Slunce je zdrojem energie pro celou sluneční soustavu a je také hlavním zdrojem světla, ze kterého těží celá pozemská biosféra. Popis cesty kvanta energie vzniklé v nitru Slunce při termojaderné reakci až do jeho atmosféry je neodmyslitelně spojen s několika průlomovými objevy ve fyzice. Jak se zpřesňoval popis fyzikálních jevů, měnily se i možnosti energetického zdroje pro Slunce. Uspokojivého souladu bylo dosaženo až v polovině 20. století., The Sun is the energy source for the whole Solar system. It is also the main source of light, essentially driving all processes in the Earth‘s biosphere. The path of the quantum of light from its origin in thermonuclear reactions all the way to the solar atmosphere is connected to a few breakthroughts in physics. In the past, new discoveries in physics were continuously changing our interpretation of the energy source for the Sun. A satisfactory agreement was not established until the second half of the 20th century., Michal Švanda., and Obsahuje seznam literatury
Z rozsáhlého Flammarionova popularizačního díla jsme vybrali závěrečnou kapitolu souboru jeho úvah na různá vědecká témata, která pojednává o vzniku života. Pozoruhodné je, že v základních obrysech řešení problému, jak jsou v tomto eseji načrtnuty, probíhá výzkum dodnes. Pregnantně formulované jsou také poslední dva odstavce vyjadřující autorův pohled na poměr vědy a náboženství. and Nicolas Camille Flammarion.
[Vědecké úvahy, přeložil Jiří Guth, Hejda & Tuček, Praha 1917, s. 240-247]
Karel Šádek ; úvod redakce společný pro další dva články je uveden na straně 164. and Kapitola je ukázkou z knihy Karla Šádka [Přírodozkum neb fyzyka. Hradec Králové 1825, kap. 10 "O vztazích mlunných (elektryčných)", str. 108-118]
Filip Stanislav Kodym ; úvod redakce společný pro předchozí dva články je uveden na straně 164. and Text je úryvkem ze spisu [Naučení o živlech, jejich moci a vlastnostech. Díl II. O zvuku, světle, teple, magnetech a mlně. Nakl. Edv. Grégra. Praha 1873, str. 507-525]
V roce 1918 zaznamenal detektor Kamiokande v toku atmosférických neutrin neočekávaný deficit mionových neutrin. V té době se za možné vysvětlení považovaly neutrinové oscilace. Posléze, v roce 1998, při studiu atmosférických neutrin detektorem Super-Kamiokande byly neutrinové oscilace objeveny, což vedlo k závěru, že neutrina mají hmotnost. Cítím, že jsem měl mimořádné štěstí, protože jsem se tohoto vzrušujícího objevu od samého počátku účastnil. Objev nenulových hmotností neutrin otevřel okno ke studiu fyziky nad rámec standardního modelu fyziky elementárních částic, zejména fyziky na škále velmi vysokých energií, jakou je velké sjednocení interakcí elementárních částic. Současně však zbývá mnoho věcí, které je třeba pozorovat na samotných neutrinech. Další studium neutrin by nám mohlo poskytnout informace, které mají fundamentální význam pro naše porozumění přírodě, jako např. původ hmoty ve vesmíru., An unexpected muon neutrino deficit was observed in the atmospheric neutrino flux by Kamiokande in 1988. At that time neutrino oscillation was considered as a possible explanation for the data. Subsequently, in 1998, through the studies of atmospheric neutrinos, Super-Kamiokande discovered neutrino oscillations, establishing that neutrinos have mass. I feel that I have been extremely lucky, because I have been involved in the excitement of this discovery from its very beginning. The discovery of nonzero neutrino masses has opened a window to study physics beyond the Standard Model of elementary particle physics, notably physics at a very high energy scale such as the grand unification of elementary particle interactions. At the same time, there are still many things to be observed in neutrinos themselves. Further studies of neutrinos might give us information of fundamental importance for our understanding of nature, such as the origin of the matter in the Universe., Takaaki Kajita ; přeložil Ivan Gregora., and Obsahuje bibliografii
Hrdiny exkurze do počátků výzkumu řízené termojaderné fúze netřeba dlouze představovat. Takže stručně. Oleg Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného výzkumu řízené termojaderné fúze v Sovětském svazu, se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise ovládající výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství, a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Marylandské univerzitě a autorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Článek popisuje jejich setkávání z pohledu obou protagonistů, jen v případě Beriji jeho pohled na Lavrentěva zprostředkoval spisovatel Jurij Muchin., Oleg Alexandrovich Lavrentev initiated research on controlled thermonuclear fusion in the Soviet Union. Likely, he also participated in the use of lithium-6 deuteride as an explosive in the hydrogen bomb. This article confronts Lavrentev’s views on L. P. Beria (the chairman of the Special Commission for Atomic Energy), with impressions of A. D. Sakharov (co-author of the most successful thermonuclear facility tokamak) and R. Z. Sagdeev (a leading theorist of thermonuclear plasma)., Milan Řípa., and Obsahuje bibliografii