Cíl. Retrospektivně zhodnotit efekt a dlouhodobou průchodnost transjugulární intrahepatální portosystémové spojky (TIPS) u nemocných s trombózou jaterních žil. Metoda. V letech 1992-2011 jsme vytvořili TIPS celkem u 38 pacientů s trombózou jaterních žil nekontrolovatelnou medikamentózní léčbou. Léčeno bylo devět mužů a 29 žen ve věku 13-76 let (medián 33 let), v šesti případech se jednalo o děti. Predisponující trombofilní stav byl prokázán u 84,2 % osob. Klinická forma Buddova-Chiariho syndromu byla v šesti případech akutní, v 18 případech subakutní a ve 14 případech chronická. Indikací k výkonu byl u 31 nemocných ascites, u pěti pacientů jaterní selhání a u dvou krvácení do zažívacího traktu. Zákroky byly prováděny standardní technikou v analgosedaci nebo v celkové anestezii. U 17 pacientů jsme do kanálu TIPS implantovali nepotažený stent nebo kombinaci potaženého a nepotaženého stentu, u 21 nemocných jsme zkrat vyztužili pouze pro TIPS dedikovaným potaženým stentem (stentgraftem). Sledování průchodnosti zkratu po výkonu bylo založeno na pravidelných ultrasonografických, klinických a laboratorních kontrolách, při prokázané poruše průchodnosti byla provedena reintervence. Výsledky. Celková doba sledování souboru byla 8 dní - 207 měsíců (medián 52 měsíců). Technického úspěchu jsme dosáhli u 100% nemocných, hemodynamická úspěšnost výkonu byla 86,8 %, s poklesem mediánu portosystémového gradientu z 23 mm Hg na 8 mm Hg, klinicky bylo dosaženo ústupu obtíží u 89,5% nemocných. Významné komplikace jsme zaznamenali celkem u sedmi osob, žádný pacient nezemřel v přímé souvislosti se zákrokem. V průběhu sledování zemřelo celkem jedenáct nemocných (29 %), přežití souboru za 1 rok a za 5 let od TIPS bylo 85,3 % a 65,4 %. Během doby sledování jsme provedli celkem 50 reintervencí pro dysfunkci spojky, průměrný počet reintervencí přepočtený na jednoho nemocného za dobu 5 let byl 1,65 výkonu u pacientů se zkratem vytvořeným stentem a 0,67 výkonu u nemocných, u kterých byl primárně použit stentgraft. Ve skupině se zavedeným nekrytým stentem byla primární průchodnost 52,9% za 1 rok a 20 % za 5 let od výkonu, u skupiny s implantovaným potaženým stentem byla jednoletá primární průchodnost 80 % a pětiletá primární průchodnost 33,3%. V průběhu sledování jsme zároveň u osmi pacientů provedli angioplastiku dolní duté žíly pro její symptomatickou stenózu, u šesti z těchto nemocných byl do dolní duté žíly zaveden stent. Závěr. Vytvoření TIPS je velmi efektivní metodou léčby pacientů s trombózou jaterních žil. Použití pro TIPS dedikovaných potažených stentů vede knižšímu počtu dysfunkcí zkratu s nižším počtem reintervencí nezbytných k obnově průchodnosti, nutností je však současná důsledná antikoagulační léčba a léčba základního hematologického onemocnění., Aim. To retrospectively evaluate the efficacy and long-term patency of transjugular intrahepatic portosystemic shunt (TIPS) in patients with hepatic vein thrombosis. Method. In years 1992-2011, totally 38 patients with hepatic vein thrombosis resistant to medical therapy underwent TIPS creation in our department. We treated 9 males and 29 females, age 13-76 years (median 33 years), 6 patients were children. The underlying thrombophilic state was confirmed in 84.2% of treated patients. The Budd-Chiari syndrome was acute in 6, subacute in 18 and chronic in 14 cases. Ascites was indication for TIPS in 31 patients, liver failure in 5 and gastrointestinal bleeding in 2 persons. All the procedures were performed in anal-gosedation or under general anestesia using standard technique. In 17 patients, we implanted non-covered stent or combination of non-covered and covered stents during TIPS creation, in the other 21 patients only the TIPS dedicated covered stents had been used. TIPS patency during follow-up after the procedure was based on regular ultra-sonographic, clinical and laboratory examinations. In case of shunt dysfunction, a rein-tervention was performed. Results. The total follow-up period was 8 days - 207 months (median 52 months). The technical success rate was 100%, hemo-dynamical success rate 86.8% with median portosystemic gradient decrease from 23 mm Hg to 8 mm Hg, and clinically we were succesfull in 89.5% of patients. In 7 patients, severe complications occurred during shunt creation, but none of the patients died in direct connection with the procedure. Totally 11 patients (29%) died during follow-up period, the 1-year and 5-years survival rates were 85.3% and 65.4%, respectively. Due to TIPS dysfunction, totally 50 reinterventions were needed, the average 5-year reintervention rate per patient was 1.65 procedures in the bare stent group and 0.67 porcedures in the covered stent group. In the non-covered stent group, we achieved primary patency rates 52.9% 1 year and 20% 5 years after TIPS creation, in the covered stent group the 1-year primary patency rate was 80% and 5-year primary patency rate 33.3%. Angioplasty of symptomatic stenosis of the inferior vena cava was performed in 8 patients during follow-up, in 6 of these patients also stent implantation was necessary. Conclusion. TIPS creation is a very effective treatment of patients with hepatic vein thrombosis. The use of TIPS dedicated covered stents leads to lower dysfunction rate with lower number of reinterventions needed to reestablish the shunt patency, but strict simultaneous anticoagulation treatment and treatment of the underlying hematologie disease are necessary., Renc O, Krajina A, Hůlek P, Lojík M, Raupach J, Chovanec V, Jirkovský V, Fejfar T, Šafka V, Pozler O, Dulíček P, Čermáková E, Machová V., and Literatura
V roce 2008 byly v českém zdravotnictví zavedeny regulační poplatky. V souvislosti s tímto opatřením se neustále diskutuje, zda jejich implementace neúměrně nezatěžuje rozpočty domácností a omezuje přístup pacientů ke zdravotní péči. Tento příspěvek se proto zaměřuje na dopady regulačních poplatků na rozpočty domácností a prozkoumání změny struktury ve výdajích domácností na zdraví. Pro analýzu dopadu na rozpočty domácností je použita metodologie Světové zdravotnické organizace a jsou použita data ze statistiky rodinných účtů v letech 2007 a 2008, které bezúplatně zveřejňuje Český statistický úřad. V příspěvku je sledováno 5 základních typů domácností (domácnosti zaměstnanců bez dětí, s dětmi, domácnosti s nezaměstnanou osobou v čele, domácnosti osob samostatně výdělečně činných a důchodců). Výsledky ukazují, že domácnosti důchodců čelily největšímu zvýšení výdajů na zdraví, a taktéž měly nejvyšší zdravotní výdaje v roce 2008. Významným výdajům na zdraví rovněž čelily domácnosti nezaměstnaných. Nejmenší nárůst výdajů byl pozorován u domácností s dětmi, tyto domácnosti platily nejmenší regulační poplatky v roce 2008. Co se týče změn ve struktuře výdajů na zdraví, u většiny sledovaných domácností došlo k poklesu výdajů na volně prodejná léčiva, což lze vysvětlit jako kompenzaci zavedení regulačních poplatků a růstu cen léků a doplatků na léky. Obecně lze říci, že poklesly výdaje na nadstandardní zdravotní služby., Background: The user fees were implemented into the Czech health care system in 2008. There has been a discussion whether the implemented user fees are possible to have a negative impact on the budgets of patients and can restrict the access to the consumption of health care. Therefore this paper focuses on the effect of user fees on the budget of the Czech households and the changes in the structure of their out-of-pocket payments. Methods: The methodology of the World Health Organization was used for the analysis of the impact on budgets. The used data was derived from the Household Budget Survey 2007 and 2008 published by the Czech Statistical Office. Five types of households were monitored (households headed by employed person with and without children, households of unemployed, selfemployers and households of pensioners). Results: The results show that the households of pensioners faced to the highest increase in out-of-pocket payments and overall the highest out-of-pocket payments in 2008 as well. The household headed by unemployed person had also significant out-of-pocket payments in 2008. The smallest increase in out-of-pocket payments is observed by the households of employees with children. They paid the smallest amount of user fees in 2008. Regarding the changes in the structure of out-of-pocket payments, the majority of the observed households decreased their expenditure on medicaments sold without prescription as a result of user fees implementation and increase in medicament prices and copayments. In general, expenditure on above standard services dropped. Conclusion: The user fees implementation increased particularly the expenditure of vulnerable households (pensioners), however the effect on the changes in out-of-pocket payments structure in 2008 was not so significant., Veronika Krůtilová, and Lit.: 12
Invazivní mykotické infekce (IFI) jsou spojeny u imunokompromitovaných dětí s významnou morbiditou a mortalitou. Včasné zahájení cílené léčby je klíčovým faktorem pro úspěšný výsledek. Nicméně, možnosti léčby IFI u dětí jsou omezené. Ne vždy je snadné včas a přesně potvrdit diagnózu IFI a správně identifikovat etiologické agens. Použití několika dostupných účinných antimykotik u dětí je komplikováno nedostatkem farmakokinetických a bezpečnostních dat. V našem sdělení bychom chtěli shrnout současná doporučení v cílené antimykotické léčbě v dětské hemato-onkologii na základě vlastních zkušeností a doporučení publikovaných během posledních let., Invasive fungal infections (IFI) in immunocompromised children are associated with significant morbidity and mortality. Early targeted therapy is the key factor for successful outcome. However, treatment options against IFI in children are limited. Not always it is easy to timely and to accurately confirm the diagnosis of IFI and properly identify the etiologic agent. Use of several available potent antifungals in children is complicated by the lack of pharmacokinetic and safety data. In our report, we would like to summarize current recommendations for targeted antifungal therapy in pediatric hemato-oncology based on our experience and recommendations published during the last years., Petr Sedláček, Vanda Chrenková, Petra Keslová, Peter Múdry, Jaroslav Štěrba, Júlia Horáková, and Literatura
Cíl: Na základě existujících cizojazyčných testů sestavit a validovat vlastní, v českém jazyce dosud chybějící test funkcionální komunikace u pacientů s afázií. Metodika: Byl vytvořen Dotazník funkcionální komunikace (DFK), který hodnotí stav komunikace v reálných situacích pomocí 20 položek v oblastech: I. bazální komunikace, II. sociální komunikace, III. čtení a psaní a IV. čísla a orientace; každá položka je hodnocena šestistupňovou škálou (0–5 bodů). Maximální možná hodnota Indexu funkcionální komunikace (Index FK) dosahuje 100 bodů. DFK byl validován na souborech zdravých dobrovolníků (n = 110, medián věku 63 let), pacientů s afázií (n = 38, medián věku 62 let) a s Alzheimerovou demencí (n = 8, medián věku 81,5 let). Výsledky: Hodnoty Indexu FK korelovaly významně s věkem (Spearman r = –0,354; p = 0,000148), proto byly stanoveny normativní hodnoty Indexu FK pro věk: 50–59 let: > 90; 60–69 let: > 85; 70 a více let: > 76. Pomocí ROC analýzy byla potvrzena vysoká diagnostická validita DFK v diskriminaci mezi normálními jedinci a pacienty s afázií (senzitivita při cut‑off hodnotě Indexu FK 86,5 je 89,5 % a specificita je 93,6 %; AUC = 0,974; p < 0,001). Hodnoty Indexu FK u pacientů s afázií významně korelovaly se stupněm jazykového deficitu vyjádřeného testem MASTcz a nezjistili jsme rozdíl oproti hodnotám Indexu FK u pacientů s poruchami komunikace u Alzheimerovy demence. Potvrdili jsme test‑retest reliabilitu opakovaným vyšetřením 10 pacientů s afázií. Byl vytvořen terapeutický materiál, který navazuje na položky DFK. Závěr: DFK je nový validovaný test v českém jazyce, který doplňuje paletu diagnostických nástrojů pro pacienty s afázií. Výzkum naznačil jeho výborné psychometrické vlastnosti, jež je třeba ověřit na větších souborech., Aim: To develop and validate a new, in the Czech language still missing test of functional communication for patients with aphasia. Methods: Functional Communication Questionnaire (FCQ) comprises 20 items that evaluate communication in four areas of real situations: I. Basal communication, II. Social communication, III. Reading and writing, and IV. Calculation and orientation. Every item is evaluated on 6–degree scale (0–5 points), and the sum (Functional Communication Index – FCI) of 100 points represents maximum possible value. FCQ was validated in groups of healthy volunteers (n = 110, median age 63 years), patients with aphasia (n = 38, median age 62 years), and patients with Alzheimer dementia (AD) (n = 8, median age 81.5 years). Results: Values of FCI correlated significantly with age (Spearman r = –0.354, p = 0.000148); and different normal limits of FCI were established for decades: 50–59 years: > 90; 60–69 years: > 85; 70–79 years: > 76. Using ROC analysis we confirmed high diagnostic validity of FCQ in discrimination between healthy controls and patients with aphasia (sensitivity of 89.5% and specificity of 93.6% for cut‑off value 86.5; AUC = 0.974; p < 0.001). Degree of functional communication impairment quantified with FCI in patients with aphasia correlated with the degree of language deficit quantified with MASTcz, while there was no significant difference in FCI values between patients with aphasia and AD. Repeated evaluation in 10 patients with aphasia proved very high test‑retest reliability of FCQ. New therapeutic material based on FCQ was finally introduced into clinical practice. Conclusion: FCQ extends the repertoire of diagnostic tests for patients with aphasia available in the Czech language. Our results showed very good psychometric characteristics of FCQ that should be confirmed by further research. Key words: diagnosis aphasia – Functional Communication Questionnaire – normative data – self-sufficiency – quality of life The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and M. Košťálová, B. Poláková, M. Ulreichová, P. Šmíd, E. Janoušová, M. Kuhn, J. Klenková, J. Bednařík
Cieľ: Výskum bol zameraný na identifikáciu drţania diéty u adolescentných respondentov a niektorých príčin jej drţania vo vzťahu k pohlaviu a veku. Metodika: Na získanie empirických dát boli pouţité vybrané poloţky sebaposudzovacieho meracieho nástroja s názvom Mapovanie stravovacích návykov medzi adolescentmi (The Project EAT Survey, Neumark- Sztainer et al.). Výskumnú vzorku tvorilo 387 adolescentných respondentov, toho času študentov prvých a štvrtých ročníkov stredných škôl. Výsledky: Podľa výsledkov výskumu ţeny častejšie drţia diéty (redukčné alebo pre jej udrţanie) či uţ v minulom roku (p = 0,002) aj v terajšej dobe (p = 0,000). Sú nespokojné so svojou hmotnosťou (p = 0,000) a postavou (p = 0,009). Respondenti vo veku 18 - 20 rokov uviedli, ţe si ich členovia rodiny doberali alebo si robili posmech z ich hmotnosti (p = 0,000). Vyššie percento ţien zaţilo negatívne hodnotenie ich hmotnosti zo strany členov rodiny (27,5 %) a vrstovníkov (33,5 %). Záver: Sestra v klinickej praxi môţe byť nápomocná pri identifikovaní drţania diét u adolescentov a jej príčin z hľadiska prevencie dopadu drţania diét na telesné a duševné zdravie adolescenta a pri realizácii uţ cielených intervencií, napr. edukácie v rámci takto obsahovo zameranej prevencie., Aim: The research was aimed at identifying dieting among adolescent respondents and some of the reasons for its keeping in relation to sex and age. Methods: For obtaining empirical data selected items of self-assessing measuring tool called Mapping dietary habits among adolescents were used (The Project EAT Survey, Neumark-Sztainer et al.). The research sample consisted of 387 adolescent respondents, previously high school students (of the first and fourth study year). Results: According to results of research women more frequently keep a diet (in order to lose weight or keep it the same) in last year (p = 0,002) as well as at present-day period (p = 0,000). They are not satisfied with their weight (p = 0,000) and figure (p = 0,009). Respondents aged 18-20 years reported that their family members have teased or made fun of their weight (p = 0,000). A higher percentage of women had experience a negative evaluation of their weight on the part of the family members (27,5 %) and peers (33,5 %). Conclusion: A nurse in clinical practice can be helpful in identifying dieting among adolescents and its causes in order to prevent the impact of diets on physical and mental health of adolescent and in the implementation of already targeted interventions, e.g. education in the context of the following content targeting prevention., Michaela Miertová, and Literatura 40
V české společnosti a českém zdravotnictví došlo od roku 1989 k hlubokým změnám. Financování zdravotní péče z daní bylo nahrazeno veřejným zdravotním pojištěním s veřejně-soukromým mixem poskytovatelů zdravotní péče. Dvacet let reforem lze považovat za úspěch, i když se zdravotní systém potýká s mnoha problémy. Radikální a rychlá řešení reformy zdravotního systému neexistují; přednost by měl mít konzervativní přístup. Zdravotní reformy ukazují, že společnost potřebuje více času na přijetí společenských změn. Systém zdravotní péče se složitými komplexními vztahy, není laboratoř pro experimenty na lidech. V textu jsou diskutována některá vybraná reformní opatření, která by měla vést ke zlepšení zdraví a zdravotního systému., Since 1989 the Czech society and the Czech health system have undergone deep changes. Health care financing out of taxation was replaced by public health insurance, with public-private mix of health providers. The twenty years of reforms can be viewed as a success, although the health system faces many problems. The radical and quick solutions do not exist in health system reform; the conservative approach should be preferred. Health reforms show that the society needs more time to accept social changes. The health system with complex relations is not a laboratory for pro experiments on humans. Some selected reform measures to improve health and health system are discussed., Martin Dlouhý, and Lit.: 19
Cíl: Posoudit efekt samoléčby a autodiagnózy dysmenorey u studentek univerzity v Maiduguri. Metody: 289 studentek trpících dysmenorhoeou z celkového počtu 25 000 studentek univerzity v Maiduguri ze státu Borno, Nigerie, bylo randomizováno k léčbě dysmenorey. Studentky byly vybrány na základě dotazníku, který vyplnily v lednu 2011. Výsledky: Střední věk ± směrodatná odchylka (SD) účastnic byl 22.50 ± 3.12 roku. 112 (38.8 %) užívalo analgetika a nefarmakologické prostředky k tišení bolesti, buď současně, nebo následně (p < 0.001). Nejčastějšími nemedikamentózními prostředky byly horká lázeň (15.2 %) a ohřívací dečka umístěná na podbřišek (5.5 %). Nejčastějšími léky byly nesteroidní antirevmatika (NSAID) užívané při nástupu menstruace. V 72 % byla léčba účinná, ve 4.2 % nebyla. Většina účastnic se medikovala sama a nezabývala se možnými vedlejšími účinky (p < 0.001). Většina účastnic (63 %) utratila 300 Nigerijských Naira a méně (1.9 US Dolarů a méně) za léčbu dysmenorey. Závěry: Výsledky potvrdily, že NSAID byly nejčastěji užívané medikamenty k léčbě dysmenorey, ale většinou bez znalosti potencionálních vedlejších účinků. Proto doporučujeme zapojení profesionálních zdravotníků do tohoto procesu., Objective: This study was performed to evaluate self-medication for the treatment of self-diagnosed dysmenorrhoea among a group of University of Maiduguri female students. Methods: The population of this randomized study was 289 female students suffering from dysmenorrhoea out of over 25 000 students attending a college of medicine and eight non-medical faculties of university of Maiduguri in Borno state, Nigeria. The students were interviewed using a self-administered pre-tested structured questionnaire in January, 2011. Results: The Mean ± Standard Deviation (SD) of age of the participants was 22.50 ± 3.12 years. Significant number 112 (38.8%) of participants use drugs to remedy menstrual pains followed by non-drug therapy while few combine both the drug and non-drug therapy for the pain management (p < 0.001). The most common non drug remedies employed by the participants were taking a hot bath (15.2%) and placing a heating pad on abdomen (5.5%). However, the most common drugs used by the participants were Non-Steroidal Anti-Inflammatory Drugs (NSAIDs) which were usually taken orally at the onset of menstruation. Among the participants that used drug, 72% found it effective while 4.2% reported ineffectiveness. Significant majority of the participants usually self-prescribed their drugs, and were ignorant of the common side effects of these drugs (p < 0.001). Most participants (63%) spent 300 Nigerian Naira and below (1.9048 US Dollar and below) on drugs for dysmenorrhoea every month. Conclusion: The results confirmed that NSAIDs were the most common drugs used for dysmenorrhoea treatment, but frequently used without knowledge of potential side effects due to self-medication. Therefore, we recommend educational intervention by health care professionals., Roland Nnaemeka Okoro, Helen Malgwi, Cyprian Kingsley Ngong, Glory Ogechi Okoro, and Literatura 30
Cíl: Správný pooperační režim je důležitou součástí rekonvalescence po dekompresi karpálního tunelu. Cílem této prospektivní randomizované studie je zjistit, zda pooperační dočasné dlahování má klinicky významný efekt, nebo zda není naopak zbytečné. Výsledky dosud publikovaných prací nedávají jasné, prokazatelné a jednoznačné doporučení. Soubor a metodika: Do souboru bylo zařazeno celkem 72 pacientů s klinicky a elektromyograficky prokázaným syndromem karpálního tunelu, kteří byli randomizováni do dvou skupin. V první skupině byla pacientům po operaci na dva týdny přiložena dorzální dlaha fixující zápěstí v neutrální poloze a v druhé skupině dlaha použita nebyla. Před operací i po operaci byla hodnocena distální motorická latence, síla stisku a míra subjektivních obtíží pomocí specializovaných dotazníků DASH (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand Questionnaire) a Bostonského dotazníku (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Výsledky: Po operaci došlo ke zkrácení distální motorické latence a mírnému snížení síly stisku, ale mezi skupinami nebyly nalezeny statisticky významné rozdíly (p > 0,05). Po operaci došlo také k předpokládanému zmírnění subjektivních obtíží, objektivizovanému dotazníkovými koeficienty, ale mezi skupinami nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p > 0,05). Závěr: Podle našich zjištění dočasné dlahování po otevřené dekompresi karpálního tunelu ve srovnání s nedlahovanou skupinou nezlepšuje výsledky chirurgické léčby. Používání dlahy v této indikaci se jeví jako nadbytečné jak z lékařského, tak z ekonomického pohledu. Na druhou stranu dočasné dlahování po operaci výsledky operační léčby nezhoršuje., Aim: Correct post-operative care is an important part of recovery after carpal tunnel decompression. The aim of this prospective randomized study was to determine whether postoperative temporary splinting has a clinically significant effect, or whether it is unnecessary. The results of published data do not give clear, demonstrable and unambiguous recommendations. Material and methods: A total of 72 patients with clinically and electrodiagnostically established diagnosis of carpal tunnel syndrome were randomized into two groups. The first group included patients with a dorsal splint, fixing the wrist in a neutral position for two weeks after surgery, whereas the second group included patients, in whom the splint was not used after surgery. Distal motor latency, grip strength and degree of subjective symptoms were assessed before and after surgery using specific questionnaires, namely the DASH questionnaire (Disabilities of Arm, Shoulder and Hand) and the Boston questionnaire (Boston Carpal Tunnel Questionnaire). Results: After surgery, there was a reduction of distal motor latency and a moderate reduction of grip strength, but there were no statistically significant differences (p > 0.05) between the two groups. After surgery, the anticipated improvement of subjective symptoms was achieved, objectified by questionnaire coefficients. However, there was no statistically significant difference (p > 0.05) between the two groups either. Conclusion: According to our findings, temporary splinting after open carpal tunnel decompression does not improve the results of surgical treatment compared to the non-splinted group. Using the splint in this indication seems to be redundant from the medical and economic point of view. On the other hand, temporary splinting after surgery does not cause worsening of the results of surgical treatment. Key words: carpal tunnel syndrome – surgical decompression – immobilisation – splints – postoperative care – electromyography The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers., and A. Fibír, R. Čáp, J. Vaněk