Podle recenzenta se memoáry dvou českých historiků dají číst několikerým způsobem: jako příspěvek k dějinám českého reformního komunismu či ke komunistické historiografii, dále jako jistý typ příběhu středoevropských levicových intelektuálů dvacátého století anebo také jako paměť české politické emigrace (v případě Michala Reimana) a „normalizačního“ disentu (v případě Miloše Hájka). Mervart nachází společné i rozdílné rysy v osudech i textech obou těchto politicky angažovaných intelektuálů a hodnotí jejich paměti jako velmi cenný a zajímavý pramen, který by neměl ujít pozornosti žádného historika soudobých československých dějin. and [autor recenze] Jan Mervart.
„Workshop o environmentálních dějinách Česka a Slovenska“ se konal ve dnech 5. až 7. června 2015 ve vesnici Kobylí na jižní Moravě. Sjely se tam více než dvě desítky badatelů a badatelek z České republiky, Slovenska a Německa, aby diskutovali o současném postavení environmentálních dějin ve vzdělávání a vědeckém světě ve zúčastněných zemích, o obecnějších metodologických otázkách s nimi spojených i o možnostech dalšího rozvoje environmentálních studií ve střední Evropě, zejména v České republice a na Slovensku. Badatelé z různých oborů zde ve svých přednáškách i živých diskusích demonstrovali rozmanitost přístupů a témat, jež jsou vlastní environmentálním dějinám, i skutečnost, že v České republice i na Slovensku již viditelně zapouštějí kořeny., A ‘Workshop on the Environmental History of the Czech Republic and Slovakia’ was held in the south Moravian village of Kobylí from 5 to 7 June 2015. It was attended by more than 200 scholars from the Czech Republic, Slovakia, and Germany, to discuss the contemporary state of environmental history in education and academia in these three countries, related general questions of method, and possible future development in this area of research in central Europe, particularly in the Czech Republic and Slovakia. In their papers and during the discussions that followed, scholars from various fields revealed a variety of approaches and topics in environmental history, and also the fact that in the Czech Republic and Slovakia the field has clearly already put down roots., and Markéta Šantrůčková.
Autorská dvojice podle mínění recenzentky přesvědčivě ukazuje masivní nárůst státních intervencí do privátní sféry v českých zemích během sedmdesáti let od vzniku Československa do zhroucení komunistického režimu. Pochybnosti v ní však vyvolává zvolená periodizační perspektiva, která fakticky ignoruje velké politické předěly ve prospěch kontinuit, a také programově nehodnoticí postoj autorů k pojednávané historické látce. Chybí jí ocenění meziválečné Československé republiky, která se snažila být demokratickým a sociálně spravedlivým státem, a naopak kritika likvidačních záměrů nacistických okupantů vůči českému obyvatelstvu ve válečných letech. Recenzentka komentuje některé aspekty rodinné politiky v socialistickém Československu a soudí, že kniha je užitečná pro širokou kulturní veřejnost jako výzva k diskusi o hodnotách a tradicích společnosti, o smyslu a funkci vlastního státu., According to the reviewer, the two authors of the book under review (whose title translates as The family in the interest of the state: Population growth and the institute of marriage in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia, 1918-89) convincingly demonstrate the massive growth in state intervention in the private sphere in Bohemia, Moravia, and Czech Silesia in the seventy years from the founding or the Czechoslovak Republic to the collapse of the Communist regime in late 1989. She does, however, have some doubts about their periodization, which ignores great political dividing lines in favour of continuities, and she is also disappointed in the authors´ intentionally refusing to pass judgement on the topics they discuss. The reviewer would have liked to have read an assessment of interwar Czechoslovakia, which had sought to be a democratic and socially just state, and she would have welcomed discussion of the Nazis´ intentions to eradicate the Czechs during the German occupation from mid-March 1939 to early May 1945. The reviewer remarks on some aspects of family policy in socialist Czechoslovakia, and concludes that the book under review is useful for the general public as a call for discussion about the social values and traditions and the purpose and operation of the State., [autor recenze] Květa Jechová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Tento sborník vzešel ze série přednášek, kterou v roce 2009 uspořádalo Centrum pro výzkum soudobých dějin (Zentrum für Zeithistorische Forschung) v německé Postupimi k osvětlení zániku komunistických režimů ve střední a východní Evropě v roce 1989. Recenzent v tematickém průřezu představuje obsah a teze jednotlivých statí, z nichž více než polovina je věnována různým aspektům pádu komunistické diktatury v Německé demokratické republice. Texty potvrzují, že násilí bylo sice konstitutivním prvkem systému až do jeho konce, v důsledku jeho vnitřní slabosti a reformní politiky Sovětského svazu však už nedokázalo zabránit definitivnímu zhroucení a stranické elity se s výjimkou Rumunska ani neodhodlaly sáhnout k jeho plnému nasazení. Tematické vymezení sborníku ovšem ponechává stranou úlohu společnosti, jejíž demokratické složky byly podstatným faktorem nečekaně prudkého kolapsu diktatur., This volume of essays came out of a lecture series organized by the Zentrum für Zeithistorische Forschung, Potsdam, in 2009, which sought to explain the demise of the Communist régimes of central and Eastern Europe in late 1989. The reviewer, in a thematic cross-section, presents the contents and main ideas of the individual articles, more than half of which are about various aspects of the collapse of the Communist dictatorship in the German Democratic Republic. The articles confirm that although violence was an integral element of the system right to the end, because of its internal weaknesses and the reform policies of the Soviet Union it could no longer forestall definitive collapse, and the Party élites, with the exception of those in Romania, did not even try to use force to its full extent. The range of topics in the volume, however, does not include the role of society, whose democratic elements were an essential factor of the unexpectedly rapid collapse of the dictatorships., and [autor recenze] Karel Hrubý.
Recenzent nejprve představuje ústřední postavu knihy. Karel Köcher (narozen 1934) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity, v mládí smýšlel protikomunisticky, ale v šedesátých letech se stal agentem Státní bezpečnosti a spolu s manželkou byl vyslán do Spojených států. Zde po čase získal zaměstnání analytika Ústřední zpravodajské služby (CIA), v roce 1982 byl odhalen a vrácen do Československa, kde nakonec zakotvil v Prognostickém ústavu. Publicista Vladimír Ševela tento strhující příběh zpracoval střízlivým způsobem, drží se faktů a nerozvíjí nepodložené hypotézy. Využil k tomu velmi širokou škálu archivních pramenů a vyzpovídal řadu pamětníků v Česku i Spojených státech včetně Köchera. Faktograficky neobyčejně obsažná kniha podle recenzenta vybízí k řadě otázek, například po motivaci, psychologii a volbách hlavního aktéra, mentálním generačním kontextu, po obětech jeho činnosti nebo úrovni bezpečnostních opatření v CIA za studené války., The reviewer first present the central figure of the book under review, Karel Köcher (b. 1934). A graduate of the Faculty of Mathematics and Physics at Charles University, Köcher had previously been anti-Communists in his thinking, but by the 1960s became an agent of the Czechoslovak secret police (Státní bezpečnost - StB) and, together with his wife, was sent to the United States. He found employment there at the Central Intelligence Agency (CIA), but, in 1982 was exposed and sent back to Czechoslovakia, where he eventually found work in the Forecasting Institute at the Czechoslovak Academy of Sciences. The author of the book, Vladimír Ševela, is a journalist who has dealt with this fascinating story in a sober way, sticking to the facts and avoiding any unfounded hypothesis. The book is based on a wide range of archival records and the author has also interviewed a number of eyewitnesses in the Czech Republic and the United States, including Köcher. According to the reviewer, the publication which contains an unusually large number of facts, raises many questions, for example, about Köcher´s motivation, psychology, and choices, the mentality of his generation, the victims of his work for the StB, and the level of security measures at the CIA during the Cold War., [autor recenze] Prokop Tomek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor vede obšírnou polemiku s některými teoretickými východisky, publikačními výsledky a tezemi mezinárodního výzkumného projektu „Socialismus jako myšlenkový svět“ (Sozialismus als Sinnwelt), tak jak byl představen v několika statích ve stejnojmenném tematickém čísle časopisu Soudobé dějiny (roč. 19, č. 2, 2012) a jak se promítl i do některých dalších publikací. Projekt byl společně koordinován Centrem pro bádání o soudobých dějinách v Postupimi (Zentrum für Zeithistorische Forschung Potsdam) a Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v.v.i., v Praze, jeho českými účastníky byli Pavel Kolář, Michal Kopeček, Michal Pullmann a Matěj Spurný a zapojili se do něj i badatelé z dalších zemí. Karel Hrubý stručně rekapituluje základní myšlenky, s nimiž autoři hlásící se k projektu přistupují k výkladu komunistické diktatury, připomíná dosavadní kritické a polemické hlasy k této záležitosti v českých odborných časopisech i publicistice a zasazuje tento nový pohled na nedávné dějiny do vývoje české historiografie po listopadu 1989., Konstatuje, že tento pokus o alternativní interpretaci komunistické minulosti je reakcí na „tradiční“ výklady ve starších pracích českých historiků, jež kladly důraz především na analýzy mocenských struktur, represivních aparátů a násilných praktik komunistického vládnutí, respektive odporu proti nim. Uvedený projekt, čerpající inspiraci zejména z německých sociálněvědních koncepcí výzkumu každodennosti, oproti tomu odmítá pojímat komunistickou diktaturu jako protiklad mezi údajně všemocným režimem a bezmocnou společností, za podstatné pro porozumění jejímu charakteru považuje širokou škálu vztahů mezi vládnoucími a ovládanými v jejich spletitosti a dvojznačnosti a v jejich každodenní dimenzi a hledá vysvětlení, jak mohly komunistické diktatury trvat a relativně stabilně fungovat tak dlouhou dobu, v jistých formách společenského konsenzu, praktikách participace společnosti na diktatuře a způsobech její obnovované legitimizace., Historiky uplatňující tyto přístupy označuje Karel Hrubý za revizionisty, protože chtějí nejen doplnit a rozšířit, ale přímo nahradit dřívější výklady, jež jsou podle nich zatíženy dědictvím překonaných teorií totalitarismu. Autor přiznává těmto revizionistům, že otevírají novou a potřebnou kapitolu historického výzkumu, dopouštějí se však podle něj také jednostranností a zkreslování skutečnosti, jež vytýkají starším historikům. Kritice autor podrobuje revizionistický koncept každodennosti, který podle něj zachycuje každodennost jen v její objektivizované, jevové podobě, například jako veřejnou společenskou konformitu, zatímco mu uniká její subjektivní stránka, tedy vnitřní smýšlení lidí; to je pro vztah k moci nedůležité jen zdánlivě, protože poukazuje i k jiným kulturním či mentálním horizontům, než nabízí svět socialistické diktatury, udržuje násilně potlačené hodnotové tradice a vytváří společenskou diferenciaci, kterou koncept participující společnosti jako celku zastírá., Ve vztahu mezi vládnoucími a ovládanými pak revizionisté přehlížejí trvale přítomnou a výraznou asymetrii ve prospěch vládnoucích, kterým náleží iniciativa a dominance ve všech zásadních záležitostech, a prostředkům, jimiž je tato asymetrie udržována, věnují jen omezenou pozornost. Revizionistický obraz komunistické diktatury je také ovlivněn tím, že tito historici se zaměřují na její pozdější období, kdy masové represe jako nástroj politického boje a disciplinace společnosti byly nahrazeny selektivním násilím a působením veřejného diskurzu, a neintegrují do tohoto obrazu zakladatelské období stalinismu a jeho dlouhodobý vliv na vědomí společnosti. Obraz diktatury lze analýzou každodenního života doplnit a prohloubit, ale nikoli z něj vysvětlit její vznik a skutečnou podstatu. Ta tkví v přehlíženém političnu a jeho cílech, v podmaňovacích a potlačovacích procedurách a v metodách usilujících o vytvoření nové mentality ovládaných, uzavírá autor svou polemiku., Karel Hrubý., and Obsahuje bibliografii
Podle recenzenta si publikace slovenského vojenského historika zaslouží vysoce ocenit jako jedinečná encyklopedie, která zpracovává biografické profily všech více než tisíce československých generálů, kteří byli do této funkce jmenováni v letech 1918 až 1992. Stěžejní částí publikace je vlastní biografický slovník, jejž uvádí rozsáhlá úvodní studie a doplňují početné přílohy, jež formou statistických přehledů, schémat a grafů poskytují množství dalších informací (například o počtu generálů vězněných, popravených a zemřelých v internačních zařízeních nacistického a komunistického režimu). and [autor recenze] Pavel Kreisinger.
Autor se podle recenzenta pokusil o dosud nejkomplexnější analýzu vztahů mezi Varšavskou smlouvou a Rumunskem od poloviny padesátých let téměř do konce let šedesátých. Svou práci zakládá na rumunských, západních a ojediněle i sovětských pramenech. Vychází přitom z národní perspektivy Bukurešti a soustředí se na její politickou a vojenskou strategii vůči této organizaci. Zhodnocuje tak posun od poslušného satelitu ke vzdorujícímu spojenci v rámci širší perspektivy mezinárodních vztahů a reality bipolárně rozděleného studenoválečného světa. Vedle toho objasňuje i četné doposud nedostatečně probádané epizody z celkové historie Varšavské smlouvy. Přes výtky vůči struktuře výkladu a příliš selektivní pramenné základně, která vede k některým nesprávným závěrům, podle recenzenta pozitivní přínos Dumitruovy práce převažuje., The author of the book under review has, according to the reviewer, attempted the most comprehensive analysis of relations so far between the Warsaw Pact and Romania, covering the period from its establishment in May 1955 almost to the time of the Soviet-led military intervention in Czechoslovakia. He has based his work on Romanian, Western, and to a far lesser extent, Soviet sources. His starting point is the national perspective from Bucharest, and he concentrates on its political and military strategies towards this military organizations. He thus assesses the shift from obedient satellite to defiant ally in the broader perspective of international relations and the reality of the bipolar division of the Cold War world. In addition, he also clarifies numerous hitherto insufficiently researched episodes in the overall history of the Warsaw Pact. Despite having reservations about the structure of the intepretation and the overly narrow range of sources, which has led to some incorrect conclusions, the reviewer considers Dumitru´s work to be a positive contribution to our knowledge of the topic., [autor recenze] Matěj Bílý., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy