Olej na mědi (24, 5 x 18, 8 cm): nahý spící Amor (přes prsa stuhu na upevnění toulce), polosedí na posteli se zavřenýma očima. Vedle něj klečí na jednom koleni nahá Psýché (náramek na paži), drží nad Amorem lampu a tiskne si levou ruku na prsa. Pod polštářem, na němž leží Amor, je ostří dýky (novacula praeacuta), kterou si tam připravila Psýché. Výjev se odehrává v ložnici charakterizované architektonickými prvky monumentální antické architektury (kanlovaný pilíř s hlavicí, kladí)., Fučíková 1997#, I/42, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostřední pokračování příběhu inspirovaného Apuleiovými Proměnami představuje Heintzův obraz z doby okolo roku 1604 (Nürnberg, Nationalmuseum, Heintz, Amor opouští Psyche).
Vítězství Ctností nad Neřestmi na osmi čelech lunetové klenby. Postava ženy sedící na figuře muže, má na sobě antickou vojenskou uniformu s pláštěm sepjatým na rameni, v obou rukách drží dýku, na hlavě má korunu., Lejsková-Matyášová 1973#, 1-17., Poche 1977#, 42-44., and Alegorický zápas Hříchů a Ctností, Ctnosti vítězí nad Hříchy svou duchovní převahou. Hříchy jsou personifikovány mužskými postavami, nad kterými vítězí Ctnost. V tomto případě je patrně zobrazen krutý pohanský vládce Herodes.
Nástěnné malby ve velké síni s erby na jižní stěně a figurálními světskými výjevy na delší východní a západní stěně. Malovaná výzdoba s akantovými rozvilinami, festony a kandelábrovými motivy na malovaných pilastrech. V arkýři západní stěny dva medailony s fiktivními portréty a postava stojící ženy, za ní obelisk, pravicí si do hrudi zabodává dýku - Lukrécie., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Malířská výzdoba hlavního sálu sestávala nahoře z pilířové arkády s erby, okna začleněna do malovaného architektonického rámce., Sedláček 1923#, s. 15., Poche 1977#, 147-148., and Malby byly renovovány v letech 1908-1913 (R. Říhovský), došlo ke zkreslení původní výzdoby.
Olej na plátně (49 x 36. 5 cm). V púopředí stojící žena, v levé ruce drží dýku. V pozadí scéna před kruhovým chrámem, Arria bere dýku svému muži a chystá se spáchat sebevraždu., Vidmar 2011#, 237-255., and Na zámku český Krumlov je 11 obrazů inspirovaných obrazovou předlohou, kterou bylo literární dílo (Pierre Le Moyne, La gallerie des femmes fortes. Chez Antoine de Sommaville, Paris 1647, des illustrations Gilles Rousselet (1610-1686) et Abraham Bosse d'apr?s Claude Vignon (1593-1670). Antická tematika je zachycena na šesti z nich. V tomto případě se autor od předlohy poněkud odchýlil, a to v zobrazení skupiny postav v pozadí.
Olej na plátně (49 x 36, 5 cm). Figurální scéna v krajině. V popředí vpravo kráčí žena, ruce spojené na předloktích. Vlevo v pozadí skalnatý terén se stromy, pod skálou krytý vojenský vůz, plachta zasažena šípy, před vozem žena na hrudi probodená dýkou, vedle ní putto (Amor ?) s křídly, na ženině klíně leží muž v antikizující zbroji, na jeho hruď stéká krev z ženiny rány. Na zemi před touto skupinou leží zlomený meč a přilba., Vidmar 2011#, 237-255., and Pantheia byla krásnou manželkou súského vládce Abradaty (patně neexistující historická postava), který bojoval na straně Asyřanů proti Kýrovi Velikému. Vládce byl zabit v boji. V době nepřítomnosti svého chotě byla jeho choť zajata, aby chránila čest svou i svého muže, spáchala sebevraždu. Věrná láska a příkladné chování manželky je součástí Xenofóntovi knihy O Kýrově vychování. Na zámku český Krumlov je 11 obrazů inspirovaných obrazovou předlohou, kterou bylo literární dílo (Pierre Le Moyne, La gallerie des femmes fortes. Chez Antoine de Sommaville, Paris 1647, des illustrations Gilles Rousselet (1610-1686) et Abraham Bosse d'apr?s Claude Vignon (1593-1670). Antická tematika je zachycena na šesti z nich.
Rytina (11,9 x 11,4 cm): Lukrécie s odhalenými ňadry si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru. Za ní sloup a draperie., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na obraze z roku 1601 (Praha, NG, Lukrécie).
"Paetus" se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levici má na ruce ženy zhroucené u jeho nohou, manželky "Arrie." and Antický sochařský typ zobrazující sebevraždu Gala a jeho ženy je kopií z trajánské epochy podle pergamského originálu ze druhé poloviny 3. století př. Kr. Sousoší je poprvé zaznamenáno v roce 1623 ve sbírce Ludovisi v Římě, v majetku rodiny Ludovisi sousoší zůstalo až do začátku 19. století, dnes je v Museo Nazionale v Římě, vystaveno v Palazzo Altemps, inv. 8608 ( srov. Palma, Lachenal 1983, č. 64). Socha byla v interpretována nejprve jako Sextius Marius (inventář sbírky Ludovisi z roku 1636) či Pyramus a Thisbe (Perrier 1638, č. 32), Sandrart navrhl dvojici interpretovat jako jako Paetus a Arria (Sandrart 1675-1679, 1, 2, s. 39). Arria vešla do dějin výrokem "Paete, non dolet" (Paete, nebolí to), kterým jej vybídla k sebevraždě, Paetus byl roku 42 odsouzen k smrti, protože se zapletl do spiknutí proti císaři Claudiovi, které organizoval Camillus Scribonianus. Správná identifikace jakožto sebevražda galského zajatce a jeho ženy se prosadila díky Viscontimu (Visconti 1831, 325-326).
Kresba černou křídou (19, 1 x 16, 5 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/153., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově obrazu z roku 1601 (Praha, NG, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy
Pískovcové sousoší: nahý bezvousý muž, Caecina Paetus, se dívá nahoru a zabíjí se dýkou, levicí drží za paži manželku, Arrii Starší, zhroucenou u jeho nohou. Žena má zavřené oči., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Sousoší tvoří dvojici se sousoším s Arrií Mladší, které je na bráně umístěno na 6. sloupku od jihu (srov. Hořovice, zámek, brána, Paetus a Arria Mladší). Sounáležitost obou soch je evidentní, v obou případech je zobrazen muž s dýkou a u jeho nohou ženská postava. Sochu zobrazující Arrii Starší zhotovila Braunova dílna pro zámeckou zahradu ve Valči, srov. Kladruby, Lapidarium, "Paetus a Arria." Antický originál zobrazuje ve skutečnosti sebevraždu galského zajatce a jeho ženy (srov. Exemplum: "Paetus a Arria"), v Braunově dílně mohla být použita Perrierova rytina z roku 1638 (zrcadlově obrácená), protože obrysy sousoší jsou nápadně podobné. V Perrierově albu je však sousoší interpretováno jako Pyramus a Thisbe. "Paetus a Arria" bylo antické sousoší nazváno až kolem roku 1670 a tak bylo známo po celé následující století. Nejpravděpodobnějším zdrojem inspirace v Braunově dílně byla rytina v Sandratově dílu z roku 1675 (návrh I. D. Sandrart, rytex R. Collin), která sousoší zobrazuje ze stejného úhlu jako rytina Perrierova (nápis: PAETUS und ARIA Röm. Ehe Paar:im Palast von Pr. Ludovisi zu Rom). Na Sandrartově zobrazení je "Paetus" oproti originálu mnohem razantněji rozkročen, takže při bočním pohledu je vidět jenom jeho levá noha, což je na soše z Braunovy dílny věrně reprodukováno.