Ve středu 15. 7. 2015 ve většině našich hlavních médíí proběhla zpráva, že v CERNu byla objevena nová částice, nazývana pentakvark. Titulky zněly od střízlivého CERN hlásí objev nové částice přes Průlomový objev: Fyzici CERNu izolovali nové částice atomu až po bombastické Pentakvark. Vědecká bomba! CERN objevil částici, kterou hledal půl století. Jak skutečně významný je objev pentakvarku? Dříve než se pokusím na tuto otázku odpovědět, je třeba připomenout základní fakta o našich dnešních znalostech struktury hmoty a vysvětlit, co to jsou pentakvarky., On June 7th, news appeared in the mass media that a new particle called pentaquark, was discovered in CERN. Some headlines announced this finding as a breakthrough. Is the discovery of pentaquarks really so important? In this contribution, we tray to answer this question., Jiří Chýla., and Obsahuje seznam literatury
The article deals with the problematic relationship between Paul Celan and Martin Heidegger. The two knew and respected each other intellectually, but the obstacle in their relationship was Heidegger’s involvement in the Nazi movement, which was unacceptable to Celan as a direct witness to the Holocaust. The main difference between them was in their view of the role of language: Heidegger wanted to use ‘poetic’ thought to overcome the crisis of metaphysics and reformulate the question of being, while Celan to give a voice to all the martyred. Though Celan never succeeded in getting Heidegger to apologize in any way for his involvement with the Nazis, his moral superiority – both in his thought world and during their mutual encounters – is obvious. and Der Aufsatz befasst sich mit der problematischen Beziehung zwischen Paul Celan und Martin Heidegger. Die beiden kannten und respektierten sich bis zu einem gewissen Grad, doch für Celan als direkten Zeugen des Holocausts war das nazistische Engagement Heideggers inakzeptabel. Den Hauptunterschied zwischen den beiden sehe ich in deren unterschiedlicher Auffassung der Rolle der Sprache: Heidegger wollte durch ein „dichterisches Denken“ die Krise der Metaphysik überwinden und die Frage nach dem Sein neu formulieren; Celan wollte seine Stimme allen zu Tode Gefolterten verleihen. Celan ist es zwar nie gelungen, Heidegger zu einer Art Entschuldigung für sein Engagement für die Nazis zu bewegen, seine moralische Überlegenheit – sowohl in seiner Gedankenwelt, als auch während ihres gegenseitigen Treffens – ist allerdings deutlich sichtbar.
Vlasta Štáflová., Bibliofilie, Neudaný počet výtisků na Hollandu Pannekoek, Feuilleton autorky otištěný v Národní Politice dne 28. března 1937., and Vyzdobil šesti barevnými dřevoryty Otakar Štáfl
Počátky vědních oborů jsou často spojovány s určitým definujícím momentem, jako je například publikace určité monografie či založení výzkumného institutu. V českých zemích se počátky psychologie tradují k akademickému roku 1921/1922, kdy František Krejčí (1858-1934) založil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Psychologický ústav, a počátky kriminologie se kladou do šedesátých let 20. století, kdy byl založen Výzkumný ústav kriminologický. Otázkou však zůstává, který moment definuje vznik forenzní psychologie v českých zemích. Cílem tohoto článku je zodpovědět si tuto otázku pomocí popisu multidisciplinárních počátků forenzní psychologie, stavu vědních oborů do roku 1939 a vytvoření časové linie publikací od roku 1918 do roku 1939 vztahujících se k forenzní psychologii. Na základě analýzy této časové linie publikací a s použitím šesti základních charakteristik vědecké disciplíny lze konstatovat, že vydání publikace Josefa Šejnohy Kriminální psychologie v roce 1930 je momentem, který definuje ustavení forenzní psychologie v českých zemích. and The beginnings of a scientific discipline are usually connected with the publication of a certain manuscript or the founding of a research institute. In the Czech Lands, the founding of psychology is traced to the academic year 1921/1922, when František Krejčí (1858-1934) founded the Psychological Institute at the Faculty of Arts of Charles University, and the beginnings of criminology are connected to the founding of Criminological Research Institute in the 1960s. However, a question remains, which moment in history defines the founding of forensic psychology in the Czech Lands. In order to answer this question, I have described the multidisciplinary beginnings of forensic psychology, the state of scientific fields up till 1939, and created a publication timeline from 1918 to 1939. Based upon the analysis of the publication timeline and using the six basic characteristics of scientific discipline, it can be stated that the publication of Josef Šejnoha Criminal Psychology from 1930 is the defining moment of founding forensic psychology in the Czech Republic.
According to formalism a mathematician is not concerned with mysterious meta-physical entities but with mathematical symbols themselves. Mathematical entities, on this view, become mere sensible signs. However, the price that has to be paid for this move looks to be too high. Mathematics, which is nowadays considered to be the queen of the sciences, thus turns out to be a content-less game. That is why it seems too absurd to regard numbers and all mathematical entities as mere symbols. T e aim of our paper is to show the reasons that have led some philosophers and mathemati¬cians to accept the view that mathematical terms in a proper sense do not refer to anything and mathematical propositions do not have any real content. At the same time we want to explain how formalism helped to overcome the traditional concept of science.
Endosymbiotická teorie poskytla obecné vysvětlení vzniku fotosyntetizujících eukaryot, ale teprve rozvoj srovnávací genomiky a fylogenetiky umožňuje detailní rekonstrukci počáteční fáze endosymbiózy a jednotlivé kroky přeměny endosymbionta ve fotosyntetizující organelu. Volně žijícím prokaryotickým předkem plastidů byla sinice pravděpodobně schopná fixace vzdušného dusíku. Původ hostitelské buňky prvotního symbiotického vztahu se pokoušejí objasnit dvě hypotézy: (1) „plastid-late“ – ke vzniku plastidu došlo u tzv. archeplastidů (zelené řasy a rostliny, ruduchy a glaukofyty) až po jejich odštěpení od ostatních skupin eukaryot; nebo (2) „plastid-early“ – plastid byl přítomen již u předka všech eukaryot, ale některé vývojové linie jej druhotně ztratily (případně posléze opět druhotně získaly). Poslední výsledky srovnávací genomiky se stavějí mírně na stranu „plastid-late“ hypotézy, i když na definitivní soud je stále ještě brzy. and The endosymbiotic theory has provided a general explanation for the origin of photosynthetic eukaryotes, but only progress in comparative genomics and phylogenetics allows for a detailed reconstruction of the early phases of the endosymbiosis and individual steps converting the endosymbiont into a photosynthesising organelle. The free-living ancestor of the plastid was a cyanobacterium probably capable of nitrogen fixation. The origin of the host cell is being explained by two hypotheses: (1) "plastid-late" - the plastid evolved in so-called archaeplastids (green algae and plant, red algae, and glaucophytes) only after they had split from the remaining groups of eukaryotes; or (2) "plastid-early" - the plastid was present already in the common ancestor of all eukaryotes, but some lineages lost it secondarily (and re-gained it secondarily in some cases). The most recent results of comparative genomics slightly favour the "plastid-late" hypothesis, although it is still premature to draw definite conclusions.