The use of metal detecting devices by the general public and the resultant plundering of archaeological sites is still one of the most painful issues in Czech archaeology. No simple or satisfactory solutions have been found. The aim of this paper is to objectively summarise the last 25 years of unrestricted use of metal detectors in the Czech Republic and its impact on the archaeological component of cultural heritage and on archaeology itself. The paper presents a quantitative model of metal detecting activities sourced from the available data. The results are employed to illustrate the effect of metal detecting activities on archaeological knowledge and to outline some related theoretical and methodological questions., Aleš Navrátil., and Obsahuje seznam literatury
The International Oral History Association in collaboration with the University of Guadalajara and the Mexican Oral History Association sponsored a conference 23 to 27 September 2008 on the topic Oral History - a dialogue with our times. The academic program has accepted more than 650 submissions from oral history specialists from five continents. Among the topics are those that reflect upon the memories of violence and war, memory and politics, gender and so on. and Pavel Mücke.
Recenzent komplexně pojaté monografie o způsobech trávení volného času v české poststalinské společnosti, jež navazuje na dvoudílného Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 svých autorů (Praha, Academia 2011), představuje a diskutuje některé obecné závěry této publikace. Rozšíření prostoru volného času v české společnosti druhé poloviny padesátých let minulého století Knapík s Francem pojímají jako výsledek dvou procesů, totiž modernizačního úsilí komunistického vedení a celoevropského modernizačního trendu. Jejich tvrzení, že tento obecnější civilizační trend přispíval k odcizování občanů od politického vedení země, je však dle recenzenta v rozporu s bohatým empirickým materiálem předloženým autory, který ukazuje spíš na to, že na ideologizaci volného času se podílely mnohé společenské organizace a kulturní či osvětové instituce. Také navazující tezi o dohlížitelském a výchovném charakteru poststalinského socialismu autoři podle něj svými konkrétními rozbory částečně zpochybňují. Nejednoznačných odpovědí se pak autoři dobírají na svou ústřední otázku, jakou účinnost měly snahy vládnoucí moci ovlivňovat privátní život občanů. Recenzent se také domnívá, že autoři měli zdůvodnit neobvyklé časové vymezení práce a geografické omezení na prostor českých zemí, respektive jeho odlišnost od Slovenska., The reviewer presents this complexly conceived monograph about the ways of spending one’s free time in post-Stalinist Czech society, which follows on from the same authors’ two-volume Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (A guide to cultural events and lifestyle in the Bohemian Lands, 1948-67; Prague: Academia, 2011), and he discusses some of the general conclusions of the publication. The growth of leisure possibilities in Czech society in the second half of the 1950s is explained by the authors, Knapík and Franc, as the result of the modernization efforts of the Communist leadership and also of the modernizing trend in Europe. According to the reviewer, however, their claim that this more or less general trend of civilization helped to alienate the public from the political leadership of the country is contradicted by the abundant empirical material they themselves present. That material, instead, provides evidence that many social organizations and institutions of the arts and education participated in the ideologization of leisure. With their analyses, the authors, according to the reviewer, also partly cast into doubt their own subsequent argument about the supervisory and educational nature of post-Stalinist Socialism. The authors then come up with ambiguous answers to their central question of the effectiveness of the rulers’ efforts to influence private life in Czechoslovakia. The reviewer also thinks that the authors should have explained the unusual time span of their work and why they have restricted themselves geographically to the Bohemian Lands; he claims that they should have stated how the Bohemian Lands were in this respect different from Slovakia., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
After the political crackdown of 1968, the atmosphere had become unbearable, and the situation got worse. Because Czechoslovak science had become a strong political force during 1968, it is not surprising that the Czechoslovak Academy of Sciences figured on the list of watched institutions. A day after the occupation of Czechoslovakia by Warsaw Pact troops, the CAS was closed by order of the commanding officer. The destruction of Czechoslovak science in the 1970s has proceeded slowly but systematically, not lacking, however, a "legal" basis. and František Janouch.
a1_Původní verze této studie vyšla pod názvem "The Czechoslovak Section of the BBC and the Jews during Second World War" v časopise Yad Vashem Studies, roč. 38, č. 2 (2010), s. 123-153. Článek zkoumá, jakým způsobem a s jakými cíli bylo v československém rozhlasovém vysílání z londýnského exilu do vlasti během války prezentováno téma osudu Židů v okupované Evropě a holokaustu. Autor obecně charakterizuje vlivy, které na československé vysílání v rámci BBC (British Broadcasting Corporation) uplatňovaly britské vládní úřady, a upozorňuje, že informování o nacistické perzekuci Židů na vlnách této rozhlasové stanice je třeba vnímat v kontextu propagandistických záměrů Spojenců - jak Britů, tak československého zahraničního a domácího odboje. Obsah vysílání musel reagovat na nacistickou a kolaborantskou propagandu, vykreslující exilové vlády jako exponenty údajného světového židovského vlivu, a také na vzrůstající antisemitské nálady v domácí veřejnosti. Šlo tedy z pohledu politického exilu o citlivé téma, což vedlo jeho představitele k opatrnému a nepříliš častému připomínání tragédie Židů., a2_Autor se ve své analýze zaměřuje na politické komentáře jako nejvíce vypovídající typ relací vzhledem k danému tématu. Nalézá v nich zřetelnou informativní a humanitární náplň s dvojím akcentem, míněným jednak jako varování Němcům a jednak jako apel na obyvatele ve vlasti k pomoci židovským spoluobčanům. Poukazuje přitom na odlišnou strategii používanou ve vysílání pořadů adresovaných do Protektorátu Čechy a Morava a na Slovensko. Vysílání do protektorátu obsahovalo někdy detailní zprávy o pronásledování Židů, ty byly však spojovány s utrpením českého národa, jehož zájmům se podání informací plně podřizovalo. Zároveň byly zdůrazňovány mravní a demokratické kvality Čechů, projevující se údajně distancí od antisemitismu a solidaritou s obětmi násilí, čímž si měli Češi získávat sympatie a podporu civilizovaného světa. Oproti tomu hlavním záměrem ve vysílání na Slovensko bylo očistit tamní obyvatelstvo od (důvodného) podezření ze sympatií k tamnímu proněmeckému režimu a jeho podílu na holokaustu., a1_The original English version of this article was published under this same title in Yad Vashem Studies, vol. 38 (2010), no. 2, pp. 123-53. The article considers how and why the fate of the Jews in occupied Europe, including the Shoah, was presented by Czechoslovak exiles in London to their homeland during the Second World War. The author outlines the influences that the British governmental authorities had on Czechoslovak transmissions of the British Broadcasting Corporation (BBC), and points out that informing BBC listeners about the Nazi persecution of the Jews must be considered in the context of the propaganda aims of the Allies - both the British and the Czechoslovak resistance at home and abroad. The content of the broadcasts had to react to the propaganda of the Nazis and their collaborators, which depicted the government-in-exile as exponents of the alleged influence of world Jewry, and also to the growing antisemitic feeling in the Protecorate. It was therefore a sensitive topic from the stand point of the politicians in exile, and this led the politicians at the top to make only wary and infrequent references to the tragedy of the Jews. In his analysis, the author focuses on political commentaries, which he considers to provide the best material for his topic. He finds them to be clear, informative and humanitarian, with a dual accent, intended both as a warnfellow citizens. He points to the different strategies used in the transmission of programmes to the Protectorate of Bohemia and Moravia and those to Slovakia. The transmissions to the Protectorate sometimes contained detailed reports about the persecution of the Jews, but they were linked to the suffering of the Czech nation, to whose interests the provision of information was fully subordinated., a2_The moral and democratic qualities of the Czechs were also emphasized, which were allegedly manifested in the Czechs´ distancing themselves from antisemitism and showing instead their solidarity with the victims of violence, whereby the Czechs were to win the sympathy and support of the civilized world. By contrast, the chief aim of broadcasts to Slovakia was to clear the local population of the well-founded suspicion of their sympathizing with the local pro-German regime and its role in the Soah., Jan Láníček ; Z angličtiny přeložil Vít Smetana., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Pod uvedeným názvem se konala 23. října 2015 v pražském Valdštejnském paláci, sídle Senátu České republiky, konference, kterou pod záštitou předsedy Senátu Milana Štěcha zorganizoval Český svaz bojovníků za svobodu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., a Historickým ústavem AV ČR, v. v. i. I když název akce dával tušit, že jejím hlavním obsahem by měly být osudy československých interbrigadistů ve španělské občanské válce v letech 1936 až 1939 a úloha, kterou zde sehráli, jednotlivé příspěvky přesáhly hranice Pyrenejského poloostrova a poskytly náhled na tento konflikt jak z československé, tak i z mezinárodní perspektivy. V prvním bloku konference referenti zrekapitulovali důležité události konfliktu, zamysleli se nad otázkami, které si dnes historikové v té souvislosti nejčastěji kladou, a probrali vztah západních států, Sovětského svazu a československé diplomacie k válečným stranám. Ve druhém bloku došlo na československé účastníky konfliktu a jejich mnohdy pohnuté osudy také za druhé světové války a po ní, zejména po nastolení komunistického režimu, kdy se stali terčem jeho represí., On 23 May 2015, in the Waldstein Palais, Prague, the seat of the Czech Senate, a conference called ‘Czechoslovak Volunteers in the International Brigades during the Spanish Civil War’ was held under the aegis of the President of the Senate Milan Štěch. It was organized by the Czech Association of Freedom Fighters in collaboration with the Institute of Contemporary History, Prague, and the Historical Institute, Prague. Though the name of the event could lead one to believe that it was mainly about the fate of the Czechoslovak volunteers in the Spanish Civil War from 1936 to 1939 and the role they played there, the individual contributions actually went beyond the borders of the Iberian peninsula and provided insight into this conflict from both the Czechoslovak and the international perspective. In the first block of the conference, the papers given discussed the important events in the conflict, considered questions that historians in this connection most often raise today, and looked at the approach taken to the warring sides by the Western powers, the Soviet Union, and Czechoslovakia. The second block was about Czechoslovak participants in the conflict and their often tragic fates during the Second World War and afterwards, particularly after the establishment of the Communist régime, when they became targets of State oppression., and Martin Počátko.
a1_Studie se zabývá zapojením a účastí Československa v Mezinárodním biologickém programu (MBP) a snaží se zhodnotit jeho vliv na ,,ekologizaci'' československých věd spjatých s environmentální problematikou. Mezinárodní biologický program, realizovaný v letech 1964 až 1974, autorka charakterizuje jako jeden z největších a nejdůležitějších globálních výzkumných projektů ve dvacátém století, které se věnovaly životnímu prostředí člověka na Zemi. Zaštiťovalo jej UNESCO a Mezinárodní rada vědeckých unií (International Council of Scientific Unions - ICSU) a jeho cílem bylo monitorovat přírodní procesy a změny životního prostředí. Program byl připravován v období Chruščovova tání v Sovětském svazu, spuštěn byl v čase mezinárodních krizí studené války a ukončen byl v údobí détente, což poznamenalo nejen jeho průběh, ale i definici oblastí výzkumu, kde východní a západní blok prosazovaly vlastní priority. Socialistické státy pod vedením SSSR se účastnily programu s hlavním cílem využít poznatky biologických i jiných věd k maximalizaci zisku přírodního bohatství za cenu minimální devastace životního prostředí, zatímco kapitalistické země usilovaly především o preventivní přístup k ochraně přírody., a2_Autorka tvrdí, že Mezinárodní biologický program v Československu stimuloval zájem vědců o problémy životního prostředí a do jisté míry zaplnil prostor, který se v biologických vědách uvolnil díky procesu destalinizace a v rámci politiky ,,omezeného internacionalismu'', jež vedla k otevření mezinárodní vědeckotechnické spolupráce přes železnou oponu. Studie popisuje institucionalizaci Mezinárodního biologického programu v Československu, jehož slibný průběh a mezinárodní aspirace zde přerušila takzvaná normalizace po roce 1968, a její následné rozdvojení mezi Československý národní komitét pro MBP a katedru MBP na Vysoké škole zemědělské v Brně, s rozdílným vztahem k politické moci i mezinárodní legitimitou. Mezinárodní biologický program podle autorky přinesl napojení na globální vědecké infrastruktury včetně nově zřízených monitorovacích sítí a přispěl k etablování nových badatelských témat i ke vzniku nových vědeckých struktur (jako byla Ekologická sekce Biologické společnosti ČSAV), které sehrály aktivní roli v ochraně životního prostředí a při formování občanské společnosti v Československu v osmdesátých letech minulého století., a1_The study deals with Czechoslovakia involvement and participation in the International Biological Program (IBP) and attempts to assess its effect on the ''ecologization'' of environmental sciences in Czechoslovakia. The authoress characterizes the International Biological Program which was taking place between 1964 and 1974, as one of the largest and most important global research projects dedicated to the living environmental of man on the Earth in the 20th century. Held under the auspices of UNESCO and the International Council of Scientific Unions (ICSU), its objective was to monitor natural processes and environmental changes. It was prepared during the period of Khrushchev Thaw, launched at the time of international crises of the Cold War, and it ended during the period of détente, which circumstances affected not only its course, but also defined areas of research where the Western and the Eastern Blocs were furthering their own respective priorities. The principal goal of socialist countries parcicipating in the program under the leadership of the Soviet Union was to use knowledge of biological and other sciences to maximize the exploitation of natural resources at the expense of minimum devastation of the environment, while capitalist countries were predominantly striving for a preventive approach to environmental protection., a2_The authoress claims that the International Biological Program stimulated the interest of scientists in environmental issues and to some extent filled the space which had opened for biological sciences thanks to the process of de-Stalinization and the policy of ''limited internationalism'' leading to international scientific cooperation across the Iron Curtain. The study describes the institutionalization of the International Biological Program in Czechoslovakia, showing how the program´s promising progress and international aspirations were disrupted by the so-called normalization after 1968 and its later splitting between the Czechoslovak National IBP Committee and the IBP Department of the University of Agriculture in Brno, each of which had a different relation to political powers-that-be and a different international legitimacy. According to the authoress, the International Biological Program provided a link to global scientific infrastructures, including newly established monitoring networks, and contributed to the establishment of new reserch topics and new scientific structures (such as the Ecological Section of the Biological Society of the Czechoslovak Academy of Sciences), which played an active role in environmental protection and in the formation of the civic society in Czechoslovakia in the 1980s., Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor se polemicky vrací ke třem komentářům v minulém čísle Soudobých dějin, které byly věnovány anglickému a českému vydání jeho poslední knihy (On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague. New York, Oxford University Press 2012; Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945-1948. Praha, Prostor 2014). Autory těchto recenzních statí jsou Petr Mareš, Vít Smetana a Jan Koura. V Marešově stati (Historie ve službách příběhu. In: Soudobé dějiny, roč. 22, č. 3-4, 2015, s. 504-523) Lukeš nachází vyvážené hodnocení své knihy a nové podněty k přemýšlení. S některými jeho výtkami souhlasí, s jinými vede diskusi. Jádrem této diskuse je osobnost a role poválečného velvyslance Spojených států v Československu Laurence A. Steinhardta, jemuž Lukeš vytýká především laxní výkon funkce a preferování jeho soukromých zájmů před státní službou, což Mareš relativizuje. S příspěvkem Jana Koury (Selhání, nebo spíš změna amerických priorit? In: Tamtéž, s. 540-546) autor polemizuje o významu americké veřejné diplomacie v poválečném Československu. Recenzentova kritika, že iniciativy americké ambasády na tomto poli zanedbal, podle Lukeše příliš neobstojí, neboť to byly snahy naprosto nedostatečné a opožděné. Nejvíce místa věnuje autor recenzi Víta Smetany (Na pomezí historického románu. In: Tamtéž, s. 524-539), kterou považuje za předpojatou, neseriózní a nekolegiální. Polemicky se zaměřuje na několik bodů, které mu Smetana vytýká: ignorování velké části odborné literatury, nevěrohodnost některých uváděných faktů, jednostranně negativní hodnocení československého působení velvyslance Steinhardta. Jeho argumenty odmítá a na celé jeho kritice nenachází nic pozitivního., a1_In this article, the author replies to three historians, Petr Mareš, Vít Smetana and Jan Koura, who in the previous issue of Soudobé dějiny, reviewed the English and Czech editions of this most recent book, On the Edge of the Cold War: American Diplomats and Spies in Postwar Prague, New York: Oxford University Press, 2012, which was published in Czech translation as Československo nad propastí: Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze, 1945-1948, Prague: Prostor, 2014. In Mareš´s article, ''Historie ve službách příběhu'' (history in the service of the story), Soudobé dějiny, vol. 22 (2015). nos 3-4, pp. 504-23, Lukeš finds a balanced assessment of his book and some thought-provoking remarks. He accepts some of Mareš´s criticism, but also challenges some of it. At the core of the discussion is Laurence A. Steinhardt, the post-war US Ambassador to Czechoslovakia, and his role in post-war Czechoslovak politics. Lukeš criticizes Steinhardt mainly for his having been derelict in the performance of his duties and for giving preference to his own private interests over those of his country, which, according to Lukeš, Mareš relativizes. With Koura´s contribution, ''Selhání, anebo spíš změna amerických priorit? (A Failure or the declining US interest in Czechoslovakia?), ibid.,pp. 540-46, the author questions how much importance to attribute to US public diplomacy in post-war Czechoslovakia. The reviewer´s criticism, that the author neglected the initiatives of the US Ebassy in this area, does not, according to the author, stand up to scrutiny, because those attempts amounted to too little too late., a2_The author devotes most of his reply to Smetana´s review, ''Na pomezí historického románu'' (Almost a Historical Novel), ibid., pp. 524-39), which he considers to be biased, unfair, and unfriendly. He focuses on three points that Smetana has criticized him for: his allegedly ignoring a large part of the historiography on the subject, the alleged dubiousness of some of the facts he presents, and his allegedly one-sidedly negative assessment of Ambassador Steinhardt´s work in Czechoslovakia. The author rejects Smetana´s arguments and finds nothing positive to say about his review., Igor Lukeš., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor ve čtyřech částech knihy pojednává o genealogii československých spartakiád v německém turnerském a českém sokolském hnutí, o rozdílné vizuální symbolice spartakiád v letech padesátých, sedmdesátých a osmdesátých, o jejich organizaci a vztahu společnosti ke spartakiádám. Obsáhlá recenze představuje náplň a hlavní teze knihy, její prameny a teoretická východiska a formuluje některé polemické soudy. Klíčem k interpretaci fenoménu masových gymnastických vystoupení různých věkových, sociálních a profesních, genderově rozdělených skupin obyvatelstva na stadionech v českých zemích a Československu od druhé poloviny 19. století do devadesátých let století dvacátého je pro autora mnohotvárná analýza politické symboliky těla a jeho pohybu, reprezentujícího ideály jednoty národního společenství či socialistické společnosti. Pečlivě doložená faktografie, erudované využití různých teoretických konceptů, argumentační přesvědčivost a jasný styl vytvářejí podle recenzenta kompaktní, komplexní, podnětnou a poutavou monografii. Recenzent pouze lituje, že nezohlednil široký kontext podobných masových rituálů v dalších zemích sovětského bloku, ale i jinde, z nějž by jasněji vyplynula světová jedinečnost československých spartakiád. Vede také polemiku s jeho přesvědčením, že komunistický režim v Československu nebyl totalitní, a shledává argumenty pro opačné tvrzení v jiném pohledu na roli a působení politických rituálů typu spartakiády ve vztahu ke společnosti., In his four-part book Czechoslovak spartakiads, the author deals with the genenalogy of Czechoslovak spartakiads in the German Turner and Czech Sokol movements, different visual symbolism of the spartakiads in the 1950s, 1970s, and 1980s, the organization of spartakiads, and the relation of the society to them. The extensive review presents the content and leading principles of the book, as well as its sources and theoretical foundations, and formulates some polemic arguments. The key of the author´s interpretation ot the phenomenon of the mass gymnastics event of different age, social and professional, gender-differentiated groups of population in arenas in the Czech Lands and Czechoslovakia since the second half of the 19th century until the 1990s is a multifaceted analysis of the political symbolism of the body and its movements as a representation of ideals of the unity of the nation and the socialist society. In the reviewer´s opinion the book´s meticulously documented factography, erudite use of different theoretical concepts, convincing argumentation and clear style have resulted in a compact, comprehensive inspiring and attractive monograph. The reviewer only regrets that the author did not reflect a broad context of similar mass rituals in other countries of the Soviet Bloc and elsewhere to show the globally unique character of the Czechoslovak spartakiads.The reviewer also argues against the author´s conviction that the Communist regime in Czechoslovakia was not totalitarian, presenting arguments for an opposite opinion in a different view of the role and effect of political rituals such as the spartakiads in relation to the society., [autor recenze] Karol Szymański ; Z polštiny přeložila Helena Komárková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato studie pojednává o ideovém sporu, který se odehrál na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století v prostředí českého katolického exilu. Týkal se vedení exilového časopisu Studie, který v Římě vydávala Křesťanská akademie a jehož hlavním redaktorem byl kněz Karel Skalický (narozen 1934). Ten svou liberální otevřeností vůči autorům z řad nekatolíků, včetně bývalých komunistů, vzbudil odpor v konzervativně smýšlející části katolických exulantů v čele s knězem Jaroslavem V. Polcem (1929-2004), a musel tak čelit opakovaným pokusům o své odvolání. Vzhledem k otevřenému charakteru Studií se na obranu Skalického postavila řada osobností i z řad nekatolického exilu (Erazim Kohák, Václav Bělohradský) a disentu v Československu (Josef Zvěřina). Spor, který skončil vítězstvím Skalického liberální linie, autor zasazuje do kontextu tehdejší debaty v celé katolické církvi nad interpretací reforem Druhého vatikánského koncilu., This article considers an intellectual dispute that took place in the late 1970s and early 1980s amongst Czech Catholics in exile. The dispute was over the leadershipp of the exile journal Studie, which was published by the Christian Academy in Rome and edited by the priest Karel Skalický (b. 1934). Because of its liberal openness towards non-Catholic authors, including former Communists, the journal met with the resistance of conservative Catholic exiles led by the priest Jaroslav V. Polc (1929-2004), and thus had to confront repeated attempts to have him step down. Considering the open character of Studie, a number of distinguished non-Catholic exiles came out in defence of Skalický (in particular, Erazim Kohák and Václav Bělohradský), together with dissidents in Czechoslovakia (especially Josef Zvěřina). The dispute, which ended in the victory of Skalický´s liberal approach, is described here in the context of debates within the whole Roman Catholic Church at that time over the interpretation of the reforms of the Second Vatican Council., Ondřej Blažek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy