Při vymezování pojmu spiritualita je v psychologii náboženství možné rozlišovat čtyři směry. Zaměřují se na rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou, na náboženství a spiritualitu ve vztahu k posvátnu, na spiritualitu ve vztahu k „vnitřnímu životu“ a na spiritualitu v souvislosti s existenciálními otázkami. První tři výše zmíněné směry však mají následné nedostatky: hodnotící srovnávání mezi „špatným náboženstvím“ a „dobrou spiritualitou“, zahrnutí problematického a přeceňovaného konceptu a podpora karteziánského dualizmu v psychologické terminologii psychologie. Ačkoli je čtvrtý směr příznivější, narušuje některým lidem vnímání sebe sama. Zahrnutí spirituality do analytického slovníku psychologie je tudíž neuvážené. Namísto toho by mělo být zkoumáno osobní chápání náboženství a spirituality v souvislosti s tím, jak se lidé vyrovnávají s existenciálními otázkami.
The article explores the role played by the motif of stars and sparks in the first to third songs of Macha’s poem May. Stars appear in the first canto, both in reference to stars whose light is going out and in the form of sparks (the reflection of starlight) playing on the waves of the lake. In the second canto, the extinct (dead) star that is falling forever through dark space connotes human life exposed to nothingness. If the sparks on the lake are characterised as ‘lost light’, then, it is said, man is unable to determine which spark is a reflection of which star, and is thereby also unable to reveal the source of the light and of earthly beauty. Humans are thus unable to discern whether earthly beauty and earthly life really have any supernatural (transcendent) source.