Kardinál Kašpar Migazzi 1770-1780, V parku kašna se sochařskou výzdobou zámek klasicistní, baron Nádherný od 1806, založil 1840 dendrologický park, 1873-1875 přestavba neorenesanční. Zkonfiskován, škola, vrácen v restituci rodině Nádherných 1997-2001 rekonstrukce.
Sochařská výzdoba na terase zahrady zámku, na zábradlí ženské alegorické busty., Anděl 1984#, 177-178., and Zámek byl v péči JZD, dnes je zdevastovaný.
Na náměstí Stará radnice (1560), čp. 5, čp. 60 - štuky freska Arkádie z 18. století, čp.76, portály, čp. 108, 112 - figurál. reliéfy, 134. Ulice Břetislavova čp. 73, čp. 74. Ul. Š. partyzánů čp. 16, . Florentská ul. čp43 bohatá štuková výzdoba z 18. stol. mythologická témata provedená majiteli Josefem a štukatérem Ignácem Cereghettim. and Poche 1977#, s. 539-540.
Dům měšťana Matěje Mydláře z let 1573 - 1577, třípatrový s loggií. Na jižním průčelí připojena polygonální věž s věžičkou, tzv. hvězdárnou, kterou dal zbudovat syn stavebníka, Daniel Mydlář. V průčelí do ulice reliéfní výzdoba. Na parapetu prvního patra a na podnožích sloupů - reliéfní medailony s ženskými figurami v dobovém oděvu představujících alegorie a ctnosti. Zleva doprava: sedící žena s palmovou ratolestí a holubicí (?) (Mír) a klečící žena (Víra); žena s přilbou a bubnem (Válka) a žena s mečem a vahami (Spravedlnost); žena se třemi dětmi (Láska) a žena se zrcadlem a hadem (Obezřetnost, Moudrost); žena s pelikánem (Charitas) a žena se sloupem (Síla), žena s korunou a žezlem (Moc)., Muchka 1990#, 290., and Alegorie ctností.
Měšťanský dům s gotickým jádrem (doložen 1592). Dnešní podoba z přelomu 18. a 19. století, kdy byl v majetku rodiny Rozvadovy (v letech 1787-1889). Fasáda empírová s figurální výzdobou. Na levém nároží sv. Florián, dále obdélné reliéfy s figurami: puti s květinami a ovocem - žena s žezlem a holubicí pijící z misky - puto a satyr s různými atributy (fascis, kaduceus, kotva, loď) - muž s trojzubcem a nádobou na vodu - puti s hrozny vína a ohýnkem v nádobě. Nad portálem svitek, písmena JK a holubice s ratolestí., Poche 1977#, s. 539-540., and Reliéfy střídavě zobrazují alegorie ročních dob a antická božstva. Zleva jaro a léto, Venuše, satyr a puto s atributy, Neptun, podzim a zima. Nad reliéfy v nadokenních obloucích hlavy antických imperátorů.
Ve výklenku schodiště vily stojící postava nahé ženy, v pravé ruce drží drapérii, levá ruka na temeni nakloněné hlavy., Panoch 2009#, 24-27., Šmahel 2011#, 34-44., and Socha 1986 snesena, dnes údajně v Regionálním muzeu v Chrudimi.
Na klenbě salonu v přízemí, olejová malba na štukové omítce. Scéna pod baldachýnem stanu, v něm sedí muž s korunou na hlavě, k němu přistupuje mladík s hlavou na míse a římský voják. Vlevo muž v turbanu - králi je přinášena na podnose uříznutá mužská hlava. Achillas podává Juliu Caesarovi hlavu Pompejovu ?, Poche 1977#, 558., and Podle Pocheho se jedná o výjev starozákonní Králi Davidovi, je přinášeny hlava zavražděného syna Saulova.
Před kostelem sv. Jakuba, na zdi, která kdysi vymezovala areál hřbitova, na kraji zdi, na obou stranách pískovcová socha na vysokem soklu. Po pravé straně polo ležící nahý stařec, kolem těla drapérie, levá ruka drží přesýpací hodiny - Chronos/Saturn (alegorie času, stáří). Vlevo polo sedí mladá žena, na zemi u pravé ruky lebka, v levé pozdvižené ruce drží patrně zrcadlo nebo kalich? (poškozeno) - alegorie Pomíjivosti/Omnia Vanitas., Kořán 1999#, 80-83., and Originály soch jsou v kostele sv. Petra v Lounech. Sochy interpretovány jako alegorie stáří a nládí, nebo Čas a Víra. Protějškem postavy Času by mohla být spíše alegorie pomíjivosti - spojení přesýpacích hodin, lebka u pravé ruky dívky a patrně zrcadlo v její ruce.
Po roce 1710 byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna, v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka. Celkem se jednalo o 44 plastik. Všechny sochy byly v roce 1907 odvezeny do Vídně, kde měly být restaurovány, již se do Cítolib nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg u Vídně. and Po roce 1710 byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna, v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka. Celkem se jednalo o 44 plastik. V roce 1907 byly odvezeny k restaurování do Vídně, odkud se již nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg na předměstí Vídně.