Cílená léčba představuje vedoucí odvětví onkologického výzkumu. Poznávání molekulárních jevů, které stojí za nádorovými procesy, umožňuje používat léčiva, proti těmto procesům cíleně zamířená. Jde buď o monoklonální protilátky, tj. látky proteinové struktury, nebo o small drugs, menší chemické molekuly. V obou případech je jejich cílem protein exprimovaný nádorovou buňkou. I klasická cytostatika si zachovávají své místo v terapii onkologických onemocnění. Jednak proto, že s jejich podáváním je velké množství zkušeností, jednak proto, že u některých diagnóz nejsou zatím jejich nástupci z nových skupin k dispozici. Vlastnosti obou skupin se pak spojují v konjugovaných molekulách, kdy se toxicky působící konvenční molekula díky vazbě na monoklonální protilátku nebo small drug dopraví v těle přímo do nádorové buňky., Targeted therapy represents leading branch of oncological research. Understanding of molecular phenomena that stand behind cancer processes enables us to use drugs that are targeted against these processes. Either monoclonal antibodies, e.g. protein molecules, or small drugs, i.e. smaller chemical entities are involved. In both cases, the target is protein molecule exprimed by tumour cell. Conventional cytostatics play still major role in the therapy of oncological diseases. This is based on much experience with their use as well as the fact that for some diagnoses there have not been any targeted drugs available yet. The properties of both groups are united in conjugated molecules, where toxic conventional cytostatic thanks to the bond with a monoclonal antibody or small drug can be transported directly to the tumour cell within the body., Roman Goněc, Šárka Kozáková, and Literatura
Extrakty z rostlin jsou důležitým zdrojem většího počtu klinicky používaných protinádorových léčiv. Většina působí jako konvenční cytostatika modulující mikrotubuly (vinkristin, vinblastin, taxany), nebo inhibitory topoizomeráz jako např. deriváty epipodofylotoxinu a kamptotecinu (etopozid, irinotecan). Z rostlin či mořských organizmů jsou odvozeny také látky s účinkem na cílené nitrobuněčné struktury (flavopiridol, kombrestatin aj). Řada látek obsažených v ovoci a zelenině může interferovat z různými etapami kancerogeneze. Je uveden stručný přehled těchto chemopreventivních substancí., Plant derived compounds have been an important source of many clinically useful anti-cancer agents. These include drugs acting as conventional cytostatics, such as microtubule modifiers (vincristin, vinblastin, taxanes), or topoisomerase inhibitors, such as epipodophyllotoxin and camptothecin derivatives (etoposid, irinotecan). From plant or marine organisms derived also drugs against cancer-related molecular targets (flavopiridol, combrestatin etc.), which are under clinical or preclinical development. Numerous phytochemicals derived from edible plants have been reported to interfere with a specific stage of the carcinogenic process. These chemopreventive phytochemicals are shortly reviewed., Pavel Klener, Pavel Klener jr., and Literatura
Biguanidy jsou léky určené pro terapii hyperglykemie u diabetu 2. typu. V poslední době se ukazuje, že nejčastěji předepisovaný biguanid metformin vykazuje také protinádorový účinek. Jeho možné využití v protinádorové léčbě podporují epidemiologické, preklinické a klinické studie. Příznivé ovlivnění karcinomu prsu a tlustého střeva by mohlo souviset s primární schopností metforminu snižovat hladinu cirkulujícího inzulinu, ale metformin má nepochybně i přímý cytostatický efekt, který se uskutečňuje prostřednictvím inhibice mTOR (mammalian target of rapamycin) signální dráhy a blokádou syntézy proteinů. Využití metforminu v protinádorové léčbě nebo chemoprevenci nádorů ale ukáže teprve budoucnost., Metformin, an oral biguanide antidiabetic drug, is the most widely prescribed agent for treatment of type 2 diabetes. The drug mainly works by lowering glucose production by the liver, and thus lowering fasting blood glucose. Metformin acts as an insulin sensitizer, which leads to inhibition of gluconeogenesis in the liver, and has been found to be beneficial especially in overweight patients with diabetes. Metformin use has been postulated to contribute to a reduced risk of pancreatic, prostate, ovarian, and breast cancers. Metformin‘ s mechanism of action was examined recently and determined to be initiated by metformins role as an adenosine 5‘-mono-phosphate– activated protein kinase (AMPK) activator through a tumor suppressor protein kinase known as LKB-1, which regulates AMPK levels. Activation of AMPK has been shown to suppress the mammalian target of the rapamycin (mTOR) signaling pathway, leading to antiproliferative and antiangiogenic effects., Petra Tesařová, and Literatura 21
Denosumab je plně humánní monoklonální protilátka, která specificky atakuje ligand RANKL jako základní regulátor osteoklastů. Zatím bylo denosumabem léčeno kolem 19 000 nemocných v různých indikacích, přes 11 000 jich bylo léčeno v klinických studiích u onkologicky nemocných, kde byl testován u nemocných se ztrátou kostní hmoty na základě protinádorové léčby u nádorů prsu a prostaty, pro prevenci kostních příhod u generalizovaného mnohočetného myelomu a mnohých solidních nádorů., Denosumab is a fully human monoclonal antibody that specifically attacks the RANKL as the key osteoclast regulator. To date, denosumab has been used to treat around 19,000 patients in various indications, with more than 11,000 having been treated in clinical trials of oncological patients where it was tested in those with bone loss due to prostate and breast cancer therapies, for prevention of bone events in generalized multiple myeloma and many solid tumours., Jindřich Fínek, and Literatura
Cílená léčba je indikována u řady solidních nádorů samostatně nebo v kombinaci s chemoterapií, hormonální léčbou či radioterapií. Její uvedení do praxe přineslo zlepšení prognózy mnoha nádorových onemocnění, ale také některé méně obvyklé nežádoucí účinky. Cílená terapie může zvyšovat hematologickou toxicitu chemoterapie a způsobovat narušení ochranných bariér nebo přímo inhibovat funkce imunitních buněk. Rutinní profylaktická antiinfekční terapie se v současnosti u pacientů léčených cílenou léčbou pro solidní nádor nedoporučuje. Některé cílené léky predisponují ke specifickým infekčním komplikacím., Targeted therapy is indicated for many types of solid malignancies, either in monotherapy or in combination with chemotherapy, hormonal therapy, or radiotherapy. The incorporation of targeted drugs into clinical algorithms has improved the prognosis of many cancers but also increased the risk of some less common adverse effects. Targeted therapy may increase haematological toxicity of chemotherapy and cause disruption of protective barriers or directly inhibit the function of immune cells. Routine prophylactic anti-infective therapy in patients treated with current targeted therapies for solid tumors is not recommended. Some targeted drugs, however, may predispose to specific infectious complications., Tomáš Büchler, and Literatura
Možnost využití vitaminu C v onkologii se objevila přibližně před 30 lety a stala se předmětem odborných diskuzí. Až nedávné objevy ve farmakokinetice a farmakodynamice této látky a laboratorní a klinický výzkum ukázaly, že vitamin C vykazuje duální vlastnosti (antioxidační a prooxidační) v závislosti na podané dávce a na podmínkách mikroprostředí, ve kterém působí. Na základě těchto nových poznatků se ukazuje, že k protinádorovému účinku je třeba vysokých plazmatických hladin askorbátu (milimoly na litr), kterých lze dosáhnout jen parenterálním podáním dávek v řádu gramů. V milimolárních plazmatických koncentracích je vitamin C selektivně cytotoxický pro mnoho nádorových buněčných linií. Požadovaná post-infuzní plazmatická koncentrace je stanovena na 18–22 mmol/l. Tomu odpovídající dávka intravenózně podaného vitaminu C byla v recentních studiích ustanovena na rozmezí 0,75–1,75 g/kg tělesné hmotnosti. V klinických studiích fáze I, které proběhly v posledních letech, se prokázala bezpečnost intravenózního podání gramových dávek vitaminu C a možnost jeho kombinace se standardní chemoterapií. Studie ukázaly, že intravenózní vitamin C (IVC) patří do základní protinádorové léčby, jelikož zlepšuje kvalitu života onkologických pacientů a snižuje intenzitu nežádoucích účinků chemo/radioterapie., The possibility of use of vitamin C in oncology emerged about 30 years ago and became topic of expert discussions. Recent discoveries in pharmacokinetics and pharmacodynamics of ascorbate and laboratory and clinical research demonstrated that vitamin C has dual properties (antioxidant and prooxidant) depending on the dose and on the conditions of the microenvironment in which operates. Based on these new findings, it appears that for antitumour effect high concentrations of ascorbate is needed (mmol/l), which is attainable only by administration of doses of the gram order. Milimolar plazmatic concentration of ascorbate is selectively cytotoxic for many tumor cell lines. The desired post-infusion plazma concentration is established to 18–22 mmol/l. Appropriate dose of vitamin C was established in recent studies within the range from 0.75 to 1.75 g/kg of body weight. Phase I clinical studies organized in recent years proved safety of intravenous vitamin C in gram order and possibility of combination of the substance with standard chemotherapy. The studies showed that application of intravenous vitamin C (IVC) belongs to the basic anti-tumor therapy, becuase it improves quality of life of oncological patients and reduces intensity of undesirable effects caused by chemo/radiotherapy., Joseph John Cullen, Martina Kubecová, Martin Majirský, Pavel Kostiuk, Lucie Kotlářová, Zdeněk Procházka, Jiří Slíva, and Literatura