Studie se zabývá krizí vládnoucích elit na konci období takzvané normalizace v Československu (1970–1989). Dokládá jejich neschopnost formulovat společné zájmy a najít průnik jejich postupně se rozcházejících hodnot, cílů a strategických postupů. Po načrtnutí mezinárodních souvislostí (zejména sovětského kontextu) přistupuje autor k pokusu vysvětlit, proč byly pozdně komunistické elity v Československu tváří v tvář politicko-ekonomickému projektu přestavby tak bezradné. Proces rozpadu jejich sebevědomí sleduje autor na příkladu diskuse k zákonu o státním podniku z roku 1987, v níž se asi poprvé odhalily různé zájmy jednotlivých skupin pozdně komunistického establishmentu, a na tematizaci „vnitřního nepřítele“, dokládající klesající schopnost účinně stigmatizovat opoziční skupiny a zdůvodnit jejich perzekuci. Autor se v článku snaží obhájit tezi, že postupný rozpad oficiálního komunistického jazyka spolu s prosazováním hodnot založených na individuálním výkonu a efektivitě měl své specifické vyústění. Jelikož představitelům vládnoucích elit, uvyklým přijímat předem hotová autoritativní rozhodnutí, chyběly schopnosti reagovat na nenadálé situace, přestavbová destabilizace ideologie i moci v nich vzbuzovala pocity nejistoty, „zklamání“ či „nepřipravenosti“. Článek nechce vyvozovat zhroucení komunistické diktatury z dezintegrace elitních skupin. Nabízí však historickou genezi této dezintegrace, která hrála ve zhroucení diktatury významnou roli, neboť bránila elitám „starého režimu“ semknout síly v situaci významných geopolitických změn roku 1989. and Michal Pullmann.
Feichtingerova kniha náleží do oblasti kulturně-politických dějin vědy a sleduje v časovém rozmezí téměř celého století jistou linii, jež tvoří jeden z podstatných rysů „rakouského“ (v teritoriálním významu habsburské monarchie) myšlení a kultury. Touto linií - a také přístupem, s nímž se autor názorově ztotožňuje - je antiesencialismus ve smyslu skepse vůči myšlenkovým konstruktům vydávaným za uchopení podstaty určitých jevů. Klíčovou tezí, kterou se pak autor snaží prokázat, je afinita mezi tímto filozoficko-vědeckým postojem a demokratickým smýšlením i praxí. Toto sepětí dokládá u význačných osobností, jako je právní historik a teroretik Hans Kelsen, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, filozofové Ludwig Wittgenstein a Ernst Mach nebo historik umění Alois Riegl. Recenzent formuluje námitky vůči příliš jednoznačné interpretaci této teze (autor například ignoruje Tomáše Garrigua Masaryka, který do jeho schématu nezapadá), monografii však hodnotí jako obdivuhodný pokus tematizovat a interpretačně zvládnout obrovské množství různorodého materiálu, který může být inspirativní i tím, jak integruje české myšlení do širšího transnacionálního kontextu., The book under review, a cultural-political history of science and scholarship, covers almost a century of a line that constitutes one of the fundamental features of ‘Austrian’ ideas and culture (meaning those originating in the territory of the Habsburg Monarchy). This line - and also the approach that the author himself identifies with - is anti-essentialism in the sense of scepticism towards mental constructs that are presented as having captured the essence of certain phenomena. A key argument that the author then seeks to demonstrate is the affinity between this philosophical-scientific attitude and democratic thought and practice. He demonstrates this affinity in important figures, such as the jurist, legal philosopher, and political philosopher Hans Kelsen, the neurologist and father of psychoanalysis Sigmund Freud, the philosophers Ludwig Wittgenstein and Ernst Mach, and the art historian Alois Riegl. The reviewer objects to what he sees as an overly clear-cut interpretation of this idea (the author fails to mention, for example, Tomáš Garrigue Masaryk, for he does not fit into this scheme), but he praises the book as an admirable attempt to thematize and interpret a vast amount of diverse material, and it may therefore be an inspiration for the way it integrates Czech ideas into the broader transnational context., [autor recenze] Vlastimil Hála., and Obsahuje bibliografii
in summer 2009, we documented active summer campsites at lakes and abandoned winter and spring campsites in open tundra (mountain ridge of Yangana Pe) and forest tundra (Oktyaberskaya, north of Labytnangi). Discussion of the floristic and zoological potentials of tundra, forest tundra, and forest for nutriture shows that plant resources and fish are available predominantly in summer while reindeer occur in these regions during fall, winter and spring, as they return from summer pastures further to the north. Movements of the individual Nenets families depend on ownership of sufficient reindeer. Missing components of the nutriture are substituted by purchasing consumer products. The documented camps are structured along discrete zones such as interior living areas (including children´s playgrounds), exterior areas with evidence of woodworking, processing reindeer, and other activities, peripheral toss zones, and dispersed activity remains in the surrounding landscape (some of which may have ritual meaning). Certain variation recorded in the individual camps is caused by distances between camps, to the nearest shop and to communication networks, by demographic structure of the site, by activities of the inhabitants and their financial potential (after selling some of the reindeer in winter, for example). The scope of these comparisons is enriched by Upper Paleolithic evidence from central European hunters’ settlements which display a basically similar camp structure and zonality but include (of course) different types of objects and activities., Jiří Svoboda ... [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
The Moravian-Silesian Prehistoric Branch of the Archaeological Institute AV ČR, Brno, v. v. i. has a long-term research interest in lithic chipped industries of the Late Stone Age and the Early Bronze Age in Moravia and Czech Silesia. Presently, a very important research focus is a lithic collection from the fortified Eneolithic hillfort Starý Zámek near Jevišovice. There are 474 knapped artifacts in the collection, including pieces collected from the surface and from excavations by J. Palliardi. One third of the artifacts are linked to cultural layers C, C2, C1 and B. Seventy pieces were published by Anna Medunová. At least 74 of the artifacts excavated by J. Palliardi have been recently identified in the collection deposited at the Moravian Museum. The assemblage includes a variety of endscrapers, blades, and borers as well as some cores. Tools of the Krummesser type from layer B and a bifacially retouched artifact (dagger or sickle fragment) from Bavarian tabular chert (Plattensilex) are of particular interest. Most artifacts were produced from local rocks (cherts of the Krumlovský les type and weathering products of serpentinite), although silicites from glacial sediments and chert of the Stránská skála type have also been identified. The presence of Bavarian Plattensilex (at least two artifacts) and rocks sourced from Poland (silicites from Cracow-Częstochowa Jurassic Upland and the spotted chert of the Świeciechów type). Two Palaeolithic artifacts are a surprising discovery. We cannot exclude the possibility that these pieces originate from an earlier period and were reused later., Lubomír Šebela, Antonín Přichystal, Alena Humpolová, Lubomír Prokeš., and Obsahuje seznam literatury
Za nejvýraznější přínos biografie Josefa kardinála Berana (1888-1969) pokládá recenzent zjištění nových či upřesněných životopisných poznatků na základě dosud nedostupných archivních materiálů. Těžiště publikace spočívá ve vylíčení Beranova konfliktu s komunistickým režimem po roce 1948 a poté jeho dlouholetého věznění, ukončeného roku 1965 odchodem do exilu v Římě. Četbu však podle recenzenta ruší stylová nejednotnost, nepříliš zdařilé je propojení biografické perspektivy s širším kontextem a v knize se vyskytují také nepřesnosti z oblasti katolické teologie a církevních reálií., The most pronounced contribution of this biography of Cardinal Josef Beran (1888-1969), according to the reviewer, consists in the facts the author has discovered and in his making biographical information more precise on the basis of previously inaccessible archive records. The main part of the publication is a discussion of Beran’s conflict with the Communist régime from the beginning of its establishment in 1948 and his long imprisonment, which ended in 1965, followed by his going into exile in Rome. But, according to the reviewer, the uneven writing style mars the work, as does the largely unsuccessful linking of the biographical perspective together with the wider context. Moreover, the publication contains inaccuracies in the area of Roman Catholic theology and Church life and institutions., [autor recenze] Michal Sklenář., and Obsahuje bibliografii