Studie je věnována vztahu tzv. prověrek třídně politické spolehlivosti, které probíhaly v roce 1958, a Univerzity Karlovy. V první části autoři zasazují prověrky do dobových souvislostí a na základě archivních dokumentů ústřední provenience se pokoušejí sledovat jejich genezi a vztah k oblasti vysokého školství obecně. Druhá část je věnována analýze konkrétních případů ze společenskovědních fakult Univerzity Karlovy, jež byly v dosavadní literatuře dávány do přímé souvislosti s prověrkami. Podle závěru autorů opřeného o archivní výzkum prověrky Univerzitu Karlovu na rozdíl od některých jiných vysokých škol přímo nezasáhly., In the first part of the paper the authors examine the so-called screenings of class political loyalty in the context of the era and follow the genesis of the screenings in universities as a whole based on archival resources of central provenance. The second part is devoted to an analysis of particular cases in the faculties of social sciences and humanities at Charles University that have been identified in existing literature. On the basis of archival research the authors conclude that, contrary to some other universities in Czechoslovakia, the screenings did not directly affect Charles University. (Translated by Catherine Albrecht.), and Překlad resumé: Catherine Albrecht
a1_ Tématem článku jsou vztahy mezi Nicolae Ceauşeskem (1918-1989), generálním tajemníkem Rumunské komunistické strany (Partidul Comunist Român) a předsedou Státní rady Rumunské socialistické republiky, a Josipem Brozem Titem (1892-1980), předsedou Svazu komunistů Jugoslávie (Savez komunista Jugoslavije) a prezidentem Socialistické federativní republiky Jugoslávie, tak jak se vyvíjely v politické rovině v letech 1966 až 1969, tedy v době, kdy vrcholilo a posléze bylo potlačeno reformněkomunistické hnutí v Československu. Analýza rumunského historika těží především z nedávno zpřístupněných dokumentů v rumunských centrálních archivech referujících o pěti schůzkách mezi oběma státníky v uvedeném období. Autor nastiňuje vztahy Rumunska a Jugoslávie od padesátých let minulého století a charakterizuje jejich pozici v rámci mezinárodního komunistického hnutí, která byla také hlavním tématem rozhovorů Tita s Ceauşeskem. V zájmu obou vůdců bylo udržet si větší manévrovací volnost, kterou se jim podařilo vydobýt vůči Sovětskému svazu, a zabránit upevnění jeho dominance v „socialistickém táboře“, kterou se zejména Rumuni snažili vyvažovat přátelskými vztahy s Čínskou lidovou republikou. Vzájemný vztah Tita a Ceauşeska líčí autor jako založený na důvěře, jež vycházela ze sbližování společných zájmů a umožňovala koordinovat zahraničněpolitické postoje i překonávat dílčí neshody. Toto strategické partnerství se projevilo i v otevřené jugoslávské a rumunské podpoře pražského jara, jak ji nejnápadněji deklarovaly návštěvy obou státníků v Praze vpředvečer vojenské intervence pod vedením Sovětů do Československa, a poté v odmítavém postoji vůči tomuto násilnému aktu., a2_Srpnovou okupací Československa se Tito, a zvláště Ceauşescu cítili přímo ohroženi a konzultovali spolu možnosti, jak předejít nebo čelit eventuální sovětské invazi do jejich zemí. Autor přitom připisuje Titovi zásadní vliv na proměnu Ceauşeskovy rétoriky od konfrontačního veřejného odsouzení okupace po pragmatické potvrzení loajality ke Kremlu. Oba státníci poté volili cestu zdrženlivosti a snahy o zlepšení vztahů se Sověty, aniž by změnili svůj nesouhlas s okupací a odpor k sovětské hegemonii. Nejodhodlanějším gestem vzdoru Nicolae Ceauşeska bylo přijetí amerického prezidenta Richarda Nixona v srpnu 1969 v Bukurešti., b1_The article is concerned with the relations between Nicolae Ceauşescu (1918-1989), the General Secretary of the Romanian Communist Party and Chairman of the State Council of the Romanian Socialist Republic and, on the other side, Josip Broz Tito (1892-1980), the Chairman of the Union of Communists of Yugoslavia and President of the Socialist Federative Republic of Yugoslavia, as they developed at the political level from 1966 to 1969, when the reform Communist movement in Czechoslovakia was coming to a peak and was soon crushed. This analysis by a Romanian historian draws mainly on records recently made accessible in central Romanian archives, which relate to the five meetings between these two senior politicians in this period. The author outlines Romanian-Yugoslav relations from the 1950s onwards, and discusses their place in the international Communist movement, which was also the main subject of the talks between Tito and Ceauşescu. It was in the interest of the two leaders to maintain the greater room for manoeuvre which they won from the Soviet Union. That was supposed to prevent the buttressing of Soviet dominance in the ‘Socialist camp’, which the Romanians in particular tried to use to compensate for friendly relations with the People’s Republic of China. The author argues that the mutual relations between Tito and Ceauşescu were based on trust and stemmed from the identification of common interests, which enabled them to coordinate foreign-policy positions and surmount particular disagreements. This strategic partnership was also manifested in the open Yugoslav and Romanian support for the Prague Spring, the most striking declarations of which were the two Prague visits by the two heads of state on the eve of the Soviet-led military intervention in Czechoslovakia, and afterwards in their negative positions on the act of aggression., b2_Tito and particularly Ceauşescu saw the August occupation of Czechoslovakia as a direct threat to their own security, and they consulted each other about possible ways to avoid, or face, eventual Soviet military intervention in their own countries. The author attributes considerable influence to Tito in changing Ceauşescu’s rhetoric from a confrontational public condemnation of the occupation to a pragmatic confirmation of loyalty to the Kremlin. The two heads of state henceforth chose a path of restraint and sought to improve relations with the Soviets, without abandoning their disagreement over the occupation or their resistance to Soviet hegemony. Ceauşescu’s most resolute gesture of resistance was to welcome the US President, Richard Nixon, to Bucharest in August 1969., Cezar Stanciu ; z angličtiny přeložila Marzia Patonová., and Obsahuje bibliografii
In contemporary Czech society the changes of reproduction patterns take place. They are characterized by postponing the marriage and parenthood. So called informal partnerships or unmarried couples are becoming more frequent which also results in a growing number of births of extra-marital children. The number of women with children without partner is growing, too. Authors differentiate three types of them - widows, divorced women and women who voluntary want to have child without long-term partner. The third type of women is usually middle age, around 35 years old, they are successful in their jobs and they have enough financial resources to bring up child by themselves. The paper is based on pilot survey where 118 women took part. Respondents insist that woman can rear the child as good as both parents can do. However the specialists dispute this statement. According to psychologists children need both parents and the role of father cannot be easily substituted. Thus, the phenomenon of single parent family has to be considered within the complex set of conditions.
Tato studie se věnuje doposud opomíjeným a nezpracovaným snahám o výtvarné a komiksové zpracování Haškovy knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921). Vzhledem ke kongeniálnímu spojení Haškova románu s ilustracemi Josefa Lady existuje množství napodobitelů, následovníků, ale i autorů tento „kult“ parodující. Studium těchto dosud opomíjených komiksů může nabídnout mnoho zajímavého i badatelům zajímajícím se o recepci Haškova románu. V první části se studie zaměřuje na historii ilustračního doprovodu Švejka (vedle Lady např. Karel Stroff, Petr Urban ad., ze zahraničních tvůrců např. Georg Grosz), v části druhé se podrobně věnuje komiksovým zpracováním. Zde je připomenut nejen Ladův komiksově pojatý Švejk v Českém slovu, ale zejména zahraniční komiksové adaptace (Srbsko, Polsko, Maďarsko či Slovinsko). Přestože nejsou zahraniční komiksové adaptace zatíženy ladovskou tradicí, daleko výrazněji se u nich ale objevuje problém fixované vizualizace Švejka z poválečné filmové adaptace Karla Steklého. and This article is concerned with hitherto neglected endeavours to create a graphic-novel version of Hašek’s The Good Soldier Švejk and His Fortunes in the World War, 1921). The harmonious joining of Hašek’s novel with Josef Lada’s illustrations has led to a large number of imitators and followers, but also authors parodying this ‘cult’. Studying these comics also offers much to those interested in the reception of Hašek’s novel. The first part of the article focuses on the history of the illustrations to Švejk (apart from Lada, for example, there are illustrations by Karel Stroff, Petr Urban, and, outside Bohemia, Georg Grosz). The second part of the article is a detailed analysis of the graphic-novel versions. It recalls not only Lada’s comics-like conception of Švejk in the daily České slovo, but also, indeed mainly, the foreign comic-book adaptations (for example, Serbian, Polish, Hungarian, and Slovene). Though the foreign adaptations for comics are not burdened with the Lada tradition, they reflect far more strikingly the fixed visualization of the Švejk of Karel Steklý’s film adaptation of 1956–57.