Hluk patří v dnešní době k nejrozšířenějším škodlivinám životního prostředí a způsobuje závažná civilizační onemocnění. V současné době v ČR nejsou známy v dostatečné míře relevantní poznatky o hlučnosti jednotlivých typů povrchů vozovek a jejích změnách. Předkládaný článek se zabývá měřením povrchů vozovek metodou malé vzdálenosti (CPX) dle návrhu normy ISO 11819-2. Proto jsou podrobně diskutovány jednotlivé aspekty, jež mají v různé míře na vlastní měření v terénu vliv. Představeny jsou dílčí výsledky získané v rámci projektu TAČR č. TA01030459 – "Změna hluku povrchů vozovek v průběhu několika let používání", které mají poskytnout základní informace o hladinách akustického tlaku A styku pneumatika/vozovka různých typů i stáří povrchů vozovek používaných na území ČR. Výsledky potvrzují, že specializované "nízkohlučné povrchy" mohou přispět ke snižování nadměrné hlukové zátěže ze silniční dopravy, ovšem je velmi důležité provádět měření v souladu s doporučením nejnovějších norem a u prezentovaných výsledků sledovat, jaká je zvolena srovnávací základna pro porovnání mezi běžným a "nízkohlučným" povrchem., Nowadays, noise ranks among the most common pollutants of the environment and causes serious civilization-linked diseases. In the Czech Republic, relevant information on the noise level of individual road surfaces and their changes are currently largely unavailable. The present article deals with the measurement of road surfaces by Close ProXimity method (CPX) in accordance with the draft of standard ISO 11819-2. Therefore, individual aspects, which have different impacts on field measurement, are discussed in detail. Partial results obtained within a project of TAČR No. TA01030459 – "Change in the noise of road surfaces over several years of use" are presented. They are to provide basic information on the levels of acoustic pressure and the interface tyre/road of different road surface types and age used in the Czech Republic. The results confirm that specialized "low-noise surfaces" may help to reduce excessive noise from road transport, but it is necessary to perform measurements in compliance with recommendations from the latest standards, and to monitor the presented results regarding selected comparison bases for a comparison between common and "low-noise" surfaces., Vítězslav Křivánek, Rudolf Cholava, Karel Effenberger, and Literatura
Úvod: Popis a hodnocení úrovně a struktury individuální schopnosti vědomě monitorovat své vnitřní stavy a verbálně/kognitivně strukturovat svou emoční zkušenost představují jednu z klíčových oblastí neuropsychiatrické a neuropsychologické diagnostiky ať už v běžné klinické praxi nebo i v oblasti neurovědeckého výzkumu. Škála úrovně emočního uvědomění (Levels of Emotional Awareness Scale; LEAS) představuje jedinečný diagnostický a výzkumný nástroj, který svou formou přesahuje možnosti běžně používaných dotazníkových metod v této oblasti. Cíl: Cílem článku je referovat o prvních zkušenostech s překladem této škály v našich podmínkách, popsat psychologickou teorii, která stojí v pozadí tohoto nástroje, a prezentovat výsledky psychometrických vlastností tohoto diagnostického a výzkumného nástroje. Soubor a metodika: Škála byla přeložena metodou „forward‑backward translation“. Výběrový soubor sestával z 207 žen, které aktuálně studují na vysoké škole anebo v nedávné době toto studium dokončily (průměrný věk 22,4 ? 2,4). Výsledky: Analýza doložila velmi dobrou intratestovou homogenitu škály LEAS (Celková α = 0,87; Vlastní α = 0,76; Druzí α = 0,78) a její reliabilitu (reliabilita paralelních forem LEAS A a B: Celková 0,82; Vlastní 0,77; Druzí 0,78).Průměrné výsledné hodnoty jednotlivých subškál LEAS: Celková 61,4 ? 8,5; Vlastní 51,7 ? 9,2; Druzí 44,4 ? 10,6. Závěr: Česká verze škály měřící úroveň a strukturu emočního uvědomění LEAS představuje jedinečnou a originální metodu s velmi dobrými psychometrickými vlastnostmi, srovnatelnými s výsledky jiných autorů v této oblasti. Metoda je tedy připravená pro použití v běžné klinické praxi a stejně tak pro výzkum v oblasti afektivních neurověd., Introduction: Measurement of emotional awareness structure and its developmental level represents one of the key areas of neuropsychiatry and neuropsychology diagnostics in routine clinical practice or in affective neuroscience research. Level of Emotional Awareness Scale (LEAS) is a unique psychodiagnostic and research tool that is beyond the capabilities of commonly used questionnaires in this area. Aim: The aim of the present paper is to report the first experience with the Czech translation of the scale, to describe the psychological theory behind this tool and to present psychometric properties of the Czech LEAS adaptation. Methods: The LEAS was translated into Czech using the forward-backward translation method. Complete data were obtained from 207 Masaryk university women students (age: 22.4 ? 2.4). Results: Internal consistency analyses of the LEAS showed high intra-test homogeneity (Total α = 0.87; Self α = 0.76; Others α = 0.78). Reliability analysis of the LEAS parallel forms A and B has also shown good stability of the measure across time (Total 0.80; Self 0.77; Others 0.78). The mean values for the LEAS subscales were: Total 61.4 ? 8.5; Self 51.7 ? 9.2; Others 44.4 ? 10.6. Conclusions: The Czech adaptation of the Levels of Emotional Awareness Scale shows very good psychometric properties that support its use in clinical and scientific practice. Implications for clinical and research contexts are discussed. Key words: emotional awareness – Levels of Emotional Awareness Scale – emotion dysregulation psychosomatic disorders – functional disorders The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Světlák, T. Bernátová, E. Pavlíková, L. Winklerová
In view of the extremely high metabolic rates involved, insect flight offers a fascinating model system for studying metabolism during exercise, including its regulation by metabolic neurohormones. In our laboratory the African migratory locust, Locusta migratoria, well-known for its long-distance flights, is used as an internationally recognized model insect. The insect is mass-reared under controlled conditions; its size permits convenient handling in vivo and in vitro, while flight activity can be easily evoked. In addition, research on this pest insect may be of economical importance.
A survey of the energy metabolism during locust flight is presented in Fig. 1. Flight activity stimulates the neurosecretory adipokinetic cells in the glandular lobes of the corpus cardiacum, a neuroendocrine gland connected with the insect brain, to release peptide neurohormones, the adipokinetic hormones (AKHs). The target for these hormones is the fat body. Via signal transduction processes, the action of the hormones ultimately results in the mobilization of both carbohydrate and lipid reserves as fuels for flight. Carbohydrate (trehalose) is mobilized from glycogen reserves, implying hormonal activation of the key enzyme, fat body glycogen phosphorylase, by phosphorylation. Similarly, on the lipid side, sn-1,2-diacylglycerol (DAG) is mobilized from stored triacylglycerol (TAG), by hormonal activation of the fat body TAG lipase. The carbohydrate and lipid substrates are transported in the hemolymph to the contracting flight muscles. Carbohydrate provides most of the energy for the initial period of flight, whereas at a later stage, lipid substrate in the blood is increased and gradually takes over. The transport of DAG requires specific lipoprotein carriers (lipophorins) which differ in several respects from the lipoproteins in mammals, and act as a lipid shuttle.
This review is focused on three interrelated topics, covering recent data on the biosynthesis and release of the AKHs, their signal transduction mechanisms in the fat body cells, and the changes in the lipophorin system induced by the AKHs during flight., Dick J. Van Der Horst, Wil J.A. Van Marrewijk, Henk G.B. Vullings, Jacques H.B. Diederen, and Lit
54letý pacient podstoupil totální tyreoidektomii a pravostrannou blokovou krční disekci s histologickým nálezem papilárního karcinomu s metastatickým postižením uzlin. Po terapii 3,7 GBq 131I a následné oboustranné krční revizi s nálezem další metastaticky postižené uzliny se za 6 měsíců uskutečnila další terapie 7,4 GBq 131I. Na postterapeutické scintigrafii byla patrná přetrvávající rezidua štítné žlázy a uzlinová metastáza lokalizována neobvykle parafaryngeálně před krční páteří v úrovni C1/C2. K jejímu nálezu přispělo hybridní zobrazení SPECT/CT. Šíření tumoru lymfatickými cestami kraniálně (retrográdně) vyžaduje zapojení retrofaryngeálních lymfatických cest. Krční disekce lymfatických uzlin a metastatické postižení krčních lymfatických uzlin může změnit směr lymfatické drenáže retrográdně, což má za následek neobvyklou lokalizaci metastáz para- či retrofaryngeálně., x, Pavel Širůček, Martin Havel, Kamil Bukovanský, and Literatura
Prezentována kazuistika šedesátisedmiletého pacienta s nádorovou duplicitou. Od roku 2009 byl léčen pro karcinom prostaty, od května 2010 pro maligní melanom na zádech s pozitivní sentinelovou uzlinou. Pro obě choroby byl pacient léčen chemo-radioterapií, klinicky byl ve stabilizovaném stavu bez známek generalizace. Na naší klinice byl vyšetřován galliovou scintigrafií pro maligní melanom v srpnu 2010 a v červnu 2011. Obě vyšetření byla interpretována jako negativní. V březnu 2011 byl zjištěn plicní infiltrát, bronchoskopie s cytologií neprokázala maligní příčinu. Od února 2013 měl pacient bolesti zad, na CT zjištěna kompresivní fraktura Th9 při nádorové infiltraci. Vzorek tkáně odebraný při stabilizaci páteře v dubnu 2013 prokázal metastázu amelanotického maligního melanomu. Při revizi nálezu na galliové scintigrafii byla zjištěna zvýšená akumulace 67Ga citrátu v Th9 při vyšetření v červnu 2011 ve srovnání s vyšetřením v srpnu 2010. Detekce byla umožněna fúzí SPECT obrazů s nízkodávkovým CT., x, Otto Lang, Martin Krbec, and Literatura
Úvod: Metastázy do pankreatu nejsou obvyklé, nárůst jejich incidence je však v klinické praxi patrný. Přínos pankreatických resekcí obecně u metastatického postižení není zcela jasný a je stále diskutován. Nejčastějším primárním tumorem metastazujícím do pankreatu je renální karcinom – radikální výkony jsou možné u jeho solitárních a některých mnohočetných metastáz. Resekce u metastáz maligního melanomu či ovaria jsou považovány spíše za paliativní. Cílem práce bylo analyzovat vlastní sestavu nemocných s metastázami do pankreatu a výsledky jejich léčby. Metody: Databáze nemocných, kteří podstoupili resekci pankreatu, byla analyzována k identifikaci operovaných pro metastázu do pankreatu. Charakteristiky pacientů a tumorů jsou hodnoceny využitím metod deskriptivní statistiky. Výsledky: Za období 2006−2014 podstoupilo 312 nemocných resekci pankreatu pro maligní onemocnění, 9 z nich bylo operováno pro metastázu do pankreatu (2,8 %). Všichni kromě jednoho byli asymptomatičtí, symptomatický nemocný měl krvácení do zažívacího traktu. Medián doby od primární operace do resekce metastázy byl 12 let (4−21 let). Nejčastější lokalizace metastáz byla hlava pankreatu (n=4), nejčastější primární tumor byl renální karcinom (n=7). Dalšími byly po jednom maligní melanom a ovariální karcinom – serózní papilární cystadenokarcinom. Nejčastějším výkonem byla pylorus šetřící pankreatoduodenektomie (n=4). Medián operační doby byl 247 minut (126−375 minut). Šest operovaných nemělo pooperační komplikaci, medián délky hospitalizace u nekomplikovaných byl 9,5 dne (8−12 dnů). Komplikace se objevily u tří nemocných. V jednom případě se měsíc po resekci hlavy pankreatu (PPDPE) objevilo krvácení – postpankreatektomická hemoragie typ C, které si vynutilo reoperaci. Další nemocný po PPDPE měl rannou komplikaci. Jedna nemocná byla operovaná 2x, nejprve resekce krčku pro malou metastázu renálního karcinomu s komplikací píštělí typu B (reoperace – drenáž kolekce při leaku pankreatikojejunální anastomózy) a po 2 letech resekce kaudy pro další metastázu – píštěl typu A. Nikdo nezemřel v souvislosti s operací. U čtyř nemocných byly metastázy mnohočetné, vždy se jednalo o renální karcinom. Medián doby sledování je 11,5 měsíce (3−34 měsíce). Nejkratší přežití měla nemocná po primární resekci a následném dokončení pankreatektomie – 101 dnů. Dále zemřeli dva nemocní: 12 měsíců od resekce kaudy pankreatu pro metastázu maligního melanomu a 34 měsíců po PPDPE pro metastázu RCC. Ostatní žijí bez recidivy původního onemocnění. Závěr: Přežití po resekci pankreatu pro metastatický renální karcinom je příznivé. Mortalita těchto výkonů je nízká až nulová, morbidita akceptovatelná – obdobná jako u resekcí pankreatu pro maligní onemocnění, lze je považovat za bezpečné. Pro včasnou diagnostiku těchto rekurentních lézí je vhodné celoživotní sledování nemocných po primární operaci pro renální karcinom. Resekce u metastáz maligního melanomu a karcinomu ovaria jsou považovány za paliativní a indikují se na základě mezioborového přístupu individuálně., Introduction: Although generally uncommon, pancreatic metastases are increasingly encountered in clinical practice. The benefit of pancreatic resections in this setting is unclear and still being discussed. Renal cell carcinoma is the most frequent primary tumour metastasing to the pancreas – R0 resections in cases of solitary metastases can be performed. Resections in malignant melanoma and ovarian cancer are rather considered as palliative. The aim of this study is to analyse our own set of patients operated on for metastases into the pancreas and evaluate the results of their surgical treatment. Methods: We identified the patients operated on for metastases to the pancreas. Patient and tumour characteristics were summarized using descriptive statistics. Results: A total of 9 patients (out of 312 patients undergoing resection for malignancy in the period of 2006−2014) with pancreatic metastases were analysed. All but one were asymptomatic; the symptomatic patient suffered from GI bleeding. All patients had a metachronous lesion with a median length of 12 years (4−21 years) between the initial operation and pancreatic resection. The most common metastasing tumour was renal cell carcinoma (77%) with the highest incidence occurring at the head of the pancreas (44%). The most frequent procedure used was the pylorus-preserving pancreatic head resection (44%). The median operating time was 247 min, (126−375 min). Six patients were complication free, the median of their hospital stay was 9.5 days (8−12 days). Complications included PPH type C and PF type B both of which required surgical intervention; however, PF type A required no intervention. No postoperative deaths occurred, multiple metastases were found in 4 patients with renal cell carcinoma metastases. The median of follow-up has been 11.5 months, (3−34 months). Conclusion: Survival after pancreatic resections due to renal cell carcinoma is favourable. Mortality is low and morbidity is similar to that associated with pancreatic resections due to other aetiologies, making surgery a valid and safe treatment option. Lifelong follow-up of patients after nephrectomy is advised. Resections in pancreatic metastases of malignant melanoma or ovarian carcinoma are considered as palliative, their indication being individual following interdisciplinary consultation., and M. Loveček, P. Skalický, M. Kliment, D. Klos, M. Ghothim, R. Vrba, Č. Neoral, R. Havlík
Pacienti s chirurgicky neřešitelnými metastázami kolorektálního karcinomu v játrech mají při současné systémové chemoterapii odhad přežití 1 a 2 roky 55 % a 33 %. Radiologická intervenční léčba prováděná pod kontrolou zobrazovacích metod jako je chemoembolizace (TACE), intraarteriální chemoterapie (HAI) a radiofrekvenční termoablace (RFA) má proto u těchto nemocných rostoucí význam. Využití endovaskulární a perkutánní cílené léčby jaterních metastáz má dvojí efekt. Dojde ke kontrole růstu metastáz a k redukci vedlejších účinků systémové léčby. Vývoj nových embolizačních materiálů jako DC beads (DEB), na které lze navázat různá cytostatika jako doxorubicin či irinotecan, pak umožňuje stejně jako u radiofrekvenční termoablace standardizovat protokoly a omezit rozdílné výsledky této léčby mezi pracovišti., Unresectable colorectal liver metastases have a 1- and 2-year survival of 55 % and 33 % with current systemic therapies. Currently image- -guided liver-directed therapy like trans-arterial chemoembolization (TACE), hepatic arterial infusion (HAI) and termoablation (RFA) has a growing role in the therapy of patients with liver metastases. Endovascular and percutaneous hepatic-directed therapy offers the dual benefit of true local neoplastic control and reduction of sideeffects. The development of new embolizing agents, such as DC beads (DEB) loaded with doxorubicin and irinotecan, permits better standardization and definition of protocols, making the procedures less linked to criteria of different hospitals and personal experiences of interventional radiologists., Vlastimil Válek, Tomáš Andrašina, Igor Kiss, Lenka Ostřížková, and Literatura
Biguanidy jsou léky určené pro terapii hyperglykemie u diabetu 2. typu. V poslední době se ukazuje, že nejčastěji předepisovaný biguanid metformin vykazuje také protinádorový účinek. Jeho možné využití v protinádorové léčbě podporují epidemiologické, preklinické a klinické studie. Příznivé ovlivnění karcinomu prsu a tlustého střeva by mohlo souviset s primární schopností metforminu snižovat hladinu cirkulujícího inzulinu, ale metformin má nepochybně i přímý cytostatický efekt, který se uskutečňuje prostřednictvím inhibice mTOR (mammalian target of rapamycin) signální dráhy a blokádou syntézy proteinů. Využití metforminu v protinádorové léčbě nebo chemoprevenci nádorů ale ukáže teprve budoucnost., Metformin, an oral biguanide antidiabetic drug, is the most widely prescribed agent for treatment of type 2 diabetes. The drug mainly works by lowering glucose production by the liver, and thus lowering fasting blood glucose. Metformin acts as an insulin sensitizer, which leads to inhibition of gluconeogenesis in the liver, and has been found to be beneficial especially in overweight patients with diabetes. Metformin use has been postulated to contribute to a reduced risk of pancreatic, prostate, ovarian, and breast cancers. Metformin‘ s mechanism of action was examined recently and determined to be initiated by metformins role as an adenosine 5‘-mono-phosphate– activated protein kinase (AMPK) activator through a tumor suppressor protein kinase known as LKB-1, which regulates AMPK levels. Activation of AMPK has been shown to suppress the mammalian target of the rapamycin (mTOR) signaling pathway, leading to antiproliferative and antiangiogenic effects., Petra Tesařová, and Literatura 21
Pokud je u pacientek s invazivním karcinomem prsu prokázána nadměrná exprese transmembránového proteinu HER2/c-erbB2/neu (dále jen HER2) nebo amplifikace jeho genu, je indikována cílená léčba humanizovanou monoklonální protilátkou trastuzumab (Herceptin™). Nově se ve světě začíná testovat metoda detekce mRNA proteinu HER2, založená na RNA in situ hybridizaci (RNAscope®). Metoda by mohla přispět ke zpřesnění diagnostiky zejména v situacích, kdy obě standardní metody vedou k hraničně pozitivním výsledkům nebo jsou tyto výsledky diskrepantní. Cílem naší práce byla optimalizace RNAscope® metody a její otestování na souboru tkáňových vzorků s diskrepantními výsledky (nadměrná exprese proteinu HER2, neprokázaná amplifikace genu HER2). Do pilotní studie bylo dosud zařazeno celkem 10 případů. U většiny z nich byla nalezena vysoká pozitivita signálu HER2 mRNA korelující s nadměrnou expresí proteinu HER2. Metoda RNAscope® by mohla být do budoucna dobrým pomocníkem. Je vysoce senzitivní a specifická, navíc oproti fluorescenční in situ hybridizaci (FISH) hodnotitelná běžným světelným mikroskopem, kde lze celkovou pozitivitu signálu hodnotit v kontextu morfologie konkrétního preparátu. Nevýhodou metody je zatím vysoká časová a finanční náročnost. Dalším cílem byla analýza frekvence výskytu nehodnotitelných vzorků z důvodů nedostatečné hybridizace v souboru 545 karcinomů prsu vyšetřených v naší laboratoři v roce 2011. Celkový podíl nevyhodnotitelných vzorků vyšetřovaných v naší laboratoři (1,3 %) odpovídá údajům uváděným v literatuře. HercepTest™ nebylo možné vyhodnotit v 1,7 % případů, FISH v 16 % případů., The patients with invasive breast cancer are indicated for the targeted therapy by human monoclonal antibody trastuzumab (Herceptin™) only when there is an evidence of overexpression or amplification of the transmembrane HER2/c-erbB2/neu (HER2) protein or gene. Currently, detection of the HER2 mRNA using RNA in situ hybridization (RNAscope®) is being introduced. The method could be especially useful for increasing the diagnosis accuracy in the cases where both standard methods lead to border positive or discrepant results. Our study was aimed at optimizing the RNAscope® method in practice and testing it on the set of patients´ samples with discrepant results (overexpression of HER2 protein, unproved amplification of the HER2 gene). The pilot study was concluded with 10 samples up to now. In majority of these samples we found high positivity of HER2 mRNA signal correlating with overexpression of HER2 protein. In future, RNAscope® could be very useful in a routine laboratory practice. The method is highly sensitive and specific and in comparison to fluorescent in situ hybridization (FISH) it can be assess using common light microscope, where the whole positivity is evaluated in the context of the morphology of the sample. Disadvantages of this method are higher time and cost. The presented study had a second aim to analyze the HER2 overall non-assesibility rate in 545 patient samples diagnosed in our laboratory in 2011. The overall rate of non-assessable samples was 1.3 % what is in agreement with the data published in the literature. HercepTest™ was impossible to assess in 1.7 % of samples, FISH in 16 %., Markéta Kolečková, Gabriela Kořínková, Vladimíra Koudeláková, Jana Potočková, Barbora Šopíková, Marián Hajdúch, Zdeněk Kolář, and Literatura