Pohár z čirého skla, vzor matně řezaný. Na kalichovité kupě krajina se sedícími postavami - Orfeus s lyrou, Mars opřený o štít, Venuše mezi keři. V pozadí výjevu opice, lev, pták. and Drahotová 1989#, s. 66.
Tapiserie, vlna a hedvábí (355 x 493 cm). Figurální kompozice v krajině s architekturou paláce v pozadí. V popředí sokl s vázou, nad ním baldachýn a skupina postav. Vpředu Amor a Vernuše a Cérés, Psýché s Merkurem, vlevo Jupiter a Juno, za nimi Minerva, dále Vulkán, Diana s nymfou a Kyklópové se zbrojí., Blažková 1975#, č. k. 37., and Merkur přivádí Psýché na Olymp. Autorem předlohy je patrně Jan van Orley, podle jeho návrhů byla série o sedmi kusech tkána celkem třikrát (Josse Vos, Peter van der Hecke). Ispirací byl Apuleův příběh, který v roce 1669 přepracoval La Fontaine (Les amours de Psyché et de Cupidon).
Malba na skle (33, 6 x 25 cm): nahá Venuše leží v ložnici na posteli, nad ní letí Amor a střílí z luku. Vepředu na truhle váza s květinami a mísa s ovocem, mezi truhlou a postelí na zemi loutna, mandolína, noty, zlaté konvice a busta ženy. and Fučíková 1997#, II/176
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): vlevo Vulkán (nahý, vousy) sedí u kovadliny, kuje Amorův šíp, před ním stojí Venuše s Amorem (luk, toulec), v pozadí oltář s obětním ohněm. Na obou stranách Vulkána putto. Skupina s Vulkánem a Venuší je venku, na břehu, na druhé straně vody je město a za ním hory. Vpravo je naznačený palác, v němž lůžko s baldachýnem, na zemi odložená Martova zbroj (brnění, helma, meč), na loži nahý Mars s Venuší., Přibyl 2006#, 72, č. 18., and Talíř byl zakoupen roku 1981.
Tapiserie (288 x 315 cm). Scéna v krajině s listnatými stromy, v popředí na oblaku Venuše, před ní Amor s lukem a šípem., Blažková 1975#, č. k. 30., and Tapiserie byla v letech 1969-1970 oddělena od většího kusu (UPM inv. č. 70.0976).
Řadový nájemní dům, na novorenesančním štítě štukový reliéf parafrázující zrození Venuše. Uprostřed nahá dívka držící si drapérii přes klín, z obou stran na ní hledí sedící postavy mladíka a dívky. Nad portálem dvojice okřídlených postav (dívka a mladá žena) s atributy (kniha, lipová větvička).
Dvoupatrový řadový dům postavila roku 1934 pro lékárníka Čeňka Řeháka firma V. Nekvasil. V klenáku hlavního portálu monogram ČŘ (Čeněk Řehák) a letopočet 1934. Nad vchodem do lékárny lékárenský znak (váhy a had), okna výkladců v přízemí nesou v klenácích plastiky mužských a ženských hlav (autor nezjištěn)., Baťková 1998, s. 750, and Výzdoba fasády se částečně vztahuje k živnosti majitele domu, který v něm provozoval lékárnu. Hlavy umístěné v klenácích oken však představují konkrétní osoby, a to rodinu majitele domu, ale ve společnosti postav z antické minulosti. První hlava na levé straně průčelí představuje boha Merkura (podle Praxitelova díla z let 350 - 330 př. Kr. z muzea v Olympii), dále je to Venuše a soudobé portréty (stavebník a jeho choť), jako poslední je fiktivní portrét řeckého filosofa Sókrata. Odkazy na antickou minulost v podobě konkrétních známých soch jsou ve třicátých letech poměrně vzácné.
Nárožní nájemní dům, čtyřpatrový. Nad portálem sokl se sochou Venuše., Analogie srov.: http://www.ncartmuseum.org/collections/highlights/european/italian/1600-1815/088_lrg.shtml (08.12.06), and Inspirací je antické zobrazení bohyně vystupující z lázně a přidržující si draperii na ňadrech. Tato plastika je zmenšenou kopií novoklasicistní sochy bohyně z roku 1810, tzv. Venere Italica, jejímž autorem byl Antonio Canova (1757 - 1822), dnes je ve sbírkách Palazzo Pitti (Galeria Palatina) ve Florencii. Canova se inspiroval antickou plastikou Venuše Medici, kterou roku 1802 z Florencie odvezl Napoleon. Nejedná se o její repliku, ale vlastní umělecké ztvárnění námětu. Socha, která Venuši Medici ve florentských sbírkách nahradila, okamžitě získala věhlas, jehož důsledkem byla řada replik, v samotném okruhu dílny tohoto sochaře, kde vznikly čtyři varianty díla v letech 1815 - 1822. Jedna z nich je například v muzeu North Carolina Museum of Art (inv.no. 919.839.6262). Odlitky a zmenšené repliky této sochy se z evropských galerií dostaly i do městských parků a jak dokládá pražská architektura i na fasádu nájemního domu.