Transpersonální psychologie se snaží systematizovat mimořádné stavy vědomí, které jsou v jiných kulturách vysoce oceňovány, ale v kultuře západní jsou často zaměňovány s duševním onemocněním. Transpersonální psychologie proto přichází s konceptem psychospirituální krize, který má sloužit k odlišení těchto stavů od skutečných duševních nemocí. Koncept psychospirituální krize je odbornou veřejností většinou odmítán, ale jeho systematičtější kritika stále chybí. Článkem se autor pokouší věcně poukázat na problémy spojené s tímto konceptem a pomoci tak vyplnit tuto mezeru. Upozorňuje na vágnost kategorie psychospirituální krize a odhaluje řadu vnitřních rozporů transpersonalistické teorie. Poukazuje na to, že některé stavy, jež transpersonalisté označují za psychospirituální krizi, vůbec neodpovídají kritériím, která pro ni sami stanovili. Článek se též vymezuje vůči nepřijatelnému hodnotovému zatížení této kategorie. Koncept psychospirituální krize totiž vychází z konkrétních náboženských idejí. Jde přitom o ideje, které se do značné míry překrývají s idejemi hnutí New Age. V této souvislosti si stať klade otázku, zda je transpersonální psychologie vědeckou disciplínou, nebo spíše náboženským hnutím. Článek předkládá důvody, proč je třeba se přiklonit spíše k druhé možnosti. and Critical analysis of the concept of spiritual emergency
Transpersonal psychology attempts to systematize extraordinary states of consciousness, which are highly appreciated by other cultures, but in the Western culture such states are often confused with a mental disorder. Therefore transpersonal psychology has created a concept of spiritual emergency, which should be used to distinguish these states of consciousness from real mental disorders. The concept of spiritual emergency is usually rejected by the experts, although there is still lack of its systematic critique. Author is trying to fill up the gap and to point out critically some problems related to this concept. He draws reader’s attention to haziness of the concept of spiritual emergency and discover range of internal contradictions of the transpersonal theory. For instance, some states considered by transpersonalists to be spiritual emergency do not comply with their own criterions. Paper also objects to its undesirable value burden. It is unsuitably value laden term, since the category is grounded in specific religious ideas. These ideas overlap with ideas of New Age movement to a large degree. In this context the author raises the question, whether transpersonal psychology is a scientific discipline or rather a crypto‑religious movement. The article proposes some arguments why it is not appropriate to regard transpersonal psychology as a scientific discipline.
Při vymezování pojmu spiritualita je v psychologii náboženství možné rozlišovat čtyři směry. Zaměřují se na rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou, na náboženství a spiritualitu ve vztahu k posvátnu, na spiritualitu ve vztahu k „vnitřnímu životu“ a na spiritualitu v souvislosti s existenciálními otázkami. První tři výše zmíněné směry však mají následné nedostatky: hodnotící srovnávání mezi „špatným náboženstvím“ a „dobrou spiritualitou“, zahrnutí problematického a přeceňovaného konceptu a podpora karteziánského dualizmu v psychologické terminologii psychologie. Ačkoli je čtvrtý směr příznivější, narušuje některým lidem vnímání sebe sama. Zahrnutí spirituality do analytického slovníku psychologie je tudíž neuvážené. Namísto toho by mělo být zkoumáno osobní chápání náboženství a spirituality v souvislosti s tím, jak se lidé vyrovnávají s existenciálními otázkami.