This study focuses on one of the elements in Czechoslovak cultural agreements that were entered into with ''Third World Countries'' from the 1950s. These agreements included training for foreign students, both in the form of grants for studying in Czechoslovakia, and the dispatch of Czechoslovak scholars abroad. These scholars were sent not only from higher education institutes, but also from the Czechoslovak Academy of Sciences (CSAS). This study focuses on CSAS scholars who worked in Iraq in the 1960s.
Studii analyzuje, jakým způsobem do naturalistického obrazu reality v díle Josefa K. Šlejhara postupně pronikají subjektivní prvky a jaké jsou projevy jejich postupného zesilování v jeho stylu. Autorka se snaží sledovat, jak se významy strukturují v závislosti na stylových elementech. Ve svém zkoumání dospívá k závěru, že 1) znaky expresionistické poetiky, při vědomí její nejednoznačnosti a rozmanitých realizací, lze spatřit v autorově specifickém způsobu subjektivní stylizace zobrazované skutečnosti. Jeho nedílnou součástí je vyhranění hodnotícího zřetele projevujícího se ve všech složkách textu. 2) Pokud zvolíme jiný estetický kód než je naturalistický, pak lze Šlejharovu zjevnému tíhnutí ke schematizaci, konstrukci a deformaci obrazu skutečnosti i tendenci k extatičnosti výpovědi rozumět jako svébytnému stylotvornému úsilí, jako hledání literárního výrazu pro bezútěšný prožitek života. Děsivé představy, že veškerá skutečnost kolem nás ztrácí řád, že se rozpadají stávající modely života a dosud uznávané hodnoty mizí v nenávratnu, odkazují k oné expresionistické zkušenosti, jejíž integrální součástí jsou pochybnosti o tom, že lidská existence má nějaký smysl, a hledání tohoto smyslu v nadpozemském řádu. V souladu s expresionistickou stylovou intencí je také zaměření na významy, které nelze postihnout smysly ani racionální úvahou; dále rozostření hranice mezi realitou a iracionálnem, kterou se naturalismus překročit neodvážil, nepominutelné signály orientace na spodní vrstvy lidské psychiky. Za příznačně expresionistické dá se považovat rovněž extrémně vyhrocené vnímání protikladů, stejně jako absolutizace fenoménů zla i lásky, nabývající až mystické podoby. Přiřazení Šlejharovy tvorby k expresionisticky subjektivizovanému pólu povídkové produkce před první světovou válkou má své opodstatnění i v charakteru Šlejharova tvůrčího typu, v jeho výrazně emocionálním prožívání života a hlubokém pesimismu. and The article analyzes the way in which subjective elements gradually penetratethe Naturalist picture of reality in the works of Josef K. Šlejhar (1864—1914).It also describes the manifestations of the gradual intensification of theseelements in his style. The article attempts to demonstrate how meanings arestructured in connection with stylistic elements. The author’s research hasled her to two conclusions. The first is that the signs of Expressionist style,admittedly ambiguous and diverse, are visible in Šlejhar’s peculiarly subjectivestylization of depicted reality. An integral part of this is defining his judgementas it is manifested in all elements of the text. The second conclusion is that ifone chooses an aesthetic code other than the Naturalist, then Šlejhar’s clear tendency to schematize, to construct and deform the picture of reality, andto seek precision of expression can be understood as a distinctive effort todevelop a literary style of his own to convey his own cheerless experience oflife. The dreadful ideas that the reality surrounding us is degenerating intochaos, that existing models of life are in decay, and that recognized valuesare irrevocably disappearing, points to the Expressionist experience, integralparts of which are doubts about the point of human existence and the searchfor that point in an otherworldly order. Šlejhar’s orientation to meaningsimpercetable by the senses or reason also comports with the Expressioniststylistic intention, as do the blurring of the boundary between reality and theirrational (which Naturalism did not dare to cross) and unignorable signalsof his orientation to the lower levels of the human psyche. Other typicallyExpressionist features of his work are the acute perception of opposites andthe absolutization of the phenomena of evil and love, which even assumesmystical forms. Stating that Šlejhar’s fiction comports with that of the pre--Great War Expressionists is justified owing to the kind of author he was —namely, one who expressed his experience of life with striking emotion andprofound pessimism.
In this text, the author concentrates on an analysis of the concept of tolerance, which plays an important role in moral and political thought. The semantic framework that he uses in his analysis is moral expressivism. This is one of the influential and intensively discussed theories of contemporary metaethics. The author starts from the assumption that if we are to take tolerance seriously, we must consistently distinguish it from other moral attitudes (approval, indifference, excuse). Only a precise understanding of the concept of tolerance will make it possible for us to better identify tolerance or, as the case may be, appreciate it. Tolerance is understood here as a practical attitude, specifically as a second-order attitude. To tolerate X means to suppress your negative attitude towards X. This approach has surprising consequences. It reveals, in fact, that conservative moral thinking gives us a wider space for the application of tolerance than liberal moral thinking. At the same time, it problematizes the classical tenet of political philosophy that tolerance is a quintessentially liberal virtue. and V tomto textu se autor soustřeďuje na analýzu pojmu tolerance, který hraje významnou roli v morálním a politickém myšlení. Sémantickým aparátem jeho analýzy je morální expresivismus. To je jedna z vlivných a intenzivně diskutovaných teorií současné metaetiky. Autor vychází z předpokladu, že jestliže máme brát toleranci vážně, musíme ji důsledně odlišovat od jiných morálních postojů (schvalování, indiference, omluvení). Teprve precizní porozumění pojmu tolerance nám umožňuje, abychom dokázali toleranci lépe identifikovat a případně také ocenit. Toleranci chápe jako praktický postoj, konkrétně jako postoj druhého řádu. Tolerovat X znamená potlačovat svůj negativní postoj k X. Tento přístup má překvapivé důsledky. Odhaluje totiž, že konzervativní morální myšlení nám poskytuje širší prostor pro uplatnění tolerance než liberální morální myšlení. A zároveň problematizuje klasickou poučku politické filosofie, že tolerance je typicky liberální ctnost.
We have obtained chopped near-infrared maps at 1.25, 1.65 and 2.2 micron in the Serpens dark cloud (S68) centered on IRS3. They show unresolved structure, most likely due to illumination of scattering grains, out to 1´ from the center. The combination of high reddening (and 3.07 m absorption) and asymmetrical optical reflection points to a non-spherical dust distribution typical for
bi-polar flow sources. In addition to the maps at 3,H,K, which consist of 19 by 47 pixells spaced by 2, we are using (Gunn r. and z) CCD images taken at Palomar by Bel Campbell. We are developing software to process these and similar intrared maps using a modified maximum entropy technique. The modifications have been necessary, to avoid singularities inherent in the standard maximum entropy algorithm when it is applied to data with zerovolume point-spread functions.
Hledání extrasolárních planet je poměrně mladým a velmi rychle se rozvíjejícím odvětvím astronomie. Od prvního objevu roku 1995 bylo nalezeno 117 extrasolárních planet a řádově stovky hnědých trpaslíků. Současná teorie vzniku planet z protoplanetárních disků ukazuje, že vznik planet není ve vesmíru ničím výjimečným, zároveň však mnohé objevy extrasolárních planet naznačují, že tato teorie má doposud značné mezery. Planety mohou vznikat i přímou fragmentací zárodečného oblaku vlivem gravitačních nestabilit. Stručně jsou shrnuty základní poznatky o vzniku a vývoji planetárních systémů a hnědých trpaslíků, je uveden popis nejpoužívanějších detekčních metod., Jakub Rozehnal., and Obsahuje seznam literatury
During the solar cycle minimum period, a period of a suddenly enhanced solar activity occurred in early February 198d. Two proton flares were observed during this period after a long period of a totally quiet solar activity (R = 0 on most days in the second half of December and in January). Other flares, various phenomena
accompanying proton flares, like type II and type IV radio bursts and a large Forbush deerease of cosmic ray intensity were observed as well as an extremely severe geomagnotic storm (Kp = 9) and strong disturbances in the Earth´s ionosphere (SIDs and ionospheric storm), Czechoslovak solar and geophysical observations for this period are presented and interpreted with the use of other observations. Special attention is given to the flares of February 4 (start 0732 and 1025 UT) and February 5 (start 0934 UT) because spectrohelioscopic observations from the Hurbanovo observatory are available for these events.