a1_Studie byla původně publikována pod názvem Contesting the Malyn Massacre: The Legacy of Inter-Ethnic Violence and the Second World War in Eastern Europe v červnu 2016 jako č. 2405 ,,Carl Beck Papers in Russian & East European Studies'', které vydává Centrum pro ruská a východoevropská studia Pittsburské univerzity (Center for Russian & East European Studies, University of Pittsburgh). Text je online dostupný z: https://www.carlbeckpapers.pitt.edu/ojs/index.php/cbp/article/view/203. Ráno 13. července 1943 obklíčila německá protipartyzánská jednotka vesnici Malín na západní Ukrajině a její české a ukrajinské obyvatele. Vojáci shromáždili veškeré obyvatele vesnice na návsi a po kontrole dokumentů je pozavírali do vesnického kostela, školy a dalších budov. Poté vše zapálili a prchající lidi stříleli ze samopalů. Navečer toho dne přestal Malín existovat. Na první pohled se masakr v Malíně jeví jen jako další děsivý zločin brutální okupační správy. Bližší pohled na archivní zdroje, populární diskurz a odbornou literaturu však odhaluje zcela jiný, podstatně méně zřetelný obrázek. Autor uvádí, že existuje patnáct různých verzí událostí v Malíně. Liší se v nich etnická identita jednotek, které Němcům asistovaly, podrobnosti tohoto zločinu, důvody údajně vedoucí k represi, a dokonce i etnicita obětí., a2_Studie se snaží objasnit rozdílné a vzájemně si odporující popisy událostí v Malíně na základě analýzy pramenů z více než deseti archivů v šesti zemích, rozboru čtyř historicko-lingvistických narativů i terénního šetření na Ukrajině a v České republice. Autor vymezuje čtyři kontrastní diskurzy o Malínu - sovětský, ukrajinský, polský a český - a podrobně popisuje, jak a proč si každý z těchto diskurzů vytvořil vlastní verzi (či verze) malínské tragédie ve vztahu k širším narativům druhé světové války na Východě. Tato mikrohistorie také ukazuje, jak dlouhý stín vrhá trauma a dědictví válečného mezietnického násilí na současné porozumění válce, a podtrhuje, jak nesmírně náročné výzvě čelí badatelé, kteří se dějinami této oblasti a tohoto období zabývají., a1_The study was initially published in June 2016 as No. 2405 ''Carl Beck Papers in Russian & and East European Studies'', published by the Center for Russian & East European Studies, University of Pittsburgh. The text is available online at hhtps://www.carlbeckpapers.pitt.edu/ojs/index.php/chp/article/view/203. On the morning of July 13, 1943, a German anti-partisan formation surrounded the small village of Malyn and its Czech and Ukrainian inhabitants. The soldiers gathered the entire village population in the town square and, after a document check, proceeded to lock them inside the town church, school and their homes. The soldiers then set fire to these buildings and shot those trying to escape machine guns. By the end of the day, Malyn ceased to exist. On the surface, the Malyn Massacre appears as just another ghastly crime committed by a brutal occupying force. Yet, a closer look at archival sources, popular discourse, and scholarly literature on Malyn reveals a much different picture - and a murkier one. The author states there are over fifteen different versions of what happened in Malyn that day. The ethnic identities of the units that accompanied the Germans vary from account to account, as do the details of the crime, the justification for the reprisal, and even the ethnicity of the victims. The study attempts to clarify disparate and mutually contradicting accounts of the events in Malyn by analyzing materials from over ten archives in six countries and four historiohraphical-linguistic narratives, in addition to field research in Ukraine and the Czech Republic., a2_The author specifies four discursive landscapes about Malyn (Soviet, Ukrainian, Polish, and Czech) and details how and why each of these has come to construct their own version(s) of Malyn in relation to larger grand narratives about the war in the East. This microhistory also underscores how the trauma and legacy of wartime inter-ethnic violence casts a long shadow over the current understanding of the war and highlights the daunting task scholars face writing the history of this region and time period., Jared McBride ; Z angličtiny přeložila Blanka Medková., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Podle recenzenta představuje práce mnichovského historika solidní přínos k bádání o spotřební kultuře. Inspirativní je zvláště spojení diskurzivní analýzy myšlení o spotřebě a popisu rozvoje a úpadku ochrany spotřebitele v souvislosti s kritikou konzumní společnosti. Přestože pojednává o vývoji ve Spolkové republice Německo, její výklad reflektuje širší trendy ve Spojených státech a západní Evropě a má relevanci i pro výzkum konzumu v poválečném Československu, zejména v šedesátých letech, kdy zde myšlenky západoněmeckých marketingových expertů našly značný ohlas a ovlivnily propagaci československého exportu. and [autor recenze] Ondřej Táborský.
This paper examines the social origins of the members of the Premonstratensian Canonry at Strahov, Prague, in the last quarter of the 18th and the second quarter of the 19th centuries. In the introduction we outline changes in the composition of the community in the period under discussion (a decline in the number of canons in the late 18th C and its causes; changes in their activities both within the order and in the public sphere). The main focus of the study is two surveys into the social origins of individual Premonstratensians covering the intake of novices in the periods 1750-1763 and 1804-1816, in which we assume they would attain the peak of their monastic career after 20-25 years spent with the order. Our main source was the confirmation of baptism of individual candidates, records of which for the years in question are relatively intact in the Strahov archive; these were supplemented by research in the relevant registries. An analysis of the data showed that the majority of novices at Strahov monastery were young men with an urban background, whereby there is a clearly perceptible shift from the elite urban classes in the first sample to more artisan circles, as well as a higher proportion of privileged boys from small provincial towns, in the second. Surprisingly, in the early years of the 19th century we no longer find the sons of officials employed in patrimonial (i.e. estate) administration. However, a broader chronological sample would be necessary to confirm that this was indeed a long‐term trend. Neither was it confirmed that more young men of rural origin were interested in joining a monastery, as we had assumed, not even those from the Strahov estates. This shift was not to happen till far later in the century., Hedvika Kuchařová., and Obsahuje bibliografické odkazy