Dehydroepiandrosterone (DHEA) and its sulphate-bound form (DHEAS) are important steroids mainly of adrenal origin. Their physiological and pathophysiological functions are not yet fully identified, although a number of various possible features have been hypothesized. Most popular is the description of the “hormone of youth” as the long-term dynamics of DHEA levels are characterized by a sharp age-related decline in the late adulthood and later. Low levels of DHEA are, however, associated not only with the ageing process but also with diabetes mellitus, cardiovascular diseases and some neurological or immunological entities. In the past decade, a number of brief studies have concentrated on these relationships and also on the role of exogenous DHEA in health, disease and human well-being. This article tries to summarize some of the most important facts achieved recently., P. Celec, L. Stárka., and Obsahuje bibliografii
Osteoporóza je progredující systémové onemocnění skeletu charakterizované úbytkem kostní hmoty a poruchami mikroarchitektury kostní tkáně a v důsledku toho zvýšenou náchylností ke zlomeninám. Během života utrpí jedna ze tří žen a jeden z pěti mužů osteoporotickou zlomeninu. Spolu s nárůstem osteoporotických zlomenin se onemocnění stává významným zdravotním, sociálním a ekonomickým problémem. S prodlužující se délkou života narůstají zlomeniny nejen obratlových těl a proximálního femuru, ale i další nevertebrální zlomeniny. Osteoporotické zlomeniny snižují kvalitu života, zvyšují morbiditu i mortalitu. Cílem léčby je snížit riziko první zlomeniny v rámci primární prevence a zajistit léčbu nemocným s prodělanou nízkotraumatickou zlomeninou v rámci sekundární prevence zlomenin. Nejrozšířenější paletu antiresorpčních léků tvoří bisfosfonáty, které se deponují v kosti a snižují riziko zlomenin o 40–60 %. Dalším lékem s odlišným mechanizmem účinku a silným antiresorpčním potenciálem je denosumab. Velkým přínosem pro nemocné s pokročilou manifestní osteoporózou je léčba osteoanabolická. Článek pojednává o přístupech k diagnostice osteoporózy, posouzení rizika zlomenin a současných možnostech léčby osteoporózy. Klíčová slova: osteoporóza – diagnostika – primární a sekundární prevence zlomenin, Osteoporosis is a progressive systemic skeletal disease, characterised by loss of bone mass and disorder of bone microarchitecture. Consequently, the bone is prone to fractures. About 30% of women and 20% of men will suffer from an osteoporotic fracture in their lifespan. Over the last few decades, a rise in the osteoporotic complications has been observed. The disease has become an important medical, social and economic burden. With increasing life expectancy, the number of vertebral body fractures and also proximal femoral bone and other non‑vertebral fractures has been growing. Osteoporotic fractures worsen the quality of life, increase the need for hospitalisation and even mortality. The first treatment goal is to decrease the risk of first fracture as part of primary prevention and provide treatment to patients who have already suffered their first low trauma fracture, using secondary prevention methods to avoid repeated fractures. The most useful antiresorptive drugs are bisphosphonates. They are stored in bones and reduce the risk of fracture by 40 to 60 percent. Another very potent antiresorptive drug with a different mode of action is denosumab. Another therapeutic option is the osteoanabolic treatment, with a significant benefit for patients with serious forms of the disease. The article presents an overview of diagnostic and therapeutic possibilities. Keywords: osteoporosis – diagnostics of osteoporosis – primary and secondary prevention of fractures, and Kučerová I.
Gestageny mají různé biologické vlastnosti, na které bereme ohled při jejich volbě. V hormonální substituční terapii volíme progestin dle jeho metabolické neutrálnosti a bezpečnosti vzhledem k možnému riziku onemocnění karcinomem prsu. Mikronizovaný progesteron a dydrogesteron mají pravděpodobně lepší bezpečnostní profil než syntetické progestiny. Také v suplementaci gestagenů v těhotenství dáváme přednost přirozeným gestagenům před syntetickými progestiny. Klíčová slova: dydrogesteron – časné těhotenské ztráty – poruchy menstruačního cyklu – hormonální substituční terapie – předčasný porod, Progestagens have oferent biologic affects which must be included into therapeutic choice. The best progestogen for the hormone replacement therapy could be metabolic neutral and safe for breast tissue. Micronised progesterone and dydrogesterone have better safety profile than synthetic progestagens. Also during pregnancy we prefer natural gestagens to synthetic ones. Key words: dydrogesterone – early pregnancy loss – hormone replacement therapy – menstrual cycle disturbance – preterm labor, and Tomáš Fait
Karcinomy štítné žlázy patří k nejčastějším malignitám v endokrinologii. V posledních letech dochází k prudkému nárůstu počtu nových karcinomů, u nás došlo v minulém desetiletí k 6násobnému nárůstu karcinomů štítné žlázy, zejména málo pokročilých papilárních forem. Je podán přehled faktorů, které se podílejí na vzniku tyreoidálního karcinomu, klasifikace a klinické hodnocení jednotlivých typů nádorů. V rámci přípravy nemocného před léčbou radiojodem je nově u nás využíváno rekombinantního humánního TSH. Je diskutován význam nádorových markerů v prognóze onemocnění v rámci doživotního sledování nemocných s tyreoidálním karcinomem., Petr Vlček, and Lit. 14
b1_The aim of our study was to compare the responses of heart rate variability (HRV) with two di fferent types of hormonal substitution therapy (HT) in post-menopausal women (cross-sectional study) and to reveal an effect of HT shortly after beginning of its administration (f ollow-up study). To elucidate the influence of menopause and effects of different protocols of a HT on autonomic control of heart rate, we evaluated the heart rate variability (HRV) in 5 groups: premenopausal women (n=140), postmenopausal women without HT (n=360), women on HT with conjugated estrogen only (n =168), women on continuous combined estrogen-progesterone HT (n=117), and men (n=140). Frequency-domain of short-term stationary R-R intervals was performed to evaluate the total variance, low frequency power (LF; 0.04-0.15 Hz), high freque ncy power (HF; 0.15-0.40 Hz), portion of low frequency power (LF%) and ratio of LF to HF (LF/HF). Significantly lower portion of the LF was found in premenopausal women [46.9 (±2.7) nu] when compared to untreated postmenopausal wome n [54.3 (±2.9) nu] and men [55.2 (±3.0) nu]. Treatment by estrogen only was proved to decrease the LF% [40.1 (±2.1) nu] while no effect on HRV was observed in women treated with combination of estrogen and progesterone [57.2 (±3.1) nu]. Also the HF was lower in postmenopausal wome n [4.16 (±0.16) ms 2 ] than in premenopausal women [4.79 (±0.22) ms 2 ] and women treated with estrogen only [4.98 (±0.25) ms 2 ] while in women treated with combined hormonal therapy the average value [3.99 (±0.21) ms 2 ] did not significantly differ from that of untreated postmenopausal women. The follow-up study also proved increase of high frequency power already after two months of estrogen substitution therapy [4.86 (±0.14) ms 2 vs. 4.19 (±0.15) ms 2 ]., b2_These results suggest that hi gher vagal modulation of heart rate that seems typical for younger women becomes after menopause similar to that of men. We also proved a positive shift of HRV parameters toward more beneficial values as for a cardiovascular risk in postmenopausal women treated with estrogens but not in those treated by combined estrogen - progesterone substitution therapy., S.-G. Yang, M. Mlček, O. Kittnar., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V práci zabývající se hormonální terapií pacientek s karcinomem prsu se nabízí přehled péče, která je těmto pacientkám poskytována gynekologem, od prevence a diagnostiky přes monitoraci hormonální terapie první linie. Jsou rozebrány příčiny stoupající incidence karcinomu prsu a historicky nastíněn rozvoj hormonální terapie pacientek. Hlavní část práce je věnována vlivu tamoxifenu na ženský organizmus, zejména na genitální trakt, a rozebrány jsou nežádoucí účinky v gynekologické oblasti, hlavně endometria. Uvedena je retrospektivní studie provedená na Gyn. por. klinice 3. LF UK zaměřená na detekci patologických nálezů endometria pod vlivem tamoxifenu. Je vypracován a uveden návrh algoritmu monitorace pacientek s Ca mammae s dělohou léčených tamoxifenem gynekologem a zmíněna jsou i úskalí této péče. Dalším problémem, který práce řeší, je kontroverzní možnost hormonální substituční terapie klimakterického syndromu u pacientek s karcinomem prsu., Author describes hormonal treatment of breast cancer pacients and review gynaecological care from prevention and diagnostics to monitoring of the first line hormonal treatment. Reasons of increasing breast cancer incidence are discussed and historical overview of hormonal treatment posibilities in pacients with breast cancer is summarized. The main part of the article characterizes influence of tamoxifen into woman organism, especially in her genital tract (endometrium changes) and side effects are analysed. The retrospective trial (Dept. Obst. and Gyn. 3-rd Medical Faculty) focusing pathological changes of endometrium under tamoxifen influence is mentioned. Design of monitoring algorithm of breast cancer patients with intact uterus under treatment of tamoxifen is elaborated. Complications and difficulties of this monitoring are specified. Another problem, controversial hormonal replacement therapy in breast cancer patients suffered from climacteric syndrom is solved., Marie Bendová, and Lit.: 15
Hypopituitarizmus je stav spojený s nedostatečnou funkcí adenohypofýzy. Vzniká při destrukci větší části adenohypofýzy.Může se jednat o izolovaný deficit nebo kombinovanou poruchu ? panhypopituitarizmus. Nejčastější příčinou jsou expanze v oblasti tureckého sedla, ozáření, traumata záněty, krvácení, poporodní ischemická nekróza (Sheehanův syndrom) nebo postižení hypotalamu. U idiopatického hypopituitarizmu zůstává příčina nejasná. Klinický obraz: u dětí bývá nejčastější deficit růstového hormonu, který se projevuje retardací růstu. Někdy se kombinuje s deficitem gonadotropinů, který je příčinou opoždění nástupu puberty. V dospělosti klinický obraz odpovídá stupni a typu postižení jednotlivých hypofyzárních funkcí. Diagnostika se řídí klinickým obrazem a laboratorním stanovením hypofyzárních hormonů spolu s hormony příslušných periferních žláz. U hraničních nálezů musíme k upřesnění diagnostiky použít dynamické stimulační testy. Terapie: expanzivní procesy v oblasti hypofýzy řešíme operací nebo ozářením, nejčastěji gama nožem. Přetrvávající hormonální deficity se pak substituují hormony periferních žláz. Hypokorticizmus léčíme hydrokortizonem v dávce 10?30 mg denně perorálně s respektováním diurnálního rytmu. Při zátěži je nutno upravit dávku a dekompenzaci stavu, pituitární krizi nebo operace je nutno zajistit parenterálním hydrokortizonem. Hypotyreózu léčíme tyroxinem, obvyklá substituční dávka se pohybuje kolem 50?150 ?g denně. Dávku titrujeme podle klinického stavu a hladiny volného tyroxinu. Hypogonadizmus u mužů substituujeme testosteronem. U žen kombinací estrogenů a gestagenů cyklicky nebo kontinuálně. Chceme-li dosáhnout fertility, musíme u obou pohlaví přikročit k přechodnému podávání injekčních gonadotropinů nebo gonadoliberinu. Terapie růstovým hormonem je indikována u dětí a dále u dospělých s těžkým, klinicky manifestním deficitem GH, kde jeho podávání jednoznačně zlepšuje kvalitu života, vede k nárůstu netukové tělesné hmoty, kostní denzity a zlepšení metabolických parametrů., Věra Olšovská, and Lit. 4