Zobrazení římského setníka se štítem ozdobeným velkou lidskou hlavou., Kotalík 1982#, 80, č. 43., and Prototypem zobrazení byl patrně antický gorgoneion (Pujmanová).
Kresba perem (390 x 312 cm). Císař Leopold (Sol) na slunečním voze (biga), pod ním Fama (křídla, trubka), kolem něho v oblacích hvězdy a hvězdné satelity jako planety v podobě božstev na vozech tažených příslušnými zvířaty - Luna (Diana, s delfínem), Jupiter (s pávy), Merkur (s kohoutem), Saturn (s hydrou), Mars (se lvy) a Venuše (s hrdličkami). Dole vlevo náhrobek, vpravo Historie (kniha) a Filosofie (žezlo) se skupinou postav., Neumann 1974#, 237-238, č. k. 183, obr. 210., Vlnas 2001#, s. 128 č. I/3.36A., Stolárová, Vlnas 2010#, IX.7, and Oslava císaře Leopolda I. jako českého krále s připomínkou jeho slavných předchůdců a starobylosti Šternberského rodu. Návrh k thesi bratří hrabat Šternberků je připomínkou Leopoldových slavných předchůdců. Císař (Slunce) je obklopen planetárními bohy, kteří jsou metaforicky ztotožněni se členy rodu Šternberků. Podle Šktétova návrhu vytvořil K. Kilian mědirytinu, pozměněna podle připomínek objednavatelů - planetární božstva se stala současně českými panovníky (NK ČR, sbírka universitních thesí, čís. 428).
Mědiryt (42, 5 x 28, 2 cm): nahý Říman se snaží uchopit nahou ženu, která se brání., Fučíková 1997#, I/331, and Série tří mědirytů (42, 5 x 28, 5 cm), podle připojeného nápisu podle nedochované plastiky Adriana de Vries zhotovené z vosku. Socha byla zjevně inspirována Giambolognovou sochou z roku 1583, obdobně je koncipováno Vriesovo sousoší z roku 1621 (viz: Berlin, Bode-Museum, Únos Sabinek).
Mědiryt (324 x 225 cm). Výjev v lesní krajině s tůní, v popředí putto hrající si se zajícem, za ním dvojice milenců sedích pod baldachýnem, který přidržuje putto (Amor ?) s toulcem a šípy přes rameno - Venuše (obrácená k divákovi zády), chystá se políbit Adonida, který drží v levé ruce kopí, u jeho levé nohy pes, který pije z tůně. Vedle lovce ulovené trofeje (hlavy)., Zlatohlávek 1997#, 175, č.k. 98., and Ve sbírce NG od roku 1958 (GSPR: z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Podle Theodora Ghisiho, mladšího bratra Giorgia (Musée de Nantes).
Olej na dubovém dřevě (51 x 75, 5 cm). Adonis a Venuše jako milenci v lese., Vacková 1989#, 365, 378., and Obraz je v nostické sbírce doložen roku 1819.
Olej na železném plechu (26 x 30, 5 cm): Adónis (antikizující lovecký oděv, plášť), kopí v levici, v níž drží rovněž vodítka dvou loveckých psů. Objímá nahou Venuši před odchodem na lov, bohyně levicí tiskne k boku Amora se šípem v ruce. Před Amorem na zemi luk a toulec. Za Venuší látka přehozená přes strom, improvizovaný lovecký příbytek. Napravo průhled do krajiny s ruinou. and Fučíková 1997#, I/57.
Kresba (9, 1 x 7, 6 cm): sedící nahá Venuše, plášť přes její pravou ruku zdviženou nahoru, je obrácená doleva nahoru. Zprava k ní přistupuje nahý Amor bodá ji šípem do palce její pravice. and Póza Venuše kopíruje Venuši na kresbě Hanse von Aachen (Michigan, Aachen, Venuše a dva putti).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.