Cíl: Cílem práce je retrospektivní zhodnocení nefarmakologické léčby nejčastěji se vyskytujících pravidelných supraventrikulárních tachykardií s důrazem na reálnou bezpečnost a efektivitu zákroků. Metodika: Do sledování jsme zahrnuli všechny konsekutivní pacienty s diagnózou přítomnosti přídatné dráhy (AP) a/nebo AV reentry tachykardie (AVRT), AV nodální reentry tachykardie (AVNRT) a typického flutteru síní (FLS), kteří byli v letech 2008–2012 léčeni na našem pracovišti pomocí radiofrekvenční katetrové ablace (RFA). Výsledky: Celkem jsme v tomto období provedli 1 168 ablací, z toho 141 zákroků pro AVRT/AP, 383 zákroků pro AVNRT a 644 zákroků pro FLS. Akutní úspěšnost nefarmakologické léčby v našem souboru u AVRT/AP byla 98,1 %, u AVNRT 98,6 % a 99,8 % u FLS. Výskyt komplikací souhrnně za všechny tři diagnostické jednotky byl 1,03 %. Data o úspěšnosti a výskytu komplikací jsou v našem souboru zcela ve shodě a často i příznivější v porovnání s literárně uváděnými údaji. Závěr: U indikovaných nemocných se supraventrikulární tachykardií je nefarmakologická léčba RF katetrovou ablací vysoce efektivní a bezpečnou metodou volby., Aim: The aim of our study is a retrospective review of non‑pharmacological treatment of the most commonly occurring regular supraventricular tachycardias with an emphasis on safety and effectiveness. Methods: We included the data of all our consecutive patients diagnosed with an accessory pathway (AP) and/or AV reentry tachycardia (AVRT), AV nodal reentry tachycardia (AVNRT) and typical atrial flutter (AFL), who were treated in our centre using radiofrequency catheter ablation (RFA) between 2008 and 2012. Results: In total, we conducted 1,168 ablations, comprising 141 procedures for AVRT/AP, 383 procedures for AVNRT and 644 procedures for AFL. The acute success rate was 98.1% for AVRT/AP, 98.6% for AVNRT and 99.8% for AFL. The incidence of complications was 1.03% in all procedures. Success and complication rates in our centre are consistent, and often more favourable in comparison with the literature. Conclusion: In patients with SVT, RF catheter ablation is a highly effective and safe method., and Haniš J., Bulava A., Eisenberger M., Sitek D., Novotný A., Toušek F.
Cíl. Zhodnotit zkušenosti s prebioptickou diagnostikou proliferační aktivity gliomů pomocí PET/CT s podáním 18F-fluorothymidinu. Metoda. Byl zhodnocen soubor 21 mozkových nádorů (u nemocných v průměrném věku 50,3 let v rozpětí 26-72 let), 18F-FLT-PET/CT bylo provedeno před stanovením patologicko-anatomické diagnózy. Byla porovnána úroveň akumulace 18F-FLT s proliferační aktivitou hodnocenou pomocí markeru Ki-67. Výsledky. Bylo dosaženo následujících výsledků - přesnost (acuracy) 90,4 % (19/21), senzitivita 90 % (9/10), specifkita 90,9 (10/11), pozitivní prediktivní hodnota 90 % (9/10) a negativní prediktivní hodnota 90,9 % (10/11). Závěr. 18F-FLT-PET/CT je vysoce spolehlivý test při prebioptickém hodnocení proliferační aktivity gliomů, vede k lepšímu cílení biopsie a k časnému nalezení maligního zvratu gliomů., Aim. To evaluate a value of the proliferation activity assessment in gliomas using PET/CT with the application of 18F-fiuorothymidine. Method. The sample of 21 tumors was analyzed (in patients with mean age 50.3, range 26-72 years), 18F-FLT-PET/CT was performed before confirmation of the histological diagnosis, and the level of 18 F-FLT accumulation was compared with the assessment of proliferation activity using immunohistochemistry evaluation of Ki-67. Results. Following results were reached accuracy 90.4% (19/21), sensitivity 90% (9/10), specificity 90.9 (10/11), positive predictive value 90% (9/10) and negative predictive value 90.9% (10/11). Conclusion. 18F-FLT-PET/CT is the valuable test to estimate the proliferation activity of gliom before biopsy, could leads to better targeting biopsy and early detection of malignant turnover of glioma., and Jiří Ferda, Eva Ferdova, Karel Mařík, Jan Mraček, Ondřej Hes
Cílem této studie bylo stanovit prognózu psychologického distresu u pacientek s karcinomem prsu po primární onkologické léčbě pomocí biologických a psychologických proměnných. Skupina hodnocených pacientek zahrnovala 98 starších pacientek po léčbě karcinomu prsu (ve středním věku 65 let), které vyplnily dotazník SVF 78 (detekce způsobů zvládání stresu), dotazník NEO-FFI (detekce osobnostních rysů), dotazník SCL-90 (zjišťování psychopatologie) po dokončení léčby, a další retrospektivně po diagnóze. Stupnice SAS (měření stupně úzkosti) byla vyplněna menším počtem pacientek. Údaje o faktorech souvisejících s karcinomem a léčbou byly získány z lékařských záznamů. V rámci této studie byl psychologický distres měřen metodou SCL-90 pomocí indexu celkové závažnosti Global Severity Index (GSI) a indexu zátěže pozitivních příznaků Positive Symptom Distress Index (PSDI). Kvantifikace vztahu mezi biologickými a psychologickými prediktory a GSI a PSDI jakožto závislými proměnnými byla vyhodnocena pomocí lineárních regresních modelů s jednou proměnnou i více proměnnými. Po diagnóze a po jednom roce primární léčby byly sledovány hladiny C-reaktivního proteinu. Nejlepší model predikce GSI po léčbě byl zjištěn lineární regresí s více proměnnými jakožto kombinace prediktorů GSI, hladiny CRP a přívětivosti (podškála NEO-FFI) v době diagnózy, v níž R2 = 76,6 %. Nejlepší model predikce PSDI po léčení sestával z hodnoty PSDI, prvku sebeobviňování SVF 78 a stadia nemoci (IV. oproti nižším) v době diagnózy při R2 = 53,9 %. Začlenění celkového hrubého skóre metody SAS do modelů s více proměnnými pro predikci GSI a PSDI způsobilo nárůst hodnoty R2 (ze 71,5 % na 85,0 % a 46,0 % na 65,1 %). Biologické i psychologické prediktory se prokázaly jako významné a vhodné pro predikci psychologického distresu u starších pacientek s karcinomem prsu po dlouhodobém onkologickém léčení. Klíčová slova: C- reaktivní protein – starší přežívající s karcinomem prsu – multivariantní lineární regrese – psychoneuroimunologie – predikce psychologického distresu– retrospektivní studie, The aim of this study was to determine the prognosis of psychological distress in breast cancer survivors after primary oncological treatment using biological and psychological variables. The test group consisted of 98 elderly breast cancer survivors (median age was 65 years) who completed the SVF 78 questionnaire (coping styles measures), NEO-FFI questionnaire (personality traits measures), SCL-90 questionnaire (psychopathology measures) completing treatment and another retrospectively at diagnosis. The SAS scale (anxiety measures) was completed by a lower number of patients. Data on tumour-related factors and treatment were obtained from medical records. Within the scope of this study, psychological distress was measured via the SCL-90 method using Global Severity Index (GSI) and Positive Symptom Distress Index (PSDI). Quantification of the relationship between biological and psychological predictors and GSI and PSDI as dependent variables was estimated using both univariate and multivariate linear regression models. C-reactive protein levels were monitored at diagnosis and one year after primary treatment. The best model for the prediction of GSI after treatment was identified by multivariate linear regression as the combination of GSI, CRP level and agreeableness (NEO-FFI subscale) predictors at the time of diagnosis in which R2 = 76.6 %. The best model for predicting PSDI after treatment consisted of PSDI, the self-accusation component of SVF 78 and the stage of the disease (IV vs lower) at the time of diagnosis with R2 = 53.9 %. Incorporating the total raw score of the SAS questionnaire into the multivariate models for prediction of GSI and PSDI caused an increase in R2 (71.5 % to 85.0 % and 46.0 % to 65.1 %), respectively. Both biological and psychological predictors proved significant and suitable for psychological distress prediction in elderly breast cancer survivors after long-term oncological treatment. Key words: C-reactive protein – elderly breast cancer survivors – multivariate linear regression – psychoneuroimmunology – psychological distress prediction – retrospective study, and Kateřina Skřivanová, Tomáš Svěrák, Dagmar Brančíková, Jiří Jarkovský, Klára Benešová, Ľubomíra Anderková, Nela Elfmarková, Hana Peterková, Marcela Bendová, Luboš Minář, Eva Holoubková, Jan Nedvěd, Markéta Protivánková, Ladislav Dušek
The colorectal cancer ranks high among the malignant tumours in incidence and mortality and irinotecan is standardly used in palliative treatment of metastatic disease in every therapeutic line. Unfortunately, the treatment with irinotecan is often associated with severe toxicities, especially neutropenia and diarrhea. The majority of the toxic manifestation is caused by the insufficient deactivation (glucuronidation) of irinotecan active metabolite SN-38 by UGT1A enzyme. The elevated SN-38 plasma concentration is responsible for the hematological and gastrointestinal toxicity that can become life-threatening. The patients carrying the mutation of the gene encoding UGT1A enzyme lack the ability of bilirubin glucuronidation, and suffer from the inherited un-conjugated hyperbilirubinemia (Gilbert syndrome, Crigler-Najjar type 1 and 2 syndrome). The mutations in other enzyme systems also play role in the etiopathogenesis of the irinotecan toxicity: CYP3A (cytochrome P-450), ABC family of transmembrane transporters (adenosine-triphosphate binding cassette). The goal of the contemporary research is to determine the predictive factors that will enable the individual adjustment of the individual drug dosage while minimising the adverse effects and maintaining the treatment benefit. and A. Paulík, J. Grim, S. Filip
Úvod: Karcinom žaludku je časté onemocnění se špatnou prognózou. Většina nemocných podstupuje pouze paliativní léčbu. Jednou z možností je chemoterapie, její efekt se však u jednotlivých nemocných liší. Metoda: Jde o retrospektivní studii, do které bylo na podkladě vstupních kritérií zařazeno 54 nemocných (N=54). Provedli jsme kvantifikaci genové exprese vybraných genů a některých mikroRNA z nádorové tkáně, která byla použita pro stanovení diagnózy. Získaná data jsme statisticky zhodnotili. Výsledky: Prokázali jsme prediktivní význam stanovení genové exprese thymidylate synthasy (TS) v nádorové tkáni pro předpověď efektu chemoterapie založené na bázi 5-fluorouracilu nebo Capecitabinu. Současně jsme také prokázali prediktivní význam stanovení exprese miR181, miR150, miR192 a miR342 z nádorové tkáně. Navíc se nám podařilo prokázat prediktivní význam stanovení exprese miR221, miR224, miR520 a miR375 pro předpověď efektu platinových derivátů. Závěr: Díky využití efektivních prediktorů léčby můžeme odlišit nemocné, kteří budou profitovat z podání chemoterapie od nemocných, u kterých efekt očekávat nemůžeme. Díky personifikované onkologické léčbě můžeme u některých nemocných zlepšit kvalitu života a současně snížit náklady na léčbu tím, že jim nebude podána neefektivní chemoterapie. Pouze časný záchyt karcinomu žaludku může zvrátit nepříznivý osud nemocných s tímto onemocněním., Introduction: Gastric cancer is a frequent malignant disease with poor prognosis. Most patients undergo only palliative treatment. Chemotherapy is another alternative but its effect differs in individual patients. Method: This is retrospective study. We enrolled 54 patients (N=54) according to the inclusion criteria. We performed quantification of gene expression of selected genes and some microRNA from tumour tissue, which was used for the diagnosis. Statistical analysis of the data was performed. Results: We demonstrated a predictive value of gene expression of thynidylate synthase in tumour tissue for a therapeutic effect of chemotherapy based on 5-Fluorouracil or Capecitabine. At the same time, we demonstrated a predictive value of miR181, miR150, mir192 and miR342 microRNA levels from the tumour tissue. In addition, we succeeded to demonstrate a predictive value of miR221, miR224, miR520 and miR375 microRNA levels for a therapeutic effect of chemotherapy based on platinum derivates. Conclusion: Thanks to the use of efficient therapy predictors, we can distinguish those patients who will profit from chemotherapy from patients where an effect cannot be expected. Thanks to personified oncology therapy the quality of life of some patients can be improved while reducing the costs of the therapy by avoiding inefficient chemotherapy. Only an early diagnosis of gastric cancer can reverse the adverse prognosis of patients with this disease., and D. Šmíd, D. Kubačková, J. Doležal, J. Fichtl, M. Pešta, V. Kulda, O. Daum, V. Třeška, T. Skalický
Kolorektální karcinom má v České republice nejvyšší četnost výskytu a zaujímá jednu z čelních příček incidence na světě. Pouze nemocní s resekovatelnými vzdálenými metastázami mají naději na vyléčení. Hlavním cílem onkologické léčby tedy zůstává prodloužení přežití a zlepšení kvality života. Možnosti klasické chemoterapie se v současnosti zdají být vyčerpány. Další prodloužení přežití pacientů s metastazujícím kolorektálním karcinomem (mKRK) přinesla cílená biologická léčba. Klíčové je nalezení vhodných prediktivních biomarkerů, které dovolí identifikaci cílové populace pacientů. V přehledovém článku je analyzován stav mutace RAS vzhledem k možné sekvenci cílené biologické léčby u nemocných s mKRK s ohledem na nová data, která byla prezentována na ASCO 2014., Colorectal cancer has the highest incidence rate in the Czech Republic and occupies one of the leading positions in incidence worldwide. Only patients with resectable distant metastases have hope for a cure. Prolongation of survival and improvement in the quality of life thus remain the main goal of cancer treatment. The possibilities of classic chemotherapy appear to be currently exhausted. Further prolongation of survival of patients with metastatic colorectal cancer (mCRC) has been provided by targeted biological therapy. It is crucial to find suitable predictive biomarkers that will allow identification of a target population of patients. The review article analyses the RAS mutation status with respect to the possible sequence of targeted biological therapy in patients with mCRC with regard to the new data presented at ASCO 2014., Luboš Holubec, Ondřej Fiala, Vít Martin Matějka, Václav Liška, Vladislav Třeška, Jindřich Fínek, and Literatura
Většina pacientek s časným i pokročilým stadiem maligního ovariálního nádoru udává symptomy onemocnění, přičemž mezi nejčastějšími jsou zastoupeny gastrointestinální obtíže. Fyzikální vyšetření je limitováno, vzhledem k uložení adnex a časté extraovariální manifestaci onemocnění. Předoperační stanovení nádorového markeru CA 125 je indikováno pouze při podezření na ovariální maligní nádor s cílem sledování dynamiky hladin markeru během onkologické léčby. V opačném případě vysoká falešná pozitivita CA 125 vede k nadbytečnému vyšetřování zdravých pacientek a dalším intervencím. Stanovení nádorového markeru HE4 by mohlo být přínosem u selektované skupiny pacientek (premenopauzální ženy s endometroidní benigní vs. malignizovou cystou aj.), jelikož jeho rutinní (neselektovaný) odběr v případě ovariálního tumoru nevedl k lepšímu rozlišení benigních a maligních ovariálních nádorů ve srovnání s markerem CA 125. V současné době zůstává ultrazvukové vyšetření metodou volby v diferenciální diagnostice benigních a maligních ovariálních nádorů a v rukou zkušeného sonografisty umožní i stanovení stadia a operability onemocnění. Magnetická rezonance s kontrastní látkou je využívána pouze komplementárně v případě nutnosti lepšího tkáňového rozlišení. Počítačová tomografie se většinou využívá ke zhodnocení rozsahu pokročilého nádorového onemocnění, zvláště pokud není na pracovišti dostatečná erudice v abdominálním ultrazvukovém vyšetření. Kombinace počítačové tomografie s pozitronovou emisní tomografií (PET/CT) je nejpřesnější metodou ve stanovení vzdálených metastáz, její využití je však limitováno dostupností metody. Využití PET/CT v diferenciální diagnostice benigních a maligních ovariálních nádorů je limitováno vyšším počtem falešně negativních nálezů ve srovnání s ultrazvukovým vyšetřením., The majority of patients who suffer from an early or advanced stage of ovarian cancer complain about symptoms, mainly gastrointestinal ones. The pelvic examination in ovarian cancer detection is limited by the adnexal position in the pelvis and frequent extraovarian spread of disease. The evaluation of tumor marker CA 125 is justified only in suspicion of ovarian cancer, and rather is to be used in the follow up of ovarian cancer patients during oncological treatment. Otherwise the known high false positivity of CA 125 may cause unnecessary further examinations and invasive interventions. The evaluation of new tumor marker HE4 might be worthy in a selected group of patients (e.g. with endometriomas etc.), however the HE4 or combination of HE4/CA 125 did not increase the detection of malignant disease compared with CA 125 alone. Recently, ultrasound is the method of choice in diferential diagnosis between benign and malignant ovarian tumors. The experienced examiner is also able to detect extraovarian tumor spread and to assess tumor operability. MRI is used only to complement ultrasound in cases when high tissue resolution is needed. CT is a useful method for detection of extraovarian spread, especially in cases when an ultrasound examiner experienced in abdominal scanning is not available. Similarly, PET/CT is a highly accurate method for the detection of abdominal and extraabdominal tumor spread, but its use is limited by cost and the low availability of this method. On the other hand, PET/CT is not recommended for primary cancer detection because of its lower sensitivity in comparison to ultrasound and its high false positive rates., Daniela Fischerová, Michal Zikán, Ivana Pinkavová, Jiří Sláma, Pavel Freitag, Pavel Dundr, Andrea Burgetová, David Cibula, and Literatura 50
Cíl: posoudit možnosti hodnocení N-stagingu karcinomu prsu pomocí 18F-FDG-PET/CT. Metodika: V souboru 26 žen vyšetřených před operací prsu pomocí 18F-FDG-PET/CT byl porovnán výkon zobrazení pomocí dvou přístrojů se tříprstencovým detektorem PET (15 žen) a se čtyřprstencovým detektorem PET (11 žen), kdy ve druhé skupině bylo použito techniky rekonstrukce obrazu time-of-flight a point spread function a současně snížení dávky aplikovaného radiofarmaka na 2, 5 MBq/kg ve srovnání s 4 MBq/kg. Výsledky: V celém souboru bylo dosaženo pro hodnocení uzlinových metastáz v axile senzitivity 85%, specificity 65%, u nemocných vyšetřených pomocí zařízení s time-of-flight a point spread function bylo dosaženo významně lepších výsledků se senzitivitou 100 % a specificitou 80 %. Závěr: Použitím rekonstrukce obrazu time-of-flight a point spread function dosahuje lepších výsledků v hodnocení uzlinových axilárních metastáz i za současného snížení dávky aplikovaného radiofarmaka na 2,5 MBq/kg., Aim: to evaluate the possibilities of the N--staging assesment of the breast carcinoma using 18F-FDG-PET/CT. Method: In 26 women examined before surgery using 18F-FDG-PET/CT, the performance was compared when the three-ring PET system was used (15 women) and four-ring PET system with image reconstruction using time-ofiflight and point spread function even with the radiopharmaceuticals dose reduction to 2.5 MBq/kg from 4 MBq/kg. Results: The sensitivity to detect axillary lmph nodes metastases reached 85%, specificity of 65% in the whole sample, in patients examined by the system enabling the reconstruction time-of-flight and point spread function, the sensitivity was improved significantly to 100% with specificity of 85%. Conclusion: The reconstructions of the PET images with time-of-flight and point spread function were enabling the improvement of the diagnostic performance in N-staging of breast carcinoma even the dose of radiopharmaceutical was descreased to 2.5 Mbq/kg., Eva Ferdová, Jiří Ferda, Alexander Malán, Ilona Zedníková, Andrea Ňaršanská, Ondřej Hes, and Literatura
Endoskopická ventrikulocisternostomie III. komory (ETV) je v současnosti považována za metodu první volby v léčbě obstrukčního hydrocefalu. Je indikována v případě obstrukce v komorovém systému distálně od akveduktu, některými autory pak i u jiných typů hydrocefalu. Úspěšnost této metody se pohybuje v průměru kolem 2/3 operovaných pacientů a je závislá na celé řadě faktorů. V našem sdělení se snažíme shrnout současné poznatky zabývající se předpovědí úspěšnosti ETV. Popisujeme faktory před-, peri- a pooperační a jejich vliv na úspěšnost ETV., At present, endoscopic third ventriculostomy (ETV) is regarded as the method of the first choice in the treatment of obstructive hydrocephalus. ETV is indicated in patients with obstruction in the ventricular system distally from the aqueduct; some authors had also used the method in patients with other types of hydrocephalus. The method is successful in about 2/3 of patients and its success depends on numerous factors. In our report, we attempt to summarize current knowledge on predicting success of ETV. We describe pre-, peri- and postoperative factors and their effect on the success of ETV. Key words: endoscopy – hydrocephalus – endoscopic third ventriculostomy – prognosis The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and T. Krejčí, M. Mrůzek, Z. Večeřa, O. Krejčí, M. Chlachula, R. Lipina