronů. Podrobně jsou rozebrány nejenzásadní rozdíl mezi fyzikálím obsahem pojmu "elementární konstituent" hadronů, tak jak ho chápali Gell-Mann a Zweig, ale i obtíže, na které přijetí tohoto modelu zpočátku narazilo v důsledku velmi neobvyklých vlastností, které kvarky měly. Jsou připomenuty další kllíčové okamžiky vývoje kvarkového modelu a nové experimentální poznatky, které přivedly koncem 60. let Richarda Feynmana k formulaci partonového modelu hadronů a přirozené splynutí kvarkového a partonového modelu v rámci kvantové chromodynamiky, jež byla formulována v roce 1973. Článek končí "listopadovou revolucí" v roce 1974, kdy byla objevena rodina částic, které svědčily o existenci čtvrtého, půvabného kvarku, a jejichž vlastnosti jednoznačně prokázaly správnost koncepce "konkrétních" kvarků George Zweiga. V první části článku je popsán teoretický a experimentální vývoj zhruba od poloviny 50. let 20. století až do publikace článků Gell-Manna a Zweiga počátkem roku 1964, v druhé pak následující desetiletí až do všeobecného přijetí kvarků jako fundamentelních částic standardního modelu., Jiří Chýla., and Obsahuje seznam literatury
Ing. Otakar Fojt, Ph.D., působí na britském velvyslanectví v Praze jako vědecký diplomat Science and Innovation Network, jež je součástí Ministerstva zahraničních věcí a věcí Commonwealthu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Od roku 20;17 je také regionálním ředitelem sítě vědeckých diplomatů britské Science and Innovation Network pro střední a východní Evropu. Co tato pozice obnáší, co jej v práci nejvíce těší a jak to ve skutečnosti vlastně bylo s pečením chleba, se dozvíte v následujícím rozhovoru. and Jana Žďárská, Otakar Fojt.