Dobře a středně diferencované neuroendokrinní tumory plic představují malou, ale nezanedbatelnou skupinu plicních tumorů. Jsou více známy pod zažitým označením typický a atypický karcinoid. Díky své poměrně příznivé prognóze (pětileté přežití 90 %, resp. 40–60 %) a sporadickému výskytu (1–2 % plicních malignit) stály ve výzkumu a vývoji často ve stínu bronchogenního karcinomu. Pokroky v oblasti molekulární biologie a genetiky recentně popsaly jednak signální dráhy karcinoidových buněk, jednak identifikovaly nové potenciální molekulární cíle a slibná léčiva. Jako nejvýznamnější se jeví PI3K/Alt/mTOR signální kaskáda a s ní spřažené signální cesty, např. kaskáda IGF-1 receptoru nebo receptorů pro vaskulární endoteliální růstové faktory. Ač příslušná léčiva nejsou až na výjimky dosud schválena v terapii karcinoidu plic, výsledky pilotních studií, jež se snažíme shrnout, jsou povzbuzující. Nové léky ze skupiny mTOR inhibitorů nebo anti-VEGF monoklonálních protilátek tak rozšiřují dosud omezené možnost léčby těchto chemorezistentních tumorů. Slibně se jeví též kombinace standardní léčby somatostatinovými analogy s radionuklidovou terapií., Low and intermediate grade neuroendocrine tumors of the lungs, more often known as typical and atypical carcinoid, represent minor, but clinically important part of lung neoplasms. In past years they were somewhat on the edge of interest in both research and therapy because of their favorable prognosis (5-year survival 90 %, respectively 40–60 %) and low incidence (1–2 % of all pulmonary tumors). However, recent advances in molecular biology and genetics helped to understand signal pathways and processes used by carcinoid cells. New molecular targets were identified, opening possibility for development of new therapeutic drugs. Especially blockade of PI3K/Alt/ mTOR signal cascade and associated pathways, like IGF-1 receptor or vascular endotelial growth factor receptors, shows great potential in stopping proliferation of carcinoid cell. Although most of appropriate therapeutics is not yet approved for pulmonary carcinoid therapy, results of summarized pilot studies are encouraging. Drugs from mTOR inhibitors group and anti-VEGF monoclonal antibodies, as well as combined radionuclide/somatostatine analogues therapy, can expand still limited therapeutic spectrum for these chemoresistant tumors., Ondřej Fischer, Ivona Grygárková, Vítězslav Kolek, and Literatura
Snížení kardiovaskulárního rizika je hlavním cílem léčby diabetes mellitus 2. typu. V současné době je intenzivně studován vliv konkrétních typů antidiabetické léčby na kardiovaskulární komplikace. Inkretinová léčba diabetu založená na účincích glukagon-like peptidu 1 (GLP-1) respektive stimulace jeho receptoru GLP-1 agonisty představuje z pohledu možného snížení rizika kardiovaskulárních komplikací jeden z nejnadějnějších přístupů. Experimentálními studiemi bylo prokázáno, že podávání GLP-1 či jeho agonistů vede ke zlepšení endoteliální dysfunkce, snížení krevního tlaku a k ochraně myokardu při experimentálně vyvolané ischemii. Klinické studie s GLP-1 agonisty konzistentně prokazují při dlouhodobém podávání kromě zlepšení kompenzace diabetu také pokles krevního tlaku, snížení hmotnosti a zlepšení lipidogramu spolu s mírným zvýšením tepové frekvence. V tomto článku se zaměřujeme na kardiovaskulární účinky GLP-1 agonisty liraglutidu. Předběžná analýza výskytu kardiovaskulárních komplikací ve studiích III. fáze s liraglutidem potvrzuje kardiovaskulární bezpečnost této léčby. Zatím otevřenou otázkou zůstává jeho možný ochranný vliv proti vzniku kardiovaskulárních komplikací, který je v současné době studován v rámci prospektivní randomizované kardiovaskulární studie LEADER., Cardiovascular risk reduction is the major aim of type 2 diabetes mellitus treatment. The effects of various antidiabetics on the cardiovascular complications are currently under careful scrutiny. Incretin-based therapy that utilizes the effects of glucagon-like peptide 1 (GLP-1) or stimulation of its receptor by GLP-1 receptor agonists represents one of the most promising approaches from the potential cardiovascular risk reduction point of view. Experimental studies have shown that the GLP-1 and GLP-1 agonists treatment improves endothelial function, decrease blood pressure and protects myocardium during experimentally-induced ischemia. Clinical studies with GLP-1 receptor agonists consistently show that, in addition to good antidiabetic efficacy, its long-term administration decreases blood pressure, body weight and improves circulating lipid levels while slightly increasing heart rate. In this paper, we focus on the cardiovascular effects of GLP-1 receptor agonist liraglutide. Preliminary analyses of cardiovascular complications in phase III trials with liraglutide indicate its good cardiovascular safety. A possibility of cardioprotective effects of liraglutide remains still open and is currently studied within a prospective cardiovascular trial LEADER., and Martin Haluzík, Pavel Trachta, Miloš Mráz
Diagnostika a léčba karotické stenózy prochází neustálým vývojem. Zejména v posledních letech můžeme zaznamenat velmi výrazné změny v názorech jak na podkladě výsledků metaanalýz starších důkazů, tak důkazů nových. Významným faktorem je také rychlý rozvoj nových endovaskulárních terapeutických metod. V reakci na tyto změny byly řadou odborných společností vydány doporučené postupy zaměřené na diagnostiku a léčbu karotické stenózy. Přestože jsou podloženy prakticky stejnými medicínskými důkazy, ne vždy se ve svých doporučeních shodují. Cílem práce bylo sumarizovat aktuální doporučení, která se týkají diagnostiky a léčby karotické stenózy. Diagnostika a intervenční terapie u asymptomatických a symptomatických pacientů byla zpracována odděleně, neboť se jedná o 2 velmi rozdílné skupiny. Podrobně byla zpracována také doporučení, která se týkají volby typu intervence a rozhodování mezi karotickou endarterektomií a karotickým stentingem., Diagnosis and treatment of carotid stenosis is under incessant development. Especially in last years, we have noticed significant changes in opinions based on the results of meta-analyses of old evidence and the new evidence as well. Important factor involved is the fast development of new endovascular therapies. In reaction to these changes, several medical societies published their guidelines for the management of carotid stenosis. Even though, all of them are based practically on the same published medical evidence, they are not always similar in recommendations. The aim of our work was to summarize actual recommendations regarding management of carotid stenosis. The management of asymptomatic and symptomatic patients is being discussed separately where appropriate because these two groups of patients are very different. The recommendations for selection of type of intervention between carotid endarterectomy and carotid stenting were covered in detail as well., and Tomáš Novotný, Robert Staffa
Diabetes mellitus 2. typu je heterogenní onemocnění, které vyžaduje personalizovaný přístup k léčbě s cíli přizpůsobenými možnostem a schopnostem pacienta a jeho dalším onemocněním tak, aby se zabezpečila dobrá kompenzace diabetu bez rizika hypoglykemických příhod a vývoje nebo progrese pozdních diabetických komplikací. Doporučení pro léčbu diabetu zařazují do 2. linie terapii bazálními inzuliny jako jednu z možností, a to ihned při selhání terapie metforminem a dietou. Nová generace bazálních inzulinových analog přináší svým profilem účinku a vlastnostmi zcela novou kvalitu do terapie diabetu. Toujeo? 300 U/ml je nový dlouhodobě působí bazální inzulin glargin o koncentraci 300 U/ml s nízkou glykemickou variabilitou, který ve studiích prokázal konzistentní kontrolu diabetu při významné redukci rizika hypoglykemických příhod zvláště nočních ve srovnání s inzulinem glargin o koncentraci 100 U/ml. Klíčová slova: bazální inzulinová analoga – diabetes mellitus 2. typu – personalizovaný přístup – Toujeo? 300 U/ml, Type 2 diabetes mellitus is a heterogeneous disease that requires a personalized approach to treatment with goals tailored to capabilities and abilities of the patient, his other diseases so as to ensure good diabetes control without the risk of hypoglycemic events and the development or progression of late diabetic complications. Recommendations for treatment of diabetes is classified in second-line as a one of the possibilities of treatment of basal insulin immediately after the failure of therapy with metformin and diet. The new generation of basal insulin analogues provides its effect profile and features a completely new quality to the treatment of diabetes. Toujeo? 300 units/ml is a new long-acting basal insulin glargine concentration of 300 units/ ml with a low glycemic variability, which in studies has demonstrated consistent control of diabetes in a significant reduction in the risk of hypoglycemia especially at night compared with insulin glargin of concentration 100 units/ml. Key words: basal insulin analogues – personalized approach – Toujeo? 300 units/ml – type 2 diabetes mellitus, and Alena Adamíková
Originální Kocherův přístup byl publikován opakovaně v letech 1892−1907. Jednalo se o přístup vedený v intervalu mezi m. extensor carpi ulnaris a m. anconeus. Po subperiostálním uvolnění zevního postranního vazu, kloubního pouzdra a začátku extenzorů od laterálního epikondylu, jejich odtažení ventrálně a obdobném uvolnění m. anconeus od distálního humeru a jeho odtažení dorzálně byl široce zpřístupněn loketní kloub. Dnes je popisován v učebnicích v různých modifikacích, které s originálním popisem spojuje pouze fakt, že preparace probíhá v tzv. Kocherově intervalu mezi m. extensor carpi ulnaris a m. anconeus. Často se proto hovoří o tzv. limitovaném Kocherově přístupu. V článku je popsána naše modifikace Kocherova přístupu, kterou používáme především u zlomenin hlavice a krčku radia, některých zlomenin distálního humeru, dále u ireponibilních luxací loketního kloubu a některých luxačních zlomenin loketního kloubu. Kožní řez probíhá v linii spojující laterální epikondyl humeru a hranici mezi proximální a střední třetinou ulny. Po rozevření okrajů rány identifikujeme silnou, bíle svítící společnou fascii extenzorů. Po jejím protětí a roztažení identifikujeme interval mezi m. extensor carpi ulnaris a m. anconeus. Oba svaly jsou odděleny řídkým vaskularizovaným tukovým vazivem, po jehož rozhrnutí je patrná typická šlacha zesilující horní polovinu předního okraje m. anconeus. V této fázi je výhodné uvolnění začátku m. extensor carpi ulnaris od laterálního epikondylu. To usnadní odtažení svalu ventrálně, m. anconeus odtáhneme lehce dorzálně. Na rozdíl od originálního Kocherova přístupu neuvolňujeme m. anconeus od laterálního epikondylu humeru. Odtažením svalů obnažíme anterolaterální plochu kloubního pouzdra a identifikujeme průběh komplexu ligamentum collaterale laterale (LCL). Protnutí pouzdra provádíme řezem podél předního okraje LCL, a to od laterálního epikondylu až po lig. anulare radii včetně. Artrotomie provedená před LCL šetří úpon tzv. lig. collaterale laterale ulnare na ulnu a zachovává tak stabilitu lokte. Pokud potřebujeme preparovat více distálně a obnažit krček radia, musíme protnout i část m. supinator. V tom případě převedeme nejdříve předloktí opatrně do maximální možné pronace, čímž se přesune canalis supinatorius a v něm probíhající r. profundus n. radialis více vpřed a sníží se tak riziko poranění nervu. Po protětí a roztažení pouzdra se objeví anterolaterální plocha capitulum humeri a capitis radii. V této fázi je výhodná flexe v loketním kloubu 90–100°, kdy ochabne přední část pouzdra a získáme lepší přehled v kloubu. Kloubní pouzdro je nutné uvolnit od distálního humeru společně s extenzory začínajícími od laterálního epikondylu humeru. Tím výrazně zlepšíme přehlednost v přední části kloubní dutiny. Při uzávěru rány musí být provedena velmi pevná sutura společné fascie extenzorů. Ta je významným a ne vždy doceněným stabilizátorem laterální části loketního kloubu. Rozšířená varianta Kocherova přístupu spočívá v odklopení m. anconeus proximálně. Je indikována u některých luxačních zlomenin proximálního předloktí, tj. zlomenin hlavice radia a celé proximální ulny. Po ozřejmění m. anconeus v celém rozsahu je tento sval uvolněn od diafýzy ulny a celý překlopen proximálně. Sval zůstává připevněn svým krátkým proximálním okrajem k laterálnímu epikondylu humeru a k olekranu. Nehrozí tak poranění nervově cévního hilu svalu, neboť motorický nerv vstupuje do svalu středem jeho horního okraje. Po odklopení svalu je zpřístupněna kromě zevní plochy kloubního pouzdra i zevní plocha proximální ulny. Další postup, tj. incize pouzdra a revize kloubu, probíhá stejně jako u limitovaného Kocherova přístupu., The original Kocher approach was published several times in the 1892−1907 period. It extends in the interval between the extensor carpi ulnaris and the anconeus and consists in subperiostal release of the lateral collateral ligament (LCL), joint capsule and origin of extensors at the lateral epicondyle and their retraction anteriorly, and a similar release of the anconeus from the distal humerus and its reflection posteriorly. This provides an extensive approach to the elbow. Today this approach is described in the textbooks in various modifications that have little in common with the original description except for the fact that dissection is made in the so called Kocher interval between the extensor carpi ulnaris and the anconeus. Therefore it is often called a limited Kocher approach. The study describes our modification of the Kocher approach that we use primarily in fractures of the head and neck of the radius, in certain fractures of the distal humerus, and also in irreducible dislocations and certain fracture-dislocations of the elbow. The incision is made along the line connecting the lateral epicondyle of the humerus and the border between the proximal and middle thirds of the ulna. The incision is pulled open and the strong, white opalescent common extensor fascia incised in order to identify the interval between the extensor carpi ulnaris and the anconeus. The two muscles are separated by thin vascularized fatty connective tissue which is split in order to expose a typical tendon reinforcing the upper half of the anterior margin of the anconeus. In this phase it is beneficial to detach the origin of the extensor carpi ulnaris from the lateral epicondyle. It facilitates retraction of the extensor carpi ulnaris anteriorly and of the anconeus slightly posteriorly. In contrast with the original Kocher approach, we do not release the anconeus from the lateral epicondyle of the humerus. The muscles are retracted to expose the anterolateral surface of the joint capsule and to identify the course of the LCL complex. The capsule is incised along the anterior margin of LCL, starting from the lateral epicondyle up to and including the radial annular ligament. Arthrotomy performed anterior to LCL spares the insertion of the lateral ulnar collateral ligament on the ulna and, consequently, preserves the elbow stability. If dissection more distally is required in order to expose the radial neck, part of the supinator must be incised as well. In such case the forearm is first carefully pronated as much as possible, as a result of which the canalis supinatorius including the deep branch of the radial nerve will move anteriorly, thus reducing the risk of injury to the nerve. The capsule is incised and opened, revealing the anterolateral surface of the head of humerus and radial head. In this phase it is beneficial to flex the elbow to 90−100 degrees, when the anterior part of the capsule will get flabby and allow a better visualization of the joint. The joint capsule must be released from the distal humerus together with extensors originating at the lateral epicondyle of humerus. This will considerably improve visualization of the anterior part of the joint cavity. During wound closure the common extensor fascia must be firmly sutured, as it is a significant but often underestimated stabilizer of the lateral part of the elbow. The extended option of the Kocher approach consists in retraction of the anconeus proximally. It is indicated in certain fracture-dislocations of the proximal forearm, i.e. fractures of the radial head and the entire proximal ulna. After dissection of the whole anconeus, this muscle is detached from the ulnar shaft and entirely reflected proximally. The muscle remains attached by its short proximal margin to the lateral epicondyle of humerus and to olecranon. This eliminates the risk of injury to the neurovascular hilus of the muscle, as the motoric nerve enters the muscle in the middle of its upper border. Retraction of the muscle exposes both the lateral surface of the joint capsule and the lateral surface of the proximal ulna. Further procedure, i.e. incision of the capsule and inspection of the joint, is the same as in the limited Kocher approach., and J. Bartoníček, O. Naňka, M. Tuček
Kolorektální karcinom u dětí je velmi vzácné onemocnění. Léčebné výsledky jsou neuspokojivé a celkové přežití dětských pacientů s kolorektálním karcinomem je nízké. Pacienti mají často histologicky nepříznivý typ nádoru a často jsou diagnostikování až v pokročilém stadiu onemocnění. Na diagnózu kolorektálního karcinomu by mělo být pomýšleno u všech dětí s nejasnými bolestmi břicha provázených intermitentní poruchou střevní pasáže., Carcinoma of the colon and rectum is a rare malignancy in children. The overall survival rate in children with colon carcinoma is poor due to the advanced stage of disease at the time of diagnosis and due to unfavorable histological features. Therefore, this diagnosis has to be considered in all patients with unclear abdominal symptoms., Lucie Poš, Blanka Rousková, Martin Kynčl, David Sumerauer, Richard Škába, and Literatura
Podáváme přehled současných názorů na kombinační léčbu a na postavení fixních kombinací v léčbě hypertenze podle doporučení ESH/ESC a ČSH z roku 2013. Mezi nejčastěji doporučované dvojkombinace patří blokátor renin-angiotenzinového systému (ACEI nebo sartan) a blokátor vápníku, dále blokátor renin-angiotenzinového systému a diuretikum a blokátor vápníku a diuretikum. V roce 2014 se na českém trhu objevila fixní kombinace ACE inhibitor (perindopril), blokátor vápníku (amlodipin) a diuretikum (indapamid). Ve studii the PIANIST u 4 731 nedostatečně kontrolovaných hypertoniků fixní trojkombinace perindopril, amlodipin a indapamid vedla ke snížení krevního tlaku o 28,3/13,8 mm Hg a k dostatečné kontrole hypertenze u 92 % nemocných. Výhoda fixních kombinací je především ve větší komplianci nemocného, a tím v lepší kontrole hypertenze. Trojkombinaci k dobré kontrole tlaku potřebuje asi třetina hypertoniků., We present an overview of the present views on combination treatment and on fixed combinations in the treatment of hypertension according to guidelines of ESH/ESC and ČSH from 2013. The most frequently recommended dual combinations include a blocker of the renin-angiotensin system (ACEI or sartan) and a calcium channel blocker, and further a blocker of the renin-angiotensin system and a diuretic and a calcium channel blocker and a diuretic. In 2014 a fixed-dose combination of an ACE inhibitor (perindopril), a calcium channel blocker (amlodipine) and an diuretic (indapamide) appeared on the Czech market. Within the PIANIST study including 4 731 insufficiently controlled hypertensives, a fixed-dose triple combination of perindopril, amlodipine and indapamide led to a decrease in blood pressure by 28.3/13.8 mm Hg and to a sufficient control of hypertension in 92 % of patients. The advantage of fixed combinations primarily consists in greater compliance of patients and thereby in a better control of hypertension. About 1/3 of hypertensives need a triple combination for a satisfactory blood pressure control., and Jindřich Špinar, Jiří Vítovec, Lenka Špinarová, Miroslava Bendová
Přestože je implantace kloubních náhrad metodou volby pro řadu postižení pohybového aparátu a u diabetiků je indikována podle stejných principů jako u pacientů bez diabetes mellitus, je implantace endoprotézy u diabetiků sdružená s vysokým rizikem perioperačních komplikací. S přihlédnutím k velmi obtížné a náročné léčbě hluboké infekce kloubní náhrady hraje klíčovou roli prevence komplikací. Předpokladem adekvátní předoperační přípravy a správně vedené perioperační a pooperační péče o pacienty s diabetes mellitus je těsná spolupráce ortopeda, diabetologa a anesteziologa, kteří musí ve své praxi respektovat v předkládaném sdělení prezentovaná specifika svých pacientů diabetiků., While a joint implant is the method of choice for numerous locomotor disorders and it is indicated for diabetic patients based on the same rules as for patients without diabetes mellitus, a joint implant in diabetic patients is associated with a high risk of perioperative complications. Considering a very difficult and demanding treatment of a deep infection of a joint replacement, the prevention of complications plays the key role. A precondition for adequate perioperative preparation and correctly managed perioperative and postoperative care of patients with diabetes mellitus is the close cooperation of the orthopedist, diabetologist and anesthesiologist, who in their practice have to respect the specificities of their diabetic patients presented in submitted reports., and Pavel Šponer, Tomáš Kučera, David Pellar
Přes veškeré pokroky v léčbě chronických gastrointestinálních onemocnění u části pacientů nedosahuje léčba dlouhodobé optimální efektivity. Proto se řada pacientů uchyluje ke komplementární a alternativní medicíně (complementary and alternative medicine – CAM). Z různých typů CAM je pacienty s GIT onemocněními preferována především homeopatie, akupunktura a v neposlední řadě i fytoterapie, pod kterou lze řadit i léčebné užití Cannabis sativa. Patofyziologická báze terapeutického efektu léčebného konopí není doposud zcela objasněná. Studium působení kanabinoidů v organizmu je zájmem mnoha vědců z mnoha odvětví medicíny a farmakologie od začátku 20. století s významným vzestupem zájmu v 80. letech 20. století. Objev kanabinoidních receptorů (1988) a endogenních molekul aktivujících tyto receptory (1992) vedl k objevení endokanabinoidního systému. Farmakologická modulace endogenního kanabinoidního systému nabízí nové terapeutické možnosti v léčbě mnoha onemocnění a symptomů včetně onemocnění GIT, zahrnující nauzeu, zvracení, kachexii, IBS, Crohnovu chorobu a některá další onemocnění. Kanabinoidy jsou atraktivní terapeutickou možností – ovlivňují mnoho symptomů s minimálními vedlejšími účinky. Zkušenosti pacientů s GIT onemocněními ukazují, že užití kanabis je efektivní a pomáhá v případech, kdy selhává standardní terapie., Despite all the progress achieved in the treatment of chronic gastrointestinal diseases, in some patients the treatment does not reach long-term optimum effectiveness. Therefore a number of patients have turned to complementary and alternative medicine (CAM). Of the different types of CAM patients with GIT diseases tend to prefer in particular homeopathy, acupuncture and not least phytotherapy, where therapeutic use of cannabis may also be included. The pathophysiological basis of therapeutic effect of curative cannabis has not been fully clarified so far. Many scientists in many fields of medicine and pharmacology have been engaged in the study of effects of cannabinoids on the body since the beginning of the 20th century with the interest significantly increasing in the 1980s. The discovery of CB receptors (1988) and endogenous molecules which activate these receptors (1992) led to the discovery of the endocannabinoid system. Pharmacological modulation of the endogenous cannabinoid system offers new therapeutic possibilities of treatment of many illnesses and symptoms including the GIT disorders, including of nausea, vomiting, cachexia, IBS, Crohn’s disease and some other disorders. Cannabinoids are attractive due to their therapeutic potential – they affect a lot of symptoms with minimum side effects. Experience of patients with GIT disorders show that the use of cannabis is effective and helps in cases where the standard therapy fails., and Jan Hajer
Betablokátory jsou jednou z nejúspěšnějších lékových skupin v kardiologii. Mají celou řadu indikací – od léčby arteriální hypertenze přes sekundární prevenci po prodělaném infarktu myokardu až k léčbě systolického srdečního selhání. V poslední době se však objevuje celá řada analýz a informací, které dosud neotřesitelnou roli betablokátorů v některých jejich kardiovaskulárních indikacích zpochybňují. Tento přehledový článek shrnuje kontroverze, které se kolem betablokátorů objevily v léčbě hypertenze, v sekundární prevenci ischemické choroby srdeční, v perioperačním podávání nemocným při nekardiálních operacích a konečně v léčbě chronického srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí. Některé z těchto kontroverzí již vedly ke změně doporučených postupů, jiné k takovým změnám pravděpodobně povedou., Betablockers are one of the most successful drug classes in cardiology. They have many indications – starting with treatment of arterial hypertension, continuing with secondary prevention post myocardial infarction up to the treatment of heart failure with reduced ejection fraction. Recently, many analysis and information were published which are questioning yet unshakable role of betablockers in some cardiovascular diagnosis. This review article summarizes the controversies, which have accumulated around betablockers in the treatment of hypertension, secondary prevention of coronary artery disease, perioperative administration in patients undegoing non-cardiac surgery and treatment of heart failure with reduced ejection fraction. Some of these controversies already led to guidelines modifications, other will probably lead to guidelines changes in near future., and Jaromír Hradec